O podstatě problému

s navazováním vztahů ve vyšším věku.
(Pojednání speciálně pro Saula.)

POZOR, NEBRAT VÁŽNĚ!
Pokračováním korespondenčního kurzu pro (věkově) pokročilé jsem pokročila k úvahám, kde je tedy zakopaný pes.

Protějšek se zdál být docela inteligentní i milý, potěšený setkáním, když
jsme se dokonce na to naživo i přes všechno sešli, tedy omylem, protože
jsem cosi popletla a dostavila se kamsi, ačkoli on nic takového nepsal,
nesděloval, nežádal… Tak se teda taky dostavil… Hurá, ledy
prolomeny…
Prd. Pak už zas nic.
Dokonce ani o
telefonní číslo si neřekl, ani kde pracuje, nevím doteď. Jen že pracuje
moc a volají mu z práce každou chvíli, i večer.

Člověk, který do hlavních hodnot vztahu staví vzájemnou důvěru, se pečlivě stará, aby žádná nemohla vzniknout.
Ale má prý jasno.

Další nikam nevedoucí výměna informací po mejlu mnou pohnula poplakat si kamarádce, která podobné problémy (podobně, ehm,  „úspěšně“) řeší už několik let. Uklidnila mě, jsem normální, tohle je prý prostě takový typ chlapů, už jim ani neodpovídá, prostě to s nimi jinak nebude, jim to takhle vyhovuje.

Jako by všichni ti chlapi ze seznamek měli společný rys, že mají jasné představy, jak by si to přáli mít, představy, které si pečlivě plácají celej život, s každým zklamáním a neúspěchem další vrstvu, ochrannou, deklarují je hrdě a pláčou, že je s nimi nikdo nechce sdílet… – ale když se někdo ochotný zkusit sdílení naskytne, tak uhnou. Je to pro ně risk.
Protože ať bude pokus o sdílení úspěšný, či nikoli, o ty představy přijdou.
A představy jsou daleko příjemnější, méně na energii náročný partner k soužití než představám nekompatibilní ženská, byť ženská, co si myslí, že má taky jasno a že už se konečně v životě dohrabala k tomu, jak (aspoň občas, po té práci) žít s druhým pro radost obou…

A tak jsem na to přišla. Na tu definici podstaty, proč to v těch kurzech pro pokročilé nejde. Je dokonale bezchybně genderová, a kdybych ji nabídla do učebnic a populárně naučného tisku, zejména třeba do Vlasty nebo na zena.centrum.cz, určitě bych si vydělala v tu ránu daleko víc než tou ukrutnou IT manažerskou korekturou, místo které to tu zas smolím:

Nejde to, protože ženský se rozvíjejí, kdežto chlapi zapouzdřujou.

No řekni, Saule, není to krásný závěr? :-))

—–
P.S. Vysvětlení souvislostí či dá se říct pointa viz komentáře, spec. č. 12. :-)

Komentáře:

  • Liška

    Grundlage, jo?

    Mně teda připadá, že totéž dělají některé ženy.
    Jestli to ti chlapi nedělají proto, že cítí to očekávání žen, hlavně těch agilních, neúnavných (vlastně pro okolí únavných), těch se chlapi lekaj (a já taky). Chlapi cítí, že se čeká, že je to na nich. Že oni budou ti s obsahem, ke kterému se žena přizpůsobí. Že oni jsou ti, od kterých se očekává, že mají zajímavou práci, něco uměj, mají koníčky. Na ženu se tohle nehází, takovýhle očekávání. Ale zase jiná očekávání jiného druhu jo, tak je to je s nimi jinak.

  • rulisa

    Jasněže to dělaj i ženský. :-))

  • Liška

    … 1
    Asi to kupodivu souhlasí s tvým závěrem, že muži se zapouzdřují – směrem ke klidu – a ženy rozvíjejí – čili to berou směrem k aktivitě.
    No a to souhlasí s tím, že chlapi chtějí víc od vztahu klid, kdežto ženy ne, ty to vezmou do svých rukou a všechno lítá. A chlap nakonec tohle právě chce, protože tu aktivitu nechá na ženě a jde si po svých.

