Symbol: Sporák

/  262 komentářů

Novou etapu života na novém místě vždycky provázejí nové věci. Nebo věci, které si do toho života člověk přivedl první.

U mě to bylo auto, zelená žabička Suzuki Swift, moje první jen moje auto, to sem se mnou přišlo, totiž přijelo. A pračka Beko, tu jsem jela koupit s jedním kolegou do Jihlavy a měla ji uskladněnou ve sklepě u druhého kolegy, než se nastěhuju. Pak lednička Elektrolux, na kterou mi půjčil táta, na věčnou oplátku, a mírně ojetá pětiletá myčka Zanussi z Aukra za 2650,- posledním vítězným příhozem, a pak sporák Amica se sklokeramickou deskou s duálními plotýnkami, to když jsem na ten byt sehnala půjčku od šéfa a koupila ho a bývalá bytná si odstěhovala sporák, co jsem tam původně měla v nájmu…
Pak tedy celá kuchyň, když starou jsem si vytopila špatně připojenou myčkou Zanussi, a pak bojler a pak…

To už víte. O tom už se psalo.

A příznakem toho, že už žijete na novém místě tak nějak normálně, je asi i to, že váš ty původní věci zas postupně začnou opouštět.

První mně opustila žabička Suzuki, rozežraná rzí. Obrečela jsem ji.
Pak to vypadalo na myčku, ale tu pan šikovný opravář v důchodu za pár korun opravil.
Po šesti a půl letech odešla pračka – ale z tak neuvěřitelnéhé závady, že i pan opravář důchodce nad tím kroutil hlavou, že něco takového ještě za celý život neviděl. Prasklo totiž péro držící zavěšený buben a zřejmě během odstřeďování to pak rozbilo plastový systém násypek, což už spravit nešlo.
A teď sporák.

Popravdě, ten sporák sice má duální varné zóny a horkovzduch s grilem, ale jinak je to prostě lauend. Na rozdíl od neuvěřitelného držáka myčky trouba přestala jít poprvní už dva měsíce po skončení záruky, ale to ještě stačilo přiletovat jeden drátek. Pak přestala jít na podzim, než stihl dorazit opravář elektrikář přiletovat jiný drátek, tak nějak nám to při umejvání vodou prošlahlo komplet. Takže opravář elektrikář pak letoval tak nějak nazdařbůh a zkoušel, co by tak asi mohlo vést kam. Když odjel, trouba šla, ale přestalo jít jedno světýlko na displeji a jedna duální plotýnka se spínala naopak. Další den už z té duální plotýnky zbyla jen jednoduchá.

Jasné varovnání. Rozhodla jsem se v povánočních výprodejích pořešit nový sporák.

Co jsem se odstěhovala z Brna, toužila jsem vařit na plynu. Ale ne na smrdícím a každou chvíli docházejícícm propanbutanu s bombou strčenou ve skříňce vedle sporáku, ale na regulérním, spolehlivě pořád stejně proudícím, relativné pořád stejně výhřevném plynu z bezstarostného potrubí.
Předtím to tady v novém životě nešlo. Nebylo potrubí.
Teď už je.

Na internetu jsem si o Vánocích vyhlídla slevněný výprodejový sporák za pět tisíc, kombinaci plynové varné desky a horkovzdušné trouby s grilem.
Podělila jsem se o radost z rozhodnutí koupit si nový sporák s plynovou varnou deskou se sousedy. Podívali se na mě jako na blázna. Že to měli a že to dali pryč, že sklokeramika je čistší.
„Dyk já se s tím furt peru, furt mám kruhy pod hrncema a furt to musím drhnout, hned utřít to nejde, protože je to horký, pak už je to tam napečený. V práci na plyňáku co přeteče, hned prostě utřu a je to.“
„Na to je škrabka.“
„Mám, asi s ní neumím. Zatím jsem si s ní akorát poškrabala desku.“
„No ale celá kuchyň od toho plynu je taková… horší…“
„Jo?“ V Brně mi to nikdy nepřišlo, a to tam nemá maminka digestoř dodneška. „Ale zas je to dražší a pomalejší, ne?“
„No, jen o trochu.“

Podělila jsem se s elektrikářem o starost, že vaření na plynu víc znečišťuje byt.
„To se mi nezdá, my nevaříme na ničem jiným a v pohodě. Žena si napřed musela zvyknout, protože se plynu bála, jak ho doma neměli, ale teď už by neměnila.“
Instalatér, co mi dělal plyn, řekl cca totéž.

Tři týdny jsem četla diskuze na internetu a řešila, jestli plyn, sklokeramiku, nebo indukci. Jestli nový nádobí a jestli by mi stačily jističe na výkonnější hořáky v elektrice. Když už teď při současném vaření, pečení, počítači a zapnutí varné konvice to většinou udělá – lup…

Než jsem se pevně rozhodla, že do té kombinace s plynem jo, vyprodali mi ten slevněnej výprodejovej sporák za pět tisíc.

Tak jsem se rozhodla rozhodnutí odložit.
Další den jsem dala píct chlebíček z bílkovýho těsta, nastavila 120° a šla si přečíst jeden mejl.
Než jsem ho dočtla, byl bílkový chlebíček uhelný.
Trouba nabyla vlastnosti ano/ne. Peču/nepeču. Nic mezi.

Sedla jsem na net a do dvou v noci studovala ceny, specifikace a recenze sporáků.
O půl třetí jsem objednala nějaký, který se mi zdál nejlepší z těch všech cenově dostupných mizerných, a šla spát.

Další den ráno mi přišlo potvrzení objednávky nového sporáku. A hned vzápětí omluva, že sporák je vyprodaný a že ho dostanou asi až začátkem února, jestli počkám, nebo jestli si vyberu nějaký jiný produkt.
Sem se teda vytočila – jaktože vyprodaný, když na Heuréce i na jejich e-shopu pořád svítí zeleně „skladem“?
„Jiný produkt nechci, prosím zrušte objednávku“.
Kudla, já potřebuju sporák teď, ne až v únoru, takhle si ani maso neupeču…
Honem jsem jukla na tu Heuréku a zkusila další dva prodejce, co inzerovali „skladem“ za podobnou cenu.
„Dobrý den, máte tento sporák skutečně skladem?“ – „Omlouváme se, tento sporák momentálně skladem nemáme.“
Do toho kmitám kvůli něčemu v práci a na cestě sem je starší syn a řeším problém s pojišťovnou druhého syna a…
Je mi blbě.
„Dobrý den, můžete prosím to storno objednávky ještě pozdržet?“
Prý mohou. Jen pak mám dát vědět, jak jsem se rozhodla.
V noci. Zas v noci na to sednu a v klidu prostuduju. Ceny, specifikace, recenze…

Na začátku noci jsem zjistila, že když troubu zapnu na horkovzduch, tak hřeje jen jeden kus topné spirály nahoře, takže se to dá. A když pak přepnu z horkovzduchu na normální pečení, termostat se zas chytne. Jen to prostě nesmím zapínat rovnou na normální pečení.

Do dvou v noci jsem studovala Heuréku, Mall, Alzu a stránky výrobců Amicca a Mora.

Amica má horší provedení materiálové, zřejmě tenčí plechy. Není stabilní ani moc pevná.
Ale ani Mora už prý zdaleka nemá ty plechy co kdysi.
Amica má trojsklo ve dveřích, Mora jen dvojsklo.
Amica má dole na plechy šuplík, Mora jen odklápěcí dvířka, plechy leží pod sporákem na zemi. Dokonce do nich prý občas kape roztékající se izolace.
Mora má silnější hořáky, největší má 3 kW, u Amicy jen 2,4 kw. I ostatní jsou u Amicy úměrně menší. Přitom jedno z hledisek, poč jsem toužila po plynu, je výkonnost hořáku, aby se tam dala dělat lepší čína. Ne gumová, jako na té mojí chabé sklokeramice.
Rozmístění hořáků je úplně stejně blbé.
U Amicy i Mory se musí dávat bacha na materiál hořákových roštů, aby to nebyla ta lacinější smaltovaná varianta, jinak kloužou a nejsou rovné, hrnce se na nich kiklají.
V recenzích různých sporáků Mora se opakovaně objevuje, že trouba nepeče rovnoměrně. A že horkovzduch je hlučný.
Mora má větší troubu, ale taky je to typ od typu. Zas má míň plechů, vlastně jen jeden, hluboký. Ten, co člověk potřebuje nejmíň. Jestli tam budou pasovat moje plechy z Amicy, ví jen bůh. Tak ne, nebudou.
Moje plechy by se mi měly vejít do všech sporáků Amica.

Sedím zhroucená v křesle před monitorem a je mi na špagát. Kdykoli si vyhlídnu nějaký typ sporáku a v duchu zajásám „To je ono!“, objeví se kaňka na kráse. Vada. Zrada. ZRADA.

Kašlu, sípu, mží mi před očima a je mi blbě. Je mi strašně.
Je mi beznadějně.
Už nemám sílu. Je mi naprosto jasné, že všechnu jsem vydala při rozhodování se, jaké auto po Suzukim, jakou pračku místo Beka, jestli topit plynem nebo elektrikou, kam umístit plynový kotel, jak vyřešit komín a odvod kondenzátu, jaké kam nainstalovat radiátory…

A to mě ještě čeká vybírání šatů na svatbu ségry.

Už nemůžu. Nechci. Už nechci nikdy a nic vybírat, rozhodovat, o ničem. Zruším objednávku na sporák, počkám, až se mi rozpadne ten starý a nebudu už vařit, koupím si vařič s dvěma kolečky úplně jakýmikoliv a místo pečení cukroví peču na všechno, už chci mít jen klid klid klid…
Čeho se vlastně bojím, když špatně vyberu? Že se z toho poseru? Se vším jsem si přece vždycky nějak poradila. Nebo že vyhodím peníze? Jo na korunu jsem poslední dobou jak pes, nevadí mi vyhodit tisícovku za den s kamarádama v Praze, z toho mám radost, ale vadí mi, když přehlídnu výhodnější nákup o pade v Tescu, když zapomenu uplatnit slevovej kupon za dvacku na dvě másla… Vždycky mě akorát napadne: Ještě že to nikdo nevidí… – Tak co to je? Strach, že utrpí moje ego? Že budu za blbku? Vždyť mně se poslední dobou nedaří vůbec nic, ve všem selhávám, na co šáhnu, to zkoním, nic nedokážu vymyslet, v luštění těch mysterek keší o vánocích jsem taky totálně bouchla, jsem blbější než všichni ostatní keškaři tam v logách, blbější, než jsem si kdy myslela, a teď už ani nedokážu porovnat parametry a nějak se rozhodnout, co jsem si to o sobě kdy myslela, dyk já jsem prostě jen úplně neschopná stárnoucí slepice…

A pak jsem odpadla. Tři dny jen spala a játra si ničila místo stravy práškama proti kašli a bolesti.

Když jsem se probrala, bylo mi asi jako když se Liška před časem u sebe ptala, jestli to známe…
Známe.
Dojít až na kraj a spadnout – a tím vypadnout ven.
Vypadnout z křeččího kola.
Tohle jsem asi potřebovala. Zjistit, že jsem blbá a ve svojí blbosti úplně bezmocná, abych to vzdala.
Teprve když to člověk vzdá, přestane toho být otrokem.

Potvrdila jsem původní objednávku. Nic lepšího nevymyslím, volně stojící sporák zcela jiného výrobce s wok plotýnkou by stál nejmíň o další dva tisíce navíc a navíc už se neprodává. Všecko ostatní je stejná sázka do loterie a tady mám aspoň další dva roky servisu po základní záruce. Se zkušeností, že drátky u sporáků Amica začínají upadávat dva měsíce po skončení základní záruční doby, je to i bez hořáku wok lepší než (upadlým) drátkem do woka.

Teď jen ještě aby ho v tom únoru opravdu naskladnili. Abych nemusela martyrium výběru začínat znovu.
Protože co když ta pejcha stran vlastních schopností mívá recidivy…

Komentáře:

  • barča 22.1.2019 at 23:20

    já s tím rozhodováním se pro něco velkého a co má být na dýl mám dost podobně. myslím, že jsem to někde psala kdysi na blogu u Lišky. A taky vím, že 12. rok mám pračku, ledničku a sporák. takže se pomalu na tyhle ty martyria vybírání připravuju psychicky. nemine mě to.

