Nikdo mi nepíše, nikdo mi nevolá, tak si čtu na netu – a přijdu si za vola…
…neb jsem už podruhý narazila na výraz „prcinka“ v souvislostech, které mě poněkud překvapily. Tedy ve vazbě na anatomickou topologii, kam jsem dodneška netušila, že asi obecně tohle slovo směřuje. Protože… No prostě prcinka a prdelka pro mě dodneška jedno a totéž bylo. A ono ne…Normálně jsem zaostala ve vývoji.
Asi že s tím vývojem nedržím krok a nečtu tzv. „erotické povídky“. Leda výjimečně, jednou za pětiletku, abych si ověřila, že jsou furt tak stejně pitomý, jako před pěti lety. Kteréžto výročí připadlo shodou okolností na dnešek. A já se tentokrát poučila…Uff… Rozborem slovním je mi to jasný. Už. Že vůbec není totéž, jestliže k jistému konkrétnímu slovesu ve vidu dokonavém přidám a ve vidu nedokonavém nepřidám zvratné zájmeno si.
Uff… A už je mi též jasný, proč se tudle kamarád tak šíleně smál, když jsem mu v zasnění a v domnění, jak poeticky sebevtipnou vyprávěnku mu sděluju, prozradila, že mi – dokud jsem to cca ve svých čtrnácti letech rezolutně nezakázala, poté, co jsem takto byla oslovena i před spolužáky – tatínek něžně říkával „Prcinko“…
Ach jo, a takhle končí sentiment lakovaný na růžovo vždycky… V pr…
Komentáře: