(Ze starých stránek)

Cachtáním ve vaně řeším všechno, co nelze vyřešit přímou akcí ani zaspáním. Hodina věnovaná jen sobě – tichá relaxace v tichém hučení sprchy pod hladinou (páč nesnáším mlácení vody dopadající na hladinu z kohoutku), poklidně soustředěný rituál celkové hygienické i estetické údržby za mokra a další chvilka relaxace při prožitku „jsem čistá, krásná, udržovaná, obnovená“ – v úplném tichu pod hladinou… – Mnohé bezvýchodně frustrující se náhle jeví snadno odchodným, tíživé korkovým, smrtelně důležité zcela nepodstatným. Všechna špína, v potu těla i duše na tělo i duši nalepená pobytem ve světě mimo vanu, se vložena do horké vody rozpouští a mě opouští – o kolik jsem lehčí…!

Řeším tak, co bylo, co je, a někdy i co bude. Třeba jen tušení. Včera jsem si předsevzala, že dneska už určitě zavolám, jakže se to jeví s tou prací, když pořád nevolá nikdo mně, ač dávno po termínu. Nedobrá znamení člověk cítí v kostech, i když rozumem si je nepřipouští. Pět hodin ráno – tma a zima, venku mínus dvacet, doma s bídou šestnáct, nos neradno vystrkovat zpod peřiny. Nedospala jsem. V kostech už bylo jasno. Zbýval jen poslední krok, nechat si to potvrdit telefonicky. A ustát to. Tak jsem se odebrala do vany.

Hodina věnovaná sobě. Tíže minulého odplavená, více místa pro váhu vlastní ceny a síly. Vlasy přistřižené, rozjasněné fungl novou barvičkou, pleť v obličeji bez chybičky, oči jasné, klidné, kupodivu bez kruhů… Ráda se na sebe do zrcadla usmívám. Vstříc sobě.

Děti odjely do školy a já jsem zavolala. – To se nedá nic dělat, tak děkuju za informaci, řekla jsem. Bez zadrhnutí, s úsměvem. Bezděky jsem tak zřejmě potvrdila dojem, který – jak jsem se pak dozvěděla z jiných zdrojů – jsem udělala při pohovoru. Že se mi vlastně ani moc pracovat nechce. No, možná nechce, rozhodně už ne tolik, jako když jsem tomu kdysi byla ochotná dát všechno, hlava nehlava. Možná se až příliš snažím, abych se cítila i působila klidně a vyrovnaně. Aby se mi věci nedostávaly příliš pod kůži – špína a pot víc duše než těla. A asi hlavně to druhý se mi daří. Že nejsem tak perspektivní jako ten mladý hoch, co prý se jim líbí víc, to není žádné asi, to je fakt. Bojovnou aktivitu perspektivních mladých hochů (ba i dívek) už v sobě pohledávám jaksi ztěžka. Protože pořád trpím – a asi už vždycky trpět budu – pochybnostmi, těmi myšími okusovateli sebevědomí, potažmo strachem, že přecením sebe a zklamu druhé.

No, tak se mi to zase povedlo. Zklamala jsem o něco dřív, než se čekalo. Zklamala jsem ty, co se mi snažili pomoct, aspoň touhle prací. Není to dobrý pocit. Nemám ho ráda.

Nemám ráda ten pocit, že jsem za sebou zanechala rozpaky ze svého selhání, z omylu, který si kdosi stran mě uvědomil.
A nejhorší, že vím, že si za to můžu jen já sama, vím to, přece kdo kouká na koni dolů, taky dolů dřív či pozdějc spadne. – Ale což, možná lepší zklamat dřív než pozdějc.

Tak jsem nasedlala kobylu, z níž dolů nekoukám, a daly jsme si půlhodinku poctivé přiježďovací roboty na pilinách jízdárny a pak uvolňovací procházku sněhem okolo vsi. Kamarádka, která jela se mnou, plesala okouzlením, co s těmi mými novou barvou projasněnými vlasy dělá sluníčko. A jak mi to vůbec na kobyle sluší. Ó díky, bože, i kamarádko… Jen škoda, že když slezu z kobyly, stejně mám furt pocit, že jsem v tom svým hledání pracovního uplatnění jaksi mimo… Mimo reálně se naskýtající možnosti i mimo sebe.

No, až se dohřeje voda v bojleru… – Kruci, proč nemáme větší bojler…?