  • ratka 23.1.2019 at 6:40

    Mojí mamince jsem kupovala do nového bytu v paneláku kombinovaný sporák (nahoře plyn a dole elektřina) a synovi (ten s rodinou z Ázie) taky tak. Výhodou je že se můžou použít najednou všecka kolečka na plný výkon a dnes jsou hořáky moderní, zapalují samy (vlastní jiskrou) a taky se zastaví plyn když nehoří. Tedy jsou i bezpečné. Takže dobrý ať se rozhodneš tak i onak. Asi bych v případě jednoho spotřebiče (trouba i plotýnky v jednom) taky vzala kombinaci plyn a elektřinu. Co se týče blbnutí…už vím jak jsem na tom. Někdy kolem kopu a někdy ne.

  • ratka 23.1.2019 at 6:42

    2. Tedy poslední věta. Někdy kopu (a brečím sama nad sebou) a někdy to jen vemu na vědomí a jsem ráda že jsem živá, že dýchám a chodím. Vím že všeho do času.

  • Saul 23.1.2019 at 15:28

    Ted mi pri cteni toho clanku napada,ze po 12 letech prace technologa v More vlastne nevim o sporacich vubec nic.
    Coz se muze zdat divny,ale ani moc neni.
    Ty jednotlive provozy byly od sebe tak oddelene,ze k finalnimu produktu se clovek skoro nedostal,nebo ho videl jen zabaleny pred transportem.
    Jen ty papirove plechy muzu potvrdit.
    S tim zacali jeste „za mne“, taky to co vypada jako starej dobrej smalt uz casto byva jen mene odolny lak…
    A ted nevim,prehledl jsem v clanku jakou znacku sis nakonec vybrala,nebo to tam neni?

  • rulisa 23.1.2019 at 17:15

    Není to tam přímo. Dá se vydedukovat, případně ověřit úplně konkrétní typ s pomocí Heuréky. :-)

  • rulisa 23.1.2019 at 17:19

    Před chvílí odjel starší synáček, zazdíval mi díru do komína, co už není komín, a předělával zadní odtah digestoře Mora na vnitřní cirkulaci. (Ano, uhlíkový filtr jsme dokoupili, ale ne Mora, nějaký jiný, za polovinu ceny, či eště menší podíl.) Musím napsat, že to byl porod a stejně nám vzduch krom předepsaných horních průduchů částečně utíká zadem kolem elektrické šňůry. Ale to jsme prostě už nevymysleli, jak tomu zabránit.

  • barča 23.1.2019 at 17:29

    a ten výběr spotřebičů je i o štěstí. Můžeš si koupit drahou kvalitní značku, ale chytneš vadnou šarži a je to v háji. Pračka neznačková Bess mi tluče, nebyla na ni jediná oprava. Nemám dokonce ani vytlučený ložiska, ale je vymletá nějaká středová hřídel, proto tluče. Soused v domě co prodává pračky se hodně divil, že ještě drží a vastně ji nic není. 5íkal mi, že není záruka ani na to, když se koupí drahá značková pračka, chytne se vadná šarže a problém je na světě. Dnes je to všechno instantní zboží, značkové, neznačkové, max. životnost 5-6. let. U značek je jen výhoda, že se dají sehnat náhradní díly, což u neznačkových ne. – viz. moje vymletá hřídel, ale pračka jinak zatím v pořádku.

  • rulisa 23.1.2019 at 17:36

    Vím. Můj autoservisák z pididílničky takhle sekyrou rozmlátil pračku AEG za asi patnáct tisíc cca půl roku po skončení záruky. Když první opravu ještě v záruce jim neuznali jako záruční a stála je několik tisíc a vydržela jen toho cca půl roku, pak tatáž závada znova.

  • ratka 23.1.2019 at 17:37

    5. Tak nevím, vůbec se nechytám a to mi na heuréce vyskákala hromada Mor a myslím dvě Amicy

  • ratka 23.1.2019 at 17:41

    Já koupila jen jednou drahý spotřebič, byla to sklokeramická deska a byl to zmetek. Tedy zapojili mi to blbě a už tonikdy nikdo nedal dohromady. Teď mám obyč víc než deset let a jsem spokojená. A myčku mám taky novou ale obyčejnou i když je to AEG.

  • barča 23.1.2019 at 17:53

    moje poslední velká rozhodovací paralýza byla na podzim v Ikee, kde jsem kupovala šatní skřín a postel – najednou. ale dobrý. původně jsem vybrala z katalogu na netu jinou skřín a jinou postel, ale když jsem to viděla naživo, věděla jsem hned, že to nechci, ale pak mi tam padly do oka jiná skřín a jiná postel a dobrý. z obojího mám radost a dobře mi to slouží.

  • ratka 23.1.2019 at 18:12

    11. to zcela chápu :-) nám zase mladí rozlomili rošt v posteli a teď řeším jak se dostat (levně) k novému

  • rulisa 23.1.2019 at 18:21

    9
    Nápověda je v kontextu. :-))

  • rulisa 23.1.2019 at 18:24

    Takže dík za super nápad k malému kvízu:
    Jsem zvědavá, jestli někdo tipne i přímo typ. :-)

  • Saul 24.1.2019 at 8:13

    Kvizu se nezúčastním, nechám to Ratce,ta se určitě zase trefí do černého.
    Ještě k článku,s tou nabídkou vyprodaného zboží mám stejnou zkušenost s autem.
    Pár hodin jsem strávil hledáním a výběrem na stránkách AAA.
    Když jsem našel,co by se mi líbilo a co nabízeli, tak jsem ještě obezřetně zavolal na jejich centrálu, jestli ten vůz opravdu mají.
    „Máme,máme,přijeďte co nejdříve“ špitla slečinka a dosáhla orgasmu, zdálo se mi tedy.
    Za půl hodiny jsem byl nažhavenej v prodejně, jejich technik čumí do kompu a že už je vůz prodaný.
    Tak jsem mu vysvětlil jak se věci mají a zeptal se, proč mi AAA slepice tvrdila, že to auto je volné k prodeji
    Jen pokrčil rameny a že ony prý používají nějakou jinou databázi ,ale že mi něco najde z té aktuální.
    To jsem to ještě hrdě odmítl a poradil mu ať si dají tu aktuální databázi na svoje aktuální stránky.
    Na a druhý den jsem to zkusil s jiným autem znovu.
    Ozvala se jiná slečinka,tak jsem ji preventivně zjebal za její kolegyni a vysvětlil jí, že ženský se mi už v životě nalhaly dost a ať už mi aspoň ona konečně řekne pravdu, nic než pravdu, byť by byla sebekrutější, že to unesu.
    A ona, že ten vůz opravdu mají a že moji návštěvu ohlásí na prodejně a mohu si ho tam kdykoliv prohlédnout.
    Tak jsem jel a bylo to nemlich to samý!!
    Tak to už jsem rezignoval a nechal toho technika ať mi něco vybere.
    Chtěl jsem Fabii,tak mi vybral Renaulta.
    Tak jsem ho vzal a zatím max. spokojenost.

  • ratka 24.1.2019 at 8:49

    15. už jsem napsala výš že nevím, nijak mi indície nenapovídají. Nevím.

  • Saul 24.1.2019 at 9:51

    Gorenje

  • rulisa 24.1.2019 at 10:30

    17, 18
    Dobrý prostředek jak sdělit, že nehraješ. :-))
    Však nemusíš, lze text ponechat pouze v tom obsahu výpovědi, v jakém je. :-)

  • Saul 24.1.2019 at 10:57

    Ne,že kvůli té mé 17 zase zrušíš svoji původní volbu.
    To jen tak abys věděla,že věnovat se takovému důležitému výběru je potřeba opravdu důkladně.
    Teď už si nech po maljuškách jen stýskat:-))

  • rulisa 24.1.2019 at 11:05

    To jo, ty jsem si měla nastudovat před tím plynovým kondenzačním kotlem s novýma radiátorama, sem mohla ušetřit skoro sto tisíc. :-))

  • Liška 24.1.2019 at 15:30

    (Zatím nečtu komentáře.)
    Přesně v tomhle pointu jsi můj opak. Z mýho pohledu je to extrémní a naprosto sebezničující. A protože já v takových situacích jdu na druhou stanu, do flegmatismu a tím úspory své energie, tak je to pro mě jak z jiný planety.
    Kvůli nějakýmu blbýmu sporáku já nejsem ochotná si kazit ani dvě hodiny, natož několik dní. Toho sporák není hoden. Já toho hodna jsem. Abych byla v pohodě.

    Nákup pitomejch krámů je stejně vždycky kompromis, vždycky se ukáže, že v jednom aspektu je to šunt. A to mě pěkně nasere, až když na to dojde – na poruchu a nutnost opravy. To nenávidím a z toho mám vztek. Jakmile takový krámy jako lednice, pračka a sporák nevydržej několik desítek let, nejsou pro mě předmětem k debatě, jsou to šmejdy, ale život si jimi kazit nenechám a ani minutu času navíc jim nedám.

  • rulisa 24.1.2019 at 15:37

    22
    Nojo, no, na tohle musíš mít povahu. Tu tvou, záviděníhodnou v tomhle punktu.
    Jenže ta se zas pojí s jinými zápory, takže je to jako obvykle něco za něco. :-)

  • Saul 24.1.2019 at 17:28

    Obojí je extrémní.
    Když nic nechci,většinou používám věcí,které někdy někdo chtěl.
    Když něco chci,musím počítat s tím,že tomu musím hodně obětovat.
    A nejde dopředu vědět kolik.
    Takže jízda nadoraz je OK.
    Jde jen o to poznat ten doraz,nepřetahovat ho a spolehnout se,že potom už to všechno dopadne jak má a že je to vlastně jedno a jsou i důležitější věci.
    Potom taky rozeznat rozdíl mezi tím, co chci a co potřebuji.
    Což je dobrá škola na ty stresy nad zbytečnostmi.
    Tím nechci naznačit,že sporák je zbytečnost.
    Jako pro mně není zbytečnost auto….
    Nemusím k těm věcem mít nějaký osobní vztah,ale když je potřebuji,tak je prostě musím mít.
    Myslím věci,ne lidi

  • ratka 24.1.2019 at 17:35

    24. ano, někde mezi je ta pravá míra. Věci jako pomocníci a nástroje, mít k nim respekt (někdo je musel udělat a vložil do jejich výroby energii) a s tímto respektem je používat. Když se něco nepovede, není to chyba té věci… prostě se to stalo. Buď to opravím nebo si musím co nejrychleji pořídit pomůcku novou. Ale neřešit to drásavě, spíše věcně… s vážností ale věcně. Když se něco moc natahuje, začnu být nervózní a postupně blokuji, tedy blokuje se něco uvnitř ve mě co cítí že je něco špatně, že je třeba dát odstup. Odpojím se.
    A za chvíli se řešení najde samo. Věřím tomu, že vyslaná energie pracuje tak nějak optimálně a přihraje mi řešení.

  • Saul 24.1.2019 at 18:56

    Věřím tomu, že vyslaná energie pracuje tak nějak optimálně a přihraje mi řešení.

    Vyslaná energie se vrací svému odesilateli.
    Nic optimálního na tom není a žádné řešení to nenabízí.
    To musí najít zase jen ten odesilatel.

  • ratka 24.1.2019 at 19:00

    26. proč ne? myslím že ano… něco vyšleš, ono to různě probíhá „něčím“ a najednou je „výsledek“. Jakoby z ničehonic. Ale ono to není z ničehonic nýbrž je to ta energie vložena někdy…která se vrací jako výsledek. a buď bereš nebo to zaženeš. a ona zase někde bloudí a opět se vrací :-)

  • ratka 24.1.2019 at 19:17

    27. Tedy představa že jsem to já co něco činí, rozhoduje, vyrábí či vytváří mi přijde iluzorní. že se to tak pouze jeví že já je důležité, že něco dělá a rozhoduje, ale ve skutečnosti to všecko běží tak nějak samo a jen se mele rukama a nohama v dobré vůli, vydává se energie v dobré vůli a ona pak pracuje ve v té úrovni v které byla vyslaná. tedy ehm… možná :-) tak se utěšuji… pouštím a nechávám i když se snažím, né že ne. ale nejsem urputně cílevědomá (snad), nechávám výsledek otevřený osudu (snad), ať se stane něco

  • ratka 24.1.2019 at 19:19

    ale to patří ve své zmatenosti spíše ke mně. Budu muset napsat jak to ta naše rodina válčí, jak se nehroutím z vnoučat a snad to dám.

  • Saul 24.1.2019 at 19:26

    27:
    A v čem je rozdíl mezi tím,co píšeš ty a co psal já ve 26?
    Proč „proč ne?“
    Abys mohla pozitivně zakřičet „já ano“?
    Přečti si moji poslední větu.

