(Ze starých stránek.) … je vůbec dobré, aby nás někdo tolik poznal…?

Nevím, odpověděla jsem na tu otázku hned poprvní. Naskočila mi z ní husí kůže. Nevím, odpověděla jsem.

Hledáme někoho, říkáme tomu potřeba milovat, být milováni, říkáme, že hledáme někoho, kdo by nás měl rád takové, jací jsme, tvrdíme, že sami to umíme, či alespoň chceme umět taky. Hledáme někoho, kdo by nám rozuměl.

Nevím.

Možná jen chceme, aby ostatním na těch našich odvrácených tvářích nezáleželo, aby jim nevadily, aby je ostatní považovali za nepodstané oproti našim jiným skvělým stránkám. Možná dokonce chceme, aby je shledávali zajímavými, ba půvabnými. Vím, že když my sami nechceme odvrácené tváře druhých vidět, považujeme je za nepodstatné.

"Dostaň se ženské do hlavy a dostaneš se jí do kalhotek," říká se. Oj, ono to o chlapských spodkách platí taky. Projev zaujatý zájem, dej najevo, že ten druhý ti stojí za námahu s jeho poznáváním, ptej se tak, jak se jiní neptají, na něj samého, a ptej se tak, jako by i to nejtemnější bylo to nejzajímavější, nejoriginálnější, nejpřekvapivější, ba nejúžasnější – a je to důkaz, že tomu druhému rozumíš. Že nemyslíš jen na sebe… (Prosté, což? Znalci znají.)

Hledáme někoho, kdo by nás chtěl poznávat. Aniž bychom museli přiznávat všechno.

Nevím, jestli se znám. Znám spoustu svých myšlenek, svých zábran, nelibostí, slabostí, odporů, nechutí, schémat, která se mi zatím nikdy nepodařilo překročit. Špatně se mi slyší, když mi někdo říká : "Jsi taková a taková nejsi." Bojím se, aby se ve mně někdo nemýlil, aby mě neviděl jinak, než jaká jsem podle sebe…

Jedno, jestli ve zlým, nebo v dobrým.

Bojím se, že přes tyhle hráze nikdo nevyleze, aby se snažil někam dohlídnout.
Bojím se, že ty samé hráze čekám u jiných, tak moc, že se přes ně nikam nepřehrabu. Že vždycky budu tápat mezi tím, jestli vidím, nebo si jen myslím. Dokresluju. Posunuju.

Jak ráda bych cítila jistotu i dávala jistotu bez úplného odkrytí… Bez rozrýpání…