    Potíž se seznámením bude spíš u mne – já chci totiž taky klid, a ne kmitat a šůrovat. Já vím, že šůrovat nechtěj ani ty agilní ženy, jenže ony to udělají. Aby se tím pak mohly ohánět, leckdy, zdá se. Kdežto j¨á to dělám jen zkraje v prvotním nadšení, pokud vůbec.

  • Liška

    2 v tom případě nechápu, proč to celé žertovné pojednání a proč pro Saula. Proč je tak důležitej.

  • Liška

    Asi už jsem tak vykloktaná, že se ani nesměju, to je špatný.
    Co bych tak mohla podniknout pro své rozveselení … seznámit se s chlapem?

  • rulisa

    Zkus to Liško nahlížet trošku jinak než přes tyhle sterotypy. :-)

  • Liška

    5 právě nebyl stereotyp, to byl vtip. Tentokrát můj.

  • rulisa

    Vůbec to nebylo klid kontra agilita. :-)
    Jsou chlapi, co se i po té písemné komunkaci tvářej děsně agilně a já couvám, protože mě jejich agilita děsí, ale ve finále, kdy by mělo dojít na setkání, u nich najednou vzniknou nějaké neočekávané překážky… Viz předešlé články.

    A se Saulem jsme měli řeč o genderu, pamatuješ? Taky o stereotypech, ale v posuzování "ženský jsou takový, chlapi makoví", pamatuješ?
    Proto tenhle pamflet Saulovi. :-)
    A že bych toužila někomu šůrovat, když to nedělám ani u sebe doma… brrr… :-D :-D

  • rulisa

    5 Jsem při odesílání 6 ještě nečtla, Nějak mi drhnou občas aktualizace.

  • Liška

    Mně zas drhne šedá kůra mozková.
    Ve čtvrtek jdu na čtyřdenní výživnej psycho-seminář, tak se snad rozhýbu po všech stránkách. Chlapů tam asi moc nebude, jak to tak bývá. A to bude možná úlevné.

  • ratka

    a kde je Saul?

  • rulisa

    Nevím, ale budu muset ten článek přepsat.
    On to byl vlastně pokus. Jestli to bude fungovat jako minule – sotva jsem si postěžovala a zanadávala na pasivitu, jak nic není, vzápětí mi přilít mejl, co všechno změnil.
    A dneska taky. Právě jsem se vrátila ze setkání, co už nebylo omylem a bylo moc fajn.:-)

  • ratka

    Tak, jo :-) Anebo napis novy. Pro evidenci vyvoje :-))

  • rulisa

    Ne, to ne. :-)
    Ale tomu rozumíš, viď. :-)

  • ratka

    radi bychom vsichni vsecko vedeli :-)

  • or

    ne.
    jestli nekdo roste nebo se chrani nema s pohlavim co delat.
    to je jen otazka pomeru zvedavosti na pravdu ke strachu pred bolesti z pravdy.
    tolik ke genderovosti.
    a este k seznamce. vzpominam si na svuj v podstate stejny nazor. "ja uz jsem zraly
    ale ony jsou katastrofy"
    a to je pravda. teda ne ze jsou katastrofy, ale ze kazdej to ve fazi "seznamka" musi videt takhle,
    jinak by sam se sebou nevydrzel.

  • rulisa

    Ore, dík za příspěvek, jen prosím, zkus třeba přešlápnout nebo tak něco… :-)

  • ratka

    ten zaver clanku ze se zeny rozvijeji a muzi zapouzdruji ale svadi k zaveru… jakoze ja se rozvijim a ten druhy se zapouzdruje :-)) teda ehm. za sebe muzu rict ze jsem katastrofa. predtim, ted i potom. takze o nejakem rozvoji nemuze byt ani reci.

  • or

    ratko kdyby se ti chtelo, vysvetli mi to, dik.

  • or

    17ku.

  • or

    18 ratko, nenakazila ses asijskou skromnosti?

  • rulisa

    No dyk jo, ten závěr článk tak má vyznít!
    Akorát že to má bejt jakože sranda. Probůh, snad nikoho soudnýho nemůže napadnout, že je to regulérní názor člověka s aspoň trochu nadprůměrným IQ…
    Teda sem si to myslela…

  • or

    jak chces. mozna este horsi. jestli tohle je sranda nadhled tak snad radsi kdyby to bylo vazne nez takovouhle pachut.

