Anebo:
– Jak se daří?
– Ty se ptáš jak angličan, na to se odpovídá "Fine, thanks, ne?" A ty?
– Přiměřeně věku a pohlaví (nebo něco podobného rádobyvtipného, nicneříkajícího …)
– (pak chvíli ticho – vyjadřující zbytek výše uvedeného …)
– a kdepaks byl na dovolené?
– (…..)
– a bavilo tě to? (osten – dobře si pamatuje naše někdejší rozhovory)
– jo … a ty?
– taky tam … (názory na dovolenou jsme mívali stejné …) … čau, už musím (asi na záchod …)

za těch 10 nebo jedenáct let máme ustálenou formu i obsah rozhovorů …

Bos: To znám taky, ale ne odtud. :-)

Fakt povedený je, když to máš v práci… Oba se perfektně znáte, ale už nějak nedokážete zabrousit na nějaký soukromější téma. Při oficiálním kontaktu úzkostlivě vážíš slova a občas se divíš, proč právě ona tohle takhle na tvoji adresu říká. Jako kdyby muselo skončit úplně všechno, i to dřívější souznění a vzájemná důvěra. Rozchod je ale fakt téměř vždycky něco jako pohřeb – ztrácíš blízkého člověka.

a nejhorsi na tom bylo, ze jsem se treba po letech dozvedela ze jsem se dotycnemu taky libila, ale tvarila jsem se tak nedostupne, ze si netrouf vubec nic :o( A kdyz si nahodou nekdo neco nekdy trouf, tak jsem ho hned sejmula protoze jsem si myslela ze slusna divka musi delat nejdriv okolky. Takze pak si definitivne netrouf :o))

Hm, mně ten ST jde perfektně s cizíma lidma nebo s kamarádama. Ale když se to dostane do tý oboustranně jasný fáze "jedno jeho gesto a padám", slova jsou v… :-)
Fakt je, že se občas tak strašně snažím nepadnout, že to pak vypadá…
A… hm, nevím, jestli se tomu fá říct okoloky, ale občas "testuju na odolnost" tak dokonale, že potencionálního zájemce setnu jak zralej klásek…

tak tak, nez se nadejem jsme oba nazi. Coz o to ja jsem zvykla. Ale muj protejsek je z toho v naprostem soku. :o)))

No myslel jsem to původně tak, že v tý práci s někým chodíš… Pak ten vztah ale skončí, ale ty toho druhého máš stále na
očích (Radko, jinak k tomu ST souhlas – taky dokážu ve společnosti trapně mlčet).
Prostě štve mě, že z přátelství může vzniknout láska, ale naopak to jde velice težko. Skoro to až někdy vypadá na nějaký to semínko, ze kterýho vyrůstá nenávist.

Kornel: Já miluju všechny svoje ex a vztahy jsou mezi náma fantastický. Moje první se v důchodu pustila do homeopatie a zbavila mne alergie. U předposlední jsem nedávno přespal, když mi bylo trudno. Dítě mne zvalo na prázdniny a jeho matka mi nabídla, že tam klidně celou dobu můžu bydlet (a to mezi náma kdysi zuřila děsná válka). Kolikrát si říkám, že jsem měl vždycky nesmírnou kliku na skvělý ženský.

Ghost: Jsi šťastný muž. Tohle znám jen s jednou bývalou – s tou vůbec první. Samozřejmě, že všechny ženy, které jsem skutečně miloval, mám tam někde uvnitř. Ale se dvěma, když je třeba potkám, tak naše rozhovory jsou veskerze formální – podvědomě se bojíme se byť i trošku pootevřít (a ty rozchody nebyly zas tak dramatický).

Kornel: Každá z nich mi toho dala strašně moc, každá mne trochu změnila, každá mi ukázala trochu jiný pohled na svět. Ve dne v noci mi můžou zavolat a já se přetrhnu, abych jim pomohl. Jsou a vždycky budou tou nejhezčí částí mého života.

rulisa(18): strach ze špatného vyložení tam bude, taky nepříjemný pocit, že je cizí prostředí tam, kde dřív cizí nebylo … zeď, kde bývaly dveře …

jinak ale rychlé náhodněpotkávací dialogy nemám moc rád s kýmkoli – nikdy nevím co zrovna hned říct :-)

Čísla – mně chyběly taky, ale řekla jsem si kouzelníkovi a ten poslal zaklínadlo. :-)

To to zas někdo špízuje ze čtečky a pak myslí bůhví na co… :-)))

čísla… ruční práce… kde jsme se to zas ocitli… :-)))

tam, kde jsme nechtěli… ale začínám si zvykat 8^)

Jirka: Ale učíš se rychle. :-)))
Fousek: No, v téhle fázi diskuse už nic jinýho. :-)))

Přepošlu. :-)

Ru, děsný rozhovory, víc než blbá situace…až mi to někdy přijde jak u blbečků na dvorečku, jen tady se nejedná o blbost ani na jedné straně. Taková hra na jo a ne…Když ji jeden nechce hrát, ale chce slyšet přímou odpověď…je to dost náročný…myslím to tak obecně;)