————————————————————————–
Komentáře:20.12.05 01:00:25 ghost
Radka: Někteří lidé v dětství trpěli přehnanými emocemi některého z rodičů. To v nich potom vypěstovalo nedůvěru i k přirozeným projevům emocí. A tak jsou lidé, kteří jsou emočně chladní, a lidé, kteří jsou naopak přehnaně emotivní, a mezi nimi je něco jako střed, který je normální. Láska a klid spolu nesouvisí. Někdo potřebuje klidnou a harmonickou lásku, někdo se zase s druhým nesmírně živelně pohádá (ale ne ve zlém) a potom sklouzne z té války do nádherného milování, protože si vychutná ten kontrast. Jako řeka. Někdo má rád pomalu a klidně plynoucí tok, někdo dává přednost peřejím. Ale ta voda teče porád jedním směrem. S emocemi je to v pořádku, jiná věc je jejich potlačování, nebo naopak přehánění – to je špatně.
19.12.05 17:58:58 radka
pro Ghost. Rada bych nekdy nahodila tematiku emoci. Nelze si je nalhavat to mas pravdu, ale casto se na ne vymlouvame, kdyz opoustime a zranujeme ty kteri nam duveruji. Velke emoce patri do kina ci na jeviste, ale ne do obycejneho zivota s tradicnim zivotnim stylem. Nemam rada velke emoce, zejmena ne ty milenecke. Neverim jim, prijdou mi falesne a jsou to drogy zatemnujici rozum a delaji z lidi sobce. Prava laska je klidna a harmonicka. Je to vztah k diteti, k nejlepsimu priteli a k partnerovi. Prinasi pocit radosti. Je to vztah duvery a sporupatricnosti. Je to i skvely sex a schopnost delat totalni kraviny. Velke emoce jsou destruktivni.
19.12.05 13:20:03 ghost
Absenci sušeného mléka v obchodech prostě nechápu – vždyť jej máme tolik, že ho vyvážíme. Možná nastalo neočekávané zvýšení poptávky. Miluji mír (občas), a Tvým zádům jej přeji také :-)
19.12.05 13:03:22 rulisa
Dobrá. ;-) – Právě jsem se vrátila z nákupů (v celých D. nemaj sušený mlíko, chápeš to? Budu dělat cukroví ze Sunaru, ach jo.), na rozdíl od školního autobusu projela sněhovou kalamitou a navíc mě už tři dny pekelně bolí záda – tudíž nastoluji mír, ano? :-)
19.12.05 10:25:23 ghost
Podstatou sdělení je myšlenka, slova jsou jen prostředkem. Nevhodně zvolená slova mohou myšlenku interpretovat zavádějícím způsobem. Ty však už od samého počátku chápeš velice přesně to, co jsem chtěl sdělit – jako bych Tě viděl, jak se zubíš nad klávesnicí, když se snažíš nejen slova, ale i myšlenku obrátit naruby :-)
19.12.05 08:26:52 rulisa
Několik variant odpovědí. :-) Vzhledem k tématu vyberu jen jednu: V tomhle případě se teorie, že jde o podstatu, nehodí? :-)
19.12.05 03:19:41 ghost
Tvůj strach z "velkých" slov a "velkých" myšlenek Tě hodně omezují :-(
19.12.05 02:58:07 rulisa
Variací na tyhle milionkrát opisovaný a předávaný (a různě z jiných jazyků překládaný) citáty je nespočet. Liší se mírně ve slovech, podstata je stejná. :-)
19.12.05 02:39:37 ghost
"s někým ti na to stačí pár dní, s někým ani x let" jsou hodně specifické případy, měl jsem na mysli "většinové případy", jak je znám ze svého okolí. Ale pět let bylo přehnané, hranice je asi dva roky – co se nestane do té doby, nestane se nikdy. Zdroj citátu jsem nenašel. Našel jsem citát z podobných slov "Světu jsi možná jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem", ale ten mluví o něčem jiném (i když mohl zrovna tenhle citát evokovat vznik mnou uvedeného).
19.12.05 02:12:13 rulisa
O délce společného žití to není, s někým ti na to stačí pár dní, s někým ani x let. ——– Bohužel, ten citát není tvůj. Znám ho podstatně dýl než tebe. :-)
19.12.05 00:08:05 ghost
