(Ze starých stránek.) Led odtál, lesní cesta už neklouže.

Svižný klus v pravidelnosti metronomu, pohybuchtiví koně jako na pérkách, s ocasy v oblouku nesenými a s krky vyklenutými do otěží. Není kdy ani kudy uhýbat větvím. Je to jak malé vlnobití, jeden jezdec za druhým se opřený ve třmenech sklápí podél vyklenutého krku a po proplutí pod jehličnatou závorou se zase narovnává, aniž by porušil rytmus. Na tři doby metronomu v odpruženém předklonu nad sedlem, s obličejem u koňské srsti.

Hřeje to a voní.
Mrazem pročištěná vůně chlupatého těla v pohybu, kořeněná senem. Nečpí, jak to zpíval Pepíček Zímůj, opravdu to voní. Takhle to nevoní nikdy jindy, jenom v zimě, když se člověk kvůli pichlavým větvím zavrtá nosem dolů…

Léto. Léto, jak je miluju, sálající vedrem, jen úplně dole v trávě to chladí. Nikdy jindy nevoní zem tak, jako když se k ní člověk skloní, až dolů, vůně hlíny kořeněná vším, co na ní roste a sálá…

Nikdy jindy mi nevoněly děti tak, jako když jsem se k nim večer sklonila k ještě malým, tiše spícím, chvilku před tím vykoupaným, ale pod peřinou už okořeněným jejich vlastním teplem…

Nikdy mě nenapadlo, že by se až docela nepříjemně ostrý pach mužského těla mohl naráz změnit na vůni, nikdy, dokud jsme nebyli tak blízko, že jsem se k němu sklonila a zjistila to…

Už vím, proč nejvhodnější místa pro parfém jsou ta nad klíčními kostmi. Jen lehounce ho tam má být, jen tak, aby nezahlcoval a neprodával se na dálku jako děvka na ulici. Jen tak, aby říkal: Skloň se…

Komentáře:

13.12.05 09:08:51 ghost
Nevím, jaká je hranice, kdy by si člověk ještě neměl páchnout :-) Ale uzavřel bych to tím, že mi některé ženy voní mnohem víc, než já sám sobě :-)))
12.12.05 14:46:02 rulisa
No, když jsem psala, že některým lidem tolik nevadí jejich přirozený pach, nemyslela jsem tím zrovna pach měsíc střádaný. :-) Takový "nevadění" už je zas o něčem jiným, že jo…
12.12.05 12:37:01 ghost
Já mám problémy s tím, že mám hodně citlivý čich. A tak mi některé vůně a pachy vadí mnohem víc, než ostatním lidem. Taková vonná indická tyčinka, která ostatním lehce voní, mne vysloveně dusí a škrábe v krku až do kašle. Návštěva parfumerie je pro mne traumatizující zážitek a setkání s kuřákem ráno v tramvaji je pro mne děsivé (a to sám jsem silný kuřák). Také to, co vylučují lidé s potem, když se bojí, mi dost vadí. Nejhorší je však asi rozkládající se lidský pot – a je jedno, zda cizí nebo můj. Vím, že to některým lidem nevadí, a nemusí se mýt třeba měsíc, ale moje hranice je 48 hodin, potom už sám se sebou nevydržím :-)
12.12.05 01:14:21 rulisa
No, nevím, co je pachový estét, :-)ale všimla jsem si, že s lidmi, se kterými si více rozumím, mám i podobnější čichový vkus. A naopak. Přičemž můj čichový vkus se postupem času mírně změnil. Stejně jako se změnili lidi, s nimiž si více rozumím. — Taky jsem si všimla, že jsem-li v pohodě a spokojená sama se sebou, nesmrdím si, ani když nejsem zrovna vylezlá z vany, a naopak. A že obecně lidem spokojeným sama se sebou a beroucím se bez problémů tak, jak jsou, tolik nevadí vlastní přirozený pach. A že se pach i jednotlivých lidí dost liší – podle změny pachu u známého člověka poznám, že je ve stresu.
12.12.05 00:56:46 ghost
Celý život jsem stíhán nepříjemnými pachy. Jen jediná "voňavka" mi voní – Pret a Porter "Coty". Ta mne dostane vždycky. Jinak si kupuji všechno "bez vůně". Jen jedna voda po holení mi voněla příjemně – vůbec nevím, kdo ji vyrábí (vyráběl), dostal jsem jí jako vzorek a ještě jí mám kapku na chatě. Dřevo mi voní. Třeba když řežu dub. Nebo borovici. A vůně hub v lese. A s těma lidskejma vůněma – měl jsem kolegyni, jejíž pot byl dost silně cítit. Já, takový estét co do čichového ústrojí, a mně to nevadilo, skoro naopak. Asi nějaké feromony. Jinak si k lidem moc nečmuchám – když tam jsou nějaké příznivé feromony, dostanou mne stejně třeba na vzdálenost deseti metrů :-)
11.12.05 23:58:14 rulisa
Řekla bych, že jsou dva druhy vůní – ty, co nám voní takříkajíc a priori (některý kytky, některý voňavky, dřevo, atd.) a pak ty, který nám voní proto, že se nám s nimi spojila nějaká naše dobrá zkušenost – nebo třeba vědomí, že tohle je naše dítě (máme zakódováno od zvířátek), náš partner, se kterým je nám dobře… Když mě někdo zklame a city k němu se mi otočí, začne mi hrozně nepříjemně páchnout. Jako když si člověk nějakým jídlem notně zkazí žaludek a pak už jen závan toho jídla, který předtím vnímal jako líbezně vonící, mu způsobuje nutkání na zvracení. Akorát že u toho jídla to není na furt. :-(
11.12.05 23:39:50 ghost
Moje dítě mi vonělo, ale žádný jiný ne. Některý ženský, těsně poté, co se vykoupaly, mi taky voněly. Pár mi jich vonělo i když se neumyly. Sám sobě si nevoním. Někdy mi můj pot vysloveně čpí (ale pravda, proti tomu, co se někdy line z některých kolegů, je to jen slabý odvar) do té míry, že se musím jít umýt. Asi jsem nějaký rozmazlený :-)
09.12.05 17:06:04 radka
je to moc hezke, sentimentalni. Taky jsem cichala k detem. Nohy me nevoni ale kdyz se zpotim tak si vonim taky. Je zvlastni, ze vlastni pot cloveku nevadi. Nebo i prdy. Neznam nikoho kdo by s nadsenim provonel, kdyz si jeho partner uprdne. Moje deti mi nesmrdi stejne jako nesmrdim ja sobe.
09.12.05 02:33:59 rulisa
To teda… No, já si eště pohrávala s myšlenkou tam dopsat odstaveček, co cítím, když se takhle navečer po návratu z maštale skloním k vlastním nohám. :-)))
09.12.05 02:25:49 Jirka*
Od té doby, co nekouřím, jsem objevil vůně, které jsem zapomněl. Jen o tom neumím takhle psát, ani nechci. Nechám si je pro sebe…sobec…8^)
09.12.05 00:57:27 rulisa
Ne. :-)
09.12.05 00:55:30 ghost
Smutek?