Leden

/  333 komentářů

Je příjemné moct hodně spát.

Ale taky rizikové.
Hlava už je z nejhoršího odpočatá a v tom dalším spaní má prostor na sny.

Někam jedeme. Autem. Nakládáme věci. Dívám se, kam co dát, na zadním sedadle je velká krabice, ne, je to velký podlouhlý proutěný koš s víkem. Něco na vyhození do kontejneru. Co to je, co to v něm kruci…
Bílé kokony, různě velké. Zámotky. Mumijky. Na dlaň, na půl dlaně, pět centimetrů, deset, patnáct. Naskládané jeden vedle druhého širším koncem nahoru, užším dolů. Hlavička – ocásek.
Už vím, co to je. Zárodky. Zárodky z nemocnice. Nenarozené neděti.
Jedna z těch hlaviček otevřela oči.
Maličko, jen docela maličko. Jen škvírky zamžouraly, jako když člověk chce, ale už nemá sílu.
Vzala jsem dívající se zárodek do dlaně, opatrně, abych ho nepoškodila, díváme se na sebe.
„Tenhle žije!!“ volám poplachem na toho, kdo tím autem má jet se mnou.
„A co s tím.“ Odpovídá mi. „K čemu ho chceš zachraňovat. Do čeho. Podívej se kolem sebe.“
Podívala jsem se.
Vidím mladého tmavovlasého muže, energického a sebevědomého, jak se s někým baví, o něčem někoho přesvědčuje, gestikuluje, usmívá se, žije… Vidím, jak mi před očima dozrává, jak stárne, vidím v jediném zlomku okamžiku všechnu bolest a smutek za celý jeho život, vidím, jak zestárnul do hořkosti a beznaděje, do děsu ze smrti…
Odložila jsem zárodek zpátky do proutěného koše. Na jeho místo. Vedle se zachvěly další škvírky očí. A vedle další. Chtějí se na mě dívat. Žijí.
Zavřela jsem víko.

Sešli jsme se. Pár známých lidí, ani přesně nevím, kteří přesně tam byli. Jen jednoho si vybavuju. Posledního Zájemce o vztah, z jehož slušňácké opatrnické vypočítavosti jsem měla tak rozporuplné pocity, ale kterému jsem nedávno děkovala, že mě přivedl ke keškám.
Loučíme se. Podáváme si ruku, ten pocit z něj mám pořád, vadí mi, že neříká, co si myslí, že se pořád tak neměnně stejně maličko usmívá, má to místo pokrfejsu, vadí mi ten pocit neupřímnosti, která si mě jen tiše pro sebe měří a zhodnocuje, ale výsledek nesdělí, jen říká – Tak se měj – a lehkým náklonem ke mně naznačuje, že si na rozloušenou můžem dát pusu. – „Mám mononukleózu, nemoc z líbání…“ bleskne mi hlavou. Měla bych mu to říct.
Neřeknu.
Políbili jsme se.
On mně ne, já jemu taky ne.

Vyšší level děsivosti děsivých snů, při nichž člověk ví, že jsou to sdělení. Sdělení bezmoci vůči zlu, z příběhu, z děje, z okolností… ze sebe sama…

Komentáře:

  • ratka 31.1.2019 at 15:49

    Ten sen jsi cítila jako děsivý. Živé zámotky zavřené v koši. Zní to velice tajemně.

  • rulisa 31.1.2019 at 15:53

    Ne, Ratko, děsivé bylo to, že jsem je tam zavřela zpátky.

  • ratka 31.1.2019 at 17:50

    nojo, co v tom koši dělaly žejo, když jich bylo tolik.

  • rulisa 31.1.2019 at 18:08

    Zkusím to tam nějak dopsat, aby ti to bylo srozumitelnější.

    P.S. Upraveno, jedna věta posunuta, jedna přidána.
    Někdy ve snu člověk něco ví, aniž by kvůli tomu šla hlavou myšlenka. Tak ji pak nenapíše. Ale těm, kdo v tom snu nebyli, je potřeba ji tam napsat.

  • ratka 31.1.2019 at 18:20

    Potratěné děti? Tedy ta nemocnice mi v tom vyvolává pocit jakoby bolest z nenarozených dětí. Obecně…

  • rulisa 31.1.2019 at 18:25

    No, když se zárodek nenarodí, tak je potracený…

  • rulisa 31.1.2019 at 18:27

    Šmankote, prosím vás, nemohl byste začít komentovat a diskutovat i někdo jinej, ať to nemusím vysvětlovat já? Dělá mi to trochu problém, kdybych to chtěla napsat polopatě, napsala bych to tak už v článku…

  • Saul 31.1.2019 at 18:35

    Jsou to tvoje embrya,tak si je vysvětli :-)

  • rulisa 31.1.2019 at 18:47

    Nejsou moje, nevím čí byly, moje se obě narodily.

    A nebudu už nic vysvětlovat, nejsem škola ani populistický politik. Buď to, co píšu, na někoho zafunguje, nebo nezafunguje. Ani nejslavnější knížky nemusejí být vypovídající pro každého, natož mých pár žblebtů.
    Je to uzavřený text, tak jak je.

  • Saul 31.1.2019 at 18:51

    Zrovna pred par dny jsem tak na pul ucha zaslechl reportaz z nejake laboratore,nebo kliniky,kde uchovavaji zmrazena embrya.
    Nektera chteji zlikvidovat, protoze je uz nikdy nepouziji.
    K tomu jim ale ty matky nechteji dat souhlas.
    Doktor vysvetloval,ze pro nej je to jen biologicky material.
    Potom ale dodal, ze ty matky chape, ze jim tezko muze vysvetlit,ze to embryo je jen biologicky material k likvidaci,kdyz ona zrovna jedno takove embryo koji.

  • Anežka 31.1.2019 at 19:25

    Kdysi, když mi bylo tak čtrnáct, patnáct let, jsem četla hororovou povídku. Byla napsaná z pohledu malého kluka, který se právě rozběhl za místním rasem, který něco odnášel ve velkém pytli od nich z domu. Když ho dohonil, chlap mu říká: já vím, tys ho měl rád, ale nemůže tady s námi zůstat, je moc jiný a taky jak by ho máma uživila, víš že mu musela dávat na krk zvoneček, aby pořád nechodil do špajzu. Mezitím došli k jezeru, chlap hodil pytel do vody, a když se potopil, říká: Jestli na něj chceš mít památku, můžeš si nechat jeho boty. Poslední slovo jako kopnutí koněm. Trochu mi to připomnělo.
    Taky mi někdy sen rozbourá iluze.

  • rulisa 31.1.2019 at 20:04

    Saule, 10., 12., dík, trochu jsem ten odkaz zkrátila. :-)

    Anežko, bingo. Supr koment. Taky děkuju.

  • ratka 31.1.2019 at 21:00

    jo takhle :-)

  • rulisa 31.1.2019 at 22:28

    Ratko, klidně i jinak, ale podle sebe. Netřeba zjišťovat, „jak to má být správně“. Svůj pocit a svoje asociace vydávej jen za svoje, ne za moje, a bude to ok. :-)

  • ratka 1.2.2019 at 8:53

    Myslíš komentář 3 a 5? To jsem pouze bádala ale samozřejmě jak u toho sporáku nevím. Tedy opravdu jen diskuse z mé strany bez úmyslů tě do toho nějak zatahovat. Komentuji nějaký článek.

  • Liška 1.2.2019 at 11:05

    Brrrr, to je teda sen.

    Naděje je v tom, že sen něco jiného zpodobniljako zárodky. Třeba zárodky nových vztahů, nápadů, nových věcí, na které už nedojde? – Aby to nezůstalo umrtvejch dětí, to je hrozný.

    7 ru
    nemusíš na všechno reagovat! Můžeš některý komenty nechat bejt, ono se to nějak vyvine :- ) Maximálně z toho bude mrtvej zárodečnej komentář :-)) Nebyl ten sen o tom?

  • rulisa 1.2.2019 at 13:52

    16,17

    To je těžký, se mnou, taky mě napadlo, proč na to vůbec reaguju.
    Jenže když tu nikdo jinej není a Ratka tu tak jako trčí s jejíma otázkama v luftě, přijde mi to vůči ní až nefér a neslušný neodpovědět, když o tom vím.
    A přitom těsně po napsání podobných článků z nich bývám trochu rozhozená, rozbolavělá, nedokážu o nich komunikovat. Až po čase, někdy ani tak.
    Proto jsem volala o pomoc, protože kdyby tu zakomentoval i někdo jinej, nenutilo by mě to tolik odpovídat, nenechávat tady Ratku s jejími otázkami samotnou.

  • rulisa 1.2.2019 at 13:53

    17
    Stejně jsem je nechala umřít.

    (Reálný děti to bejt stejně nemohly, při té velikosti, cca desetinásobné, a kdo by je taky v tom špitálu fačoval, před vyhozením, žejo. :-)

  • Liška 1.2.2019 at 14:03

    18 ru
    jasně, tojo.

  • ratka 2.2.2019 at 18:15

    18. měla jsem možná podobný pocit. že je nefér nekomentovat a nechat to prázdné, když tak pěkný článek. tak jsem se zeptala a ukázala zájem. Tedy nereakce na můj komentář by mi nepřišla nepatřičně. Stejně to byly spíše úvahy a zamyšlení nad přečteným. Otázky spíše řečnické … v sobě objasňující jakože co by to mohlo být ale není.

  • rulisa 2.2.2019 at 18:31

    21
    Ok., vím pro příště.:-)

  • Saul 2.2.2019 at 19:39

    Já bych to zavření víka viděl pozitivně.
    Zrození i nezrození si žijí své sny.
    To předání už máš za sebou.tak proč se k tomu vracet?

  • rulisa 2.2.2019 at 20:59

    23
    Nevím. Takhle to asi nefunguje.
    Zabila jsem je. Dívali se na mě. Žili.
    A to, že už mám něco za sebou, teda nezní dobře. Teda přesnějc – to je právě to hrozný. Co mě pořád přepadává, když to nejmíň čekám.

  • Saul 2.2.2019 at 21:17

    To že máš něco za sebou,tedy vychování dětí ,zní dobře.
    Neboj,oni to ocení,nebo už ocenili a stydí se to matce říct.:-)
    Zabíjíme dnes a denně.
    O tom je život.
    Nikoho v něm skutečně zabít nemůžeš a ta embrya už vůbec ne.

  • rulisa 2.2.2019 at 21:23

    Ne, nezní to dobře, když to má člověk za sebou proto, že už to znovu nemůže, ale už jsem to vysvětlovala víckrát, už nechci znova.

  • Saul 2.2.2019 at 23:04

    To nemusíš,to chápu i když v jiných souvislostech.
    Co jsem psal ,to „zní dobře“ a je to dobré!

  • rulisa 3.2.2019 at 11:02

    No, OT určitě, protože nevím, ja chceš zapasovat do snů rozum. Ale nic, jdu si udělat kafe a pak si ten odkaz přečtu. :-)

  • Saul 3.2.2019 at 11:10

    Otázka spíš zní, jak zapasovat sny do rozumu.
    To kafe bez rumu,jo?:-)

  • ratka 3.2.2019 at 11:12

    Dotyčný v odkaz zapomněl že existuje láska a že láska bývá spojována se srdcem. Tedy se máme rozhodovat z lásky, rozum má pouze prověřovat zda je to opravdu láska a nikoliv pokušení (falešné pozlátko). To někdy pozná a někdy ne. Ale i dobrý úmysl se počítá a to je opět láska, tedy srdce. Může se zmýlit. Ovšem rozum bez lásky a bez zmýlení se protože jede přesně dle racionální rozvahy (analytické determinace) je kus oceli. Nepřekročí svůj stín.

  • ratka 3.2.2019 at 11:23

    Nezapomínejme také, že rozum si zdůvodní cokoliv. Jakékoliv vnitřní hnutí… pokud ho uděláme konečným arbitrem, zdůvodní si jakoukoliv špinavost že to je nutné, že si za to to ten druhý může, že není jiná možnost etc. Rozum se musí opírat o nějaké slovo, nějakou etickou doktrínu ehm zákon, pokud chce jednat bez srdce (lásky). Láska je nad zákon.
    Už jdu vařit, opět jsem zabrousila jinam :-))

  • Saul 3.2.2019 at 11:24

    31:
    Ale nezapomnel.
    Vzdyt zminuje pohadky, ve kterych laska hraje vzdycky hlavni roli.
    Ale jinak s tim, co pises souhlas.

  • rulisa 3.2.2019 at 11:25

    No, tak jsem to přečtla, četlo se to hezky, takovej typicky chlapskej výkřik. Celej samozřejmě dává smysl a nedá se s ním nesouhlasit, mám jen jednu výhradu – že na jeho začátku, jako záminku k němu, použil autor výhradu nekonkrétní až mimózní:

    /…snad v každé pohádce zazní nějaká variace na radu: „Až se budeš muset rozhodnout, nepoužívej rozum, ale srdce.“/

    Tak za první, variace není přesná citace, a za druhý, nebudu kvůli tomu poslouchat všechny pohádky znovu, ale co mám zažito v paměti, tak šlo právě o radu pro rozhodování se, až se dotyčný dostane do nějaké nestandardní situace, ne o znásilňování Růženky a ubíjení někoho pohrabáčem (to mě rozesmálo:-). A navíc šlo o radu, aby dotyčný na srdce nezapomněl, ne aby zapomněl na rozum, o rozumu je myslím jen přímo v pohádce Rozum a štěstí, což je zas jiná dvojice soupeřů.

    Srdce není symbolem pro slepé emoce, ale pro lásku, nejen erotickou – když někdo „nemá srdce“, je psycho- či sociopat. A taky srdce znamená odvahu, statečnost, čestnost…

    Ani sportovci bez srdce nevyhrávají. Kdyby se rozhodovali rozumem, většina se vůbec nepostaví na start.

  • Saul 3.2.2019 at 11:27

    „Nezapomínejme také, že rozum si zdůvodní cokoliv. “
    Ta laska taky.

  • rulisa 3.2.2019 at 11:28

    30
    Jak zapasovat sny do rozumu? No od toho jsou, aby tomu rozumu napověděly, přece. Proto se ozývají, když rozum má moc navrch.