Ano, vzpomínám si na tu debatu. Když spolu budeme žít pět let, bude nám stačit jen pár slov na přenos pocitu či podstaty. Možná i jen jediné gesto. Na blogu jsme odkázáni na slova. Když se dohodneme na přesném významu slov, můžeme jejich pomocí přenášet onu podstatu. Pokud nějakým slovům nevěříš a další jsou pro Tebe "příliš velká", je o to komplikovanější tu podstatu Ti dodat nezkreslenou. Ten "citát" – nemohu najít zdroj, je možné, že je to můj vlastní citát, neboť jsem jej opsal z jednoho svého mailu :-)
18.12.05 23:18:11 rulisa
P.S. Navíc: "Použil jsem citát a snažil jsem se vysvětlit, co znamená." ——- Když použiješ citát, jak víš, že znamená právě to, co si myslíš ty? :-)
18.12.05 23:16:16 rulisa
"Ono jde totiž o tu podstatu a ne o slova, kterými se to vyjádří." ——- Pamatuješ na naši debatu, kdy jsem já tvrdila, že slova nejsou tak důležitá, protože nejsou schopna vyjádřit vše přesně a jednoznačně, že důležitější je cítit, o čem to je, zatímco tys tvrdil, že shodnutí se na přesném významu a používání slov je jediné možné a bez toho nelze? :-)
18.12.05 23:06:58 ghost
Použil jsem citát a snažil jsem se vysvětlit, co znamená. Pokud někdo jiný použije něco podobného, a já to neznám, samozřejmě mne zajímá, co tím kdo mínil. Napíši, jak jsem to pochopil (zpravidla špatně) a snažím se nějakým způsobem dobrat se pochopení a napaka dát najevo, jak to chápu já. Abych to pochopil – ano, potřebuji to sdělit s určitou přesností. Tady nelkám nad necitem, jen se snažím objasnit, co jsem měl na mysli. Do jaké míry se mi to podaří, závisí na mých schopnostech to vysvětlit stejně jako na ochotě ostatních mé vysvětlení přijmout. Jiná věc je, že se Ti tenhle citát už předem nelíbí díky použitým výrazům. Nevadí. Nahraď si jej třeba slovy "Ten, co mne dostal víc, než jsem chtěla" – nebo jinýma. Pro většinu lidí to sice už tak nevyzní, ale podstata bude stejná. Ono jde totiž o tu podstatu a ne o slova, kterými se to vyjádří.
18.12.05 22:41:32 rulisa
Je hezký, jak jednou bazíruješ na vědecké přesnosti (když někdo použije nějaký opis) a podruhý lkáš nad necitem pro básnický opisy (když ti někdo tvůj opis rozebere). :-) ——- Pojem "celý svět" je prostě nad moje síly (polknout ho). A tenhle básnický opis taky. Ať jeho vyznění koriguješ jak koriguješ, je příliš zavádějící. Člověk, který by mi řek "jsi moje všechno", by pět vteřin po tomhle výroku už zřejmě neměl nic. :-)
18.12.05 22:32:45 ghost
Radka: Asi trochu i má chyba, že enchápeš, co se snažím vysvětlit. Nepíši o absolutním vztahu, který je jen u dětí a magorů, ale o ideálním partnerském vztahu mezi dvěma lidmi – a to ideálním v tom, že v partnerství poskytuje všechno, co člověk od partnerství očekává. Ostatně – partnerské vztahy se zpěváky a herci patří k těm problémovějším, a od Boha toho člověk očekává mnohem víc než od partnera. Podle toho, co píšeš o svém partnerovi, za jiného bys ho nevyměnila. A to je přesně to, co jsem měl na mysli tím "jediným světem". Emoce jsou nezávislé na vůli a nelze je vytvářet – lze si je jen nalhávat. Lidé si často nalhávají, že něco cítí, a to jen proto, aby se jim vztah nerozpadl.
18.12.05 22:31:42 ghost
Rulisa: Kompenzace je náhrada. Nepovažuji za náhradu poklábosit se spolužačkama, věnovat se koním a jakékoli Tobě příjemné činnosti, kterými se z Tvého pohledu ideální partner vůbec nemusí zabývat, ani jim nemusí rozumět.
18.12.05 22:12:01 ghost