Komentáře:
12.01.06 01:24:59 rulisa
Jako vychloubání ani ne, spíš dumám, jestli něco z toho, co sama o sobě umím a mám šanci tady dělat, by mě (tady) na soukromo uživilo. Principiálně by se mi to líbilo velmi. Knouhau chybí. :-)
12.01.06 01:17:23 Jirka*
Nějak mi po znovupřečtení přijdou má předchozí slova jako vychloubání….tak to není. Spíš jde o snahu utéct před zaměstnáním, nedokázal jsem si ho najít v tom, co mě baví…
11.01.06 13:36:00 Jirka*
Já například tenhle problém se zaměstnáním (protože jsem po nějakém čase už nebyl ochotný, nebo schopný dannou činnost vykonávat), vyřešil až tím, že jsem se stal zaměstnavatelem sám sobě. Takže jsem si zvolil alibisticky jednodušší cestu, která sice bez kamenů není, ale nedělám určitě nic víc, než jako dřívější zaměstnanec…
11.01.06 13:09:48 ghost
Jirka*: Kdepak, já zase takový rádce nejsem, aby mne to píchalo. Jen si stále kladu otázky a hledám řešení. A když nevím, zeptám se. Až jednou s otázkami skončím – umřu :-)
11.01.06 13:03:56 Jirka*
Jen jsem chtěl říct, že v tu chvíli chce být člověk sám. Samozřejmě ne úplně, to by nebylo blogu, ale prostě se v tom pořádně vykoupat, vypořádat se. Ano, každý jednou potřebuje podržet nad vodou, pak se mu plave mnohem lépe. Slovo „rádci“, které Tě možná píchlo do žeber, ale nebylo míněné jen na přítomné, ale obecně na všechny, co v té chvíli přijdou tomu dotyčnému do cesty…
11.01.06 12:56:29 ghost
Ještě jednou se omlouvám za dodatky – ilustrují jen moji dezorientaci a neměly tam být.
11.01.06 12:53:36 ghost
Ty otázky, směřované na Jirku*, míním zcela vážně (omlouvám se Ti za formulaci, je to můj názor i když se Ti nelíbí), a jeho odpověď mne zajímá.
11.01.06 12:19:45 rulisa
Ghoste, nenapadlo tě, že ty tvoje otázky (zdánlivě pro Jirku*) jsou dost… na h…? Ocením,když si necháš tu superchválu a současně i ty ponižující dodatky.
11.01.06 11:02:21 ghost
Jirka*: O.K. – znáš to a víš, o co jde. Mám otázku: Co je třeba k tomu, aby příště, až Rulisa zase někam půjde, tam suverénně přišla a s převahou je roznesla na kopytech? Je bez diskusí, že na to má, a že jen stěží se setká při hledání pracovní pozice s někým, kdo bude stejně schopný jako ona. Má jí tam někdo odvést za ruku? Má tam za ní někdo stát s klackem? Má si dát před tím panáka?
11.01.06 02:27:09 rulisa
Jirka*: Díky. :-) Noc pokračovala nejprve probuzením malýho, že ho bolí zub, což vzalo půl hodiny konejšení úpění, breku a nářků, že to nepřežije, než mu zabral Ibalgin. Pak jsem zjistila (zimou), že jsem večer zapomněla pustit rošt na kotli a uhlí mi prohořelo do násypky, takže radiátory jako led a já v plný polní u kotle. Ve dvě v noci. Zítra ráno vstávat s malým k zubařce – ádié, oči bez kruhů. :-)———- Stejně – je mi hanba.
11.01.06 01:21:36 Jirka*
Podobný problém jsem řešil několikrát, a to podobným způsobem. Je to chvíle, kdy člověk o sobě přemýšlí až moc a logicky pochybuje. Nezbývá, než si to vychutnat. Něco jako menší inventůra, kdy přítomnost „rádců“ není zrovna na místě. Vím, stejně jako Ty, že to odezní. Proto jen přeji brzké odplavení těchto pocitů (nejlépe s vytažením špuntu) a velikost příštích problémů úměrnou objemu Tvého bojleru… 8^)
10.01.06 21:51:06 ghost
Radka: Tak teď už to konečně víš.
10.01.06 21:48:50 radka
Ruliso: verim tomu, ze rodice te zasadnim zpusobem formuji. Moje maminka mela stejnou rodinnou konstelaci. Sebestredna okouzlujici maminka, cestny a pracovity mlcici tatinek. A tri sestry, ktere byly stirany hlava nehlava. A za vsechno mohla moje maminka-nejstarsi a nejzodpovednejsi. S timhle dedictvim se nevyrovnala cely zivot. Porad o tom spolu diskutujeme, proc ma tak malo sebevedomi pri svoji extremne vysoke inteligenci (je uzasny matematik).