  • ratka 24.1.2019 at 19:29

    30. asi jsem to nepochopila správně. píšeš že žádné řešení nenabízí. tak jsem to pochopila tak, že myslíš že nenabízí a tedy odesilatel musí hledat (vymýšlet). Já to chápu tak, že řešení je nabídnuto, a buď bereš nebo odmítneš. Tedy ano/ne.

  • barča 24.1.2019 at 19:34

    a ještě k té záruce u spotřebičů. Kupuju si k novému spotřebiči ještě rok záruky – tedy ne dva roky, ale tři roky. oni to většinou prodejci nabízejí, ale po těch třech etech to už neprodlužuju.

  • barča 24.1.2019 at 19:38

    32. u sporáku (Elektrolux) mi po 2 letech a kousek odešla jedna spirála na malé plotýnce.
    vyměnili ji mi v rámci záruky hned na místě doma a dobrý.

  • barča 24.1.2019 at 19:51

    28. 28. ratko, se domnívám, že tohle je už trošku jiné téma – tady už píšeš o více faktorů lidských.(nevypočitatelných) Když bude jeden odesílatel a jeden konkrétní cíl – koupě věci, nebo třeba blbej příklad, chci se naučit anglicky, chci zhubnout, nebo něco tvořit – to opravdu všechno závisí na mě – co pro to udělám. vztahy a investice do vztahů je jiná věc, víc faktorů, víc lidí, víc energií přímých, nepřímých.

  • Saul 24.1.2019 at 20:05

    31:já to chápu tak, že řešení je nabídnuto, a buď bereš nebo odmítneš. Tedy ano/ne.

    Ale to já taky.
    Jenže ty to chápeš jako nějaké boží vnuknutí (teď podsouvám,třeba to cítíš jinak) a já psal o vyrovnání energií.
    Uznávám,že když to přijde,tak se to jeví jako dar zhůry.
    To pochopení souvislostí a vše kolem.
    Ale pořád jsme to jen my a naše energie.
    Jestli Bůh opravdu je,tak se musí řehtat jak racek,do čeho všeho ho my blbci zatahujeme.:-)

  • ratka 24.1.2019 at 20:06

    35. Bůh není energie, tedy toho bych nezatahovala do diskuse :-) to už jste oba přetočili jinam.

  • ratka 24.1.2019 at 20:13

    ale příklad s angličtinou je celkem dobrý…pokud se chci domluvit anglicky, musím se učit tedy vkládám energii do procesu učení a jistě by to měl být anglický jazyk :-)) nikoliv ruský třeba. to by mi ta vynaložená energie byla naprd. Pozdější domluva v angličtině je pak možná jistě…na základě cíleně vložené energie. Pak i třeba vztahy etc se mohou rozvíjet díky energetickému polštáři (naučenému)
    Ještě líp je to vidět u jakékoliv tvůrčí práce, třeba hraní na nástroj, malování… energie se vkládá do učení, do zdokonalování vnitřního mistrovství a pak to udělá cvak, a člověk se stává nástrojem, skrze něj se děje proces – zázrak, stává se sám nastrojem etc. etc. ale to víme… a pak stárneme a blbneme a vše je pryč.

  • Saul 24.1.2019 at 20:19

    A kdo tu psal,že Bůh je energie?
    Vždyť tu celou dobu ťukám jak debil zdůvodnění přesného opaku.
    To je fakt na zabití, Ratko:-0)

  • ratka 24.1.2019 at 20:20

    co se týče výběru pračky či ledničky, vidím to možná jednoduše. Nastuduji si (dle svého nejlepšího přesvědčení) jaké možnosti jsou, zkonzultuji varianty s někým jako zpětnou vazbu, jdu se podívat jak to vypadá, a nechám to pak uležet (pracovat). To chápu jako vloženou energii. A pak si vyberu, přičemž důvěřuji svému pocitu že to co mi navrhne podvědomí, je dobré. výběrem jednoho, zahazuji všecky ostatní možnosti a s tím se musím taky smířit. Jako když člověk přijde na křižovatku osmi cest, jednu si vybere a tím ostatní zahodí… Přičemž původně bylo možností hodně, pak zůstala jenom jedna. A ta prostě je.

  • ratka 24.1.2019 at 20:21

    38. ty přece: Jenže ty to chápeš jako nějaké boží vnuknutí (teď podsouvám,třeba to cítíš jinak) a já psal o vyrovnání energií.

    já s touto myšlenkou nepracovala nikdy

  • rulisa 24.1.2019 at 20:25

    32
    Přikupování záruky extra je pofidérní, záleží, od koho ji přikupuješ (prodejce – tj. většinou pojišťění od pojišťovny – nebo výrobce – tj. skutečná záruka, ale většinou taky jen omezená, už ne v plném významu základní záruky ze zákona) a na co se vztahuje, ale drtivou většinou se ty peníze vynaložené navíc nevyplatí.

    Třeba mně sice dva měsíce po zákonné záruce upad drátek a přestala jít trouba, ale oprava stála 200,- i s dopravou opraváře 15 km. Další závada byla až po těch šesti letech od koupě, na to už by mi ani přikoupená záruka nepomohla. Nic jiného se mi zatím nikdy nepokazilo tak, aby se to do dalších třech let záruky vešlo. (Závěrka u foťáku kdysi klekla hned v prvním roce, takže se vešla do těch zákonných dvou let bez příplatku.)

    A to, co se obvykle kazí u spotřebičů nejvíc, je z prodloužené záruky stejně většinou vyloučeno, takže jakákoli podobná závada je na místě prohlášena za závadu z běžného opotřebení nebo za závadu z nesprávného použití a šmytec.

    Když si vezmu, kolik jsem ušetřila za nekupování prodloužených záruk u svých spotřebičů, tak mám v pohodě na ještě jeden sporák i s otočným grilem a tou wok plotýnkou. :-)

    Jen doufám, že jsem to teď nezakřikla a nesesype se mi měsíc po záruce kondenzační kotel. :-))

  • rulisa 24.1.2019 at 20:34

    39
    Ano, v podstatě přesně takhle to taky dělám, i jsem to v případě sporáku udělala. :-) Jen jsem to měla ve zrychleném gardu, odleženo během tří čtyř dnů. Moc dlouho na mě s rozhodnutím čekat nemohli.
    Ale vždycky to má přesně tenhle průběh – sběr a srovnávání informací z různých zdrojů a pekelné rozhodování, pak hození za hlavu s pocitem totální beznaděje a psychického kolapsu, a nakonec bum, prostě nějaké rozhodnutí padne, ani člověk nakonec neví jak – a je to. Co vyjde, s tím, už se pak prostě hraje dál jako s daným.

    Stejně už se mezitím cena na trhu celkově zas zvedla, uvidíme, jestli se zas vrátí o něco níž, až výrobce sporáky doskladní. To mě docela zajímá, jak to dopadne, je to už jen taková třešinka na dortu, hra, sledovat, čekat a pak se dozvědět, jestli ta sázka na kup hned s čekáním na dodání přinesla nějaký benefit, nebo prodělek. :-) Ale ani jedno ani druhé nebude kdoví kolik, možná tak dvě tři stovky.

  • barča 24.1.2019 at 20:35

    41. Ru, asi máš pravdu, je to taková berlička, spíš psychicky, mám záruku na tři roky – sichr. :-) Ano, nic nepřivolávat :-))

  • Saul 24.1.2019 at 20:41

    36,40.
    Já s touto myšlenkou nepracovala nikdy

    S jakou?
    S tím božím vnuknutím,nebo s vyrovnáním energií?
    Jen o těch dvou(ne nějakých nás obou) byla přece diskuse.

  • barča 24.1.2019 at 20:51

    37. mě šlo spíš o tu intenzitu. když chci angličtinu, a mluvit anglicky – je jasný, že si nevyberu ruštinu.a ted krok 2. – jakou cestu zvolím pro učení se angličtiny a kolik času a energie. to za mě nikdo neudělá a samo taky ne.
    a ty pak do toho píšeš o rodině jak se válčí a co všechno děláš a neděláš – to je mimo.
    to jsi v konfrontaci s dalšími lidmi. a já měla na mysli – že jedu směr a intenzitu – angličtina. jabka a hrušky. O bOhu z mé strany nebyla vůbec řeč.

    39. Ru nedělá nic jiného – aspon z toho článku mi to přijde. Jen ji to možná to nastudování víc zahltí, protože jede do podrobna. Já sice tak do podrobna nejedu jako ona, ale ta paralýza rozhodování přijde taky a taky to vnímám jako zahlcení. a ano, vybrat jednu cestu, jednu věc. s tím vědomím – že jsem pro to udělala maximum. stan se co má se stát. Kdybych se tomu nevěnovala – koupila a chyba hned, vyčítala bych si to, že jsem na to víc nemrkla – a ano moje chyba, moje lenost.

    zkrátka to jsou věci, které můžu nějak ovlivnit.
    naopak do spletitých rodinných vztahů – raději si nechávat ten odstup. mám to obráceně a vyhovuje mi to.

  • barča 24.1.2019 at 20:57

    a ještě jedna věc s postupným stárnutím mě nepadá – „můžu, ale nemusím: :-)

  • rulisa 24.1.2019 at 21:10

    46
    Mě napadá: „Ale občas už fakt nemůžu.“ :-)

  • barča 24.1.2019 at 21:15

    47. ted intimně :-) mám ted delší dobu opravdu krásný období (není v tom žádný chlap) naopak, jsem v tom jen já, bojím se říkat, že se mám dobře, mám pocit, že když to třeba pronesu v práci, je to jak červenej hadr na býka…..:-) a tak si to svoje osobní období užívám a také počítám s tím, že ano, p čase může přijít 47. :-)

  • barča 24.1.2019 at 21:17

    48. není v tom ani žádná ženská :-)) nikdo, jen já sama.

  • rulisa 24.1.2019 at 21:20

    48
    Nerozumíme si. Já můžu, celkově. Ale s postupným stárnutím člověk tu a tam narazí na věci, který už prostě nemůže.
    Třeba mít děti.

  • rulisa 24.1.2019 at 21:22

    Nebo snýst některý typy lidí vedle sebe tak, abych na nich byla přímo závislá.
    (To „přímo“ píšu speciálně kvůli Ratce, než se propadne do rozborů naší závislosti na všem a všech.)

  • barča 24.1.2019 at 21:22

    50. ahá, takhle si to myslela. no to ano, to už je pryč, jsou jiný věci, jiný dveře a není to špatný.

  • ratka 24.1.2019 at 21:34

    51. jo to chápu. včera jsem měla řeč se svojí mámou, že kdybych měla žít sama na pustém ostrově tak propadnu depresím. Potřebuji mít vedle sebe zrcadlo, někoho v kom se odrážím… nějkou zpětnou vazbu. Někdo je rád úplně sám, jde krajinou dívá se a nepotřebuje nikoho komu to sdělí. To já potřebuji mít vrbu… i kdyby mě měla šlehat pruty… tak jsem vděčná že tam je. že tam je živá bytost. bez ní bych asi chřadla… uvadla jako bez vody. Je to závislost na lidech? na vztazích? jsem přesvědčena že jo. jsem závislá na jiných lidech. Potřebuji vztahy kolem sebe, mít někoho ráda… tedy živého člověka.

  • rulisa 24.1.2019 at 21:40

    53
    Ach jo.
    Opět: To každej Ratko. Variantně bleděmodře. Každej jsme závislej na lidech, na vztazích s nimi.
    Jen opravdu výjimečně je někdo opravdu rád opravdu úplně sám.

    Nechtěla jsem s tebou zabředávat do těchhle debat, doufala jsem, že pro intelektuální vykrytí ti bude stačit Saul, ach jo ach jo… :-)

  • ratka 24.1.2019 at 21:43

    54. už jsem se intelektuálně zcela vysílila :-) pak nám prozradíš jaký sporák sis vybrala?

  • rulisa 24.1.2019 at 21:50

    Ne, uhádněte si ho sami. :-)

  • ratka 25.1.2019 at 9:37

    57. týjo, to je rozpětí cen u Primalexu, téměř 5x :-)) Mně byste mohli poradit s tím roštem do postele.

  • Saul 25.1.2019 at 9:44

    58.
    A proč to nenecháš na těch mladých?
    To vědí jen oni,co všechno ten rošt musí vydržet :-)

  • barča 25.1.2019 at 9:55

    58. Mám postel z Ikey, k tomu rošt z Ikey – neelektrický. Střední střídu (mám dobrou matraci) a byla legrace při montování postele (lego pro dospělé) i ten rošt jsem si musela navlíct ručně barevnou latku za latkou dle obrázku :-) nasmáli jsme se u toho.