"Jeden člověk pro Tebe může být celým světem, a celý svět pro Tebe může být v jediném člověku" – každý klade na takový partnerský vztah jiné požadavky. Není to definice, že ideální partnerský vztah musí být takový nebo makový. Stále to znamená jen to, že v něm najdete přesně to, co potřebujete od partnerského vztahu. Nenajdete v něm vztahy k rodičům, ke kolegům, ke spolužákům atd. atd. atd. Ufff. Nesnažte se v tom nacházet co v tom není. Je to jen dejme tomu "básnický opis" toho, co byste od partnerského vztahu chtěli.
18.12.05 22:10:09 ghost
Člověk je tvor společenský a navazuje vztahy, protože to patří k jeho přirozenosti. To, že v jednom vztahu najde všechno, co v partnerském vztahu potřebuje, znamená jen to, že nebude hledat a nenaváže další vztah na úrovni partnerské. Všechny ostatní úrovně vztahů může právě díky zázemí partnerského vztahu budovat a rozvíjet velice dobře. Nebudou se mu totiž do ostatních vztahů plést propriety vztahu partnerského. Pokud mám skvělého partnera a s jiným nechci bydlet, mít sex, děti atd. – možná je to upínání, ale takovéhle upínání je podle mne v pořádku. Spíše bych to nazval "výlučné preferování" než upínání. Ten "celý svět" nezahrnuje premisu identických zájmů, stejné profese atd. Naopak – je přeci přínosem, když právě v zájmech se oba částečně liší – mohou poslouchat stejnou hudbu a zároveň jeden může chovat psy a druhý se zabývat historií.
18.12.05 13:13:28 radka
realita je totiz velmi obycejna. Je velmi vzrusujici a prijemne odpoutat se od ni pomoci velkych kladnych emoci. Tak jak je clovek zodpovedny k povinnostem (musim udelat to co se musi i kdyz nemam chut) tak by mel byt zodpovedny i ke svojim emocim. Je jednoduche se bahnit a opajet se pocitem obdivu a zamilovanosti k lidem (vecem) ktere prakticky neznam. A je hodne narocne vytvaret kladne emoce vuci lidem, kteri jsou dlouhodobe svazani s mojim zivotem a miluji me.
18.12.05 12:58:53 rulisa
Hezký. :-) A proto nechci být pro nikho jediným světem – nechci být ani bůh, ani kdokoli, jen proto, aby byla splněna tužba. . :-))) Chci si moct vážit toho, že jsem dostala místo mezi ostatními jeho světy. :-) Protože pak vím, že je to místo pro mě. Ne pro Boha.
18.12.05 12:49:29 radka
ja bych tu potrebu absolutniho vztahu videla jeste v jine rovine. To co popisuje Ghost snad ani skutecny vztah neni. Je to spise projekce vlastnich tuzeb a emoci do jine osoby. Vlastne je pak uplne jedno kdo ta osoba je. Muze to byt zena z masa a kosti, ale i zpevak herec ci milovana vlast. Kdysi byl tento absolutni vztah projektovan do osoby boha a clovek mel klid.
18.12.05 11:07:08 rulisa
Jirka mě předběh. :-) Takže poznámka: Předešlý příspěvek byla odpověď Ghostovi.
18.12.05 11:03:34 rulisa
No jo, a co se mnou, když si myslím, že normální je mít – řekněme – hlavní (či oporové, či stabilizující) vztahy s partnerem a další – doplňkové (či kompenzující či dynamizující)- s jinými lidmi? ——- Nedovedu si představit, že bych v jednom člověku našla (měla najít) všechno, co potřebuju, možná tak první měsíc, dva :-) ale pak bych uhynula na zahlcení a nebo ho sežrala zaživa, kdybych neměla jiný lidi, jiný vztahy (ne sexuální), v nichž bych si od něj i od sebe s ním odpočinula, v nichž bych našla něco, co s ním nenajdu. Nebo kdyby je neměl on. ——- Vždycky je třeba si něco "kompenzovat" někde jinde, jedno jestli nedostatek nebo přemíru, je to nutný, jsou to nohy, co ten "hlavní" vztah drží tam, kde má být, a dávají mu smysl. Důležitý akorát je, aby ty kompenzace nebyly v tom, co dělá "hlavní" vztah "hlavním".
18.12.05 10:51:07 Jirka*