  • rulisa 3.2.2019 at 11:31

    Proto člověk musí naslouchat i srdci a jiným hnutím nerozumovým, aby ho rozum nezadusil.

    Jooo, viz 31 poslední dvě věty a celé 32 – ano, naprosto přesně tak.

  • rulisa 3.2.2019 at 11:32

    35
    A proto jsme zase u mého oblíbeného „všechno má být v rovnováze a všeho s mírou.“ :-)

  • ratka 3.2.2019 at 11:37

    35. nikoliv, to mluvíš o emoci která se snaží dosáhnout nějakého cíle i třeba pod falešnou záminkou že předstírá lásku, která není láskou jen převlečeným pudem a někdy pokušením „zlého“. tedy je to načančaný svůdce a za mě osobně, nechala jsem se mockrát svést taky poznala že to bylo o ničem… falešná pěna

  • Saul 3.2.2019 at 11:39

    36:
    U me ne.
    Kdyz mam obcas :-) rozumne obdobi, zdaji se mi(kazdou noc) jen nevyrazne sny, ktere hned zapominam.
    A naopak v nerozumnych obdobich se mi zdaji sny velmi zive, ale jejich obsah nic rozumneho nenaznacuje, spis naopak.

  • Saul 3.2.2019 at 11:44

    39:
    No jiste,laska jako prevleceny pud samozrejme funguje.
    To jsme ale zpet u rozumu, ktery jediny je schopen to rozpoznat.

  • rulisa 3.2.2019 at 11:44

    40
    Sny uvolňující něco rozumem potlačeného se neobjevují v čase paralelně, ale až s odstupem, někdy tehdy, když už je toho potlačeného moc, a někdy právě až rozum trochu povolí. Teprv pak ti nafackujou za to, cos psychice udělal v čase rozumového útisku.

  • ratka 3.2.2019 at 11:44

    Sny jsou subjektivní a jen snící ví a pozná (dle opakování a situace) co mu sdělují. Vnější pozorovatel nezná souvislosti.

  • ratka 3.2.2019 at 11:45

    41. na základě čeho?

  • rulisa 3.2.2019 at 11:46

    43
    Někdy něco může i vnější pozorovatel rozklíčovat, pokud má dost dlouhodobých informací o tom snícím. I o jeho myšlenkách.

  • Saul 3.2.2019 at 11:48

    Jejda,jak jsem cetl a odpovidal na 39, byl jsem presvedceny, ze to pise Ru.
    Nepripal zas obed Ratko:-)

  • ratka 3.2.2019 at 11:50

    45. Možná, to už jde mimo mne. Ze snů odvodím maximálně že je zde úzkostný stav nebo pokoj. Úzkosti se ale projevují i v reálu, tedy pozná se sevření okolnostmi. Takže sen je jen vyjádřením toho co se stejně ví i v bdělosti. KOnkrétně ABC ti sen neodpoví, neřekne ti jsi úzkostná protože ABC. Nebo ti to řekne, ale to víš stejně i bez snu.

  • rulisa 3.2.2019 at 11:50

    46
    Někdy jsi jako Ratka ty, někdy já. :-))

  • ratka 3.2.2019 at 11:51

    46. už ho pálím :-))) a pak dostanu vynadáno

  • rulisa 3.2.2019 at 11:52

    47
    Sen ti pomůže, aby sis to přiznala. Je spousta věcí, které víš/nevíš, protože je nechceš vědět.

  • Saul 3.2.2019 at 11:53

    43:
    Ano.
    A podle mych zkusenosti muze byt jejich napoveda(byt treba mylne vylozena) stejne zradna, jako ten chladny kalkul rozumu.

  • ratka 3.2.2019 at 11:56

    50. tak to jo, ale opět je to zpráva pro tebe tedy subjektivní. Pokud napíšu nějaký komentář zvenku, nelze ho ho brát osobně, jakože do toho vidím. Vidím prd. U sebe je nejlepší to nechat být… moc se nedotýkat a nechat dozrát, až to dozraje samo se to uleví, odpadně, vyřeší. Bolavé věci jsou živé a podle mě (opět subjektivní dojem) dokud se vnitřně nepromění v něco jiného a nového, neměly by se vytahovat na svět nasilu. Nic z toho nebude, jen ostuda.

  • Liška 3.2.2019 at 11:57

    ratka 31, 32
    jo, to asi jo.

  • rulisa 3.2.2019 at 12:02

    51
    To už je spíš otázka toho, co s takovou nápovědou udělá příjemce. Jestli to veme jen jako brnknutí možnosti, kudy přemýšlet, nebo jestli se toho (zas) chytne jako stébla, aby neutonul v sobě v tom, co vědět nechce.

  • rulisa 3.2.2019 at 12:05

    52
    Jakože je nedobré psát svoje sny na blog? :-)
    Někteří lidi jsou masochisti takového druhu, Ratko. A třeba mnozí umělci, si myslím, že to mají přímo jako podstatu svojí tvorby.

  • Saul 3.2.2019 at 12:08

    44:
    Na zaklade analyzy.
    Emoce ji nedelaji a maji z ni strach.
    To ale neznamena, ze se emocne neda udelat spravne rozhodnuti.
    I o tom je ten clanek.
    Muzu se rozumne rozhodnout, ze budu rozhodovat srdcem.
    Klidne i intuitivne.
    Ale v pozadi porad musi probihat analyza zitych procesu.
    Kdyz ne,prijde dusledek v podobe tvrde zkusenosti, ktera se v cloveku ukotvi a priste ovlivni jeho emocni rozhodovani stejne, jako by tomu bylo, kdyby tu analyzu provadel.

  • rulisa 3.2.2019 at 12:10

    56
    viz 34.
    Ten článek sám o sobě nepřináší nic nového, objevného, převratného. Jen bojuje kritikou proti něčemu, co si autor vyložil jinak, evidentně přecitlivělý až alergický na ženské „citové“ pojímání světa, a odskákaly to pohádky.

  • Saul 3.2.2019 at 12:12

    57:
    Na to je alergicky kazdy chlap:-)

  • rulisa 3.2.2019 at 12:15

    58
    Však jo, však to píšu v té 34, že je to typicky chlapský výkřik. A taky my rozumné ženské vám s tímhle červeným hadrem před vočima nemáváme. Ale když si začnete, tak máte, i co jste nechtěli. :-)

  • ratka 3.2.2019 at 12:39

    55. to je OK že píšeš sny, je to tvůrčí prvek a zpětná vazba. Jen by tě nemělo mrzet pokud nedostaneš ty odpovědi které slyšet chceš. Já v tom viděla něco jiného než vidíš ty. A je to tvůj sen, tey to co napíšu já je irelevantní… je to jen takové hodnocení obrazu na který se dívám. Umělce se to může dotknout, protože to maloval s jiným záměrem. či úmyslem.

  • ratka 3.2.2019 at 12:43

    57,58 zcela potvrzuji ze zkušenosti, že citové projevy muži nesnáší a chtěli by je eliminovat. A pak z toho vyleze takový až nenávistný článek proti srdci (lásce) Jakoby autor vyléval vaničku i děckem… bez lásky by uschnul někde sám zapřklý. A čekal smutně až mu nějaká zapěje. :-)

  • Saul 3.2.2019 at 12:44

    57:
    Tak nic objevneho a prevratneho asi neprinasi.
    Ale poukazat v dnesni dobe,ktera je naspeedovana v podstate jen emocemi (jak muzskymi,tak zenskymi),na vyznam rozumu mi prijde docela prinosne.
    A autor to holt vzal z gruntu, tedy od pohadek.
    Pecitlivelost a alergii jsi mu prisoudila jen ty:-)

  • ratka 3.2.2019 at 12:44

    56. analýza vychází jen ze známých předpokladů, tedy ze známého vyleze jen známé. ze stejného stejné. protočí se to v kruhu a vybere se červený jogurt protože v zadání je, že červené jogurty jsou nejlepší.

  • Saul 3.2.2019 at 12:49

    Ad62:
    A Ratka taky.
    Tak uz je to nenavistny clanek proti srdci a lasce:-)
    Takovy hezky priklad emocniho posudku a odsudku.
    Kdepak,zlatej rozum!

  • ratka 3.2.2019 at 12:53

    64. nojo, já to beru černobíle polopatisticky, aby to pochopil i muž :-) Ale k dobru ti přičítám statečnost.
    Mě s analýzou neokouzlíš. Ale výsledky beru, pokud jsou dobré. Jen nementorovat prosím a nevysvětlovat své analytické postupy.

  • rulisa 3.2.2019 at 12:54

    60
    Nemám potřebu slyšet nějaké konkrétní odpovědi. Naopak jsem ti psala, že můžeš napsat cokoli, co jde z tebe.
    Byla bych vděčná i za jiné pohledy, za jiné asociace, byla by to pro mě informace, že článek čtenáře oslovil, jakkoli.
    (Diskuze o tom je pak další věc, nemusím se vším souhlasit, nejsem oslík, abych kejvala na cokoli z vděčnosti, že se vůbec někdo vyslovil.:-)

    Jenže já od tebe žádnou odpověď nedostala. Dostala jsem jen otázky. :-) A to mi nesedlo.

  • rulisa 3.2.2019 at 12:56

    62
    I Ratka. :-)
    No, já to tam vidím, páč jinak nechápu, proč by kvůli svému vyslovení se potřeboval tak násilně použitý odrazový můstek, evidentně použitý ke skákání do vody zdaleka ze sucha. :-)

  • rulisa 3.2.2019 at 13:01

    64
    Nikoli, to jsi právě předvedl v tomhle komentáři ty. :-)
    Proč nám podsouváš, že my jsme z článku udělaly nenávistný proti srdci a lásce? Najdi to, kde to píšem?
    Nebo je to spíš tak, že tobě se hodí ze zastánců ženské emocionality udělat štváče? :-)

    Autor podle mě nemá vůbec nic proti lásce. Jen v zaujetí tím, co měl potřebu sdělit, vzal blbé podklady, nejspíš proto, že mu připomínají tu ženskou emocionalitu, které přemíra kolem něj ho už sere.
    Vždyť to píšu furt dokola.

  • rulisa 3.2.2019 at 13:02

    65
    Souhlas naprosto.
    Stran svojí schopnosti analýzy si věřím dost na to, abych si dokázala stát na svém. :-)

  • ratka 3.2.2019 at 13:03

    66. To nebyly otázky, spíše tancování po rozpálené plotně. Má to dvě roviny které se mi okamžitě ukázaly a já tak nějak tápala ke které se přiklonit. Subjektivně jistě se nabízí přechod, ale to je přirozená záležitost kteerá potkává všecky ženy a nevyvolává úzkosti protože se to prostě děje a je to fyziologické. Tedy tuhle parketu jsem opustila jako irelevantní. A dostala se na platformu mnohem citlivější to jsou nenarozené zárodky, tedy oplodněná vajíčka obecně. Nikoliv konkrétně tvoje… obecně volající oplodněné zárodky které čekají na svojí příležitost a nedostanou ji. Ty jsi zaklapla koš. Nikoliv že konec s rozením, nýbrž ve smyslu že nechceš slyšet jak volají… nejen ty tvoje. Mladé ženy které zaklapnou víko … obecně. Přítelkyně, snachy, naše mámy, dívky. Tohle se mi otevřelo když jsem to přečetla… odmítnuté děti.

    Tak to po sobě nečtu a pouštím.

  • ratka 3.2.2019 at 13:07

    68. no já to napsala ve smyslu „až“ ale to víceméně jako expresivní hyperbolu:-) Teedy mea culpa

  • rulisa 3.2.2019 at 13:10

    70
    To už jsi mi vysvětlila, napsala jsem ok. Ale pochop, že se to na dálku v psaném textu blbě poznává, z takhle stručných formulací. Když tápu já, píšu tak, aby bylo jasně poznat, že mě něco zainspirovalo k úvahám, třeb atím, že ui napíšu, kam mě ty úvahy vedou, a nedávám na konec otazník.

    Jasnou myšlenku, asociaci, poznám. Ta přišla od Anežky.
    Nebylo to úplně přesně jen to, co jsem cítila a co jsem si rozumem vyanalyzovala z toho pocitu ze sna já, ale byla to krásná „příbuzná“ její vlastní myšlenka, která to porozvinula. Proto mě moc potěšil a napsala jsme Bingo.

    A tím bych považovala tohle téma za vysvětlené dostatečně ze všech stran a prosila bych napříště vypustit výčitky stran toho, že tvoje odpovědi na článek neodpovídaly mým představám. Odpovědi z toho pro mě nevyzněly. Příště tvoje otázky tak budu brát a nebudu se snažit na ně odpovídat, když se na to nebudu cítit.
    Tečka.

  • rulisa 3.2.2019 at 13:16

    Ne, ještě:
    Sama píšeš ve 43, 47 a 52, že vnější pozorovatel nemůže sny vykládat, poznat, co sdělují.
    Tak proč se o to, kruci, u mě pokoušíš?

    Já vím, co mi sny sdělují, nepotřebuju to vědět od tebe. Články nepíšu proto, abych dostávala konkrétní odpovědi, ale abych se čtenářů nějak dotkla, něco v nich vyvolala, něco ze sebe jim dávám a něco jiného z nich od nich zas dostávám, impulsy, jiné asociace, propojení, rozvinout, jít dál…

  • rulisa 3.2.2019 at 13:17

    71
    Eh? Na co reaguješ? Teď nerozumím.

  • Saul 3.2.2019 at 13:18

    Napadlo mne,“podle ovoce poznate je“
    Autora toho clanku muzu posuzovat (podle mnoha jeho jinych clanku) treba jako naivniho idealistu,nekdy hodne zarputileho,ale s tou nenavisti jsi to prepiskla,Ratko.
    Ma v podstate uz asi jediny blog s politickymi tematy,kde se jeste drzi nejaka slusna a ferova diskuse.
    Nepochybne i diky jeho rozumnosti a nepodlehani emocim.
    Ja opravdu nevim,jestli ho doma zena bije a jen proto si na rozumu tak zaklada,ale zaklada a nestydi se za to,naopak to casto zduraznuje.
    A naopak vim,jakou smradlavou zumpu si z blogu nechala udelat jina autorka,ktera ma patetickych proslovu o spravedlnosti a emocich plnou hubu ,ale ve skutecnosti ji pritahuje jen sila a nasili.
    Takze nez nekoho obvinite z alergie a dokonce nenavisti,doprucuji to nejdrive hloubeji rozumove zanalyzovat:-)

  • rulisa 3.2.2019 at 13:20

    70
    Od druhé věty už je i něco, co kdybys napsala tam nahoře hned, tak bych ani nepípla a brala to. :-)
    Mě osobně přechod děsí. Je to první konec.