    Ne, netroufám si doporučovat, ale postel, poležení i to jak to sedí smontované a samotné montování – dobře vše sedlo a drží, nevrže, není závada a vydrží to opravdu dost. a navíc jsem to kupovala v době, kdy na to byla i akce. takže maximální spokojenost. a samozřejmě i ta matrace neikeácká perfektně sedla – vše jak prdel na hrnec.

  • ratka 25.1.2019 at 9:58

    59. to jsou naše postele v našem domě :-)) Tedy děti se přijedou jen vyspat a zlomené rošty by jim asi vadily. Mám takové shrnovací, ale ty zase neudrží postel v stabilní poloze, je třeba mít dva rámy, které vedle sebe zapadnou. Taky jsme postel podepřeli uprostřed kusem dřeva aby se nezřítila :-)

  • ratka 25.1.2019 at 10:02

    Ty shrnovací rošty (prkýnka na kusu látky) máme na jednoduchých postelích z borovice, ty máme troje. Přemýšlím že si nechám poslat ty nejlevnější z heuréky… ale i ty stojí každý kolem tisícovky. Poslední varianta je rozlomené prkno na roštu vyměnít a opravit :-) Dat jim tam nějakou laťku.

  • ratka 25.1.2019 at 10:28

    63. díky, ale to mi nepomůže. Zaslat rošt z Ikey je hrozně drahé, sice si zařídili dovozovou službu ale chtějí za to šílené prachy.

    Z Jysku taky myslím nevozí, ale jako tip je to dobré, myslím že to mají smontované. To bych asi msela vzíít pod paži :-)))

  • rulisa 25.1.2019 at 10:33

    57
    Barvu mám nakoupenou. Už rok a půl, tak doufám, že v tom tepelně relativně stálém sklepě je ještě ok.

  • rulisa 25.1.2019 at 10:36

    58
    Mám ty nejobyčejněješí borový prkýnka z výprodeje z Aukra, akorát dvě sady a naskládaný těsně vedle sebe tak, aby podklad matrace byl co nejrovnější a nejtvrdší.
    V těch moderních odpružených se nevyznám a nebudí ve mně důvěru. Na sexování je považuju za nevhodné, kdykoli kdekoli jsem na nich takovou aktivitu uskutečnila, dycky něco prasklo.

  • barča 25.1.2019 at 10:38

    64. ano, do Ikey jedině osobně. to souhlas. nejlépe mít vybráno předem a sepsaný seznam co člověk chce a vlítnout rovnou do skladu :-) teda pokud si je jistý, že tu věc opravdu chce. líp je ještě mrknout na to naživo ve vystavěných místnostech. Takže velká šatní třídilná skřín a postel s uložným prostorem (ne vyklápěcím, ale zásuvky pod postel) byl pro mě docela na jedno odpoledne oříšek. s řidičem jsme vyjížděli v pět odpoledne z Hradce :-) ale jinak to byla super akce, adrenalin, spousta práce, ale klaplo to, ve dvě ráno jsem si lehla do nový postele a starou vystěhovala (řidič mi ji odvezl na sběrný dvůr)druhý den ráno do práce na denní. však si dodnes z toho děláme ještě legraci, baru, co lamely ? :-) navlíkla si je dobře, drží? :-)

  • rulisa 25.1.2019 at 10:39

    62
    Jo, přesně to mám. Jen dva skládané vedle sebe, vždycky jedno prkýnko z jednoho na látce, pak druhé bez látky vypreparované z druhého. Aby nebyla díra mezi prkýnkama a neshrnovalo se to.

  • rulisa 25.1.2019 at 10:45

    Před cca půlhodinou jsem dorazila z města, krev odebrána, v drogerii nakoupeno, prohlídnuto zboží v zemědělské prodejně, poslány peníze z pošty na účet, nakoupeny rohlíky a jogurt v Tescu a srdíčka na polívku v masně, nastartován můj dosluhující starý i novější nabušenější kdysi herní počítač po synkovi, co po zformátování přeinstalovávám (počítač, ne synka), a na chvíli si asi půjdu lehnout. Ale je mi líp než před týdnem úplně nesrovnatelně.

  • barča 25.1.2019 at 10:45

    69. dobrý!

  • ratka 25.1.2019 at 12:08

    68. mám to stejně :-) ale v normálních postelích. V manželské mi prkýnka pochodují nebo se různě smekají na stranu. Ale prý tam nějaké prkno do rámu zatluče… :-) tak se nechám překvapit. nové (celkem kvalitní) rošty na rámech by stály 2000 (dohromady) a dovezli by je. Ehm, no tak uvidím jestli tam něco zatluče nebo koupím rošty nové.

  • rulisa 25.1.2019 at 13:49

    Dají se koupit i roštový prkýnka dlouhý, do manželské postele. Já mám 140 cm šířku postele a taky tam mám prkna od kraje ke kraji. Jen uprostřed mám dodělanou kovovou nohu od kováře, aby se postel tak neprohýbala.

  • ratka 25.1.2019 at 13:57

    72. u nás je to dvoupostel, tedy 180 x 200, měly by tam jít dva rošty 90×200, tedy ne od okraje k okraji ale dva rámy k sobě aby byl střed vystužen a postel se uprostřed nepropadla.

  • barča 25.1.2019 at 14:00

    73. vy tam nemáte středový nosník? mám taky dva rošty a to mám postel na šířku matrace 140.

  • ratka 25.1.2019 at 14:18

    74. právě že máme. Takže na ten střed je třeba položit ty rošty. Ona tam kdysi byla i noha, která to podpírala od země, ale ta tam není a tak to máme podložené špalkem :-))

  • barča 25.1.2019 at 14:23

    75. ano. mám to podobně, možná stejně. jen nohy nemám žádné, protože je to rám postele plný – takže nohy všude :-)

  • rulisa 25.1.2019 at 14:26

    76
    Noha uprostřed, na průsečíku úhlopříček, tam rám postele asi není.

  • barča 25.1.2019 at 14:27

    76. u kovového středového nosníku jsou ještě dvě kovové lišty, které drží ten rám, aby se to nehýbalo. až právě k těm stranám postele našíkmo – vyztužení. postel jednoduchá, bytelná a pěkná.

  • rulisa 25.1.2019 at 14:28

    75
    A proč si tu nohu nenecháte dodělat? Vždyť s tím špalkem musí být hroznej vopruz s tou postelí jakkoli šoupnout.

  • ratka 25.1.2019 at 14:28

    76. u nás máme postel z masivu, myslím že je z bukového dřeva a na nožkách, pěknou ale hodně starou ehm hodně používanou takže ta středová podpěra či noha nebo co to bylo je v pr…. a rámy udržují postel v pravém úhlu :-))

  • barča 25.1.2019 at 14:29

    77. ne, noha uprostřed opravdu není :-) není potřeba.

  • ratka 25.1.2019 at 14:29

    79. my jsme šetrní :-))

  • barča 25.1.2019 at 14:30

    81. a navíc by tam vadila, když tam mám dvě velký šuplata.

  • ratka 25.1.2019 at 14:35

    tady v tom odkazu je dobře vidět jak je to řešeno. tedy prostředkem jde prkno a to je podepřené dřevěným hranolem. Tak nějak je to řešeno i u nás.

    https://www.sconto.cz/artikel/413969501

  • rulisa 25.1.2019 at 14:36

    81, 83
    Nenutila jsem ti nohu, o dodělání nohy jsem psala Ratce, tobě jsem jen namítala, že Ratka píše o noze uprostřed, takže to, že ty máš rám kolem dokola, je irelevantní. :-)

  • barča 25.1.2019 at 14:39

    nojo,Ru, tak jsem asi blbá, přišlo mi, že reaguješ na mě. (na můj komentář)

  • barča 25.1.2019 at 14:43

    ale musím říct, že je to paráda nemuset luxovat pod postelí :-)) vlastně neznám nikoho, kdo by rád luxoval pod postelí.

  • rulisa 25.1.2019 at 14:46

    Já mám tenhle princip:
    (jinej tvar čel a míň sereptičkový, ale šasi stejný)

    https://d46-a.sdn.szn.cz/d_46/c_img_H_g/rAdm8S.jpeg?fl=exf|crr,1.33333,2|res,1024,768,1|wrm,/watermark/sbazar.png,10,10|jpg,80,,1

    Prkýnk aod kraje ke kraji, jen uprostřed položený přes ten pomocnej výztužnej nosník. Veprostřed na průsečíku noha z výroby nebyla, tak jsem si ji tam nechala dodělat.

    Ale furt musím postel dotahovat šroubama v rozích u noh a stejně vrže. Až budu velká a budu vydělávat, taky si pořídím radši masív.

  • rulisa 25.1.2019 at 14:49

    87
    Jenže na to, aby se ti tam neprášilo, musíš mít dokonale rovnou podlahu. A to třeba já taky nemám. :-)

  • ratka 25.1.2019 at 14:53

    88. to je podobné, jen v kovu. To čelo je podružné… to je jen serepetička. Prkýnka na textilu se ti v tom taky mohou shrnovat a propadnout dolů. Tedy to je moje zkušenost, než jsem vyměnila za rám a byl klid. Ovšem až na ty odpružené lamely co se lámou :-))

  • ratka 25.1.2019 at 14:55

    87. Co se týče zabedněné postele, to taky není ideální řešení. Taková postel nedovětrává zespodu a vlhkost zůstává v bednění nebo šuflíkách… tam se sbíra pak kdeco. Postel stojí na parketách, to se vytírá jednoduše… nebo luxuje, je to otázka několika vteřin.

  • barča 25.1.2019 at 14:55

    89. no dobře, jednou za rok na velký uklid, vytáhnout šuplata a vyluxovat :-) ale asi mám opravdu štěstí i na tu podlahu, opravdu čisto. a ložní prádlo v šuplíkách – čistý, krásný, ano mám i nový taky z Ikey, když už tak už. Nojo no, Ikea, odtamtud nikdy člověk nejede s prázdnou. :-)

  • ratka 25.1.2019 at 14:58

    Naše postele v ložnici jsou perfektní, taky na nožičkách, rám s lamelovým roštem a perfektní matračky Gumotex Břeclav :-) Spí se samo, a dokonce jsme si nadělili pod stromeček nové povlečení (od babičky) bavlněný satén v nejvyšší kvalitě. To se člověk do postele těší :-)

  • ratka 25.1.2019 at 14:59

    92. uvidíš za pár let… třeba jsou ty šuplíky taky dobře odvětrané. Nejhorší je když ta vlhkost jde dovnitř a nedostane se ven, to může zatuchnout i prádlo i věci uvnitř.

  • barča 25.1.2019 at 15:05

    94. ano, mám ji krátce, od začátku listopadu. Jsem s ní po všech stránkách spokojená – dizajn (postel hned ten můj pokoj na první pohled povýšíla….) plus k tomu ta skřín, spaní, sex, uložný prostor, paráda. doufám že si ji dlouho ve zdraví užiju :-)

  • ratka 25.1.2019 at 15:08

    95. jj spaní je důležité, tedy já se cítím nejlíp ve své posteli :-)

  • barča 25.1.2019 at 15:10

    96. tak tak.

  • rulisa 25.1.2019 at 15:16

    90
    Když jsou naskládané jedno vedle druhého po celé ploše, tak se nikam hrnout a propadat nemají šanci. Nemají kam a kudy.
    Já to snad budu muset nafotit, nebo co.

  • barča 25.1.2019 at 15:16

    ono s tím uklízením pod postelí – určitě něco jiného je, když postel stojí v ložnici, jsou tam dveře a tak často se do ložnice nechodí a něco jiného když ji mám v pokoji, kde je kuchyn, obývák a jsem tu pořád….a pořád pohyb….za týden co se usadí prachu pod postelí, neuvěřitelný, jak to tam nalítalo…..a ještě navíc až do toho uplného kouta dozadu.

  • rulisa 25.1.2019 at 15:20

    92
    viz 91 + to si můžeš dovolit, pokud máš v celém bytě všude stejně teplo a sucho, tedy v nové zástavbě, nikoli v domě z padesátejch a v bytě nad sklepama. Garantuju ti, že u mě by ti ta postel radost nenesla – nic v dolním patře nábytku, který leží přímo na zemi, voňavé, čisté a krásné dlouho nevydrží. Tam můžu mít leda tak herberk typu šicí stroj nebo starý záclony určený na zdělání na síta nebo na zakrytí jahod před kosama.