  • ratka

    22. sranda byly i ty Saulovy plky. Teda povazuji je celou dobu za srandu :-) takze sranda na kvadrat

  • ratka

    21. kdepak, moje neskromnost je totalni katastrofa. ale to je jine tema. kvadratura kruhu, neboli jak rozlousknout kokosovy orech jinak nez vlastni hlavou.

  • rulisa

    23
    Toť otázka. Obávám se, že kdybych napsala byť jen polovinu z toho, co za srandu děláme třeba v práci, byla by to pro tebe pachuť bez nadechnutí. :-) Takže spíš dochucování z vlastního stolu, tipla bych.

    Já nevím. Kdyby mi na to tak supervážně opatrně kontra reagovali lidi, co jsou tu poprvní a s kterýma se neznáme…
    Když nic, tak aspoň to, že co jsem na netu, vystupuju kudy všudy jako přímo prototyp zásadního odmítání škatulkování "chlapi jsou takoví, ženský makový", tak proč bych asi najednou tak radikálně měnila názor? :o)))

    Ale tak to zkuste aspoň logicky: Jak můžu soudit na něco, z čeho znám jen jednu půlku? Přeci je jasný, že na seznamce se vám nabízí vždycky jen to opačný pohlaví. Takže chlapům samý ženský, ženským samí chlapi. Z čehož jasně musí vyplynout, že je to všechno stejný, akorát chlapi si to myslej o ženských a ženský o chlapech, páč nic jinýho tam pod nosem nemaj…

    A nežerte to tak, kudla.

  • rulisa

    24
    No dyk! Přesně!

  • ratka

    a kde je Saul?

  • rulisa

    Na dovolené. :-))

  • ratka

    jo takhle :-)

  • rulisa

    Né, já to nevím, to jsem jen plácla. :-)

  • ratka

    me prave frcelo hlavou zda to neni ten tajemny napadnik

  • rulisa

    Ne, to není, ten nemá brejle. :-)

  • Liška

    26 áá už mi doklaplo, proč jsem ten článek taky nevzala úplně jako humor, jen jako lehkou nadsázku. Prostě málo.

    Proč – Bylo to zabarvené tím inzerovaným úmyslem, že to píšeš pro Saula. Nějak mi automaticky naskočil pohled, že je teda Saul v tom důležitej(proto jsem to taky napsala v kom.) , že je pro tebe důležitý něco mu vysvětlovat. Vysvětlovat ženy vs. muži. A tím dojmem se mi to pak celý zabarvilo a už mi nešlo soudně na to hledět s nadhledem a humorem. Už jsem to četla v jiném tónu.
    Hm, zvláštní, kdo by to byl řek.

  • rulisa

    A jo. A já si zrovna myslela, že když to odkážu Saulovi, tak bude každýmu jasný, že je to jen rejpání, ale už nic extra do škeble. :-)

  • ratka

    rejpani neni Humor :-) teda za me pocit podobne jako Liska. ze Ru to vzala prilis vazne (nezerte to, kudla :-)

  • or

    aha ony jsou asi dve veci. jak jsi to myslela, to jiste tak jak rikas.
    ale co je v celem clanku napsano, se mi proste nejde shodit jednou zaverecnou vetou se smajlikama.
    samozrejmne, na to se da rict ze muj problem…
    …ale na kazdem sprochu pravdy trochu kdyz tady neni ten Saul :-)

  • rulisa

    Já to vzala vážně? :o) Jako vaše komentáře?
    Teda, jestli jsem nepochopila, že si taky děláte srandu, tak se omlouvám…
    Ora neřeším, tam jsme se v náhledu na psané slovo míjeli dycky.

  • rulisa

    36
    Ratko, pro mě jo. Humor bez rejpání je jen klouzání po povrchu, co má něco zahladit, aby to bylo polknutější a nikoho neurazilo (takže zase svázanost a uškrcenost, akorát v něčem jiným).

    Aspoň mně osobně teda takový ty neškodný srandičky moc nepomáhají. Když je mi všelijak a potřebuju se postavit na nohy, musím si ze sebe a věcí kolem sebe dělat humor pořádně černej a rejpavej až do morku, až se tomu sama ušklíbnu, jak je to tvrdý a až na hraně hnusný, abych se toho nánosu balastu nahoře zbavila.

  • rulisa

    A vůbec, proč já se tady omlouvám a vysvětluju? :o)
    Dyk sit o vlastně klidně rozebírejte z toho pohledu, co je vám bližší, dyk o prd jde.