  • ratka 3.2.2019 at 13:21

    74. přečti si prosím moji 61, na ni reagoval Saul.

  • rulisa 3.2.2019 at 13:24

    75
    Mně se vyplácí napřed na sebe nechat působit text, a pak teprv rozumově hledat, kde a v čem mi to skřípe.
    O nenávisti jsem nepsala a v tom, co jsem psala, si myslím, že mám pravdu. Proti autorovi osobně nemám nic. Je to normální chlap. Tudíž normálně alergický na nějaké věci.
    Ženské blogy plné typicky ženské patetické emocionality mě serou a nečtu je. Asi podobně jako Mee too.

  • ratka 3.2.2019 at 13:24

    76. je to normální stárnutí, součást života a nic patologického. tím že jsme se narodili tak dospíváme a nakonec stárneme a nakonec z nás budou stařeny pokud nezemřeme na nějakou nemoc či nás někdo nesrazí autem. tedy žádný konec ani první, ani druhý, žádný

  • ratka 3.2.2019 at 13:27

    78. to mám možná podobné… ženské patetické plkání mě nakonec zcela vysílí. Ale uvědomuji si že i já mohu jiné takhle vysát. pokud mě někdo požádá o mlčení, tak zmlknu. tedy že nemám dále mluvit :-) zcela ho chápu

  • rulisa 3.2.2019 at 13:30

    77
    Aha, ano. S tou 61 se dá souhlasit. Neobviňuješ autora z nenávisti, jen píšeš, že v zaujetí něčím mu z textu vylezl – nebo dokonce obecně jen někdy muže vylízt – až nenávistný článek.

    Podobně já s tou alergií. Taky jsem napsala přecitlivělý až alergický.

  • ratka 3.2.2019 at 13:31

    75. směřuj to na mě, tedy v jednotném čísle prosím. A srovnávat mě s dotyčnou pisatelkou, to bych šla kanálem :-( Našla jsem si postupně místo ve virtuálu, vím co čekat tady i onde. Někde jsem přestala psát, jinde jsem opatrnější a celkově díky za to že tady jste.

  • rulisa 3.2.2019 at 13:35

    79
    Nepíšu o tom, že je to patologické. Píšu, že je to první konec. Konec něčeho, co jsme mohly, měly, bylo to krásné a kdysi to bylo před námi. Teď už můžem jen vzpomínat a litovat, že už to nejde. Možnosti končí. Přechodem o sobě poprvní dává vědět blížící se smrt.

  • Saul 3.2.2019 at 13:37

    82:
    Ja te s ni nesrovnavam.
    Byl to priklad plodu rozumu a plodu emoci.

  • rulisa 3.2.2019 at 13:38

    Ty žiješ s mužem, Ratko. Tvůj život je s ním propojený a stárnete spolu, vidíte společné, váš život se odvíjí logicky a plynule společně s jeho naplněním.
    Já o tohle přišla. Možná i proto to vidím trochu jinak.

  • ratka 3.2.2019 at 13:44

    83. na mě to takhle nepůsobí, proto asi zde s tebou nějak neladím. Mám radost z toho že jsem to zvládla a že mám kus života aktivního za sebou, že jsem se dožila věku kterého jsem se dožila a necítím vůbec žádnou nostalgii či lítost, naopak. Jsem tam kde jsem a jsem pořád „ještě“ živá.

    Pro mě byl zlom ve 40 letech, to jsem byla na vrcholu života a domnívala jsem se že už mě nic nepotká jen smrt. A pak po padesátce přicházelo takové osvobozování, volnost tedy teprve zpětně mohu srovnat pouta odpovědnosti (a třeba i radosti z to že to zvládám) a dnešní vysloužilý stav kdy už to mám za sebou.

  • ratka 3.2.2019 at 13:47

    85. To ano. Určitě. Stálo nás to oba hodně úsilí. A pořád stojí, a jaka říká Saul v tomhle nám rozum radí vážit si jeden druhého i když se emocionálně serem.

  • rulisa 3.2.2019 at 14:03

    86
    Vždyť píšu, je to z velké části jinou tvojí rodinnou situací.
    Já mám volnosti do alelujá už pěkných pár let. Ale to ostatní se nějak přetrhlo.
    A znovu už to nikdy nepůjde.

  • Saul 3.2.2019 at 15:35

    81:
    S 61 se neda souhlasit ani nahodou.
    Je to evidentne emocni a podpasovy odsudek.
    Stejne jako tvoje skryte dehonestujici hodnoceni o precitlivelosti a alergii autora je pouhy a nepochybne taky emocni konstrukt.
    Genderove rozdily ve vnimani ani jedno neomlouvaji.
    Ale „hezky“ to dokazuje, ze existuji.
    A tento koment (taky od zeny)z diskuse zase hezky dokazuje, ze clanku se da oponovat i objektivne:
    „Řekla bych, že trvat na striktní dichotomii rozum – cit příliš rozumné není.
    K pohádkám: Je možné, že bizarní chování postav z vašich příkladů podává obrázek o citovém světě konkrétního jedince, jehož chování naštěstí koriguje rozum, který ho informuje o nepříjemných následcích, ale individuální osobnostní charakteristiku nelze takto zobecňovat.“

  • rulisa 3.2.2019 at 15:48

    59
    Ehm, zatím jedinej, kdo se tu chová emočně, jsi ty. :-))

    Řekni mi, jakej je rozdíl mezi tou objektivně oponující ženou zpod článku v jejím 1. řádku a mnou v 37/ 1. řádek a 38?
    Že by akorát v počtu použitých cizích termitů? :-)

    A ona autora nedehonestuje ve zbytku jejího textu? Pochopils, co mu sděluje? Kam se na to hrabe moje přecitlivělost až alergie. :-)

  • Saul 3.2.2019 at 15:59

    Z ktereho komentu usuzujes ty moje emoce?
    Svuj pohled na cely ten text jsem strucne shrnul v 62.
    Netusil jsem, ze misto nej se tu bude resit jeho autor a takovym stylem, jak jste to tentokrat svorne predvedly:-)

  • rulisa 3.2.2019 at 16:00

    Ale ok, řekněme, že můj konstrukt o přecitlivělosti až alergii je mimo, byť vychází z četných konkrétních zkušeností s muži a jejich vyjadřování se vůči emočnosti žen.

    Pak mi bohužel ale nezbývá, než se přiklonit k názoru té objektivní paní zpod článku – že pan autor je maličko porouchaný, když k sociálně nezávadnému chování mu nestačí vlastní emoční bariéry a potřebuje se držet rozumem.

  • rulisa 3.2.2019 at 16:04

    91
    Usuzuju z těch podrážděných obvinění vůči autorkám s tebou nesouhlasících názorů. :-)
    A jak jako chceš neřešit autora, když řešíš jeho osobní text, vycházející z něho samého? Protože co říká Pavel o Petrovi, bývá víc o Pavlovi než o Petrovi, že…
    Když si přečteš jakýkoli text, kde někdo proti něčemu bojuje, je to hodně vypovídající.

  • Saul 3.2.2019 at 16:19

    93:
    Usuzuju z těch téměř podrážděných obvinění vůči autorkám s tebou nesouhlasících názorů. :-)

    Obvineni je tvuj emocni termin:-)
    Ja bych to nazval znepokojeni nad uprednostnenim stourani do autora, misto pochopeni meritu toho textu a jeho dosahu.
    Jestli jeste budes stourat do mne,dockas se i spravedliveho rozhorceni,coz ale taky neni emoce, jen obrana te spravedlnosti:-)
    Mimochodem,nikde jsem zadny svuj souhlas ani nesouhlas s vami nevyjadril.
    Oznacil jsem to jako konstrukt, v Ratcine pripade (61) jeste dost odvazne hloupy.

  • rulisa 3.2.2019 at 16:27

    94
    Ok, navrhni slovo, které by nebylo emočním termínem, pokud je vyslovím já. :-))
    Tedy usuzuji z těch podrážděných soudů tvých… podrážděných hodnocení… z potřeby hájit autora za každou cenu a do posledního dechu proti dívčí válce? :-)

  • Saul 3.2.2019 at 16:29

    „Protože co říká Pavel o Petrovi, bývá víc o Pavlovi než o Petrovi, že…“
    Ale vis, ze tohle je jeden z nejpodlejsich diskusnich faulu.
    Ma to myslim i nejaky svuj vlastni termin.
    V takovych tech “ duchovnich“ diskusich se to casto vyskytuje a podle toho to tam pak vypada.

  • rulisa 3.2.2019 at 16:34

    94
    Znepokojení vypadá jinak. Je jen kousek od znejistění. Označení názoru protistrany jako hloupého konstruktu není znepokojení, spíš rozhořčení, ano, ale spravedlivé těžko.

    Nemám ráda tyhle žensko-mužské strkanice a přijde mi hloupé, že zrovna tys to do téhle polohy zatáhl. Myslím, že naše názory s Ratkou neměly naprosto co dělat s dehonestacemi, naopak, považuju je za výraz pochopení a porozumění pro mužské alergiena některé přehnané či přemnožené ženské projevy. I jsme ti obě psaly, že ani nám se takové projevy nelíbí. Takže pokud ses rozhodl z nás udělat blbky ve jménu obrany stavu mužství, tak jsi emočně a nespravedlivě ujel akorát ty. Začíná mi to trošku i vadit, asi jak už to nestíhám brát jako srandu.

  • rulisa 3.2.2019 at 16:34

    96
    Ale my jsme s tím autorem nediskutovaly.

  • ratka 3.2.2019 at 16:35

    96. je to projekce :-)

  • Saul 3.2.2019 at 16:37

    95:
    K hajeni autora jste mne dohnaly vy.
    Znovu opakuji,ze mne vubec nenapadlo, ze neco takoveho bude zapotrebi.
    Ale tady prece nejde o autora(ktereho ani jedna neznate)
    Jde o ten princip.
    Ja chapu, ze rouhacsky zpochybnuje neco pro vas velmi duleziteho,ale to neni duvod na „hrrr na nej,nenavistnika“
    A ja jsem emotivni a podrazdeny a obvinuju:-)))

  • rulisa 3.2.2019 at 16:40

    96
    Jinak pro mě je to téměř neustále si uvědomovaná věta, téměř už „Miluj bližního svého“ diskuzí. (Jakože taková nade všemi ostatními psychosociodiskuzními moudry stojící.) Nemyslím tím, že pro třísku v oku bližního nevidím sekyru v oku svém, ale že podle způsobu vyjadřování se o sobě a o druhých jde poznat člověka hodně moc. Nejen podle toho, co člověk sděluje, ale taky jak.

  • rulisa 3.2.2019 at 16:40

    99
    Jojo, to je ta tříska v oku bližního a sekyra ve vlastním. :-)

  • rulisa 3.2.2019 at 16:43

    100
    Ale proč máš potřebu hájit autora, když my se jen zamýšlely nad tím, kde to v tom jeho textu drhne a proč nejspíš. A zamýšlely jsme se právě s tím postojem spíš chápajícím, nikde nebyla urážka autora, to sis tam dosadil až ty. Vždyť ty sám jsi se mnou napřed souhlasil, kdyžs napsal, že většina chlapů je takhle alergickejch. No a o to šlo, o nic víc.
    Tak co furt bubleš?

  • ratka 3.2.2019 at 16:45

    102 :-)

  • rulisa 3.2.2019 at 16:47

    100
    Nic nezpochybňuje, znovu, napsal jen to, co víme dávno, i jsem přece psala já, že s podstatou toho jeho proslovu nelze nesouhlasit, ale v tom zbytku – respektive v odrazových argumentech – se poněkud utnul. Tam má logickou krpu.
    Takže znovu – co furt bubleš a hledáš nějaký další možnosti, co proti nám přihodit? Jo, to mi přijde emoční jaxviň, protože kdybys fungoval rozumem, tak skrze něj taky čteš a nebojuješ tady s větrnýma mlýnama. :-)

  • ratka 3.2.2019 at 16:50

    100. to vůbec není pravda. Já jsem uznala že jsem použila přehnnou hyperbolu, tedy chtěla jsem poukázat na to, že autor spojuje rozhodování srdcem se znásilňnováním spící Růženky což mi přijde dost demagogické. tedy až….. (to zakázané slovo) Jelikož tím ukazuje co si myslí o srdci, spojuje to s násilím, pudy, zvráceností. A na to jsme poukázala. Srdce je spojováno s láskou. Ano, láska je vysmívaná, dehonestovaná, milosrdenství a soucit jsou oškivá slova ale to vše je součástí srdce a lásky. stejně jako naděje a víra v dobré… když tohle se veme, pošlape a zesměšní, co zůstane? jaké atributy do budoucna… v tváří tvář smrti třeba? jak ti pomůže analýza rozumu?

  • Saul 3.2.2019 at 16:57

    103:
    Kde vlastne hajim autora?
    V 75 slo spis o srovani rozumu a emoci v praxi.
    Urazlive podsouvani ve vasich komentech jednoznacne bylo, ale to je mi v podstate jedno.
    Ja se s nim nijak osobne neznam, tak nevim proc bych to resil.
    Resim princip.
    Viz. muj koment 100.
    A dokud ti nenecham pravo posledniho slova, budes mit asi pocit, ze tu uz sekerou vzteky stipu nabytek:-)

  • rulisa 3.2.2019 at 16:58

    107
    Ne, nemám ten pocit, teď ses trochu uklidnil. :-)

  • ratka 3.2.2019 at 17:00

    107. dobřee, ale o emocích mluvíš ty. Autor mluvil o srdci, a v srdci emoce nesídlí, ty jsou níže spíše v žaludku a střevech. TAkže kdyby se v pohádce měl Honza řídit emocemi, tak by to nebylo srdce nýbrž břicho.