  • barča 25.1.2019 at 15:22

    100. Ru, věřím.

  • rulisa 25.1.2019 at 15:23

    99
    V každým pokoji je prach, z textilií, ze zdí z výmalby, z tebe samé, z kůže a vlasů, i z větrání oknem. A když k tomu máš ještě kočku jako já… :-))

  • barča 25.1.2019 at 15:26

    100. myslím, že si to popisovala někde, jak je to znát, že nad sklepem máš byt….vlhkost a tak. u článku u topení tuším to bylo? Pravda, tohle si člověk jen tak neuvědomí, až když tam žije. a já si tohle přesně pamatuju a zažívala to ve Smiřicích v baráčku – vlhkost plíseń, spodní voda. syrovo.

  • ratka 25.1.2019 at 15:26

    100. mám stejnou zkušenost a to nezávisle zda v suchém paneláku nebo byt v přízemí. V posteli skončily knížky a i ty naplesněly. Ta vlhkost tam je… neproudí vzduch. Kolem postele by měl být luft, jinak to začne vlhnout. A oblečení či povlečení v postelové přihrádce vůbec. žádný textil.

  • barča 25.1.2019 at 15:27

    103. ve skříních syrovo a zatuchlo a to jsem mohla větrat, vymývat, mít tam vůně….pamatuju, brrrr.

  • Saul 25.1.2019 at 19:03

    69:máš na té neschopence aspoň vycházky?

  • Liška 25.1.2019 at 19:10

    ratko,
    přidej tam pár uříznutejch prken na zahuštění a máš to.

    Zdravím vás, budovatelé a nakupovatelé. Já mám stůl na skříni a to je vrchol mého důvtipu, co se týče vybavení bytu a skledovacích prostor.

  • Saul 25.1.2019 at 19:26

    Mě se u tebe spalo dobře,Liško.
    Doufám,že nejenom proto,že jsem byl jak prkno:-)

  • barča 25.1.2019 at 19:42

    107. tos mi připomněla Liško léta na ubytovně :-) tam jsme to taky improvizovali všelijak. malá místnost, tři lidi, takový peřinák měl mnoho funkcí :-))(stůl, odkládací plocha, kuchynská linka, špajzka, koš na žehlení, uschovna bordelu, když byla klučičí návštěva, kamarádka se do něj jednou schovala, když ji rozlícený její milý hledal :-)) a židle jsme měli dokonce i na skříni.

  • Saul 25.1.2019 at 19:53

    107:
    Tu knihovnu u postele chválím.
    Když jsem se vzbudil nevěda kde,tak mne uklidnila,že budu asi zase v dobré společnosti.
    Pak na mne mrknul šéfík a bylo jasno :-)

  • rulisa 25.1.2019 at 20:14

    106
    Mám, přes poledne.

  • rulisa 25.1.2019 at 20:16

    108
    :-)))

  • Liška 25.1.2019 at 20:36

    108
    a mně blbě! Já jsem pak spala po nějaké době na té rozložené posteli a zjistila jsem nejen, že to froté prostěradlo by mě děsně škrabalo, ale i že mám hlavu trochu z kopce. Kupodivu.
    Tak jsem ji zase složila a na tý se mi spí dobře.

    Zítra přijedou na noc dvě ženy, tak se jich pak zeptám.

  • Liška 25.1.2019 at 20:43

    110
    kdo, já mám knihovnu u postele? Já ji mám u dveří.
    Jo leda po rozložení postele do plných rozměrů, to je potom u postele všechno, i nějaká polička s knihama.

  • Liška 25.1.2019 at 20:45

    1o9 barčo
    multifunkční ještě víc, než by kreativní bytoví designéři čekali!!

  • barča 25.1.2019 at 20:54

    115. no, v podstatě v peřínáku bylo všechno možný, jenom ne nikdy ty peřiny :-)

  • rulisa 25.1.2019 at 20:58

    Já byla taky jednou schovaná v peřináku. U kluka, když znenadání přišel jeho otec domů. Bylo mi asi deset. :-)

  • barča 25.1.2019 at 21:09

    117. no vida :-)
    stejně si myslím, že peřinák je ryze český fenomen. a uklízení peřin do peřináku byl vždycky vopruz – teda já jsem to tak jako dítě vnímala. ale dalo se tam zašít spoustu věcí :-)

  • rulisa 25.1.2019 at 21:21

    U nás se „spací“ peřiny do peřináku neuklízely. Peřinák byl jen na ty „záložní“ a na spacáky. Peřiny mají po spaní vydejchat. Takže ani nestlat, jen rozhodit přes čela postelí nebo přes hambálky a nechat všechno větrat.

  • barča 25.1.2019 at 21:27

    119. aha. jak nebyly spací peřiny v peřináku byl průšvih. :-) no ale kdo to mě ráno před odchodem do školy stíhat, že jo :-) já spací peřiny neuklízím nikdy nikam. s těma směnama jsou v permanenci stále :-) jen si je občas sroluju do dlouhý role a dám ke stěně, když chci mít tu postel „uklizenou“ (před návštěvou)

  • Liška 25.1.2019 at 21:41

    U nás ty malý peřiňáky – jeden mám v pokoji, jeden je u mámy – jsou na záložní peřiny a ten velkej byl na aktuální peřiny (teď je taky na záložní). A ten velkej je od země až nad pas vysokej, někomu i po prsa, horní plnění.

  • ratka 25.1.2019 at 21:53

    já peřiňáky vůbec neznala, peřiny se nechávaly vždycky volně na posteli. Neuklízely se. Když jsem přišla na Moravu, uviděla jsem peřiňák poprvé.

  • rulisa 25.1.2019 at 22:03

    122
    Volně nad postelí, žejo!
    Já teď doma taky peřiňák vůbec nemám. Je to akorát krám na zavazení. Používané peřiny nezastýlám a záložní mám v cucpytlech ve sklepě.

  • ratka 25.1.2019 at 22:09

    123. Tradičně se záložní dávaly na skříň (u nás nebo ve Veselí odkud pochází maminka) Tedy opět žádný peřiňák. Já mám záložní peřiny zastlané na posteli na sobě do výšky. Pokud přijde návštěva, potřebuji ji někam uložit. Tedy na tom místě jsou ty peřiny a polštáře naskládané. Většinou bez povlečení, nahoře jen přehozeno to nejtenčí. Ale už nemám tolik peřin jako dříve :-) jsou rozdány.

  • rulisa 25.1.2019 at 22:14

    124
    Přesně takhle to dělala moje babička z tátovy strany! Úplně přesně.
    Když byla plná chalupa lidí, sjelo se příbuzenstvo, tak zbyly jen jedny peřiny na skříni, jinak je měla volně a vzdušně vršené na jedné z postelí v ložnici – bývalém dětském pokoji (spávali tam jako děti můj otec a jeho sourozenci).
    Za touhle „dětskou“ ložnicí sousedící s kuchyní byla ještě ložnice babičky a dědečka, ale od smrti dědečka už tam babička nespala a stlala si v kuchyni na gauči. Peřiny z gauče přes den nosila taky vedle do ložnice na postel.

  • Liška 25.1.2019 at 22:48

    Na skříni jsem peřiny v životě neviděla! řipadá mi to ujetější než tam dát stůl :- )
    -jen na posteli, nastlaný na sobě, pod přehozem.

  • rulisa 25.1.2019 at 23:45

    Ale když potřebuješ na všechny postele někoho uložit, zbyde ti pro zbytek záložních peřin už jen skříň. :-)
    Jinak na skříních u babičky byly housle. A trubky. Nebo nějaký jiný žestě, asi trubka a pozoun.

  • ratka 26.1.2019 at 7:22

    127. u nás doma tam býval i kufr :-)

  • ratka 26.1.2019 at 10:49

    U nás přehoz nikdy nebyl, peřiny byly jen tak. Ale zase jsme měli asi patery housle, a jen tři futrály takže dvoje housle visely na zdi :-) a ty ve futrálu se různě strkaly do kouta a tak. Celkově my byli jako rodina dost ujetí (tedy jako malá jsem to tak nevnímalaaž teď) TAtínek rozřezal manželské postele (ořechová dýha na plném asi smrkovém dřevě) a dal je nad sebe. TAkže rodiče spali na patrové posteli :-))

  • ratka 26.1.2019 at 10:52

    A tatínek měl trabanta, a protože ho furt opravoval tak si koupil ještě jednoho a toho vypreparoval. Tedy vozil všude náhradní motor, různé hadičky a serepetičky které za jízdy pak vyměňoval. No a sedadla z toho druhého trabanta vyndal a sám čalounil v té době módní koženkou, takže jsme měli velice módní béžovou koženkovou sedačku z trabantích sedadel.

  • rulisa 26.1.2019 at 12:04

    129
    Kdo spal nahoře?

  • Saul 26.1.2019 at 12:24

    130:
    To jste meli kombika?
    Do limuziny by se nahradni motor nevesel.
    Ale jestli ho tatinek vozil, tak byl tedy opravdu sveraz.
    To by mne zajimalo, jak by ho nekde na ceste menil.
    Hele ,Ratko a nepletes ty si motor treba s karburatorem? :-)

  • barča 26.1.2019 at 12:29

    129. A ratko a to tatínek takhle všechno „vylepšoval“? Jestli jo, tak to si maminka zaslouží metál!

  • barča 26.1.2019 at 12:32

    133. tady kousek ode mě je rodinný domek. zahrada plnýho všeho – sedačky do obýváků. nijak poničené, ale různě nemožně uřezané, to samý kus kuchynský linky, různý skříně rozřezávaný „na míru“ a taky samozřejmě tam stojí dvě poloauta. na té zahradě všeho přibývá, teda ted přes zimu ne tolik, ale jinak děs.

  • rulisa 26.1.2019 at 12:44

    Řekla bych, že tatínkové Liškové a Ratkové by si v mnohém rozuměli (nebo by se díky své silně dominantní stejnosti navzájem pobili). :-)

  • barča 26.1.2019 at 12:48

    135. :-)) nojo, Lišky tatínek byl taky lidový tvořitel par excellence. :-)

  • rulisa 26.1.2019 at 12:49

    134
    Takových lidí znám taky pár, to je vcelku normální úchylka hromadění věcí „co kdyby se ještě někdy hodily“.
    Bohunka má takhle zaskládané tři čtvrtiny chalupy věcmi nahromaděnými jejím bývalým partnerem a i pořád ještě kamarádem z D. Hodnej člověk, hodně fyzicky nemocnej, má i svoje dvě nemovitosti, všechno zaskládané starými věcmi.
    Na druhou stranu, když někdo z jeho známých cokoli shání na chvilku na půjčení nebo jako první pomoc, než si koupí či dodělá to svoje nové, tak ví, kam se obrátit, tady se vždycky všecko akutně potřebné najde. :-)

  • barča 26.1.2019 at 13:00

    137. staré věci je ok. na tom dvorku tady mi spíš přišlo, že to jsou vcelku nové dobré věci, ale lidově upravené, „vylepšené“ a tedy zničené.

  • barča 26.1.2019 at 13:04

    nojo no, asi takový koníček vylepšovat původní nové koupené. :-)

  • barča 26.1.2019 at 13:09

    vidíš divně uříznutou sedačku nebo kuchynskou linku, uplně nesmyslně, si řikáš, aha, tak jsem ji to tam asi domů nevešlo, no ale pak vidíš časem další skřín, časem dvě další sedačky, co na té zahradě před tím nebyly, divně seřiznutý ušák, hmm, tak asi koníček, nebo co :-)

  • barča 26.1.2019 at 13:29

    fakt je ten, že já s garsonkou – nemám pochopení pro hromadění věcí a zároven si hodně rozmýšlím co si koupím do bytu a co ne. (aby to sedělo a sloužilo)

  • ratka 26.1.2019 at 14:10

    131. tatínek :-)
    132. možná si to pletu s karburátorem :-) Ale měl kombíka a v něm vozil mraky ptákovin.
    133. ano, všecko vylepšoval. Koupil si boty třeba, sundal tkaničky a přišil si místo nich velcro na maminčiném stroji (čím ho zcela rozšteloval) Nebo si kooupil bundu a mminka mu na ni naplétala vepředu velké kapsy. a Tak to bylo se vším.

