Lítam jako ďas, obstarávám živobytí, na blog není čas, s myšlénkama je to v ř… Domov blíží se spíš chlívu, večer skolí mě vždy spánek, a tak sahám do archívu – něco starších veršovánek:
Ryli fízli směrem svislým
díry syslí z hlíny mizly.
Jeli tudy nezávislí
a ti v náhlém hnutí mysli
zastavili svoje diesly.
Mlíkem zkyslým zpili sysly,
složili je pod povřísly,
vzali kámen a pak křísli.
Škody nikdo nevyčíslí.
———–
Miloval roup tasemnici
potkali se ve stolici.
On je oblý, ona plochá
počtem článků roup se kochá.
Na tolik objetí v pasech
bylo rande krátké, zdá se.
On si laje, ona pláče:
Nestihli styk u svěrače.
Jo když láska v mrvě hnije –
tomu říkám poézije!