  • Saul 3.2.2019 at 17:13

    108:
    No protoze jsem si dal cigaro.
    Ta moje zjitrena emotivnost nad tematem byla opravdu jen iluze,zpusobena mozna abstakem,protoze jsem nechtel odchazet od tak dulezite a smysluplne diskuse.
    Bral jsem ji jako srdecni zalezitost:-0)

  • rulisa 3.2.2019 at 17:26

    110
    Aha.:-))
    Sporák mám v bytě, přeci jen jsme ho nakonec se synkem vycloumali, pomocí zavěšení do kurtu.

  • ratka 3.2.2019 at 17:28

    111. tak prozraď co je to za typ :-)

  • Saul 3.2.2019 at 17:31

    109:
    Precti si ten clanek,Ratko.
    Autor jen poklada otazku:
    „Jak se ale má tedy hrdina rozhodovat, když ne rozumem? Citem? Iracionálně? Či snad impulsivně?“
    A uvadi priklady,jak by to dopadlo.
    A nize pise myslenku, ktera mi proste prisla hodne zajimava a prinosna a i proto jsem sem ten clanek dal.
    „Podle mě je chyba učit děti od mala, že hlava je v rozporu se srdcem a že rozum lidi jenom plete.“
    To je gro celeho toho clanku,neni o vylouceni srdce a emoci.
    Diskuse mohla byt o platnosti,ci neplatnosti toho tvrzeni,nebo nemela byt vubec.
    Amen.

    Zatim se loucim a odchazim hledat jednu stetku.
    Ne do baru,do sklepa :-)

  • ratka 3.2.2019 at 17:35

    113. asi se málo dívám na pohádky, jelikož nic takového jsem nezaznamenala. Pohádky o princezně se zlatou hvězdou a králi Miroslavovi etc. byli spíše o tom že pracovitost a skromnost je dobrá vlastnost a tak dále.

    Rozum je nástroj, který koná to kam lne srdce. Tedy ty máš nějakou vnitřní motivaci a rozum dělá vše pro to aby tě tam dovedl. Nic víc a nic méně. Je třeba si dát pozor na to co si přejeme, protože většinou dříve či později tam skončíme. a dovede nás tam analytický rozum.

  • ratka 3.2.2019 at 17:38

    Jediné v čem může být rozpor je touha těla (bažení po něčem) versus svědomí. Tam jednou vyhraje ten a podruhé onen. Pokud vyhraje bažení…proti svědomí, člověk se ze svého úspěchu ani netěší a pokud vyhraje svědomí a člověk je z toho smutný a ztrápený, tak většinou čas ukáže že to bylo dobré.

  • Saul 3.2.2019 at 18:10

    111:
    A vlezl se :-)

  • rulisa 3.2.2019 at 18:34

    No, hlavně aby se pak o víkendu vlezly skříně, jestli ještě nebude namontovanej.

  • rulisa 3.2.2019 at 18:35

    113
    „Jak se ale má tedy hrdina rozhodovat, když ne rozumem? Citem? Iracionálně? Či snad impulsivně?“
    No srdcem, přeci. :-)

  • Saul 3.2.2019 at 18:45

    118:
    No, ale ted uz fakt neco roztriskam :0)

  • rulisa 3.2.2019 at 18:48

    :-)))

  • Saul 3.2.2019 at 18:57

    To byla krásná doba,když jsme řešili kališky:-)

  • ratka 3.2.2019 at 19:04

    118, 119. :-))

  • ratka 4.2.2019 at 7:57

    ještě se vrátím ke snům, mně se zdají sny a to celkem často, ale týkají se toho co jsem viděla a zažil předcházející den, nebo na co jsme myslela (plánovala) a tak se mi dnes zdálo že jsme byla v sauně a že tam bylo plno žen, ptala jsem se jich kam si mám odložit vložku (takovou hnusnou se starou krví) a tak jsem ji nosila a nevěděla kam strčit, kolem chodili chlapi a dívali se na mě, tak jsem se taky na ně dívala. Najednou nás bylo víc, známých ženských a pak střih uviděla jsem jednu takovou známou již postarší, nevýraznou kterou jsem znala (bez jména) a byla s ještě starším cizincem. A říká mi, že je spokojená, že má jistotu. A opět střih, cikáni jdou kolem mě v řadě (ve zprávách dávali o tom cikánském herci z Mostu)

    Má to pro mě jasně souvis s tím co jsem viděla, četla nebo nad čím přemýšlela. Tím se to zpracuje a další den znovu. Tak ze dne na den. Do sauny půjdu dnes nebo zítra.

  • barča 4.2.2019 at 8:09

    123. Mě se málokdy znají sny. Nebo spíš, asi se mi zdají, ale nepamatuju si je. A když si je náhodou pamatuju, většinou to jsou utržky ze dne, spíše z práce magorie, jakože se mi zdá, že jsem v práci a fakt je, že z těch směn jsem zblblá, někdy se vzbudím a přemýším, co je za den, jestli je ráno nebo večer a jestli náhodou nemám být v práci. :-)

    A pak jsou časté okamžiky, kdy si přes den při různých situacích říkám pro sebe :“no to se mi snad jen zdá :-)“

  • rulisa 4.2.2019 at 8:11

    123
    To jo, to mívám běžně taky. Každou noc. Zdá se mi o tom, čím jsem se v myšlenkách zabývala. Na dnešek se mi zdálo o šéfovi a Nevztahovi, že ho posílají na služební cestu, a že musím k doktorce pro papír na peníze a že jsem neudělala v práci to, co jsem měla, tak jsem se na tu doktorku vymlouvala – protože včera večer jsem honem ještě dodělávala a odesílala pár maličkostí do práce.
    Jenže pak se mi to zas přesunulo jinam k nějakýmu hororku, že jsem byla zaměstnaná v nějaký studentský koleji, kde ale byly hrozný životní podmínky, spíš takovej Gulag, rozpadající se ruina a v ní my, vozila jsem tam kolečka s dlažebníma kostkama a vyhýbala haldám sutin a jiným rukama pracujícím studentům, rozpadlo se mi okno, když jsem je chtěla otevřít, a pořád mi někdo sliboval, že mi to spraví, ale místo toho mi to zatloukli prknama…

  • ratka 4.2.2019 at 8:19

    Dobré, oba 124 i 125 jsou pracovní, tedy že se něco dělá (nezávisle na zaměstnání) a dělá

  • Saul 4.2.2019 at 8:45

    123:
    to mám podobně.
    Tedy bez těch vložek:-)
    Každou noc i několik snů,nejen k ránu,kdy se prý zdají,ale i večer hned po usnutí,nebo i odpoledne,když zalomím.
    Ale jsou to prostě jen nevýrazné prkotiny,které hned zapomenu.
    A potom někdy přijde série ohromně živých snů s výrazným dějem, s lidma kteří jakoby jsou někdo,koho znám a zároveň jsou někým jiným,s krajinami které neznám,ale jsou mi hrozně povědomé…
    Něco z těch snů se dá analyzovat,vždycky tam je nějaká souvislost s reálným životem,ale vždycky mne zarazí,jak je mi povědomé to cizí v těch snech.
    Když si po delším čase něco z toho vybavím,mám téměř problém rozlišit,jestli to byl opravdu sen,nebo to je vzpomínka na něco skutečného.

  • ratka 4.2.2019 at 9:08

    127. mívala jsem intenzivní válečné sny. Beru to jako pozůstatek povinných návštev filmů z dětství. Zdálo se mi ještě v dospělosti jak utíkám, schovám se v lese, po sklepích. Dodnes se nemůžu dívat na válečný film a utrpení někoho způsobené válkou. Hroutím se.

    u takových těch gangsterek a krváků, to mě nebaví. Koukám ale neprožívám tak jako válečné násilí. Podobné to má i máma. Je možné že jsme v tomto propojené.

  • ratka 4.2.2019 at 9:12

    128. tedy včetně dědy, ten se něco nautíkal a naschovával ve válce či v divokém meziválečném čase, a nejen to. vystrkovali ho k vyjednávání kolik tedy dobytku a slepic si můžou vojáci odvést (nemci, česi, rusi, poláci, banderovci – ti brali všecko). Celá ta směs nezpracovaných traumat mých rodičů byla navalena na mě, abych ji postupně rozmotávala a žvýkala než zemřou.

  • rulisa 4.2.2019 at 9:52

    127
    Druhá polovina – přesně, přesně ty stejné vjemy, krajiny, strašně živé malebné krajiny, a pak ve vzpomínkách až pochybnosti, jestli se to vlastně doopravdy nestalo.

  • rulisa 4.2.2019 at 9:56

    129,130
    Tak mě napadlo, že se mi občas zdává o někom z mojí rodiny, táta, brácha… babička…
    O mamince nikdy.
    Ta mě asi začne chodit strašit až po smrti. Přesně, jak jsem to psala Saulovi v kom. 42, až ji v podvědomí „pustím“.

  • ratka 4.2.2019 at 9:59

    131. taky se mi nezdává o nikom z rodiny. Spíše jsem měla na mysli, že je zde nějaké genetické spojení tedy vnitrogeneračně spojené podvědomí, něco ve smyslu že jsme vnořeni do minulých generací a musíme si s tím taky nějak poradit, tedy dělat v tom pořádek stejně jako další generace bude dělat pořádek v nás pokud si h neuděláme sami

  • ratka 4.2.2019 at 10:01

    A podle mě je možné rodiče klidně přeskočit, nebo i prarodiče (vyloouočit je z linie) a napojit se na jiné větve nebo starší větve. Nikoliv vědomě… tím že ho vyloučíme z linie, jednoduše ho vyšoupneme mimo, vyloučíme ze srdce, není tam.

  • rulisa 4.2.2019 at 10:05

    132
    Ale já psala o sobě, že mně se zdává. Jen s výjimkou maminky.

  • rulisa 4.2.2019 at 10:06

    132, 133
    Já spíš věřím na dědičnost paměťových stop. Už asi 35 let jsem o tom přesvědčená. I jsem to nedávno někde četla jako nějakou vědeckou teorii.

  • ratka 4.2.2019 at 10:15

    134. tak to jo, mě právě že se nezdá. Jen někdy s manželem, a jednou se mi zdálo o nejmenším ale to je již dlouho. A pokud se mi nich zdá, jdeme přírodou. Kdysi jako 10 tileté holce se mi zdálo že maminka zemřela že jsem se na ní chodila dívat do rakve (na skříni) . Později jsem pochopila, že podvědomí se brání velké závislosti na mámě. že to nemůže unést, že je toho příliš. pak se mi nezdálo o máme nikdy.

    Od té doby až dodnes si říkám, že sny se snaží osvobodit (utřídit) od nezdravých závislostí.

  • rulisa 4.2.2019 at 10:22

    136 poslední věta – jo, to by mohlo být. Mimo jiného.

  • ratka 4.2.2019 at 10:23

    Mám teorii (víru) že srdce jsou propojena věčnou láskou a to jak v čase tak v prostoru. Ale to je víceméně subjektivní naděje (víra) Tedy to mě také, motivuje, vede a dává sílu.

  • rulisa 4.2.2019 at 10:24

    Mně svět snů přijde opravdu jako moje druhé já, můj druhý život, ohromně různorodý, proměnlivý, sdělující…

    Heh, původně jsem měla v té větě zajímavej překlep. Místo svět snů jsem napsala svět synů. :-)

  • ratka 4.2.2019 at 10:31

    139. já zase žiji hodně v realitě, tedy ve vnějším světě a snažím se udržovat se v určitém rovnovážném stavu, pořád se a pořád se vnitřně zklidňovat metodou které věřím, že funguje. Tedy něco jako psychoterapie vírou (a nadějí že to co činím dává smysl)

  • rulisa 4.2.2019 at 10:40

    140
    Ratko, tohle mě na tobě fascinuje, jak dokážeš věci obrátit.
    Když jsem napsala, že mi svět svů připadá jako moje druhé já, neznamenalo to přece, že nežiju v realitě. :-)
    Svět snů je navíc. Ne na úkor. Jeho projevy záleží na způsobu prožívání toho vnějšího a na představivosti, na schopnosti pracovat s obrazy, ale určitě i na celkovém vnitřním naladění organismu, nakolik je uvnitř uvolněný nebo svázaný až zablokovaný.

  • rulisa 4.2.2019 at 10:41

    141
    Ale je fakt, že takový nepřetržitý tlak zvenčí z rodiny, jako máš ty, by mě totálně uondal. Vyšťavil, zlikvidoval. Začalo by mi hrabat. Potřebuju oproti jiným lidem hodně od těch vnějších vjemů odpočívat.

  • ratka 4.2.2019 at 10:44

    141. tak to jo. al nemyslím si že svět snů je na úkor něčeho. Pouze že pokud je, tak se mu věnuje pozornost. Tedy i když navíc, přesto pozornost je jen jedna. Pro mě je zabíhání do říše snů a představ víceméně destruktivní, proto to beru podle sebe. Vytváří to v důsledku zmatky, protože pak bloudím i v realitě, ztácím strukturu kterou si pracně buduji abych mohla fungovat. A čím jsem starší, tím složitěji udržuji strukturu (a sama si ji musím taky vytvářet k orientaci)

  • rulisa 4.2.2019 at 10:48

    143
    Tak tohle mám naopak. Jednak z podstaty svojí povahy potřebuju přepínat, takže mi přepínání nevadí, nemám s ním problém, spíš s ním mají problém mí partneři :-) – a jednak to pro mě není destruktivní, ale sdělující, inspirující, už jsem to psala. Sny noční nejsou totéž co snění denní, tak nevidím důvod, proč by měly zasahovat strukturu všedního života. Jedu paralelně.

  • ratka 4.2.2019 at 10:48

    142. jj. taky by mi hrabalo kdybych se nedokázala strukturovat, tedy nacházet určitý řád v tom co dělám. Ze začátku jsem myslela že se zblázním, že to nedám a že je to nad moje síly. Teď se to postupně „vytváří“ jako určitá schůdná cesta. Jsem babičkou a děti tak na mě volají, běží ke mě a malý usíná v mém náručí. Neberu to nijak osobně, jak jsem dobrá… nýbrž že už se tvoří jemné pletivo řádu a struktury, v které mohu jako babička být něco platná. A podobně i v jiných oblastech mého života, je to stejné. Musím tomu dát hlavu a patu aby to mohlo běžet a nevzpírat se vnitřně, nevytvářet chaos vnitřními zmatky.