  • ratka 26.1.2019 at 14:13

    142. osobně jsem vnímala tatínka jako šíleného stresora. A držela jsem s maminkou, ale maminka je taky blázen. Tedy v důsledku jsem se postavila na „špatnou stranu“, bylo to spíše nedorozumění. Stresoval mě tatínek, ale maminka stresovala ještě víc, jen jsem si toho nebyla vědoma. Byla jsem tak trochu jako pingpongový míček mezi, co se schovával a byl úplně malinký (neviditelný)

  • ratka 26.1.2019 at 14:17

    Je to tak absurdní, kddyž člověk konfrontuje své dětství, výchovu svých vlastních dětí a posléze výchovu svých dětí jejích dětí. A do toho zůstává maminka pořád stejná… kterou vidím pořád jinýma očima. Tedy něco uvnitř mě je jiné, dívá se někdo jiný… není to již to dítě z dřívějška, nejsem ani máma svých dětí… někdo jiný.

  • barča 26.1.2019 at 14:28

    142. vypadá to usměvně, humorně, ale představa, že si koupím něco do bytu společně s mužem – a pak přijdu z práce a ta nová věc bude uplně jinak a jiná. Nedala bych to a nedej bože, abych tu mužovu snahu musela ještě chválit. protože on to jistě myslel s tím předěláním dobře.

  • barča 26.1.2019 at 14:34

    145. tedy předpokládám, že to tvoření tatínka popadlo ted hned a ted hned se do něj musel pustil – žádné dohadování. prostě taková nevypočitatelná povaha.

  • rulisa 26.1.2019 at 14:45

    144
    Mám to stejně.

  • rulisa 26.1.2019 at 14:46

    144
    Někdy je to jen žalostně bolavé, někdy až děsivé.
    Potřebuju si hledat jiné záchytné body v životě, aby mě tohle nervalo a neděsilo.

  • rulisa 26.1.2019 at 14:47

    Herdek, a už zas se to Ratce povedlo stáhnout k osudovým dilematům života. :-)

  • rulisa 26.1.2019 at 14:56

    Napadá mě, že možná bezdětní lidi tohle nemají tolik, protože to nemají přes ty děti. Mají vývoj života takovej lineárnější, plynulejší. Já svůj život vnímám ve třech etapách: Do prvního porodu, pak přes manželství a dětství mých dětí do rozvodu a začátku osamostatňování se kluků, a finále od rozvodu doteď, „osamostatňování se“ mě. Ztráta všeho, hledání nové rovnováhy, nových záchytných bodů, jistot.

  • barča 26.1.2019 at 15:05

    150. někdo by řek spíše nudnější :-)
    já mám období pádu vzhůru a hodlám si ho pěstovat do smrti :-)

  • barča 26.1.2019 at 15:25

    150. je to trochu z mojí práce: ti hodně staří lidi (někteří) vzpomínají jen na to dobrý a nebo si užívají v ten den jen to dobré – dobrá snídaně, nebo oběd, nebo něco co se jim líbilo v televizi, nebo že dnes jim šlo dobře chodit s rehabilitační v chodítku (to horší vytěsnují – co prožili v minulosti, nebo nepříjemná vyšetření, svoji dg.) dá se říct vyzobávají si „rozinky“ – berou to lepší a mluví o tom.

  • Saul 26.1.2019 at 15:29

    „Napadá mě, že možná bezdětní lidi tohle nemají tolik, protože to nemají přes ty děti. Mají vývoj života takovej lineárnější, plynulejší. “
    Asi ne,ale zase jsou zranitelnejsi proti vypadkum z te linearnosti .
    A hlavne je tam obrovska prilezitost k padu do pekelnych hlubin sobectvi a sebestrednosti.
    To ja chci,ja mam,ja si to tak udelam,ja muzu….protoze nemusim a nechci na nikoho brat ohledy a prevzit kus odpovednosti.
    Prichazi to plizive a clovek z toho jeste treba ma prijemny pocit,jak je sobestacny a jak vsechno perfektne zvlada. A v tom pocitu ho muzou utvrzovat i druzi.
    Nakonec ale uz nejen ,ze nebere na nikoho ohledy,ale prestava i rozumet lidem kolem,jejich pocitum a konfrontuje se jen se svymi predstavami,ktere si o sobe,svete a lidech vytvoril.
    To je pak smutnej konec, kde je odmena jen nejaky falesny pocit sily a uzivani si zazitku,ktere nikam neposunuji.
    S detma je rodic spojeny uz navzdycky a skrze ne se asi pri podobnych uletech hodi mnohem rychleji zase do reality.
    Si myslim.

  • Saul 26.1.2019 at 15:43

    Ad153:
    Jinymi slovy,nebo slovem,je to pycha.
    A byt pysnej nad zivotem se nevyplaci.

  • ratka 26.1.2019 at 15:45

    Právě odešla rodinka, zůstal zde střední vnouček – úžasný malíř i když jsou mu jen 4 roky. Sedí za velkým stolem a maluje vlak RegioJet a to v perspektivě a reálných barvách i s nápisy. A pro mě je to opět důkaz že procesy plynou nenápadně, nejdřív jenom náznaky a pak postupně děj dorůstá a dorůstá až se k něčemu dopracuje, a pak cvak a začně něco jiného a opět to roste a roste až doroste. A toto je třeba dovolit… dát tomu prostor a čas. Vytvořit jakoby „dílničku“ kde se toto vše děje samo od sebe. No ono to není samo od sebe, jsou zde lidé, prostředky, místo a vztahy a to vše je jako zahrada, kde se zalévá a ono to roste.

    Nejmladší syn odvezl švagrovou, to je ten jak srazil lampu a má přeražený nos :-) a opět jezdí a nos se hojí a celkově proces běží…jak někde nahoře bylo, energie pracují. A já jistě energii dávám, ale ne přímo do toho či onoho. Třeba jen tím že se těším, že něco uvařím, že dám na stůl pastelky a že jsme ticho nebo pochválím… dovolím růst. Těším se z toho.

  • ratka 26.1.2019 at 15:47

    154. pýcha je nejhroznější hřích… protože i ten nejlepší výsledek pohnojí.

  • ratka 26.1.2019 at 15:48

    156. pohnojí ve smyslu pokurví.

  • Saul 26.1.2019 at 16:08

    156,7:
    To jo,ale zase pychu nepodcenuj.
    Taky dava pocit sily a energii.
    Sice negativni,ale i ta muze byt sila.

  • rulisa 26.1.2019 at 16:13

    151
    Na tenhle pocit bacha.
    152
    To píšeš o něčem jiném.

  • rulisa 26.1.2019 at 16:16

    153
    Ano.

    154.
    Ano. Podruhé a tuplovaně.

  • ratka 26.1.2019 at 16:17

    158. to chápu. Pyšný člověk může nadělat spoustu dobrých skutků (a sám se opájet vlastní dobrotou) Objektivně může někomu pomoci. Ale pokud se chceme bavit o „rozlišování ve smyslu tíhnutí k dobru“ tak je to čistě vnitřní (duchovní) záležitost. Tedy každý uvnitř „dává“ dle svých možností a dává nezištně pokud tíhne k dobrému, neočekává uspokojení, neočekává vděčnost a neočekává ani konkrétní výsledek… dává sebe k dispozici. A tam pýcha nemůže.

  • rulisa 26.1.2019 at 16:22

    161
    Kolik takových lidí je?

  • ratka 26.1.2019 at 16:23

    162. I kdyby byli jen dva na světě :-) Věřím že existují.

  • barča 26.1.2019 at 16:24

    159. hmm. Ru, když myslíš…

  • Saul 26.1.2019 at 16:39

    163:
    I kdyby neexistoval ani jeden,v tom absolutnim smyslu jak jsi to podala v 161.
    Jde o pochopeni toho procesu,ne o dosazeni dokonaleho zivota bez pychy.
    To by byla taky pycha.

  • rulisa 26.1.2019 at 16:46

    163
    Nemyslela jsem tím, že neexistují. Jen že se pohybujem v reálném světě, takže při analýzách stavu věcí tak, jak jsou, pojednání o naprostých výjimkách považuju z dobré uvést jako pojednání o naprostých výjimlách. Tedy jen jako doplňující informaci, že vedle standardních, naprostou drtivou převažujících jevů i takové výjimky (asi ne dvě, ale s přimhouřením oka možná dvě promile) existují. :-)

  • rulisa 26.1.2019 at 16:47

    164
    Nojo, takhle si to myslím. :-))

  • rulisa 26.1.2019 at 16:48

    165
    Jo, ideál neexistuje, slouží jen k tomu, aby bylo kam se snažit směřovat. :-)

  • ratka 26.1.2019 at 16:49

    165. věřím v proces – v tíhnutí určitým směrem… nevěřím že někdo sám od sebe může dosáhnout dokonalosti (člověk toho prostě není schopen), ale pozornost ho někam táhne. Tedy v důsledku jde o výběr.

  • ratka 26.1.2019 at 16:51

    169 hodně podobné 168, tedy jde o směr… kam mě to vnitřně táhne, tedy co mé podvědomí vybírá jako žádoucí

  • rulisa 26.1.2019 at 16:54

    169
    Akorát že, Ratko, 99 % těch, které jsi popsala ve 161 jako typ první, je bytostně přesvědčeno, že si vybrali a směřují k němu či že dokonce už jsou tebou popsaný typ druhý. :-)
    Jak píše Saul, i to je podstata té jejich pýchy.

  • ratka 26.1.2019 at 16:58

    171. pokud jsou bytostně přesvědčeni, tak to mají smůlu…:-) a jsme opět u pýchy, u bytostného přesvědčení o „své správnosti“. Tedy vztahování se k sobě, že já mám něco dobře.

  • barča 26.1.2019 at 17:03

    167. nemám tu ještě děti a návštěvu, zdrželi se na cestě, tak můžu popsat jak to myslím – tedy ten pád vzhůru. : Celý život sbíráš zkušenosti – v práci, v osobní životě, ve vztazích….zároven si utřiduješ v sobě co ti co kdy přineslo, co to tehdy stálo……takže jsi v bodě, kdy si říkáš j, tohle se mi líbí stále, chci se tomu věnovat, nebo něčemu, někomu a pak jsou věci a říkáš si to už ne. Tedy záchytné body jakoby kam co směřovat, prohlubovat co tě naplnuje – to co tě naplnuje jedno jak – v profesi, v soukromí, ve vztazích ve volnočasových aktivitách……takže to tedy prohlubovat, nese tě to naplnění, k nějakému smyslu….věnovat se tomu, tedy eliminovat to ostatní rušivé, někdy lákavé, pozlátkové na oko….a proč ten pád? – stárneme, tak jak jsme si psali – některé věci už opravdu nejsou možné.

  • ratka 26.1.2019 at 17:06

    173. Domnívám s že všecky zkušenosti jsou dobré pro to, aby je bylo možné pustit… zahodit, tedy osvobodit se od nich.

  • barča 26.1.2019 at 17:08

    173. a samozřejmě jsou nebo můžou přijít věci nové- zkusíš a uvidíš. někdy zkusíš i neplánovaně :-)
    a k té 152. mě inspirují starší lidi, asi proto, že vím, že tam budu jednou taky. takže některý okamžiky v práci jsou pro mě zajímavý, inspirativní a něco mi je blízké asi i tím mým vnitřním nastavením. a někdy si říkám, ty jo, to musela být za mlada kočka, fešák, akční a ten kukuč mají stále ty lidi, tu jiskru…..no a není to tak dávno, co jsem měla pár epizod se starším mužem milencem, takže to taky samozřejmě hraje roli…..že by taková moje minipříprava na stáří a opravdové zestárnutí.

  • barča 26.1.2019 at 17:20

    pád vzhůru malinko z jiného uhlu je pro mě – ergonomie života :-) v práci to hodně vnímám – už tolik nejsem rychlá jako dřív – ale dělám věci efektivněji, takže kolikrát mám lepší čas, výsledky než ta mladá. v soukromí vím co mi dodává energii, štětstí – relax a věnovat se tomu. domnívám se, že s přibývajícím věkem je tohle téma pro mě čím dál víc aktuálnější. – protože proč? protože opravdu ten čas, život utíká.

    Hodně si myslím, že je to povahou člověka, jakou cestou nebo nastavení si v sobě sám
    vybere. Je to v hlavě .

  • rulisa 26.1.2019 at 17:28

    175, 176
    Ano, chápu tvou radost ze sebe sama, je dobré, když člověk vnímá věci klem sebe a uvědomuje si sebe v koloběhu. Ale když jsem psala, že to píšeš o něčem jiném než já v reakci na Ratku do té doby, tak to platí pořád.
    Ale nevadí to, debata už se posunula.