10.01.06 21:34:09 rulisa
No, trochu pravdy by se na tom najít dalo (pokud si člověk odmyslí, že to na horoskopech taky :-). Otec taky není z těch, co se umějí prodat. Ve své profesi na to narážel celý život, že nepůsobil tím sebevědomým, s úsměvem zdiprorážejícím dojmem. Jeho víra je tvrdě a poctivě se ke všemu dopracovat, především se ctí a hrdě – to jest bez jakéhokoli obchodování, bez divadýlka, bez společenských obezliček a využívání kamarádíčkování či nějakých osobních dojmů – nikdy na ně nedal u svých nadřízených ani podřízených a nikdy nepochopil, jak jsou ve skutečnosti pro ostatní důležité. Máti naopak je živelná (a hystericky sebestředná) smršť, kolem níž nevyzbývá a nevyzbývalo místo nikdy moc na nikoho. Od ní jsem si vyslechla… no, až opovržení. Jako i brácha. Takového toho napůl posměšného, napůl shovívavého stírání, jímž člověka pomocí dvou tří slov odmávla kamsi za sebe, hluboko pod svou úroveň. Člověk se bránil, hádal, pak už jen zarputile mlčel, ale stejně…
10.01.06 21:32:19 Dee Dee – www
No nic, Ruliso – prostě není všem dnům (snům) konec. Brou noc :-)))
10.01.06 21:31:10 Dee Dee – www
Už se stalo – slečna uctivě políbila a pak se odfuckovala – DÍKYBOHU!!! :-)))
10.01.06 21:27:11 radka
Dee Dee:to jsou jenom nedulezite prkotiny, to neni nic trvaleho nebo skutecneho. Zde je muj muz muj Velky ucitel :o) Podobne vylevy naprosto ignoruje nebo jen utrousi ze je to krava a at mu polibi pr..el. A jiz na to nemysli. Rekne ze je to volovina. A ma nekonecnou pravdu. Pokud je slecna krava, tak at ti polibi tu pr..el, pokud neni tak se vsechno urovna prirozene a samo od sebe. Hazej takove veci za hlavu. Neni to tvoje vec. To jsou pouze moje zkusenosti :o)
10.01.06 21:20:53 Dee Dee – www
Bratříček asi rád nechává nasazovat psí hlavu hlavně sám sobě… Jen jsem moc nepochopila, a doteď nechápu, jak někdo dokáže šmahem zatratit někoho, kdo mu věnoval skoro celej svůj život… A to všechno kvůli jedný „hrozně chytrý“ holce… Najednou bylo špatně, že přišel na svět kleštěma, protože při tom dozajista utrpěl doživotní trauma… No a? To jako bylo lepší ho nechat umřít, nebo co??? Když ti někdo na Štědrý den zavolá, že na tebe „sere stejně jako ty na něj“ (protožes u něj ve špitále byla „jen“ dopoledne a nikoliv až do večera), tak nevím, jestli je to víc k smíchu, nebo k pláči… Tehdy jsem spontánně zvolila tu druhou možnost. Ovšem to sem moc nepatří. Chtěla jsem říct jen to, že rodič nebo učitel se může třeba hodně snažit, ale zvrtnout se může cokoliv a kdykoliv – a najednou je ten ŠPATNEJ. stačí fakt hrozně málo.
10.01.06 21:13:54 radka
to Dee Dee: bratricek se asi jeste neodpoutal od rodiny a tak hleda zpusob jak na to :o) Ja jsem taky porad neco vycitovala rodicum, pritom ti by za me i dychali. Nakonec jsem pochopila, ze nejsem schopna se od nich vnitrne odpoutat a proto jim nasazuju psi hlavu. Kdyz jsem konecne dospela (proboha snad jsem jiz tak daleko) tak se moje vztahy s rodici zejmena s otcem zasadne zmenili. Konecne jsem schopna unest jejich nekonecnou lasku a opetovat ji.
10.01.06 21:06:21 Dee Dee – www
A jéje – už jsme zase u Ghostova oblíbeného „křivení charakteru“ :-) Můj bratr se vloni snažil chodit s jednou „přírodní“ slečnou, která se ho kromě toho, že „prdlou plíci není třeba operovat – je to nepřirozené, zahojí se sama…,“ snažila přesvědčit i o tom, že nás rodiče za mlada moc bili. A k tomu, prosím, dospěl po třiceti letech neustálého maminčina i tatínkova podstrojování, kdy mu bylo téměř vždy vyhověno a nebo uzavřen rozumný kompromis. Dělo se to všechno loni o Vánocích (nejhorších v mém dosavadním bytí). Víš, co jsem řekla mámě, když mi celá vyděšená volala, jestli mám taky takovej pocit? Že ho řezali málo!!! Ta kráva, co nás úspěšně rozeštvala o svátcích klidu a míru, už naštěstí zmizela z obzoru.