  • rulisa 4.2.2019 at 10:52

    145
    Řád je celkem snadné si udělat, mně by hrabalo z toho pocitu neustálého tlaku a „musím“, nemožnosti zalézt někam jen sama se sebou a vyhodit z hlavy všechny lidi okolo. Přepnout hlavu a „vyčistit se“.

  • ratka 4.2.2019 at 12:39

    146. to musím za pochodu

  • rulisa 4.2.2019 at 15:12

    147
    To neumím. Když jsem musela zvládat takovej nepřetržitej režim, vážila jsem 56 kilo a byla uzlíček nervů.

    Tak pokračujem, tradáá, krev beze změny, další odběr 15.2.

  • ratka 4.2.2019 at 15:39

    148.nesmím se z toho posrat. Tedy učím se s tím zacházet, relaxuji během různých činností a hlavně se odpojím když je toho příliš. Zrovna jsme píchli kolo a dojeli na ráfku asi 200 metrů. Hned jsme se zhádali, protože jsem to měla poznat ještě než jsme vyjeli (manžel řídil) a nakonec tedy je proražená guma takže jsem objednala novou. Ale ihned to bylo na mě, moje vina, měla jsem to poznat… jakto že jsem to neřekla, bylo to na mojí straně. Je to věcí jen určitého časového okamžiku, jak se to vyřeší tak zase pohoda. proces řešení je porod :-) ale tohle ve snech nemám. toto jsou věci běžného provozu. Do snů se mi vkrádají úzkosti, stavy nejistoty a podivné strnulosti…to není stav zmatečného dělání, hádek a hořečnatého honění dokola. Tam jsem jako doma. Úzkosti jsou neschopnost se pohnout, únava, apatie, depka když se neděje nic. neboli stav nebytí.

  • rulisa 4.2.2019 at 15:51

    148
    Neposrat se z něčeho neznamená, že tě to nevysává. Prostě to mám jinak, no. Vždycky jsem potřebovala přepínat, odpočívat tím, že jsem přebíhala mezi prostředími. Relaxace chvilku během něčeho je jen záchovná, to není na vyčištění se.

  • rulisa 4.2.2019 at 15:55

    Nepřetržité zmatečné dělání, hádky a horečnaté honění se dokola by mě zlikvidovaly spolehlivě. Nesnáším zmatek a hádky. Rychlá aktivní činnost cílená za něčím mi neva. Ale pak ji potřebuju vystřídat absolutním klidem ve vypnutí.

  • ratka 4.2.2019 at 16:01

    150. Možná se čistím či spíše nechávám čistit u modlitby a návštěvy kostelů, zejména během mše svaté, kdy věřím že přijímám Tělo Kristovo :-) to nedovedu tak intenzivně ani v přírodě, tedy tak hluboce se odpojit. ale o tom nechci psát, protože se to týká víry a věřících.

  • barča 4.2.2019 at 16:02

    146. mám to podobně. Práce jeden svět – musím. A pak druhý svět, kde potřebuju být sama, čistit se. Utíkám od lidí – všech :-) dost často jsem za to kritizována. Naposledy dnes – ne opravdu nechci jít s lidma do hospody z práce a řešit 100x krát řešené, tedy větrné mlýny. No, jsem divná a nespolečenská. Stále poslouchám, jak přece nemůžu být sama a chodit si všude sama kde chci, jak to není zdravý :-) Dřív jsem neuměla říct lidem Ne, ne nechce se mi, nepůjdu, mám něco jiného. Díky….vždy jsem se cítila hloupě, trapně a nakonec mě udolali. Dnes to umím říct jasně, klidně, s usměvem na rtech a ještě jim popřát at si to užijí. Tohle je pro mě osobně posun.

  • ratka 4.2.2019 at 16:03

    151. to já se hádám bohužel a jsem taková nedůtklivá můra.

  • barča 4.2.2019 at 16:04

    153. dřív, když jsem se neuměla bránit proti tomu tlaku, mívala jsem navíc nejen pocit pachutě, musu, ale taky pocit viny.

  • barča 4.2.2019 at 16:18

    148. Ru a jak ti je? A ten Uz je někde v plánu, nebo se ještě počká na ten další odběr toho 15.2.?

  • rulisa 4.2.2019 at 16:25

    Nevím, doktorka má narvanou čekárnu kvůli chřipkové epidii a sestřička vypadá už při pondělku na zhroucení, ani jsem se do ordinace nedostala, jen přebrala papíry na peníze a lísteček s objednáním. Spolíhám, že doktorka dá vědět, kdyby něco. Asi ty výsledky nebyly tak hrozný.
    Ale mě nic v podžebří nebolí, nehubnu ani neotýkám, nemodrám ani nežloutnu, jen pořád trochu bojuju s tou mírnou dušností a větší únavou, tak snad to fakt potřebuje jen v klidu odeznít. Koupila jsem si Silymarin. V práci je zatím relativně klid a šéf taky onemocněl, tak nač to hrotit s chvatem do zaměstnání, že. :-)

  • ratka 4.2.2019 at 16:57

    157. TAky spolíhám, po antibiotikách se cítím jako znovuzrozená :-) Tak snad mi to vydrží.

  • Saul 4.2.2019 at 17:13

    149:
    Musela jsi to kolo za trest i vyměnit?:-)

    Kolik metrů je u vás sněhu,Ru?

  • ratka 4.2.2019 at 17:20

    159. vyměnil ho sám, protože jsem měla bílou péřovou bundu :-) kdybych ji neměla… ale opravit ve smyslu koupit novou pneumatiku, nechat přehodit disky etc, ehm musím já :-)))

  • ratka 4.2.2019 at 17:21

    160. a vyměnit kola umím :-) tedy doufám, v poslední době jsem nebyla zvána měnit kola, tuto výsadu teď má nejmladší.

  • Saul 4.2.2019 at 17:32

    160:
    Já to úplně vidím,jak nasranej manžel pumpuje hever a ty v té bílé péřovce nervózně přešlapuješ a nadávaš ať pohne,že je ti zima :-0)

  • rulisa 4.2.2019 at 17:33

    161
    Já to nedělám, protože mám už hodně let tak shnilý auta, že se bojím zvedáku.

    159
    Asi o centimetr víc, než máte vy. K nám ta fronta přišla o pár hodin dřív než do Prahy, takže bylo ještě nad nulou a všechno to spadlo jako déšť.

  • ratka 4.2.2019 at 17:36

    162. bylo to jinak. To on nadával, že jsem ignorant a úplně k ničemu, neschopná a tak dále… Tak jsem vytáhla tašku a že jdu domů pěšky jakože se na to můžu vysrat poslouchat debilní urážky. Tak jsem se dozvěděla že jestli půjdu, tak půjde taky a to blbé auto je stejně moje, tak co se s ním bude srát. Takže jsem tam vydržela, nasedli jsme a šli jsem se vyfotit na novou občanku. TEda ta fotka vypadá! usmívám se jako v posledním tažení, jakože snad to vydržím do hrobu

  • Saul 4.2.2019 at 17:48

    163:
    Na naše cestáře těch pár cm stačí.
    Ráno jsem se zas málem zabil.
    Jedu v pravým pruhu a ten najednou zmizí pod sněhem.
    V levým vedle mne kamion.
    Tak jsem ve stovce do toho sněhu vletěl,chvíli se vlnil mezi příkopem a tím kamionem a přemýšlel kde postavim kapličku,když to přežiju.:-)

  • ratka 4.2.2019 at 17:50

    165. závěje?

  • Saul 4.2.2019 at 18:05

    166:
    To ne.
    To byl těžký mokrý sníh.
    Závěje bych čekal,ale tohle ne.
    Prostě to nebylo protažené a prosolené.
    Jen tak,zničehonic,protože předtím jsem v tom pruhu jel v pohodě.
    164:
    Měla jsi jít.
    Klidně doma přitvrď:-0)

  • ratka 4.2.2019 at 18:28

    167. to né, můj analytický rozum vyhodnotil, že je lepší nechat si vyměnit to píchlé za rezervu :-) tedy že je výhodnější mít vyměněné kolo než odejít hrdě středem.

  • Saul 4.2.2019 at 18:53

    168:
    Třeba by to kolo vyměnil a potom tě ještě u silnice na dvojku naháněl a prosil,aby sis nasedla.
    By ses divila, jaké rezervy ještě máme:-)
    Ale taky“ odsamsáť po samsáť“.

  • ratka 4.2.2019 at 18:54

    169. :-))) nebudu to ani zkoušet :-)

  • rulisa 4.2.2019 at 19:28

    168
    Uvažovala bych úplně stejně. :-))

  • barča 4.2.2019 at 22:22

    157. Fajn. No jasně, není se kam hnát. Ono, kdy se ti to zase poštěstí takhle být doma v klidu a odpočívat, navíc všude epidemie, a to počasí.

  • Saul 5.2.2019 at 9:08

    Tak jsem si, inspirován zdejší diskusí, provedl na sobě malý experiment.
    Před usnutím jsem se rozhodnul, že hned po probuzení si zkusím zapamatovat, co se mi zdálo.
    Probudil jsem se někdy po páté, když začne bouchat v radiátorech, ale to jsem si na to rozhodnutí nevzpomněl.
    Až když po půl šesté zazvonil budík.
    A zazvonil přesně do snu, takže jsem ani nemusel moc vzpomínat.
    Někdo předčítal z nějaké knihy a můj mobil začal cinkat přesně ,když ukončil tuto větu:
    „Koncem roku 1938 byly vztahy Hitlera a Mussoliniho na bodu mrazu“
    Tak si myslím ,že s takovou hovadinou by si ani Freud neporadil.:-)

  • rulisa 5.2.2019 at 9:21

    :-))
    Ale hele, to rupání a bouchání radiátorů – to je u maminky taky, jsem tam z toho v topné sezóně dycky na nervy, protože doma mi nic nebouchá, jen při sepnutí kotle maličko začne šumět. Ale mám dojem, že přímo v pokoji, kde u maminky spím, to v trubkách nejvíc bouchá, když mám hodně přivřenej radiátor. Nebo aspoň když jsem se těma ránama probudila, postupně zesilujícíma, a pustila jsem topení naplno, začlo to být co každý další bouchnutí citelně tlumenější a za chvilku to ztichlo úplně. Už se to ozývalo jen vzdáleně z jiných míst, možná od sousedů.
    Čím to je? Rozpínáním trubek při větších rozdílech teplot vody v řádu? Zní to, jako kdyby praskaly i parkety…

  • Saul 5.2.2019 at 9:36

    Na starým bytě jsme měli kotel a bouchalo to ještě víc.
    Prostě se tam začne prát teplá se studenou vodou a asi tam jsou i vzduchový kapsy.

  • Liška 5.2.2019 at 11:45

    123 ratko
    ten sen o sauně, že je kvůli tomu, že jdeš do sauny?
    Mně připadá jako jeden z tvých typických snů bez ohledu na to, kdy jdeš do sauny. Ty sny, jak se ti zdálo o záchodě, to je přece podobý. Téma soukromí, odkrytí (tělesný nebo duševní), jistota taky, stárnutí a jestli je to jistota a v čem; cikáni jako nejistota (?) možná.

  • rulisa 5.2.2019 at 15:54

    176
    Liško, dík. Nechtěla jsem cca totéž Ratce odpovídat, aby to v kontextu téhle debaty nevypadalo, že něco předvádím. :-) Ale ano, taky si myslím, že ty běžné denní situace jen působí jako uvolňovač, v podstatě stálých, potlačovaných křečí, strachů, nejistot.

    Nebo třeba katalyzátor, nebo kódovač… že podvědomí vezme to, co je zrovna v paměti po ruce, a zpracuje to jako film s podstatou výpovědi o tom, co ho tíží…

  • ratka 5.2.2019 at 16:07

    176. no ano, o tom taky píšu že se to míchá s prožitým. V sauně jsem byla den předtím, stará hnusná vložka asi souvisí s tématem (přechod a stárnutí žen). O záchodě se mi nezdálo dávno, to spíše souviselo s vylučováním, čištění záchodu, hledání a ukazování jiným kde je záchod (tak ho hledali)
    a že se jedná úzkosti, jistě… vznikají (opět jen zkušenost) tam kde se objevují závislosti, současně se závislostí vzniká i úzkost. sevření, absence svobody.

  • ratka 5.2.2019 at 16:09

    jo a cikáni, to souvisí s tím seriálem Most. Pořád se o tom mluví :-) četla jsem recenze. Je toho všude plno a tak to mám i ve snu.

  • rulisa 5.2.2019 at 16:23

    Kdyby ti ale ti cikáni nerezonovali s něčím uvnitř tebe, nevyskočili by ti ve snu. Něco ti nesou, nějaký tvůj pocit. Já o Mostu taky pořád slyším, čtu, ale o cikánech se mi nezdá. Dokonce ani o šéfinspektorovi Bárnebym, kterého teď, po chvilkách sjíždím od začátku. :-)

  • ratka 5.2.2019 at 16:28

    174. a ještě k bouchání topení. Mám zkušenost ze Zlína, kde to dělalo dálkové topení. V Brně je taky parovod nebo jak se tomu basmeku říká. Topí se někde v kotelně a vytápí to pak půlku města. a pak to mlátí do radiátorů pokaždé když se rozjíždí topení. Když je to okruh malý, tedy v rámci domu tak to většinou nedělá.

  • rulisa 5.2.2019 at 16:41

    181
    No to jo, to je jasný. To mě ani nenapadlo psát. Tak nějak jsem myslela, že to vyplývá z toho, když maminčin panelák srovnávám se svým topením v kotli.

    Ale to není přímá příčina toho zvuku, to je jen okolnost, která ke vzniku té příčiny napomáhá. Možná rozsahem a složitostí topného okruhu, větší náchylností ke vzniku vzduchových kapes, neodvzdušňováním jednotlivých radiátorů, možná vetšími teplotními rozdíly dlouhých úseků potrubí ve stoupačkách… Nevím. Proto jsem se ptala Saula, jakožto chlápka původně od fochu. :-)

  • rulisa 5.2.2019 at 16:43

    Už bych nechtěla bydlet v domě s dálkovým topením. Nemůžu si vzpomenout, jestli to dělalo, když jsem v tom bytě bydlela ještě jako malá holka s oběma rodiči.