    Jen si dej pozor právě na ten opojný pocit, že užs to zmákla a někam se posunula. Ten je zrádný. I když nemusí být v základu mylný.

  • ratka 26.1.2019 at 17:32

    176. jenže to se furt točí kolem“já“ daného člověka… je šikovnější tak má výhody, nebo je méně šikovný a je z blba, menší výsledky a méně ergonomie ale pořád je to jen točení se kolem sebe. život utíká tak či tak, jestli je někdo šikovnější nebo méně… v důsledku je to (objektivně) ale nakonec jedno. Jestli sestárne, tak postupně ztrácí pojmy a plete si je s dojmy a tak nějak je nakonec k ničemu, někdo se o něj musí starat (neergonomicky) anebo umře včas, efektivně a pak to má v poho. Tedy tohle všecko jsou vedlejší jevy… průvodní, něčeho hlubšího.

  • barča 26.1.2019 at 17:38

    177. nezmákla Ru, jen si to čím dál víc uvědomuju a snažím se s tím nějak reálně pracovat, hospodařit, naložit. a právě si to chci pěstovat :-)

  • Saul 28.1.2019 at 17:02

    Už máš ty výsledky,Ru?
    Nebo jste tam všichni jak Karafiátovi Broučci:-)

  • rulisa 28.1.2019 at 17:10

    Doktorka mi měla volat, ale zatím nikdo nevolal. To minulý týden taky, a když jsem volala já, tak tvrdily, doktorka tedy, že mi volaly, prý sestřička. Spíš si myslím, že zapomněla, protože kdy mi volá jindy, dovolá se bez problému. Ještě chvíli počkám, má dneska ordinaci až odpoledne, do šesti, třeba zavolá, až odbaví ty zástupy lidí, co tam vždycky má.

  • rulisa 28.1.2019 at 17:11

    Takže výsledky ještě nemám, ale sporák už mám, v krabici dole pod schodama. A naháním plynaře a elektrikáře, což bude kapku problém, neb můj instalatér potrubní je taky na neschopence, se zádama, pro změnu.

  • Saul 28.1.2019 at 17:34

    Jakou značku sporáku?-)
    No o zádech mi povídej.
    Včera jsem ulehnul úplně v pohodě a ráno a celý den se belhám jak posranej.
    A ještě za mnou hned po té děsné cestě do práce přišli z údržby (oni si říkají maintenance),jestli bych jim laskavě nepomohl s nějakým stěhováním.
    Tak jsem jim vysvětlil,že nejdrive si dám čaj,kafe a cigáro.
    A že mám takovou divnou intuici,že potom mě začnou bolet záda.
    Tak korektně poděkovali a šli.
    Přitom jsem měl problém si z kuchyňky to kafe přinést na stůl

  • Saul 28.1.2019 at 17:55

    182
    Ale nehodláš ten sporák doufám tahat do schodů sama?
    To bys nedala ani bez té nepotvrzené mononukleozy.

  • rulisa 28.1.2019 at 18:02

    183
    Epidemie…

    184
    Nehodlám. Počkám na plynaře.
    Pokud se momentální umístění sporáku nebude líbit někomu z baráku, může mi to dotáhnout do bytu on.

  • Saul 28.1.2019 at 18:12

    185:
    To bude epidemie jen instalatéru,toho se neboj.
    Možná se mi v noci zdálo,jak jsem kdysi tahal do schodů sporáky,radiátory…já to mám určitě psychosomatické:-)

    Ad184:
    Jo

  • ratka 28.1.2019 at 18:18

    To přišel ten sporák brzy. Nemělo to být až v únoru?

  • ratka 28.1.2019 at 18:19

    Sporák je naštěstí lehký :-) určitě lehčí než pračka

  • Saul 28.1.2019 at 18:28

    188:
    Už jsi ho nesla,Ratko?
    Ale máš pravdu,že je lehčí.
    Třeba než tank.:-)

  • ratka 28.1.2019 at 18:32

    189. už jsem nesla i pračku :-) do čtvrtého patra. a jistě, také sporák a také do čtvrtého patra. Totéž i do prvního, ale to byla brnkačka

  • Saul 28.1.2019 at 18:34

    190:
    A ten tank?:-)

  • ratka 28.1.2019 at 18:39

    191. naco tank? K emu by byl? Pračku i sporák (i ledničku) bylo potřeba.

  • ratka 28.1.2019 at 18:44

    193. dobrý :-) u nás to mají důchodci na zahradě. neřeší to nikdo. Asi není zas tak velký problém, pořídit si tank. Nebo staré letadlo.

  • Saul 28.1.2019 at 18:58

    Takový Panther ma cenu cca milon dolarů.
    Poptej se důchodců kolem,já nabízím výměnou sádrového trpaslíka:-)

  • ratka 28.1.2019 at 19:03

    195. tak to je něco jiného než obyčejný tank :-) alespoň vidíš, že tomu vůbec nerozumím. pro mě tank jako tank.

  • rulisa 28.1.2019 at 19:13

    Sporáky už jsou podstatně lehčí než bývaly, Saule. :-)
    I s obalem má 55 kilo.
    Pravda je, že pračka je asi o něco těžší, kvůli závaží pro odstřeďování.
    Nesla jsem ji se synkem a ten sporák je lehčí.

    Ratko, tys to určitě taky nenesla sama. :-)

  • Saul 28.1.2019 at 19:24

    197:
    To jsem netušil.
    To bych si dnes v pohodě přehodil přes rameno:-)

  • rulisa 28.1.2019 at 19:25

    Tak jsem si našla tu svou pračku a ta má 70 kg.
    A jak koukám, taky jsem ji koupila za slušnou cenu, tehdy to byla nějaká víkendová akce, od té doby už na tu „mou“ cenu nespadla.

  • rulisa 28.1.2019 at 19:26

    198
    Tož to já bych si ji asi taky dokázala přehodit přes rameno, akorát by ji někdo musel na druhé straně chytat.

  • rulisa 28.1.2019 at 19:38

    Ty bláho, tak bez obalu prodejci udávaná váha cca 40 – 45 kilo (výrobce neudává) a koukám na sporáky se smaltovanou mřížkou (ne litinovou) a bez poklopu, ty jsou ještě lehčí, 34 – 37 kilo…

  • Saul 28.1.2019 at 19:42

    200:
    Krabice se sporákem není pytel cementu

  • rulisa 28.1.2019 at 19:45

    200
    Právěže není, má lišty na dobrý držení z boků i kolem dokola, ten pytel cementu se musí pořádně stisknout oběma rukama za „krk“, aby neklouzal v rukách. Krabici si v podřepu nakloníš na záda a když je za co ji držet, relativně dobře ji na těch zádech zvedneš.

  • Saul 28.1.2019 at 19:49

    Takže sporák už je doma?:-)

  • rulisa 28.1.2019 at 19:51

    Mám zákaz se namáhat. A proč by měl zavazet doma, když může zavazet na chodbě, žejo.

  • rulisa 28.1.2019 at 19:52

    Ale schválně si ho zítra na ty záda zkusím posadit.

  • Saul 28.1.2019 at 20:04

    205.
    To je tedy dilema.
    No tak máš sporák ma chodbě,no.
    206:
    Já ti fandím.
    A ten tank bys nezvládla?
    Ani T34?:-)

  • rulisa 28.1.2019 at 20:08

    Maketu? :-)
    Ono je otázka, jestli vůbec ještě něco zvládnu po tom víc než měsíčním válení se doma. A než se zas dostanu do formy taháním kamenů v práci s chlapama, bude to ještě trvat.

  • rulisa 28.1.2019 at 20:43

    Hmm, tak ony tam ty příčný latě pod polystyrenem nejsou, u té pračky byly.

  • rulisa 28.1.2019 at 20:46

    187
    Zapomněla jsem Ratce odpovědět:
    Ano, mělo to být až začátkem února, ale třeba si přidali, protože nevěděli jistě a chtěli mít rezervu. Rozbaleně ten sporák nevypadá, tak snad to není něco vrácenýho.
    Na webu (a Heuréce) ale ten sporák pořád ještě znovu v nabídce nemají.

  • ratka 28.1.2019 at 21:07

    jj. tahala jsem sporák nahoru s řidičem. Tedy s tím, co ho dovez. A pračku jsem tahala se synem (nejmladším). to byla snacha těhotná, tak nás povzbuzovala :-)) syn byl namakaný, já se bála o své vnitřnosti.

  • Saul 28.1.2019 at 21:26

    211:
    tahala jsem sporák nahoru s řidičem.

    To je zase dobrý postřeh,Ratko.
    Proč Ru nebyla doma,mimo vycházek a její sporák skončil na chodbě?
    Ale v klidu Ru,já už usínám,tak si to stejně přečtu až zítra ráno:-)

  • rulisa 28.1.2019 at 21:52

    212
    Snadná odpověď – protože standardní bezpříplatkový dovoz paletového zboží je za první vchodové dveře domu.
    Jestli Ratka tahala něco do patra, tak to měla s příplatkem za výnos.

  • ratka 29.1.2019 at 7:49

    213. jj. reagovala jsem na Saula, zda jsem to tahal sama :-) Kupovala jsem v kamenném obchodě a tam jsem si dohodla že mi pomohou vynést sporák nahoru a taky mi ho zapojí :-)

    ale se synem pračka, to byl porod… byla těžká jak sviňa. to jsme táhli schod po schodu.

  • Saul 29.1.2019 at 7:56

    214:
    s tím sporákem jste to brali po dvou schodech?:-)

  • ratka 29.1.2019 at 8:04

    215. jsem napsala :-) Saule už máš po ranní poradě? nebo právě běží…

  • Saul 29.1.2019 at 8:16

    oni mne tam už nechcou :-)

  • ratka 29.1.2019 at 8:25

    217. to máš dobrý :-)

  • Saul 29.1.2019 at 8:26

    Já vím.

  • rulisa 29.1.2019 at 9:01

    218
    Jenom jestli ne právě naopak.

  • Saul 29.1.2019 at 9:41

    220:
    Tak i tak dobrý.
    Říkal jsem ti přece o těch nabídkách…
    Já je tak občas vyzkouším,jak moc mne ještě mají rádi.
    Nedávno po mne chtěl šéf jakejsi příšernej formulář,tak jsem se zatvářil jak děcko nad koprovkou a odcedil,že bych šel radši skládat uhlí z vagónů.
    Čekal jsem,že mne na nějaký nádraží pošle,ale nakonec uznale pokýval hlavou,že to chápe.
    Hlavně to,že jinak by si ho musel vyplnit sám.
    Takže „dobrý“.
    Nejsou lidi,no.

  • Saul 29.1.2019 at 9:59

    A záda už taky dobrý.

  • rulisa 29.1.2019 at 13:08

    Hurá. :-)
    Tak já jdu na poštu poslat doporučeně žádost o dvouletý pozáruční servis zdarma.

  • Liška 29.1.2019 at 21:11

    153 Saule
    To je zajímavý, asi to tak je, s tou realitou…
    A sobectví hrozí určitě. Má ale i dobrou stránku – jet svoji lajnu ve propěch něčeho dobrýho, bez ohledu na hajzly a hrozby rodině.
    A sobectví hrozí i těm, co rodinu mají; nějakej jinej poddruh. (nevímjakej) A pýcha.

  • rulisa 29.1.2019 at 21:39

    224
    Možná sobectví přenesený z „já“ na „moje děti“.

  • Liška 29.1.2019 at 23:46

    183 maintenance :- )

    Takže když se umeju a učešu a oblíknu, je to selfmaintenance : )

  • Liška 29.1.2019 at 23:52

    Jééé, deklaruju, že se nejdu koukat ani na internet ani do koupelny, kolik váží pračka. S tím nechci nic mít ani virtuálně.

  • Liška 29.1.2019 at 23:54

    193
    ad tank schovaný doma
    V tom článku je skvostný kus věty „a samotný tank nevyjížděl na veřejnost.“
    Asi se sám bál. :- ) Nebo čekal na partnerku, nějakou houfnici. Aby s ní šel do houfu a ne sám.