  • ratka

    39. co j ena tom humorneho na umyslu nekho urazit? to zase nebere hlava me. Humor je schopnost nadhledu, zasmat se sam sobe i s tim druhym. Humor neni zly. Neni to touha tomu druhemu ublizit, ponizit ho, shodit ho a sam sebe vyzvednout ve vlastni vtipnosti a udernosti. Teda ted prehanim, ale pouze v umyslu ukazat co je sarkazmus. SArkazmus a Ironie je snaha vyzvedavat sebe do vysin (ooo ja jsem tak vtipna a nad veci) a do toho druheho si kopnout.

  • rulisa

    Aha. Cona to mám napsat, pokud to vidíš takto jednostranně… :o)
    Koho jsem tímhle článkem ponížila? Přeci akorát sebe, když se podělím o to pitomoučký myšlení, co člověku občas bleskne hlavou, ne? Nebo koho?

  • rulisa

    41
    Sarkasmus a ironie může být stejně tak celkový styl myšlení a humoru, jako nástroj na ponížení druhých. Ale to může být i laskavost a slušnost. A dokonce často daleko víc.

    Osobně jsme třeba moc nemusela Neváhej a toč, protože mi tam přišlo daleko víc ubližující některým situacím se smát, a přesto to byl pořad obecně oblíbený a za urážející nepovažovaný. Je to o individuálním nastavení každého.
    Vlastně – ukaž mi nějakej humor, kterej by nebyl na účet někoho, někoho by de facto neshazoval. Myslíš třeba vtipy o blondýnkách nebo policajtech? O Kónovi a Roubíčkovi, o lordu, jeho sluhovi a mylady, o Pepíčkovi a paní učitelce? :-)

    Uznávám, že vám ten článek vyznívá jinak, nic s tím nenadělám, vlastně ani moc nechci, takhle to prostě mám a fakt jsem ráda. :-)

  • Saul

    33:
    Já mám taky brejle!!!
    Takový ty kostěný a jedno sklo mám mlíčný.
    Prý mi docela sluší,říkala máma,když mi je předávala jako dědictví po dědečkovi,tak je nosím.

    A jo dovolená byla.
    Včera.
    A mám pro tebe Ru úžasnou zprávu.
    Našel jsem ti chlapa.
    Je sice trochu starší,ale za to majitel penzionu ve švaicu(toho času ovšem bezdomovec na pradubickém nádraží).
    No já se k tomu ještě vrátím,on skoro včera sbalil i mně,ale já ti ho nechám.:-)
    Teď ale mám napilno,protože jsem hned po příchodu do práce dostal za úkol zvýšit operátorkám pracovní normy o 20%,tak to tam klepu a hned radši 30.

  • barča

    Tý brďo 5 článků na téma seznamování se a s tím vše spojené….analýzy, úvahy…. tak to je Ru pro tebe v současné době hodně silné a intenzivní téma…. tolik času tomu věnovat…..za sebe jen řeknu, že jsem si to taky dost intenzivně prožívala a špekulovala nad tím….udolalo mě to :-) udolalo mě to natolik, že jsem to nechala prostě být.

  • Saul

    Nejde to, protože ženský se rozvíjejí, kdežto chlapi zapouzdřujou.

    No to je krásnej závěr.
    A bez prdele.
    Já se k zapouzdřování hrdě hlásím.
    Nazveme to involuce.

    Ale já musím na ty normy,nebo je zvednou mně!

  • barča

    články jsem nečetla všechny a celé, jen jsem to prolítla…. později si je přečtu v klidu.
    tak jo Ru, přeju ať se daří. :-)

  • barča

    udolaly mě především mé vlastní myšlenkové pochody. :-))

  • rulisa

    Ha, Saule, vítám! Konečně čerstvý vítr do Karpat. :-))

    Barčo, ono to zas tak silné téma není, ale skvěle se na něj píše. :-D
    Popravdě, co mám jinak psát, když chodím akorát do práce a z práce? O šutrech pro mrtvoly pod nimi? To by bylo furt dokola. :-)

  • barča

    tomu o tom psaní z práce do práce – rozumím dobře a to je jeden z důvodů proč nemám blog :-)) Ru, copak nebudeš mít dovolenou? tedy čerstvý vítr ve vlasech? :-)