  • ratka 5.2.2019 at 16:51

    183. já bydlela ve Zlíně (Gottwaldov) v baťovských ženských domovech. Bylo nás na pokoji 8 a každé ráno nás budilo mlácení radiátorů.

  • Liška 5.2.2019 at 19:35

    180
    Bárneby – na toho se kouknu z tradice, když ho dávají a jsem doma a u toho internetím. Ve skutečnosti mě zdlouhavostí trochu nudí, ale baví mě, že vidím nějaký díl potřetí, pamatuju si všechny obličeje, ale nevím, kdo z nich je vrah!
    až když to vidím počtvrtý, postupně si vzpomenu. kdo je vrah.

  • Liška 5.2.2019 at 19:37

    to neznám, mlácení radiátorů. A v práci je přitom máme.

  • ratka 5.2.2019 at 19:49

    186. asi to bude jiný typ :-)

  • rulisa 5.2.2019 at 20:39

    186
    Menší barák.

  • rulisa 5.2.2019 at 20:44

    185
    Mně ta zdlouhavost nevadí, je prokládaná jemně suše rýpavým anglickým slovním humorem, to si vychutnávám. :-) Vraha většinou odhalím nejpozdějc v půlce filmu, někdy už během úvodního seznamování s postavami, ale to mi taky nevadí. Většinou mi k tomu chybí to Proč, a to je potřeba doskládat sledováním děje (skoro) až do konce. A baví mě sledovat i manželské dialogy hlavních protagonistů.

  • rulisa 5.2.2019 at 20:45

    186
    A nemáte vy v práci taky už ty novější tělesa? Plechový?
    Mám pocit, že to mlácení je spíš v domech s klasickýma žebrovýma a litinovýma.

  • ratka 5.2.2019 at 21:34

    190. nám taky klepou někdy ty v horním patře, prý nám nasadili naopak ventily :-) Tak až nás to bude srát hodně, musíme je nechat otočit.

  • rulisa 5.2.2019 at 21:58

    Tohle u maminky není klepání, ale takový praskavý bouchání v různě dlouhých intervalech při natápění. Bum… Bum… Bum… Pak když už to topí všude v rozvodech na stejnou teplotu, už to nebouchá.
    Nejspíš to, cos slýchala na té ubytovně.
    A to, co slýchá Saul. :-)

  • ratka 5.2.2019 at 22:06

    192. u mě to má důvod jiný :-) totiž že nám dělal nahoře topení lempl :-))

  • rulisa 5.2.2019 at 22:16

    Dyk jo, jiný zvuk, jiná příčina.
    Taťkovi dali cosi naopak v čepu či tlumiče kola v autorizovaným servise Škoda. Když jsem to auto pak dostala, taky to klepalo a taky se všichni dušovali, že tam nejsou žádní lempli, že to je absolutně nemožný, aby se to stalo. :-)

  • rulisa 5.2.2019 at 22:18

    Uvařila jsem si kokosový puding, jím ho a zdá se mi nějak trochu divně nahořklej naštiplavělej. Tak koukám v odpadkovým koši na sáček – datum spotřeby do července 2015.
    Taky lempl. Já.

  • Liška 5.2.2019 at 23:48

    190
    plechový máme pouze a jedině u nás v kanceláři (předtím tam byl jen malej jeden a zima,je to rohová místnost) a mám o hodně radši ty litinový, ty topí dobře. I když doma bych z estetických důvodů pokud radiátory, tak ty plechový.

  • Liška 5.2.2019 at 23:50

    195
    jééje, ten bych nejedla ani čerstvej. To radši ať topení hlučí,než abych musela pozřít kokosovej pudink.

  • rulisa 6.2.2019 at 0:11

    195
    A jiný ti neva? Karamelovej, banánovej, pistáciovej…
    Já mám nejradši Hořkou čokoládu a Pravou vanilku smetanovou od Oetkra. Teď je měli v Tescu v akci, tak jsem se zásobila.

  • ratka 6.2.2019 at 7:29

    197, 198 pouze a jedině vanilkový :-) jako součást nějaké náplně. Mně takhle překvapí stářím luštěniny. Některé mám ve skříni třeba 10 let a pak je vařím celý den a furt jsou tvrdé :-)

  • Liška 6.2.2019 at 8:52

    198
    no, nechci se tu roztahovat se svým odporem k mlíku… pudink a jogurt jím až tak od 15 let, předtím se mi z toho zvedal žaludek, jen jsem to viděla. Jíst to teď můžu, ale dělám to jen občas a v malém množství. Pudink vanilkovej jde, čoko- nebo karamelový by taky prošel. Jiný asi ne, každá jiná přícuť mi přiadá umělá, chuť děsná už při tom poyšlení. Kokosovou (a čokoládovou skoro taky ne) příchuť vůbec nemám ráda, nejím, pokud nemám nouzi – kokos a čokoládu ano, ale pro moje chutě je úpslně nemyslitelný jíst třeba margotku. Už vzhled je mi odpornej, vůně, barva, příchuť, všechno mi připadá jako smradlavej odpad,no,nemůžu to ani vidět / cítit, natož jíst.

  • Liška 6.2.2019 at 8:55

    199
    jo a taky by mě nenapadlo, že starší potravina jako třeba luštěniny nebo pudink v prášku už nebude dobrá.

  • ratka 6.2.2019 at 8:59

    201. asi fakt záleží jak moc starší, tedy jestli řádově 10 – 20 let :-) nebo i dýl

  • rulisa 6.2.2019 at 9:04

    Mám tyhle mlíčný věci ráda, nějakej jogurt skoro každej den nebo aspoň obden, pudingy i kupovaný, když je zrovna chuť a není čas vařit, mlíčná rýže, kefíry… I když je fakt, že ten kokosovej jsem si udělala spíš „aby se to snědlo“, protože z těch rádoby ovocných nebo jádrových příchutí taky cítím umělinu. Jenže jsem je jeden čas kupovala kvůli mláděti.
    Ten druhej se stejným datem už vyhodím a prdím na to.

    Jinak si do pudingu ráda dávám nějaký ovoce, třeba teď v zimě banány, a piškoty – když nemám pitomou jaterní dietu, tak pokápnutý rumem.
    Jogurty mám taky nejradši bílý s mnou přidaným ovocem a třeba žitnýma vločkama nebo špaldovýma lupínkama, a když bez pleskání se s mícháním, tak čokoládový nebo oříškový.

  • rulisa 6.2.2019 at 9:07

    Jo, a dost často si vařím ovesnou kaši, někdy i krupičnou.

  • ratka 6.2.2019 at 9:10

    204. moje máma si vaří pohanku, pak si ji dává po kouskách k snídani. ale já zatím ne (žádné kaše), říkám si že ještě přijde čas kdy to budu muset jíst. Cokoliv s mlékem nic moc, kávu si dávám s našlehaným mlékem. Kafé laté :-)

  • rulisa 6.2.2019 at 9:21

    205
    Laté si dávám jen někde v hospodách nebo cukrárnách, když si chci užít dobrou náladu v tom okamžilu, nějaký pěkný den a v příjemné společnosti. Jinak piju černý. Kafe a pivo mají být hořký. :-)

  • ratka 6.2.2019 at 9:40

    206. já mám doma nejlepší kávu, takže jinde je to víceméně nouzové řešení. Ale spíš jsem myslela že nejsem moc na mléko. Jako dítěti se mi hnusilo. Ale nějak se to časem samo upravilo. Mléko ale piji minimálně, stejně kaše či namočené čudlíky v mléku. Nic z toho, ale děcka to chtějí a to i ty velké i malé, muž taky. Tak máme doma zásoby i mléka i různých čudlíků. Nejmladší syn si již delší dobu dělá také vločky s vejci. Takže doma máme i zásoby vajec a vloček.

  • rulisa 6.2.2019 at 9:44

    „namočené čudlíky v mléku“
    :-))
    Představila jsem si děti, jak chroupají v mlíce namočená tlačítka. Evidentně máme výraz čudlík pro rozdílné objekty. :-)

    Vločky s vejci neznám, o tom jsem zatím nikdy neslyšela.

  • rulisa 6.2.2019 at 9:46

    207
    Jinak prohlášení „já mám doma nejlepší kávu“ je takové… hodně hrdé. :-)

  • ratka 6.2.2019 at 10:06

    209. spíše je to subjektivní :-)

  • rulisa 6.2.2019 at 10:13

    210
    To bývá u těch hodně hrdých prohlášení skoro vždycky. :-))
    Jasně, že člověk si doma uvaří kafíčko, s jakým si v běžné hospodě nepohrajou. Na druhou stranu, když je dobrý kafe z nějaké spešl kafírny, je to mňamka taky. Spíš je člověku pak líto těch peněz za to.
    Ale právěže latéčkem se dá v hospodách eliminovat nedobrej zážitek ze slabých kyselých turků nebo podivných rozpustných káv s pachutí. Takže v hospodách laté, alžír, nebo preso s mlíkem.

  • rulisa 6.2.2019 at 10:14

    211
    Ale třeba preso v práci mi moc nechutná. Asi jak je už zanesený kamenem, nebo jak kancelářská kupuje pokud možno co nejlevnější kafe…

  • Liška 6.2.2019 at 10:29

    207,208
    čudlíky v mléku? Já si představila bradavky.
    Co to je? Piškoty?

  • Liška 6.2.2019 at 10:30

    … musím se jít učit na dnešní zkoušku, tak až se chvilku něco kouknu, vrátím se a budu se těšit, že se za odměnu dozvím o těch čudlíkách v mlíku.

  • rulisa 6.2.2019 at 10:32

    213
    Nebo. :-))

  • ratka 6.2.2019 at 10:40

    jsou to takové ty čokoládové kuličky nebo podobné křupky nevím jak se jmenujou od Nestle ale v poslední době kupujeme Mysli, tam jsou i kousky čokolády, jahody nebo oříšky. děcka si to míchají s mlíkem.

    U zrnkové kávy je dost důležité, jaká je kvalita. Když je v akci tak kupujeme Davidof nebo Baristu od Tschiba, máme pak zásoby na rok :-)

  • ratka 6.2.2019 at 11:12

    právě mi tady řve nejmenší jako tur :-) vůbec nevím proč.

  • rulisa 6.2.2019 at 11:16

    Chce čudlík.

  • ratka 6.2.2019 at 11:22

    už vím, leze mu 9 zub, špičák. Má to chudák celé červené.

  • Liška 6.2.2019 at 11:24

    Ha, už vím čudlíky. Prostě křupky, obilné.

  • ratka 6.2.2019 at 11:38

    220. jo křupky :-))

  • rulisa 6.2.2019 at 11:39

    220
    Čokokuličky, tipuju. taky mám tuto éru s mládětem za sebou. I Cini minis a křupavé zapékané müsli. Naposledy u něj jely medové kroužky. A už přešly i ty.
    Asi jejich zbytek po odstěhování se mláděte nakonec prostě vyhodím a hotovo.

  • rulisa 6.2.2019 at 11:40

    221
    Křupky jsou slané. :-)

  • ratka 6.2.2019 at 11:58

    223. já tedy nevím, ono to křupe dokud se to nerozpatlá v mlíku. ale je to sladké :-)

  • ratka 6.2.2019 at 11:59

    224. ono je to jedno co to je, je to sladké. jo teď jsem si vzpomněla chocochappi :-)

  • ratka 6.2.2019 at 12:01

    a zase blbě, musela jsem si to vygooglit NESTLÉ CHOCAPIC :-) no a pak kuličky ale ty se jmenují zase jinak.

  • rulisa 6.2.2019 at 12:08

    225
    Chocapic. Čoko lupínky.
    Ty ujdou, jsou z těch nestlé sladkých nesmyslů sladký asi tak nejmíň.

    Tyjo, ale Ratko, mám pocit, že vůbec ty svoje potomky nevnímáš, vůbec nemáš přehled! To je přece jasný, co se jak jmenuje, a musí se to rozlišovat, když vznesou požadavek před nebo při nákupu! Ani plněný křupavý polštářky nejsou jedny a ty samý, musí se dávat pozor na druh nápně a na výrobce. :-))

    Ne, jasný, ti tvoji vnuci jsou ještě malí, tak si tolik nevymýšlejí. :-)

  • Liška 6.2.2019 at 12:10

    Tedy křupinky, když křupky jsou slané :- )
    odmítám používat anglický výrazy jako cereálie, když nějaký český se dá vyhrabat. Z hromady křupinek. Obilných. čokokuličky je dobrý.

  • rulisa 6.2.2019 at 12:15

    228
    No, když by tě potomek požádal, abys mu koupila křupky, a ty bys donesla něco sladkýho, bylo by to faux pas. :-)
    Maminka tomu říká křupátka, tomu sladkýmu. Já radši přesnou definici, abych věděla správně.

    Ale popravdě, taky jsem se ztrácela v tom, jaký přesně chce křupky, ty slaný, dycky jsem koupila něco těsně vedle. Když jsem trefila výrobce, netrefila jsem příchuť, a naopak. Navíc se mu měnily chutě cca po měsíci, takže když jsem se konečně naučila, co kupovat správně, sdělil mi, že už mu to ale stejně moc nechutná a že lepší jsou.. xxx… A já mazala v hlavě uložený soubory a horečně ukládala jiné. :-))

  • rulisa 6.2.2019 at 12:17

    Ale nedávno jsem ho dostala já, odhalila jsem mu mysteriózní chuť javorovýho sirupu z akce v Lídlu. Byl úplně unešen. :-)

  • ratka 6.2.2019 at 12:44

    slaný se u nás nekupují, a sladký znám podle obrázku na krabici. je to jen jeden výrobce a žádný jiný (nestle) a polštářky jsou moc sladké, ty se jedly kdysi dávno když byly děti malé a vnoučatům je nekupuji.

  • rulisa 6.2.2019 at 12:54

    Neboj, ony taky vyrostou. :-))

  • ratka 6.2.2019 at 12:56

    jo a ovesné v vločky s vejci. To jí nejmladší syn. rozmíchá asi pět vajec s vločkami a hodí na pánvičku. to jí ráno :-) to bych trávila týden.