10.01.06 21:06:16 rulisa
Přebytečný… – Převýtečný… :-(
10.01.06 21:00:55 rulisa
Když si klepneš „aktualizovat“ (či „obnovit“) po odeslání příspěvku, odesíláš současně znova i ten příspěvek. Chce to odsud vyběhnout a zase se vrátit. Nemůžu to změnit, je to tak nastaveno, ale ty převytečný „kopie“ za chvilku smáznu. :-)
10.01.06 20:59:08 ghost
Radka: Sebevědomí mohou podpořit nebo srazit na počátku především rodiče. Já jsem potkal spoustu cikánů, co neuměli ani pořádně číst, ale sebevědomí měli jak z betonu. Nás rodiče ohýbali, abychom vyhověli – jenže nás ohnuli moc.
10.01.06 20:55:44 ghost
Dee Dee: Tak to umim taky :-))))) MUHEHE
10.01.06 20:55:28 Dee Dee – www
SAKRA, CO SE TO DĚJE??? Taky se mi to odeslalo dvojmo… Škeble je začarovaná…
10.01.06 20:55:20 radka
to Gost: A kdo to je ten nekdo, kdo pestuje v nekom priposranost? Nejsme to my sami? :o)
10.01.06 20:53:51 Dee Dee – www
A do třetice všeho dobrého: NA PŘIPOSRANOST SI NESTĚŽUJ VŮBEC!!! :-)))
10.01.06 20:50:10 ghost
Na připosranost si stěžuj tomu, kdo jí v Tobě vypěstoval.
10.01.06 20:46:54 ghost
Ona nabízí mnohem víc, než co může kdokoli jiný nabídnout – protože je schopná při práci samostatně myslet, a má to podložený spoustou znalostí a zkušeností. Holt každej neni tak neomalenej obchodník, aby uměl sám sebe prodat – ale to proboha není žádný „selhání“.
10.01.06 20:46:25 Dee Dee – www
Jo, ono se to hrozně lehko řekne: „Neeeeeeeeeeeee!!! Kritéria jsi ovlivnit NEMOHLA.“ Ale vysvětlujte to čerstvě nabarvené hlavě a obličeji, který se usmívá do zrcadla. „Proč neberete, dokud dávám?“ Jak dobře to znám. I s těma všema preferencema mladých a perspektivních hochů… Bože, jak mně bylo pak zle. To se to pak buší škeblí o stěnu a huláká se u toho: „Co jsem udělala špatně???“ Odpověď zní samozřejmě: „NIC!!!“ Ale chvilku to trvá, než se s tím člověk srovná. Jo a mimochodem – bublání sprchy pod hladinou ZBOŽŇUJU! Mnohem lepší, něž pleskání proudu z kohoutku :-))) KEEP SMILING! Je to jejich smůla, že tě nevzali.
10.01.06 20:45:05 rulisa
Zklamala jsem vlastní připosraností, kterou jsem nedokázala ovládnout. :-)
10.01.06 20:31:06 radka
to Gost: mas naprostou pravdu a souhlasim se vsim co jsi napsal. Clovek muze stavet na svojem veku (zkusenosti) a pohlavi (zeny maji zelenou) jako na silne strance. Sama jsem absolvovala bezpocet pohovoru a mezi nimi i hodne odmitnuti. Kazde odmitnuti je ponizeni. Ja nabizim nekomu sama sebe za penize a on o to nestoji. Clovek musi nejdriv vyrovnat sam se sebou jako zbozim. A pak se muze jit nabizet jako na trhu. Chces-vezmi, nechces-nechej tak.
10.01.06 20:24:20 ghost
Neeeeeeeeeeeeee a ještě jednou neeeeeeee !!!!!!! – zklamala bys, kdyby ses nepokusila !!!!!! – Ty jsi nikoho nemohla zklamat. Šla jsi tam a za to, že jsi nevyhověla kriteriím, která jsi NEMOHLA OVLIVNIT – za to nemůžeš !!!!!!!
10.01.06 20:10:12 radka
taky jsem vanovy povalec. A vanovy ctenar a pic vina. Ve vane neresim nic jenom si lebedim. Nemam moc rada, kdyz za mnou do vany leze manzel coz on miluje. Sam by si do vany nevlezl. Co se tyce prace, je to porad tezsi. Ja sice praci mam, ale citim se jak na tenkem lane a v noci mam hruzostrasne sny z pracovniho prostredi. Asi je v tomto veku lepsi delat nejakou samostatnou praci a zodpovidat se jen sam sobe.