(Ze starých stránek.) Tak jsem vsedě na záchodě prováděla psychickou přípravu, že skutečně, ale skutečně už napustím ten kýbl a pudu umejt ty okna (jelikož se na mě Jéžišek opět vyprd), když naráz dodupal mladší a brečel, až se i sousedům třásla okna. Umytá před měsícem.

>"Co je zas?" houkla jsem na něj, hlas silnější o tloušťku dveří od záchodu a o podráždění, že mi i do posledního soukromýho a tichýho místa v baráku ten rozmazlenec vtrhne kvůli hysterickýmu žalování na bráchu.

Mýlila jsem se.

"Kubík umřel."

Zatuhnutí v mísovém předklonu. Křeček Kubík, druhý toho jména v pořadí, ale na rozdíl od prvního nejmírnější, nejmazlivější a nejtrpělivější tvor svého živočišného druhu, žil s námi skoro tři roky.

"Adámku nebreč, víš, že měl vřed na bříšku a bolelo ho to." – "Jenže on neumřel kvůli tomu. On umřel, protože co jsme si pořídili kocoura, tak jsme ho zanedbávali." – V slzách vykřičená obžaloba kocoura, mě, zodpovědné za kocoura, i sebe sama. Palčivé vědomí selhání v zodpovědnosti a bezmocná lítost nad tím, co už nelze vrátit.

Já s nahým zadkem vůči tomu všemu. A s přemýšlením, jestli by Kubíkovi náhodou nebylo zachránilo život, kdybych s tím zatraceným blbým vředem přece jen zašla za veterinářkou a nechala mu ho vyoperovat. Dyk jsem tam jela s kocourem, proč mě to nenapadlo…

Nakonec jsme to zvládli a slzobití zastavili. Nedotčenou miskou krmení a plnou napaječkou jsem doložila, že za Kubíkovu smrt zanedbání péče vinu nenese. Vynechala jsem fakt, že Kubík při pohřební manipulaci už značně zaváněl – než se na jeho skon přišlo, musely to být nejmíň dva dny.

Mladší ale začal bečet nanovo. "Já už nemám žádný svoje zvířátko." – "Koupíme jinýho křečka, třeba k vánocům, jestli budeš chtít," ujistila jsem ho. – Mladší zvážněl a zcela pragmaticky mi začal vysvětlovat, že křeček a kocour dohromady, že to by stejně nedělalo dobrotu. – "To je jen na tobě," ujistila jsem ho vlídně. "A co bys teda chtěl za zvířátko?" – "Tarantuli."

Deset minut hysterickýho záchvatu, když jsem se vší razancí řekla "Ne". Zlá, nepřející matka, ustrnulá v předsudcích, že tarantule jsou kousavý, nebezpečný a pro dítě naprosto nevhodný potvory. Vždyť přece v tom filmu o malém Indiánovi ve městě měl ten kluk tak báječně ochočenou tarantuli, že mu dokonce pomohla proti padouchům…

"Jiný zvířátko, nějaký jiný…" prosila jsem. Starší mě podporoval, seč mohl, samými rozumnými argumenty. "Ale hlavně ne slona," upozornil bráchu. Brácha se zamyslel. "A želva by šla?" – "Ale to víš, že šla!" zaradovala jsem se. "Ježíšek ti pod stromeček přinese želvičku, jo?"

Malej se spokojeně odebral do kuchyně pro uklidňovací porci čokolády a my se starším jsme s úlevou osaměli. "Hele," zeptala jsem se váhavě, protože se mi naráz vybavily scény se želvičkami ze seriálu Taková normální rodinka. "A nezimujou náhodou želvy?" – "No, zimujou," culila se má opora ve zbrani. "To jsem zvědavej, kde budeš tu želvu pod stromeček shánět, když teď nejspíš všechny spí."

Asi mě čeká pernej zbytek adventu. Už se vidím, jak obtelefonovávám zverimexy a vysvětluju, že jsem nepadla na hlavu, ale že moc, moc potřebuju zachránit od tarantule…