  • rulisa 6.2.2019 at 13:56

    Odkud to má, tenhle recept? Pro mě je to úplně nepředstavitelný, nehodí se mi to k sobě konzistencí, vajíčka hebký, hladký, vločky bez namočení z toho musejí trčet…

  • rulisa 6.2.2019 at 13:59

    Jak já bych si dala míchaný vajíčka… klidně taky pět… Kdybych je mohla.
    Radši je už ani doma nemám, poslední jsem naházela o víkendu do buchty pro synka a další už nekoupila, aby mě to nelákalo.

  • rulisa 6.2.2019 at 14:38

    Ale! Přišla jsem před chvílí od zubařky, a protože nesmím ještě hodinu (jednu už mám za sebou) kousat, zkusila jsem jen po jazyku procedit ten včerejší prošlej puding – a dneska, když vychladl, už se mi nahořklej ani štiplavej nezdá. Tak snad to na ty játra nebude horší než pět míchaných vajíček. :-)

  • Saul 6.2.2019 at 16:34

    Pro mne zůstane nezapomenutelná ovesná kaše,tzv. porridge.
    V naší aristokratické rodině jsem se v dětství s něčím takovým samozřejmě nikdy nesetkal.
    Až na „skautských“ táborech .
    Tam vedoucí s nickem Kecal někde vyčetl,že to byl pokrm zálesáku a traperů divokého západu a rozhodl se to do nás cpát tak dlouho,dokud se jimi nestaneme.
    Klidně jsme ten zasranej poridž dostali před polní kuchyní do ešáku i třikrát denně a nejvíc loveným bobříkem byl brzy ten hladovej.
    Na otevřenou vzpouru jsme byli ještě tenkrát moc mládí, ale vzpomínám si,že ještě po asi dvaceti letech při nějakém setkání v hospodě za to dostal Kecal od nás všech zle vyčiněno a on už si na to chudák vůbec nevzpomínal.
    Každopádně od té doby jsem to už nevzal do huby a když nám někdy na vojně nechutnalo,tak jsem si vždycky řekl,že pořád lepší než Kecaluv poridž:-)

  • ratka 6.2.2019 at 16:45

    234. kupuju mu vločky za 12 korun, jemné.

  • ratka 6.2.2019 at 17:18

    236. co máš s játry?

  • rulisa 6.2.2019 at 17:27

    237
    A ta porridge je z mlíka, nebo z vody?
    Ovesná kaše jen s vodou je dost jalová na chuť, taky jsem ji takhle zkoušela, ale chce to mlíko aspoň z půlky. A vůbec nejlíp jen z mlíka a plnotučnýho.
    Nechat namočený několik hodin a pak jen zlehka dovařit, až to zhoustne. Nedělat moc hustý, aby to po zchladnutí nebyl beton.
    Když je to tuhý moc, dá se to naředit kompotem nebo tím javorovým srupem – kaši při vaření nesladím, jen maličko přisolím.

  • rulisa 6.2.2019 at 17:31

    238
    Aji jemný vločky jsou furt konzistencí úplně jinde než míchaný vajíčka, navíc bez namáčení. Pokud tedy vajíčka míchá a dělá hladký.
    Pokud je nechá jen napůl smažením na silným teple zdrcnout do suchých hroud, tak je to asi fuk.

    Já vločky střídám, jak mám kdy chuť, mívám obvykle doma obojí. Jemný jsou lepší do jemných kaší, nemletý jsou lepší do směsí s oříškama a rozinkama, do jogurtů a tak. Ale i kaši z nich mám ráda, právě že má pak takovou jinou strukturu, konzistenci, není tak blemcavá.

  • rulisa 6.2.2019 at 17:32

    239
    Šmankote, dyk se to tady rozebírá už dva články. :-)) Mononukleózu, přece. :-)

  • Saul 6.2.2019 at 17:40

    240:
    Tak nějak nám to různou úpravou zkoušel ten Kecal přiblížit taky.
    Nakonec to ale byl vždycky zase jen „zkurvenej poridž“:-)
    Taková hodnocení už tam ve frontě na něj od cca. čtrnáctiletých čtenářů Foglara tenkrát padala:-0)

  • Saul 6.2.2019 at 17:41

    239.242:
    :-))

  • ratka 6.2.2019 at 17:47

    241. Udělá si palačínku tedy naleje směs na pánvičku, nahoru si dává kečup :-)

    242. asi jsem to nějak blbě (ne)zaregistrovala, zdálo se mi že výsledky hlásí OK.

  • Saul 6.2.2019 at 17:59

    244,245:
    To je ale blbý Ratko,když neregistruješ tak důležitý věci.
    To dává dojem, že bereš lidi kolem, jen jako kulisu.
    Ve virtuálu je to ale samozřejmě jedno.

  • rulisa 6.2.2019 at 18:01

    245

    ad 241
    Strašný, jestli jsem se nemohla srovnat s vajíčkama řízlýma vločkama, tak ten kečup to dorazil úplně. Palačinka to nezachrání.

    ad242
    Nehlásí. Poprvní mi paní doktorka volala, jestli jsem měla někdy v minulosti mononukleózu, protože pak by se protilátky v krvi daly vysvětlit i takto, ale jaterní testy a monocyty a leukocyty ukazovaly spíš na aktuální nemoc. Oficiálně jsme mononukleózu předtím nikdy neměla. Krev zatím do normy nedošla.

  • ratka 6.2.2019 at 18:14

    247. je to výživné :-)

    hmm, já vím že blbě vyremcávám. Maminčin doktor tvrdí (zcela vážně) že dokud nejsme žlutí, nemáme naše vnitřnosti řešit jelikož stejně nic nevyřešíme. Ale to myslel asi maminku, která má kameny v žlučníku i v ledvinách a celkově nějaké cysty a nefunkční místa. TAkže si pamatuji, neřešit, neřešit a neřešit. V pátek jdeme do poradny, o které nám řekl že nám stejně prd poradí. :-) vím že trochu nemístné, ale já taky furt výsledky nemám a ani je nechci vědět.

  • ratka 6.2.2019 at 18:15

    246. hmmm, nevím co na to říct.

  • ratka 6.2.2019 at 18:17

    248. Když jsem si naposledy odváděla maminku domů, tak všichni ji chválili jak maminka vypadá pořád líp. Tak jsem odpověděla, že zato já vypadám pořád hůř. je to nepřímá úměra.

  • rulisa 6.2.2019 at 18:26

    248
    Ano, vy jste extrémně odolná a tvrdá rodina, o tom nás přesvědčuješ neustále.
    Já nejsem, ale mám, naplánováno žít do devadesáti, z toho do pětaosmdesáti být schopná chodit na výlety a koupat se v rybníce. Takže ne že bych chtěla něco extra řešit, ale když doktor/ka nařídí neschopenku, nenámahu a dietu, tak jí věřím, že ví proč, a hodlám to alespoň přibližně dodržet. A taky je fakt, že moc nevydržím, ty tři hodiny povolených vycházek jsou až až, i po dvou hodinách chození venku pak stejnou dobu ležím jak mršina.
    Dva roky jsem neměla neschopenku ani den, tak si to holt teď užiju.

  • Liška 6.2.2019 at 18:27

    245, 247
    ratka as nemyslí palačinku, ale omeletu!!!! Do které se dají vločky. A k omeletě se kečup hodí.

  • Saul 6.2.2019 at 18:29

    249:
    Já žádnou otázku ani nepoložil,takže v poho.

  • Liška 6.2.2019 at 18:31

    … takže ani míchaný vajíčka, ani palačinka s kečupem, ale omeleta s přidanýma vločkama. Rychlý a výživný a nesladký.

  • ratka 6.2.2019 at 18:34

    252. :-)) nalije se to na pánev :-) už jsem úplně zblblá.
    251. neschopenku plně schvaluji, klidně i na půl roku. To na co jsem narážela je přesná diagnosa a nemocná játra. Ono to tak prostě být nemusí, člověk se pak bojí dát si vejce. Opravdu to nemyslím zle a neberu tě jako kulisu. Naopak, jen jsem si všimla že to není až tak jasné

  • Li 6.2.2019 at 18:49

    255
    myslím, že na neschopence bych nezapltila ani nájem, natož jídlo, natož mejdlo…

  • Liška 6.2.2019 at 18:50

    Li = liška

  • Liška 6.2.2019 at 18:51

    255
    rulisa je podobný slovo jako kulisa… :- DD

  • rulisa 6.2.2019 at 19:03

    252
    Já jí rozuměla. Ono se to často říká, jako že je to stejný.
    Nevím, k čemu se kečup hodí, ale mně tak leda k langošům, a to ještě musím mít mimořádně shovívavou náladu. Na kečup k vaječné amoletě, nedejbože k míchaným vajíčkům, nahlížím asi jako ty na kokosovej puding.:-)

  • rulisa 6.2.2019 at 19:07

    256
    Však taky průběžně maluju nějaký náhledy a odesílám do práce.

  • Liška 6.2.2019 at 19:25

    259
    ahááá, nojo, on kečup ve skutečnosti nebude nic moc přírodního.

  • Liška 6.2.2019 at 19:26

    261
    to je ale amoleta!
    A to moje babička říkala i palačinkám. Amoleta není omeleta.
    Omeleta je jen ta z vajec. Podle mýho interního slovníku : )

  • rulisa 6.2.2019 at 19:30

    Rozklikla sis ty odkazy na ASCS, SSČ a SSJČ? Amoleta je omeleta.
    A vložila jsem tam ještě jeden odkaz, co jsem původně zapomněla, na palačinku.
    Tam je jasně napsáno, že palačinka je tenká omeleta. :-)

  • rulisa 6.2.2019 at 19:33

    Jinak s tím tvým interním slovníkem už jsi jak Ratka, že když se ti někdo snaží vyvrátit nějaké tvoje tvrzení, sdělíš, že je to správně podle tvého slovníku. :-))

  • rulisa 6.2.2019 at 19:34

    Amoleta a omeleta mají evidentně stejný slovní základ, jen v průběhu času trochu jinak zkomolený.

  • Liška 6.2.2019 at 19:51

    266
    zkomolený podle mého interního slovníku i posunutý významově.
    Mně je to jedno, ty odkazy, já si budu říkat omeleta vždycky něčemu jinýmu než palačinka a slovo amoleta nepoužívám, jen uznávám, že existuje. Mě serou jiný slova než tahle.

  • rulisa 6.2.2019 at 20:02

    267
    Ale jo, klidně si říkej, to není proti ničemu. Jen to neopravuj jiným, byla bys vedle. :-)

  • rulisa 6.2.2019 at 20:04

    U nás doma se třeba vůbec omeleta neříkalo, ani palačinka. Všechno byly jen amolety.

  • Liška 6.2.2019 at 20:08

    269 tak to se mi docela líbí.
    268 budu to klidně škodolibě opravovat a lidi mi budou věřit, že mám pravud a stane se ze mě proadný lobbista! To by se mi líbilo. Totiž lobbilo.

  • ratka 6.2.2019 at 20:35

    amoleta se říkalo i u nás. tedy všemu co teklo a lilo se na pánvičku :-) nevěděla jsem že existují variace. treba s vločkami nebo jen vajca. a kečup může být i dobrý, třeba ten ehm jdu se podívat jak se jmenuje. Heinz

  • rulisa 6.2.2019 at 21:18

    271
    Taktak, všechno tekutý placatý na pánvičce bylo amoleta. :-)

  • Liška 6.2.2019 at 22:11

    Počkat, moje babička snad měla i nějaké úsloví, kde figurovaly amolety… ale nevím, „Tady je to, varieto,“ to není,to říkal Větrovec v nějakém filmu, v detektivce, a není to amoleto, ale varieto. „Tak je to, necháme to na leto,“ říkala, ale tam taky není amoleta. „To to letí, nadělám z vás amolety,“ to taky nebylo :- DD
    Neznáte nějakou hlášku, rčení s amoletou?

  • Liška 6.2.2019 at 22:13

    Jo už vím, sorry :-)
    To bylo „Mistr světa Amoleta!“
    a říkali jsme to i ve školce a ve škole. Vy taky?

  • rulisa 6.2.2019 at 23:37

    Jo. :-)
    A říkala to i maminka.

  • ratka 7.2.2019 at 6:57

    275. hehe, jestli to říkala moje maminka (babička) tak už si to nepamatuji

  • rulisa 7.2.2019 at 8:55

    277
    Čoveče, ty mě dycky tak zmateš – byl to vtip, nebos fakt zauvažovala, že myslím tvou maminku?

  • ratka 7.2.2019 at 9:00

    278. pokud bych to někde slyšela, tedy ten vtip co říkala Liška v 275 tak jsem to mohla slyšet jen od mé maminky nebo babičky. Tys to taky slyšela od své maminky. ale jestli to moje říkala taky, tak už si to nepamatuji.

    Tak snad je to srozumitelnější :-))

  • rulisa 7.2.2019 at 9:10

    Jooo, už jo. :-)
    Tak to bylo jen tím, že mě nenapadl tenhle směr myšlenek. Jakože když jedna maminka tak i druhá.
    Moje sdělení nebylo podbarveno sentimentální nostalgií, ale nechutí, jakože co s oblibou říkávala moje maminka, je mi nepříjemné říkat taky, takže úsloví o mistrovi světa sice znám, ale neříkala jsem to ani jako dítě, kvůli tomuhle bloku.
    Tudíž mi neseplo, že by to mělo myšlenkově směřovat i ke tvojí mamince. :-)

  • ratka 7.2.2019 at 9:24

    280. obě máme maminku a reagovali jsme na Lišku nezávisle na sobě.

  • rulisa 7.2.2019 at 9:34

    No, promiň, to mi nepřijde. I když se odkazuješ na Lišku, tak jakoby jí konkrétně neodpovídáš („Ano“ – „Ne“), spíš jako bys navazovala na mě.

