…aneb jak jsme šli na nudapláž.
Pod čerstvými dojmy z diskuse u minulého článečku mi to kmitlo hlavou. Po té udělené radě, abych našla nějakýho dospělýho, na kterým by se dalo demonstrovat, že komplexy jsou neopodstatněné.Bylo to vloni začátkem léta. Mladšího jsme na nástupním místě odevzdali do péče organizátorů ozdravného pobytu (který dítko o něco později z větší části promarodilo) a že pojedem domů. Jenže bylo vedro. Nádherný vedro, jedno z prvních třeskutě letních, a přehrada ještě nezelená.
Řešili jsme problém plavek. Já byla jediná, kdo měl dvoudílný, starší syn byl jedinej, kdo měl jednodílný a kdo prosazoval, aby si nuladílní šli něco na sebe koupit. Protože na nuda pláž se zapříčil, že nee.
Dovlekli jsme ho k drátěnému plotu pod slibem, že nahatí budou z jedné strany a oblečení z druhé strany, a to tak, abychom na sebe viděli. To synkovi kupodivu nevadilo. Vidět. Manifestovaná prudérnost přiznala barvu.Jenže teorie o dvou přesplotově spřátelených stranách vzala u toho plotu zasvé. Tamní nudapláž v křovinatém svahu holt není řešena tak, aby oblečení mohli zblízka okukovat ty, co si plavky zapomněli doma. I zadrhli jsme u brány. Zůstala jsem s klukem sama, držela ho kolem ramen a našeptávala, jak se nemusí svlíkat, když mu ještě nebylo patnáct, a co všechno mu koupím u stánku, jen když udělá ten jeden krok vpřed do jámy lvové. Chvilku špulil pusu, dobře věda, že byl sprostě zrazen, a oči mu skákaly po postavách, kráčejících si za plotem do stánku pro pivo či limo a snědě zabarvených i tam, kde to po spálení sluníčkem způsobuje dočasnou sexuální abstinenci.
Pak povolil. Ale že se teda rozhodně nesvlíkne.Leželi jsme na ručníkách, já chvilku na zádech, chvilku na břiše, aby nebylo tak moc vidět, kam koukám. Oplavkovaný synek v rádoby nenuceném polosedu. Vedle nás parta ztepilých mládenců. Móóc hezky opálených. Povídali si, tudlevá se jeden zved a porovnal si ručník, tudlevá druhej… Občas kolem přešel někdo méně mládenecky ztepilý, leč též ne nezajímavý. Tedy, typově. Některé partie měly na opálení někdy i po čertech málo plochy…(Všimli jste si už na nudapláži, že nejpyšnějc se pomalou chůzí sem a tam všem na odiv vystavují ti, co byste na jejich místě radši jen leželi, pokud možno na břiše či čelem ke křoví?)
A synek najednou začal cosi vrčet a bručet a ošívat se a pak povídá: „Nebudu tady za dementa, v těch plavkách.“ A byl z nich venku. Pravda, jeho další posez se sice poněkud scvrkl sám do sebe, ale bylo po prudérnosti.
Koukla jsem, kam se koukal naposledy, než se rozhodl být za inteligenta. Bylo to tak.
„No vidíš, k čemu je dobrý občas se přemoct,“ povídám, „aspoň už víš, že ho určitě nemáš nejmenšího.“
„Grrrr…“
To byste nevěřili, jak ten den to sluníčko rychle opalovalo v obličeji…
Komentáře: