(Ze starých stránek.) Vyjela jsem brzy ráno, do samého začátku dne toho nejkrásnějšího podzimu za posledních deset let. Do sluníčka hevábného stříbřitě nadýchanou mlhou, do krajiny zářivě pastelových barev…

Bodejť by se neudělalo teplo, když jsem nechala favoriťákovi nazout zimní gumy, ach jo…

A tak jsem jela a v tom sluníčku zaháněla myšlenky na to, že při svým průměru dvěstěpade kilometrů za den si do prvního sněhu ty fungl nový zimní vzorky pěkně sjedu. Jela jsem a myslela raděj na svoje fungl nový černý kalhoty, na ten skvělej pocit, že jsem sexy, myslela jsem na zákazníky-veterináře, kteří mě ten den čekali, na zákazníky, kteří mě budou čekat za dva dny, po firemní poradě, na kolegyni, se kterou jsme se večer – jako vždy před poradou – měly sejít v hotelu a u večeře probrat svoje radosti i trápení s chlapama… Bylo krásně a to krásno se odráželo i na zákaznících, byli milí, vlídní, vstřícní, hřejivě pasteloví…

I já byla vstřícná. Tak vstřícná, že když uprostřed druhého jednání přišel panu doktorovi kokršpanělí pacient a ani trochu se mu nelíbilo čištění ucha, pomohla jsem ho přidržet. Ohodil mě za to výměškem svých análních žláz. Fungl nové černé kalhoty okropenatěly, já opotila – igelitku s rezervním oblečením jsem ráno zapomněla v předsíni u botníku. Pak mi pan doktor nabídl, že se ještě můžem podívat na jeho koně, no to já vždycky ráda, a v tomhle případě obzvlášť – když ne kropenatění, tak aspoň ten smrad třeba trochu na čerstvém povětří vyvane.Na mírné stráni za statkem se v krásném podzimu popásali krásní koně. Ze všech nejkrásnější byla ta rezavá roční kobylka, co se nám ve vidině pamlsků sápala do kapes tak vehementně, že mi přitom přišlápla ještě stále páchnoucí kalhoty a roztrhla nohavici.

Dvě hodiny času na další schůzku jsem původně mínila strávit vyřizováním telefonických hovorů. Místo toho jsem smradlavá a orvaná vyrazila do nedalekého Tesca, protože tam mají i oblečení. A uličky mezi regály dostatečně široké na to, abych obratným manévrováním nákupním vozíkem vždy stihla ujet před ostatními nakupujícími dřív, než mě ucítí.

Taky tam měli cedule hlásající úžasně levné zimní pneumatiky. Hm, já za každou dala nejmíň o tři stovky víc… A ještě si je sjedu… – Při bližším ohledání jsem se uklidnila, ty úžasně levné zimní pneumatiky byly protektory. Hned vedle černého masívu pneumatik se na ramínkách řadily mikiny, halenky, sukně…Z kalhot jsem si nevybrala a sotva jsem na sebe navlíkla aspoň jakž takž vhodný svetřík, začal se párat, další totéž. Asi taky protektory…

Teprve ve třetím nákupním centru jsem uspěla a převlíkla se do jiných sexy kalhot, tentokrát šedivých. Stihla jsem včas všechny zbylé zákazníky a hodinku po setmění dorazila na firmu. Ne tak kolegyně, ta uvízla na jednání v Praze. Místo kolegyně jsem zkusila kolegu. S návrhem jít na pivo jsem se mu dotelefonovala do postele, kde si léčil chřipku. Odmítl. Pak přišel. "Viem, aké to je byť takto sám na cestách," řekl.

Pocit dobře odvedené práce, příjemná únava a tři malý piva, na který se nezapomíná – i v chladné cizotě hotelového pokoje se mi dobře spalo.

Porada prosákla do všech kanceláří firmy atmosférou čpavku. Po jejím skončení byly přede mě předloženy přehledy s čísly a proti mně argumenty. Nestříbřitě zamlžené. Svoje argumenty ve směru opačném jsem si nechala pro sebe. Ne, vážně nejsem dobrá obchodnice v klasickým slova smyslu, vím to. Dobrá obchodnice má mít potřebu vyprávět o uzavírání obchodů, nikoli o ostřiku análními žlázami.

A tak jsem už nechala na svých šéfech, aby odvolali mé schůzky na příští týden, vyložila z auta ráno nafasovaný materiál, dala pusu slovensky hovořícímu kolegovi a odjela.

Jela jsem domů, krásně dlouhou cestou krásně teplým, pastelově slunečným říjnovým podvečerem. A myslela na zákazníky a kolegy, se kterými se už neuvidím, na cesty, kterými už asi nepojedu, na mobil, co si budu muset koupit místo služebního, na výlet s dětma, kterej si teď určitě udělám, když hlásí tak hezky i na celej příští týden…

Mám štěstí v tom nádherným podzimu – nakonec ani ty zimní gumy si zbytečně nesjedu.

————————————————————————-
Komentáře:31.10.05 10:09:13 bos.
peníze a prostředky jsou, když je potřebuješ. prostě se najednou objeví – stalo se mi to v životě už mnohokrát.
29.10.05 17:29:47 ghost
Nevím, zda je to stavem duše, nebo opravdu tím podzimem, že je nějaký pěknější než ty předchozí. Nenech si jej zkazit :-)
27.10.05 18:15:29 rulisa
Ale jinak děkuju za přání, potěšilo, to zas ne že ne. :-)
27.10.05 18:14:47 rulisa
Což o to, v sobě jsem toho našla dost už předtím a i během téhle práce, a tuším, co i bez ní tímhle směrem najít chci (čili ne že bych se nudila). Akorát že na uhlí a dětem na boty je třeba vydělávat… No, už bylo i hůř. :-)
27.10.05 18:03:47 bos.
máma se vzdala práce, aby se mohla starat o babičku a napsala přitom krásný věci a vyčistila si duši. před nedávnem nám umřel pes, máme teď obě spoustu času na vlastní koníčky. kdysi se o nás přestal starat otec, naučily jsme se být samostatné. všechno zlé je pro něco dobré. držím palce, ať v sobě najdeš to, co potřebuješ.