————————————————————————–
Komentáře:13.12.05 12:01:48 rulisa
No, jestli dává takový facky, tak bych se s ní o tu ruku moc nepřetahovala… :-)))
13.12.05 11:57:22 ghost
Včera jsem seděl s M. v hospodě. Taky jezdila na čundry. Taky nosila culíky. Nosila i cop. Ukázala mi, jakou facku ubalila otci posledního svýho dítěte. Až vzal druhou o futro a málem upadnul :-) Jo – a za ruku už se nenechala vzít :-))) Je to bláznivej svět :-)
13.12.05 10:52:31 rulisa
Ale dyk já vím, Ghostíku, byl tam smajlík. Kvůli tomuhle to přece hltali všichni český čundráci. :-)
13.12.05 09:04:19 ghost
Fascinovala mne ta možnost sebrat se a jet a jet třeba až na Aljašku nebo až do Mexika. Kdekoli se zastavit a pobýt tam libovolně dlouho. Třeba celý rok na cestě, naprosto nezávislý na čemkoli. Ta možnost tady nebyla, pokud se člověk nechtěl vystavit komplikacím kvůli příživnictví a podobně.
12.12.05 16:51:42 rulisa
No, mně přišlo, že se tam při tom zkoumání, jak si užívat života, občas nadřeli daleko víc jak my při při našem zkoumání, co si počít s tím právem na práci. :-)
12.12.05 16:42:00 ghost
On The Road – z toho jsem byl vždycky úplně vedle. U nás jsme se těšili z práva na práci, tam se těšili ze života :-)
12.12.05 15:26:58 rulisa
Jack Kerouack – On the Road: Milování ve stodole s malou Mexičankou s jizvou po císařským řezu. Odehrávalo se s výhledem na tarantulí u stropu. —— Nevadila by mi v téhle situaci. Ale představu toho malýho s tarantulí manipulujícího skousávám těžko.
12.12.05 11:54:35 ghost
Přijde mi, že Rulisa je vůči tarantulím nějak zaujatá.
12.12.05 11:48:04 bos.
i želvy maj svý. pamatuju jednu, co zalezla za lednici zimovat a pak nemohla ven.
11.12.05 22:55:14 rulisa
Želvička mu aspoň neuteče. A žere skoro totéž, co ten křeček, nemusím mít kvůli ní ještě chov krmiva. :-(
11.12.05 22:08:23 ghost
Asi před půldruhým rokem mi děvčata od sousedů smutným halsem sdělila, že se jim ztratila želvička. Asi takhle velká (malá jak dětská dlaň). A tak jsem před každým sekáním trávy prohledával s hráběmi trávu na zahradě, abych náhodou tu želvičku elektrickou sekačkou nezbavil života. Přišla koncem léta sousedka (babička těch dvou děvčat) na cigaretu (chodí tak dvakrát za léto) a já se jen tak mimochodem zeptal, jestli tu želvičku náhodou nenašli. "Holky jí ztratily asi někde na cestě, jinak by jí už našly, byla taková žlutá z umělé hmoty…" :-) Tarantule má něco do sebe, je chlupatá a dá se pohladit, ale želva?
11.12.05 21:43:55 rulisa
Na záchod? :-))) Pro mě je záchod vskutku komůrka uklidňovací, ba inspiraci přinášející. :-)))
11.12.05 21:41:25 radka
Jeezisiii, teprve ted jsem si vsimla ze se to vsechno odehravalo na zachode. To je tak, kdyz nekdo neporadne cte. Pak se musi na vsechno ptat. Dik za odpoved. Taky jsi me mohla nekam poslat :o)
11.12.05 21:16:37 rulisa
Radka: No, tak nevím, jestli se ptáš na důvod toho nahýho zadku, nebo na důvod zmínky o něm. Ad první varianta – své psychické přípravy na záchodě nepodnikám jen tak samoúčelně, spojuji příjemné s potřebným, :-) ad druhá varianta – ten pocit vlastnictví nahýho zadku tak ňák korespondoval s pocity vůči malýmu a jeho vyčítavýmu žalu.
11.12.05 20:51:21 radka
zaujalo me, ze jsi u toho mela nahy zadek. Melo to nejaky konkretni duvod? Taky preju hodne stesti pri vyberu zviratka.
11.12.05 20:42:49 rulisa
No jo, ale 17.12. už musím na plný pecky píct, hrubej úklid už bych nestíhala. :-) — Problém při úmrtí mazlíčků… Když nám na jaře umřel pes, trval smutek hodně dlouho. Ale u dospělých dýl. Děti se se smrtí obecně vyrovnávaj líp než dospělí.
11.12.05 20:33:11 Jirka*
Jaj… držím Ti palce! Sice to dobře dopadlo (s výběrem), ale lehčí to o moc není. To jsem myslel, že bývá větší a hlavně delší problém s dětmi při úmrtí mazlíků. Jestli se nepletu, tak Ježíšek v souvislosti s okny mluvil o 17.12., tak bych ho takhle nepomlouval, to se nevyplácí! 8^)