Jenomže pak zůstává člověk o něco ochuzen, i když to nemusí mít negativní dopad. Myslím tím případ lidí, kteří sice najdou v něčem (někom) vše, co potřebují a co chtějí, ale nevědí (ani to nehledají), že existuje ještě mnohem více "světa" okolo. Příklad: Budu žít v malém domku na okraji vsi, budu chodit na náves do obchodu, vedle na poštu, na konec obce do práce a budu velice spokojený. Celý život. Budu smířený, že si za pár let lehnu na opačném konci venice do rodinného hrobu. Sice vím, že v okolním světě je mnoho lákadel, zábavy a možností, jsem ale spokojen tady, navíc už trochu líný něco měnit, když to funguje a časem taky neschopný rozlišit, jestli je to spokojenost, nebo rutina, jestli si udržuji štěstí a spokojenost, nebo si už škodím…. Snažím se tady špatně vysvětlit princip "Mýtus o jeskyni" od Platóna a myslím si, že v upínání se na jednu osobu (nebo na malý okruh lidí), je přesně ta jeskyně…
18.12.05 06:06:53 ghost
Když budu počítat až do doby, kdy dítě je schopné oddělit vlastní subjekt "já" od subjektu "máma", jde o víc než půl roku, plus část doby prenatální. Tím jsem chtěl opět jen uvést příklad "celým světem" v té absolutní variantě – to se dospělému nemůže stát, resp. pokud se to stane dospělému, buď není dospělý, nebo má poruchu osobnosti. . . . To, co jsem napsal, totiž "Jeden člověk pro Tebe může být celým světem, a celý svět pro Tebe může být v jediném člověku" – to je "citát" z oblasti vztahů a jeho význa je následující: V ideálním případě "v jednom člověku můžeš nalézt všechno, co od partnera potřebuješ – tedy vztahy s dalšími lidmi si nekompenzuješ to, co Ti chybí u partnera". Neměl jsem tedy na mysli rovinu patologické závislosti, jak se domníváte. Mé úvahy se týkají (pokud neuvedu jinak) normálních jedinců :-)
17.12.05 19:35:31 rulisa
Ehm… Udělala bych svý oblíbený muří nožky, kdyby se to neřadilo nad sebe místo pod sebe. :-)
17.12.05 18:38:43 radka
je znakem absolutni nezralosti, kdyz si nekdo vytvori bozstvo – ikonu, ktera se stava jeho celym svetem. Samozrejme je maminka (tatinek) svetem pro svoje deti, ale jen tak dlouho dokud nedospeji nebo nezacnou dospivat. Ja jsem zazila, jake to je byt celym svetem pro nekoho jineho. A reknu vam, je to priserne. Je to hrozny zavazek, je to na masli nebo panicky uprk v dal :o(
17.12.05 09:40:08 rulisa
Ghost: Probůh, (nobo produch:-), tématem jsou snad vztahy mezi dospělýma lidma, ne? Svým dětem jsem byla celým světem tak možná půl roku, pokud ne eště míň. Taky kolem nich byli jiný lidi, nežili jsme v karanténě. I kdybych umřela, svět by se jim nezbořil, zvykly by si na jiný. A hlavně – děti jsou trošku něco jinýho: Cílem a úkolem toho "jednoho světa" je pomoct jim dostat se do světů jiných, odstartovat je do světů jejich, a děti stoprocentně o setrvání v závislosti jen na původním "jednom světě" nestojí. Zatímco dospělý člověk, kterému se celý svět smrskne na jeden jediný a ještě v tom vidí něco jako nejkýženější a konečný cíl života – ne, dík. O to nestojím. Reciproký dítě. :-)))
17.12.05 00:48:05 ghost
Rulisa: Napsal jsem jen, jak někdo může vidět věci. Stejně jsi Ty napsala v článku, jak vidíš věci Ty. Nenapíšu, jak vidím věci já. Nenapíšu ani, jak vidím Tvůj článek. Děsíš se toho, být pro někoho celým světem? A přitom jsi byla celým světem pro své děti – a ne krátkou dobu. Možná to bylo i naopak. Možná jsi sama pro sebe celým světem. Možná se bojíš ze všeho nejvíc … toho, čemu věříš.
17.12.05 00:15:43 rulisa