  • rulisa 30.1.2019 at 0:07

    227
    Váha vaší pračky a sporáku by při jejich letitosti stejně byla k dnešnímu datu zcela irelevatní. :-))

  • ratka 30.1.2019 at 7:49

    sobectví hrozí všude, v rodině i pokud je člověk sám, zejména pokud si něco nárokuje. Včera jsme řešili velice nepříjemnou věc s jednou příbuznou ohledně změny některých údajů v daní z nemovitosti. Jsou to drobnosti, dokonce se jí to možná zlevní o nějaké koruny ale musí to udělat. A ona pořád mávala s tím papírem, že tomu nerozumí a že co s tím,ať jí to udělám. Já to taky nevím, jen jsme věděla ž se jedná o daň, kterou si již ona dělala, našli jsme starý formulář co dávala a taky jsme studovali co se změnilo a nakonec se zaseki na tom, že neznáme výměr daně na „ostatní plochu“. Odešli jsme zcela vyčerpání s tím že jsme hrozní, a že jí to nechceme zařídit. že jí nutíme aby si to šla vyřídit sama.

    To mě pokaždé vede k zamyšlení nad mojí neschopností se bránit, když mě někdo nutí abych udělala toto a ono… buď chci mít klid a udělám to (a pak se to opakuje zas) nebo se začnu bránit a jsem za zlou. A dobrý skutek ve smyslu dobrého slova, rady, pomoci či zájmu je úplně v pr….

  • ratka 30.1.2019 at 7:52

    Pod sobectvím rozumím využívání jiných lidí k věcem které si můžu udělat sám. Dobré věci užívat, užit si je a ty nepříjemné od sebe tlačit pryč a snažit se na někoho hodit, zbavit se jich. Poroučet ať to udělá ten nebo onen, vyřídí, zařídí, odnese. A někdo to nakonec ze soucitu udělá, protože si řekne že pomůže… ale hovno.

  • Saul 30.1.2019 at 8:49

    228:
    „Nebo čekal na partnerku … “
    partnerku pantherku :-)

  • Saul 30.1.2019 at 9:01

    230:
    „sobectví hrozí všude, v rodině i pokud je člověk sám, zejména pokud si něco nárokuje “

    Nárokovat si něco ještě není podmínkou vzniku sobectví.
    Rodina funguje na základě nějakých pravidel a ty je možné si nárokovat.
    Pro zajištění chodu té rodiny.
    Ideální je, když ty pravidla každý ctí sám a tím se nějakému nárokování vyhne.

  • rulisa 30.1.2019 at 9:59

    230
    Tak to by tě moje maminka zlikvidovala. Vycucala do morku kostí.
    Já už mám naštěstí proti podobým lidem díky ní poměrně dobře vybudovaný imunitní systém.
    Poradit té paní, že pro podobné případy jako ten její existují daňoví poradci, vás nenapadlo?
    Co když tam budete mít v tom vašem výpočtu cokoli blbě, i sebemíň? Co asi udělá podobná paní?
    Do toho bych nešla.

    Archetyp mojí maminky:
    Radši budu zlá a blbá, že jsem to neudělala, než abych se dřela a pak byla ještě víc blbá, že tam mám chybu. A kdybych tam chybu neměla, tak bych byla blbá stejně, protože bych určitě mohla za to, že to maminka poslala či donesla do špatných dveří, protože jsem jí to špatně řekla (i kdybych neříkala o dveřích vůbec nic), mohla bych za to, že se ohnul dole růžek, protože jsem byla vždycky bordelář, a že maminka nemá na ten formulář obálku, protože jsem ji už dávno měla koupit, říkala mi to předloni, a že maminka u toho vyplňování někam založila brýle a nemůže je najít – je jasné, že jsem jí je někam na nějaké úplně nesmyslné místo položila já nebo si je dokonce omylem dala do kapsy a odnesla a teď to zapírám. A přes to všechno už bych byla do smrti nevolník, protože by už bylo automatické, že tyto formulářové služby, i všechny podobné, budu už navždycky zdarma, ochotně a okamžitě, ba radostně poskytovat.

  • rulisa 30.1.2019 at 10:08

    234
    Pardon, ještě jsem neprodejchala novoroční návštěvu u maminky s akcí „hodná dcera dělá stařičké matce radost, protože jí po pěti letech jejích nářků konečně do 3+1 s balkonem přijede umýt okna“. (Naivní a nepoučitelná dcera byla tak blbá, že vyměkla, i když odhadovala celých těch pět let, jak to dopadne.)

    Probíhalo to přesně podle tohoto mustru. Dokonáno návštěvou bráchy týden poté, kterého nechala znovu sundat mnou nandané, z hromady maminkou vyvržené ze skříně maminkou osobně vybrané čisté záclony, přičemž mu tvrdila, že ty záclony tam nechtěla, že ty jsem si vynutila já a ona chudinka v tom ztratila přehled, jak jsem ty záclony tahala na jednu hromadu ze skříně a ona je musela půl dne po mně zas skládat… (Skládala jsem je já po ní.)
    Naštěstí brácha s ní má stejné letité prožitky, které si navzájem sdělujeme, takže to bral přesně tak, jak to bylo.

    Na jednu stranu je ta moje nemoc opruz, na druhou stranu – jak je mi krásně daleko od maminky…

  • Saul 30.1.2019 at 10:46

    Už máš tu mono z výsledků potvrzenou ?

  • rulisa 30.1.2019 at 10:50

    Nevolali a já se nedovolala.
    Už skoro přemýšlím, jestli jsem něco nezblbla a neměla jít na krev až za ty tři týdny, páč sestřička tam na mě trochu koukala, že mě nemá napsanou (ráno na odběrech tam doktorka ještě není). Ale nebrala jsem to jako rozhodující, protože už se mi stalo, že když jsme něco domlouvala přímo s doktorkou a sestřička u toho nebyla, tak že to pak neměla zapsaný.
    Nevím. Ona ta mononukleoza se většinou stejně léčí jen klidem a dietou.
    Jen by mě zajímalo, proč se pořád tak přidušuju. Sípavě.

  • rulisa 30.1.2019 at 10:51

    Eště dumám, jestli to nemůžu mít od tlaku.

  • rulisa 30.1.2019 at 11:08

    Aha, tak mi teď přišla sms z jejího mobilu, že se omlouvá, ale že má tenhle týden dovolenou a zastupuje ji ten a ten doktor. No tak dobrý. Tak v pondělí.

  • ratka 30.1.2019 at 12:16

    Taky nemám výsledky, ale říkám si že kdyby něco zajímavého bylo tak by mě to někdo řekl.

  • Saul 30.1.2019 at 12:24

    240:
    tím bych si nebyl vůbec jistý.
    Dnes je bordel všude.
    A co už má větší cenu,si v rámci možností ohlídat,než vlastní zdraví?

    No,kam já jsem dal někdy v listopadu ten lístek do labiny na ten zvýšenej cukr?:_)

  • rulisa 30.1.2019 at 12:44

    Hůř mi není, tak to do pondělka vydržím.

    240
    Přesně tohle si myslím taky. :-)

  • rulisa 30.1.2019 at 12:45

    241
    Jen počkej, až ti taky zákažou pivo. :-))

  • Saul 30.1.2019 at 12:54

    243:
    já už jsem si ho zakázal po té Praze sám:-)

  • Saul 30.1.2019 at 12:55

    Ale ty si můžeš dát ještě do pondělka ferneta.
    Zatím jsi z té mon. jen podezírána:-)

  • rulisa 30.1.2019 at 12:58

    Dietu už mám nařízenou od minulého odběru. Jaterní testy nevyšly, to je hotovka. Rozházený monocyty a leukocyty jsou taky jasný. Jen už jde o zjištění důvodu.

  • rulisa 30.1.2019 at 12:59

    Jen si ještě nech rezervu, až přijedeš, těším se, až tě zavedu do pivovaru, tam by se ti mohlo líbit. A jedno si tam s tebou určitě dám, dieta nedieta. :-) Chutná mi jejich jedenáctka i Summer Ale.

  • Saul 30.1.2019 at 13:00

    243:
    když jsem měl ty žaludeční vředy,tak mi zakázali všechno.
    Jsem jim dokázal,že se dají z žaludku vykouřit,jak jezevec z nory:-)

  • rulisa 30.1.2019 at 13:01

    248
    Jen aby to nebylo jako s tou pejchou. :-)

  • Saul 30.1.2019 at 13:02

    247:
    tak mám přijet malovat,nebo se zmalovat?:-)

  • Saul 30.1.2019 at 13:06

    249:
    pejcha nepejcha,už kolik let mám s žaludkem klid.
    A nerad bych teda,aby se to vrátilo.
    Nic moc.
    Stejně to bylo z nervů tenkrát.

  • rulisa 30.1.2019 at 14:23

    250
    Záleží, jak budeš stíhat. :-)
    U mě budou nervový lázně, uložím tě do pokoje po mladým, v noci se ti na žaludku stočí kočka tříkolka a budeš zdravej. :-)

  • Saul 30.1.2019 at 14:46

    A vyrazíš na kešky :-)

  • rulisa 30.1.2019 at 14:52

    Kéž by. :-(

  • Liška 30.1.2019 at 22:12

    232 Saul
    pantherku! To by šlo.

    253
    :- ) Něé kešku né, já jsem v tom nevinně…

  • rulisa 30.1.2019 at 22:23

    255
    :-))

  • SV 31.1.2019 at 14:25

    no fuha! skoré uzdravenie Rulisa prajem ti!
    a tú dýchavú trubicu si daj vyšetriť (mohol ti tam popri mononukleóze nabehnúť nejaký zlobivý bacil ;-) )

  • SV 31.1.2019 at 14:36

    Liška 22: ja to mám podobne. mne už ten nadpis pripadá taký zvláštny ;-)

  • rulisa 5.2.2019 at 18:23

    No, tak asi vím, proč jem dostala sporák dřív než začátkem února.

    Když jsem totiž psala tomu product managérovi, že tedy objednávku rušit nebudu a že počkám, až znovu naskladní, přidala jsem dovětek, že ale doufám, že výrobce od února nezruší tu akci na dvouletý pozáruční servis zdarma, protože v tom případě bych se asi raději poohlídla po něčem jiném. Na to mi odepsal, že to by nastat nemělo, že dle jeho informací by akce měla trvat ještě celý tento rok.
    No, dostala jsem sporák a manager mi ještě spešl připomněl, abych se nezapomněla u výrobce zaregistrovat na ten servis zdarma. Učinila jsem tak obratem, formuláře jsem měla stažené v předstihu. Odeslala 29.1., došlo jim 31.1.
    A včera jsem jen tak koukla, jestli se v seznamu spotřebičů vybraných pro akci neobjevilo od února něco nového, co by mě třeba mrzelo, že jsem na to nepočkala – a co byste řekli: Akce ukončena k 31.1.2019!
    Tak to bylo jasný. Museli mi to stihnout dodat v lednu, aby z toho neměli se mnou problém. :-)

  • rulisa 6.2.2019 at 19:12

    A před chvílí tu byla sousedka, hodná paní N., zkouknout mi šaty, co jsem koupila cestou od doktorky (vínový, Liško:-)), jestli budou dobrý na svatbu (prý budou a prý mi sluší), a přitom obhlížela i sporák, že ho ještě nemám namontovanej, že byla zvědavá (je milá), a zakecaly jsme se o sporákách – a na rozdíl od svého manžela taky hudrá na sklokeramiku, jak je oproti plynu pomalá, jak se špatně ovládá, nepohotově, a jak se ukrutně špatně udržuje – všechno, co vadilo mně.
    Tak mi udělala radost dvakrát.

  • Žena s moly 2.9.2019 at 16:02

    Já vim, že jsem hrozně zpožděná, ale udělalo mi radost, že sdílíme názor na plyn a sklokeramickou desku. Sklokeramiku prostě neumím používat bez kol od hrnců, který nejdou dolů. A když jsem opouštěla poslední byt, nepřišlo mi, že by to šlo dolů škrabkou. Teď čekám na novou kuchyňskou linku a na plynovou desku. Na plyn jsem z původního domova nebyla zvyklá, až pak na výšce, a co jsem nejdřív všechno připalovala. Pak jsem si zvykla a pak posledních pět let strádala s elektrikou. Šéfová říkala, že si nechali plyn vyměnit za indukci, protože od toho plynu je všechno mastný. Ale ona má za linkou kachličky, to se blbě uvařuje. A navíc moc vaří:o)

  • rulisa 2.9.2019 at 19:35

    :-))
    V pohodě, čtečka dodá i komentáře u starších článků. A s tou mastnotou – to se uvidí časem. Až budu kuchyň předělávat příště (v příští desetiletce), tak třeba mezitím budu mít už udělanou i novou elektriku a budu moct nainstalovat i tu indukci. K elektrice mě totiž asi donutí rekonstrukce koupelny…
    Schválně, jakou pohádku to připomíná? :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.