  • barča

    v každým případě – téma seznamování, korespondence s novými muži vnímám jako určitou změnu. prostě čerstvý vítr – at už do toho co žiješ, nebo jen to co si myslíš. :-) nebo prostě jako inspiraci, povzbuzení ….
    vlastně si myslím, že každý člověk čím je starší má tu tenedenci se zapouzdřovat už jen tím co prožil a myslí si " tohle všechno znám, vždyt jsem to prožil" a udělá si své vlastní dogma, no a přes to vlak pak nejede a tím se ochuzuje o lidi, poznání, ale taky radost, inspiraci ….a samozřejmě si ušetří zklamání – to je takový silný argument toho, proč se zapouzdřovat. no, jsem někdy úplně svinutá v šnečím domečku a jindy ten vítr nasávám a užívám si ho. a jsem u toho štastná.

  • ratka

    42. ale nevidim to jednostranne, je to jen jeden z mnoha pohledu kterych jsem schopna :-) spoutec byl ten ze ti druzi to zerou :-)) a ty vubec ne. ty litas… a ti druzi zerou.

  • ratka

    ze nejsem svinuta jsem zjistila v Singapuru. Casem mozna dam fotky. co jsem jedla, jak jsem se citila, vecny pot na tele, litry a litry a litry vypoceneho… nevedet kde jsem a jak prijdu domu, nemit nic. jen sebe, jen sam se sebou a v kazde ruce dite. tohle bylo velm velmi silne, snad i šílené. teda z pohledu teď to byla absolutni duvera v to co je. bez srandy.

  • Saul

    46:
    http://www.cez-okno.net/clanok/cesta-k-dokonalosti

    V Předmluvě je řeč o involuci z "duchovního" pohledu,ale platí to v podstatě obecně.
    V involuci je vývoj,ne v evoluci.
    Takže my,zapouzdření muži jsme zase o krok napřed.:-)

  • rulisa

    51
    Jj, přesně tak to je. Platí to pro ženský i pro chlapy.
    Já šla na seznamku víceméně proto, že už jsem potřebovala nějak definitivně doutnout ten vztah minulý, k čemuž mi dopomohlo psát si z odstupu s jinýma chlapama a psát a přemýšlet z odstupu o dění na seznamce. (A teď píšu zcela vážně a beze srandy.) Prostě – mně pomáhá psaní a přemýšlení o nějakých jevech. Jenže když nemám psát a přemýšlet o čem, krom svých bolístek, tak jsem v pr…

    Ale momentálně jsem docela paf a nadšená, že možná nezůstane jen u toho psaní, že se fakt na někoho těším a že a že… A o tom už psát prostě nechci.

  • ratka

    46 zenske odkvetaji. nejdrive jsou to krasne poupata, pote se rozvinou, odkvetou a ovadnou. takhle to je. presne takhle. Muz se zapouzdri. setrvava v pouzdru dokud se nesvali.

  • ratka

    54 co se tyce vnitrniho Zivota, ten neni vubec videt. to nepoznas …a ani to neni ucelem pozorovat jine nakolik jsou rozvinuti. a posuzovat jejich rozvinutost. to je kazdeho vec. a natolik kazdeho vec, ze do posledni chvile nevi…ani on sam, natoz ti druzi.

  • barča

    Ratka a její komentář začínající 54 co se týče vnitřního života – za ten dík.
    (nevidím ty čísla komentářů – prostě čtu komentáře a nemají čísla…. no to nevadí, hlavně že komentáře čtu. :-))
    já jsem ted plná hor – byla jsem ve Slovinsku v Julských Alpách…. je toho ve mě tolik, že to moc nejde ani povídat….vyprávět….

  • Saul

    56:odkvetou a ovadnou
    Což je pro ně tuším bolestivé,nebo aspoň nepříjemné.
    Zbývají jen povinnosti,popřípadě pochybná radost z vaření bábovek a strkání bankovek vnoučatům.
    Zapouzdřenost naopak nese nové vnitřní obzory,je to růst,hodně zvláštní a pro muže třeba matoucí,ale ten rozměr tam je obsažen.
    Navíc jsme na zapouzdřování naprogramovaní.
    Stačí srovnat komunikaci s ohledem na počet vyslovených slov za den,mezi mužem a ženou.

