(Ze starých stránek.)Nevýhoda tvorby blogu je, že k ní obvykle sedám až v pozdně večerních (pozdně nočních až raně ranních) hodinách. A hlava už je schopná jen otupělého přijímání. Tudíž o tvorbě se moc mluvit nedá.

Proto jsem dumala, že bych se po létech vrátila ke klasice, k papíru a propisce, a dělala si během dne – kdy mě něco ohromujícího napadá – poznámky. Jako to dělali klasici literární, třeba na pivní tácek. (Není to kec, na vlastní oči jsem viděla Magora Jirouse v této fázi tvorby básně.)

Takže, kdy mě něco napadá:

– Při jízdě autem. Výsledek pokusu o psaní má spíš expresionistickou než lineární podobu, páč to drncá (máme favorítka). Za jízdy se fakt blbě píše, zejména když člověk drží volant. A to nemluvím o tom, že se mi z pokukování dolů do papíru při rychlosti kolem 90 km/hod notně překlápí žaludek.

– Při pracovních poradách. Tam by to šlo, papír i propiska vzorně po ruce, ale k mé smůle na mě na posledních dvou poradách vyšlo místo hned vedle šéfové. (Ona mě má asi ráda, snaží se, aby na mě mohla dohlížet a dbát mého profesního růstu.) Na dvou poradách předtím jsem byla pověřena tvorbou nikoli myšlenek, leč zápisu z jednání.

– Při mytí nádobí. Zkouším sice vydržet dýl než synové (kteří úkol "umýt nádobí" hrají do autu v naději, že nakonec to vyjde na někoho jinýho), ale obvykle kapituluju. Jsem slabší psychiky. Takže když myju nádobí, není už v celé kuchyni mezi použitými hrnky, skleničkami a talíři místo ani na tu propisku, natož na papír.

– Při usínání. Usnu obvykle dřív, než se stačím rozmyslet, jestli si mám či nemám dojít pro papír.

– Při… Na záchodě. Hm, tam je sice papír k dispozici, ale že jsem si s sebou měla vzít taky tu propisku, si vzpomenu, až když už není cesty zpět.

Tak nevím. Asi se budu muset smířit s tím, že nejlepší myšlenky (jak to ostatně dopadá v celé historii lidské společnosti) skončí v …

————————————————————————-
Komentáře:07.10.05 08:39:01 ghost
Jsou lidé, kteří zasvětili celý svůj dlouhý život usilovnému a vyčerpávajícímu dokazování, že je něco nemožné. A potom jsou lidé, kteří nemají ani potuchy o tom, že je to nemožné – prostě se seberou a udělají to :-)