Ghost: Nevěřím, že by mi jeden člověk mohl být celým světem. Je to dost přehnané, útržek patetickýho citátu "Celému světu jsi jen jednou osobou, ale jedné osobě můžeš být celým světem". To, co píšeš dál, je možné i bez toho, že by mi ten někdo byl celým světem, nebo že bych ho musela znát skoro jako sama sebe (a on mě). — Popravdě, děsím se toho, být pro někoho celým světem. To není dobré.
17.12.05 00:08:16 rulisa
Radka: Sdělit… jen něco, co mi v hlavě vyvolal Jirka* tou otázkou v jiné diskusi. Asi hlavně tu poslední větu. Moc se neliší od toho, co píšeš ty.
16.12.05 23:07:56 ghost
Jeden člověk pro Tebe může být celým světem, a celý svět pro Tebe může být v jediném člověku. Ale člověk je jen člověk – se všemi chybami i přednostmi. Touží poznat proč a jak ten druhý "funguje". Co ho těší, co ho trápí, čím žije. A pak jednoho dne zjistíš, že se stal Tvojí součástí. Bolí Tě jeho bolest – a možná víc, než jeho samotného. Těší Tě jeho radost – a možná Tě přivádí do větší euforie než jeho. Čteš jeho slova a přitom slyšíš jeho hlas. Vybavuješ si jeho tvář, jeho gesta, náznak úsměvu i tu hradbu, za kterou se snaží udržet slzy. No, tohle asi neumím vysvětlit.
16.12.05 19:18:50 radka
Moje pratele mam moc rada, dekuji osudu ze existuji a ze jsem je mohla potkat. Nemam nejmensi duvod se v nich zklamavat – ani me nenapadne je soudit, ziji si svuje zivota delaji svoje rozhodnuti. Nejsem schopna vubec pochopit, co jsi Ruliso chtela sdelit. Ty nemuzes prece nikoho sklamat ani sebe ani jine. Pouze buh ma pravo posuzovat tebe nebo jine, a je otazkou zda existuje.
16.12.05 19:06:17 radka
je zvlastni, ze tento problem vubec neresim. nevim kdy doslo k tomu zlomu, snad pred deseti lety kdy mi doslo ze je uplne jedno jaky clovek je, ktereho jsem se rozhodla mit rada a prijmout za sveho pritele. Je mi jedno jake ma zakouti a co je na nem dobre nebo spatne. vzdyt ani nejsu schopna posoudit zda to spatne je skutecne spatne, treba je to uplne naopak. A sebe taky neresim, co je pro jednoho skvele muze byt pro druheho hrozne.
16.12.05 18:20:09 ghost
Stane se to součástí. Součástí osobnosti, myšlení, celého světa. Počítáš židle u stolu, víš, že jsou tam všechny, a stejně Ti jedna chybí. Můžeš změnit osobnost, můžeš změnit myšlení, ale nemůžeš změnit celý svět.
16.12.05 17:25:47 rulisa
Ani on sám?
16.12.05 16:38:15 ghost
Když člověk v poznávání překročí určitou hranici – ten klín se rozpustí. A když se něco rozpustí, nikdo už to nevyrazí…
16.12.05 14:38:02 rulisa
Jirka*: Nezdá se mi to jako kolotoč. Ale sázka do loterie jo. Jenže to je vždycky. Nemůžeš napřed všechno odkrýt a pak se teprve rozhodnout, jestli k tomu člověku něco budeš cítit, bohužel to obvykle funguje v opačným pořadí. Takže ať odkrýváš, nebo ne, o vklady můžeš přijít tak jako tak. :-)
16.12.05 14:02:12 ghost
Jo, tohle jsem letos hodně řešil. Už to neřeším. Jen párkrát za život se některý vztah dostane tak daleko, aby člověk potřeboval vědět víc, než kdy ten druhý má svátek a kdy narozeniny :-)
16.12.05 12:41:26 Jirka*
Po tom, co jsem si poslední větu z článku přečetl asi pětkrát musím ještě dodat, že bez úplného odkrytí a bez rozrýpání jde nabýt jistoty a spokojeného soužití. Jen musíme vědět (spíš věřit), že ten druhý to chce taky tak. Neobejde se to ale bez sázky do loterie a bez smíření s tím, že o vklad mohu přijít. Zase kolotoč…
16.12.05 12:14:02 Jirka*
To bych mohl vytisknout a podepsat…Asi ani nebudu sám. Kdysi jsem se snažil sepsat něco podobného, jen jsem to nedokázal takhle dobře pojmenovat. Neměl jsem hráze, měl jsem síta se stejným principem výběru, který je těžké dokončit. A já si po té dlouhé době začínám myslet, že to patří mezi otázky, na které se nedá najít odpověď…