  • rulisa 7.2.2019 at 9:41

    Ale vždyť už jsem napsala, že to byl můj kiks, kdy jsem zůstala uvízlá ve svých pocitech, tak proč to dál nějak vysvětlujícně matlat něčím, co zas vyzní jako ne úplně pravda…

    Mám s tou maminkou poslední dobou fest problém, teda i brácha, už je to s ní na hraně snesitelnosti, řešíme pomalu, jestli vůbec je ještě schopná soudného přežívání o samotě v jejím bytě, ale zatím jsme nevymysleli, co s ní, nikam jinam se nám ji asi bez svěrací kazajky nepodaří přesunout. Někdy se nedá celé dny k ní do bytu ani dostat, je hluchá jak poleno, neslyšící zvonek, zabarikádovaná s věčně vypnutým telefonem za dveřmi s řetízkem, a když s k ní někdo konečně prodere, když ona jde zrovna náhodou předsíní a uslyší bušení na dveře a prst na zvonku téměř nepřetržitě, tak mu sice otevře, ale jede už jen svoje a vůbec nevnímá, co říká ten druhý, jen ječí a všechny obviňuje a lže a lže a lže…

  • Liška 7.2.2019 at 10:49

    283
    no, jak ji líčíš, představuju si, že kdyby jednou bylo nutno z nějakého důvodu ty dveře vyrazit, tak ani to by ji pak nepřimělo k jakékoli změně, třeba nedávat řetěz…

  • rulisa 7.2.2019 at 10:57

    Ne, nepřimělo. Její argument je, že se na ni každou noc někdo dobývá, „nějakej cizí chlap“. Už jsme jí vysvětlovali mockrát, že když se jí třeba i něco stane, upadne a zůstane ležet, tak že se k ní nedostane ani záchranka – nepomohlo, moje opakování tohoto vysvětlování bylo jedním z důvodů, proč jsem momentálně v nemilosti a zavržení já.
    Nenechá si vysvětlit vůbec nic (třeba že telefon má nabitý dostatečně, protože jí to hlídám a pravidelně dobíjím v mobilní aplikaci, takže to, že se jí nikdo nedovolá, není tím, že by neměla kredit, ale tím, že si telefon vždycky vypne), okamžitě začne ječet a chrlit vodopád nesmyslných protiargumentů a urážek.

  • rulisa 7.2.2019 at 11:04

    Vlastně je to dobře k tématu článku – jsme s bráchou přesvědčení, že to každonoční dobývání se cizího chlapa na maminku jsou její noční sny, můry, protože jednak se celý dům zamyká dole u vchodových dveří, potom podruhé za schránkami, u vchodu k výtahům a schodišti, a potřetí u vchodu od výtahů k bytům, jiným klíčem, a druhak při maminčině hluchotě by absolutně neměla šanci slyšet až do ložnice, přes předsíň a kuchyň, že někdo šátrá u dveří do bytu a zkouší je otevřít. Ani bohovi.

  • Saul 7.2.2019 at 12:08

    Řetízek v nestřežené chvíli ze dveří odmontovat a svést to na cizího chlapa :-)

  • ratka 7.2.2019 at 12:13

    286. je velmi těžké cokoliv podniknout. Maminka je pořád svéprávná. Nevím zda k tématu, ale můj strýc zemřel minulý rok relativně mladý (77 let) na zápal plic. I když byl těžce nemocný, odmítl se nechat ošetřit a bránil se. Teta i sestřenice pak vyčítala nemocnici, že nezasáhla a neléčila ho proti jeho vůli, třeba tím že ho dá pod sedativa. Nemocnice se vyjádřila ve smyslu, že nemůže nikoho léčit proti jeho vůli. Jenže strýc byl paranoik ale nikdo to neřešil. Když mu pak bylo opravdu zle, nedalo se s ním domluvit a on umřel bez pomoci.

  • rulisa 7.2.2019 at 12:44

    288
    Ano, přesně tak.

  • rulisa 7.2.2019 at 15:18

    Tak na ultrazvuk jater jdu v pondělí.

  • Saul 7.2.2019 at 15:26

    Ty máš něco s játrama?:-0)

  • barča 7.2.2019 at 15:34

    290. to je dobře, (kontrola) když výsledky jsou takové nic moc.

  • rulisa 7.2.2019 at 16:04

    291
    :-)))

  • Saul 7.2.2019 at 16:40

    Uf,tak mám za sebou schůzi s důchodci výtvarníky.
    90% ženských a ještě většinou bývalý učitelky.
    Psycho!
    Desetiletý decka by se mezi sebou domluvily líp.
    A to mne kdysi lámaly na předsedu.
    To bych si dal.
    Zlatá máti.
    Ještě chodíš Ratko na to cvičení s důchodci?

  • ratka 7.2.2019 at 16:46

    294. už ne, hodila jsem bílý ručník. Ale skutečný důvod je že nemám čas :-))

  • Saul 7.2.2019 at 16:49

    295:
    No bodejť bys měla čas,když furt visíš na netu:-)

  • Saul 7.2.2019 at 16:56

    Ad 294:
    My ty schůze měli dřív v hospodě,tak tam jsem to po dvou třech sedativech nějak nevnímal tak tragicky, ale za střizliva je to děs.
    Vlastně ani tak úplně,rozlívala se tam narozeninová becherovka, tak jsem natahoval ruku s kalíškem,že jsem si málem vykloubil rameno,ale ten jeden panáček to stejně nezachránil.

  • ratka 7.2.2019 at 16:56

    296 jenže visím různě :-)

  • Saul 7.2.2019 at 17:32

    To sice nevím přesně jak myslíš, ale já myslím, že máš to různé věšení jako svoji celoživotní úchylku a s takto riskantním sadomasochistickým koníčkem můžeš být ráda,že ses ve zdraví dožila svého požehnaného věku:-)

  • Saul 7.2.2019 at 17:57

    298:
    Jen na svým blogu ne,tam je mrtvo.:-(
    Ono by asi šlo to tam hodit do nějaké „duchovní roviny „,ne?
    Ať to v sobě furt nedusiš.
    Já bych se ti nesmál,naopak to obohatil analytickým rozumem:-))

  • ratka 7.2.2019 at 18:05

    no to jsem teda za pěkného vola :-)) jdu si lehnout k televizi :-)

  • Saul 7.2.2019 at 18:12

    V poho Ratko,za vola jsem já.
    Až budeš za krávu,budu první,kdo ti o tom dá vědět:-)

    Co dávají?
    Ordinaci v růžové zahradě?:-)

  • Saul 7.2.2019 at 18:19

    A o té 300 popřemýšlení v klidu.
    Tedy jen srdcem,když chceš.

  • Saul 7.2.2019 at 18:23

    303:
    „popřemýšlení“
    popřemýšlej,melo být.

  • Saul 7.2.2019 at 18:49

    301:
    Ach jo!
    Tak ještě naposledy k té tvé zvláštní reakci.
    Mám zato, že na svém prostoru si člověk svůj postoj obhájí mnohem jednodušeji,než když to z něj vypadne jakoby mimochodem,nebo i záměrně v jiných diskusích.
    Navíc je pro druhé víc průhledný.
    To není špatně,být neprůhledný je mnohem horší.
    Jsi upřímná v tolika věcech,tak proč ne v tom, co je pro tebe opravdu důležité?
    Tak už tě nechám v klidu u televize,jdu tam taky:-)

  • ratka 7.2.2019 at 20:02

    305. Už jsem tady, nohy mám namasírovány a večerní zprávy jsou zhlédnuty. Dál uvidím
    Myslela jsem že visím na netu ale různě, tedy v různý čas. Necvičím s důchodkyněmi protože se mi pořád mění volná okna. Teď v zimě je to volnější, ale přesto mám hlídání vnoučat a maminku, a na počítači se připravují akce. Fakticky se to teď všecko dojedná, připraví se podklady, plány a pak se jen pojede, od dubna je zaplněný kalendář

  • ratka 7.2.2019 at 20:16

    A nepíšu u sebe možná proto, že psát vůbec neumím. Uvědomila jsem si to. Dnes jsem šla kolem řeky, fotila a říkala si jak to dám na blog. No nedám. Když to mám udělat, blognu se :-)

  • rulisa 7.2.2019 at 20:39

    307
    :-))

  • Liška 7.2.2019 at 22:05

    Co máte s tou televizí, vždyť Columbo je až ve 22:30 a Poirota dneska nedávají. :- DD
    Držím svou lajnu s nepochopením pro ostatní programy a mléčné výrobky a – ajaj, já měla k večeři hermelín…!

  • ratka 7.2.2019 at 22:10

    309. vůbec nevíím co dávají v televizi. Myslím že se manžel díval na biatlon a teď taky něco slyším. Když jdu k televizi, tak prostě mačkám tlačítka. Vydržím to tak hodinu a zas jdu … :-) Vydržet u nějaké detektivky, to furt odbíhám a jdu si něco sníst a pak záchod. Je to pro mě dost otravné vydržet u jednoho programu.

  • ratka 7.2.2019 at 22:14

    310. taky se můžu až týden dívat na programy zpět, pak to má výhodu že zrychluji. Občas narazím na film co se mi líbí, ale zase otravuje manžela. Tak se na něj dívám zpětně a většinou u toho bečím. Třeba naposledy u Sámské krve. ani jsem nevěděla že jsou to Laponci. NO obečela jsem to hodně. TAkový film nevydrží muž se mnou koukat ani 5 minut. Takže se u televize střídáme, sejdeme se někdy u cestopisů.

  • rulisa 7.2.2019 at 23:05

    311
    Já se na internetu dívám na pořady i několik let zpět. :-)
    Dívání se na televizi v reálném čase je neefektivní. Přepínat mě nebaví, možná i proto, že máme dva ovladače, z toho jeden nefunguje vůbec a na druhém jen třetina čudlíků.
    Nekřupavých. (Zato křuplo vzadu zavírání prostoru pro baterky.)

  • ratka 8.2.2019 at 6:52

    312. na internetu jo, tam to jde furt.

  • rulisa 11.2.2019 at 16:55

    Tak ultrazvuk dobrý, bez patologických nálezů, akorát paní doktorka pravila, že mám „osobitý žlučník“ s tvarem, dík kterému z něj hůř odchází žluč. Takže můj letitý zvyk tahat s sebou všude pohotovostní pilulky Febicholu, když mi někde nesedne nějaký mastnější nebo česnekovější jídlo, má lékařsky potvrzený důvod. :-)
    Tak k jedné osobité ledvině s osobitými tvary ledvinových vývodů mám i osobitý žlučník, prostě celkově silná osob(it)(n)ost. :-)
    Nicméně do práce nepůjdu stoprocentně do konce února a i potom to záleží na dalších odběrech krve, jak se budou blížit normě.
    A ano, je to potvrzená mononukleóza.

    Ale aspoň jsem se dneska prošla po kousku Jihlavy a hádejte co… ;-)

  • ratka 11.2.2019 at 17:08

    No díkybohu že orgány dobré i když osobité :-)) a co? někoho jsi potkala :-)

  • rulisa 11.2.2019 at 17:11

    Ne, ale Saul to určitě uhádne. :-)

  • Saul 11.2.2019 at 17:46

    316
    Já nikdy nehádám.
    Vždycky si pečlivě prostuduji zadání.
    Tak třeba u toho sporáku jsem se nechal jednou unést,ale potom jsem se v klidu soustředil na ty indicie v textu a je to jednoznačně Amica.
    No ,nejvíc mne těší,že ani Ratka to neuhodla :-)
    Prostě ta naše analytická rozumová mysl je k nezaplacení.:-)

  • Saul 11.2.2019 at 18:06

    316:
    Tak to jsi mne přecenila.
    Ale někoho jsi potkat musela.
    Lva?:-)

  • rulisa 11.2.2019 at 18:57

    317
    Provokatére… Že napíšu článek? .-))

  • rulisa 11.2.2019 at 18:59

    Nemusela. Tak zkusím ještě počkat na Lišku a pak to napíšu. :-)
    Ještě teď je mi z té procházky v občasným sněžení zima, nemůžu se zahřát ani zaboha, eště jak jsem pak šla s výsledkama k doktorce…

  • ratka 11.2.2019 at 19:11

    320. už to mám, jak jsi řekla sníh… musela jsi čurat :-)

  • rulisa 11.2.2019 at 19:19

    Ne, čůrání jsem měla logisticky perfektně zvládnuté.

  • Saul 11.2.2019 at 19:30

    319:
    Klidně napiš,ale žádní kocouři v něm.
    Když tak leda kočka:-)

  • ratka 11.2.2019 at 19:40

    323. byls tam se štětkou, žejo :-))

  • ratka 11.2.2019 at 19:42

    324. nnáhodou jdu kolem, jen se tak procházím a vzal jsem si štětku, co kdyby někdopotřeboval vymalovat….

  • rulisa 11.2.2019 at 19:46

    Dokonce se dvěma.
    Ale počítám, že ruka ho bude bolet až do středy. :-)

  • Saul 11.2.2019 at 20:37

    324:
    Kdybys Ratko viděla ty orgie,co se odehrály hned za dveřma v předsíni a hlavně tu špínu,co po nás zůstala….
    To jsem nezažil ani za nejbujnějšího mládí.
    Fakt Sodomagomora a i ta kočka z toho byla mimo,Ru radši nezmiňuju,ale nakonec byly holky rády,že mne zase viděly:-0)

  • ratka 11.2.2019 at 20:57

    327. to chce nějaké igelity :-)

  • rulisa 11.2.2019 at 21:20

    :-))
    Já to asi fakt napíšu. :-) Ale ne dneska, dneska už jsem guma po tom náporu chození a cestování.

  • Liška 11.2.2019 at 23:51

    Jsem tajuplně zmatena! Tipuju, že ru šla do města, dala si tam pivo a Saul mezitím u ní vymaloval a přitom si dal taky pivo.

  • rulisa 12.2.2019 at 0:15

    Nee, ru šla do města na vyšetření a po vyšetření šla na kešky. :-))
    Ale to byl Saul už dávno pryč, ve svojí práci. :-)

  • Saul 12.2.2019 at 7:37

    A jóóó,kešky…
    Prostě jsi zase propadla vášni:-)

  • rulisa 12.2.2019 at 7:49

    No jo. Ony jsou v jihlavským centru docela početný, i ty netradiční, a jsou tu i dobří tvořiví owneři s dobrýma nápadama.
    Udělala jsem si radost a zbavila se většiny dat, co mi kvůli nemoci zůstaly viset v mobilním kreditu a zítra propadnou. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.