  • rulisa

    56
    Prdy. To je úplně stejnej šmahovismus jako to v článku. :-D
    Já vím, zní to hezčeji, poetičtěji, laskavěji a zcela nesarkasticky, ale je to úplně stejná pitomost založená na nahlížení podle pohlaví. Akorát sentimentálně nasládlá.

    Protože – 57, ano, přesně tak. A závislé na zcela jiných faktorech než na pohlaví.

  • rulisa

    59
    No, tak to teda musím říct, že mnozí muži bezkonkurenčně vedou. Tři nejukecanější lidi na firmě jsou chlapi. :-D :-D

  • ratka

    60. hehe Humor :-) chci se zařadit do kolektivu, taky to umím. jen nepouzivam :-)

  • Saul

    protože doma musí držet hubu:-)

  • Saul

    63 bylo na 61,ne na Ratku.
    I když kdo ví:-)))

  • rulisa

    64
    No,vidíš, a já ti můžu dodat pár příkladů, kdy se ženskou to nehlo a chlap s ehroutil. :-)
    Akorát mediálně je holt vděčnější takhle podat tu ženskou, chlapi to víc potřebujou číst. :-)

    63
    Nikoli, jeden je svobodnej a žije jen s maminklou, se kterou vláčí že bych mu nejradši občas jednu střelila, druhej je rozvedenej děvkař taktéž si dělající, co mu libo, a jen ten třetí by padal v úvahu teorii o domácím mlčení pod pantoflem, což je ovšem na statistickou průkaznost žalostně málo. :-D

  • raka

    a co kdyz ta zenskosta a muzskost vubec neni zavisla na pohlavnich organech? takze kdyz Saul mluvi o zene tak mysli zenu a kdyz o muzi tak mysli muze. nikoliv jejich pohlavi.

  • ratka

    ono ve svemdusledku je jedno jestli muz nebo zena. nehraje to zadou roli jestli nekdo moc mluvi, je odkvetly, rozkvetly nebo zapozdreny. kazdy zkousi nejak prezit. jen prezit. a o to jde. porozume tomu. nic jineho jen porozumet tomu, ze vsichni chceme nejak prezit a takto delame jak nam to jde. a metodami ktere umime. nic vic a nic mene.
    to duchovno je za tim vsim. neni videt. to je neviditelny svet.

  • rulisa

    68
    Jasně, to je přece jasný.
    Teda krom toho duchovna, obvyklý apendix. :-D

  • Saul

    Seru na normy:_)

    tak zpět k 44:
    To bylo tuze zajímavé setkání.
    Nejdřív jsem chtěl jet z Pardubic do Kolína,ale v Kladrubech u hřebčína jsem si vzpomněl na Ru,dostal žízeň a stočil to do Příbrami.
    Naštěstí jel za chvíli vlak do Pardubic,tak jsem stihnul jen jedno,že si to pak v P. vynahradím.
    No a tak jsem se v Pardubicích dopotácel sužován úpalem na zahrádku hned vedle té haly,která je zvenku nachlup stejná,jako když mně kolem ní před 25 lety honila vojenská hlídka.
    A nechytla,akorát jsem někde ztratil čepici,a pak po cestě ještě i nějaký papíry,kvůli kterejm sem tam byl vyslán,za což chtěli vyslat mně za odměnu do Sabinova.
    No ale to už je naštěstí dávná minulost,tak zpět k meritu věci,protože Ru už ani nedutá,koho že jsem jíé to našel.
    No na té zahrádce byly volný dva stoly a jak na sviňu na oba pražilo slunko.
    A ejhle,od jednoho ze stínu na mne zavolal pán a s milým úsměvem mi nabídl ať si přisednu,což jsem rád učinil.
    Ale upozornil jsem ho,že hodlám kouřit a on na to,že je čerstvě po operaci srdce,ale kouří taky,protože života je potřeba užívat.
    To mi přišlo jako velice moudré i pojal jsem k tomu muži sympatie.
    Taky jsem si ho prohlédl a nebylo na něm nic odpudivého,naopak.
    Bílá čistá košile,kravata,přes židli sako a berle,jednu nohu v kožené botě,druhou v sandále a na ní sněhobílý čerstvý obvaz,nebo obinadlo,či co.
    Věk tak 65-70let a působil fakt seriozně.
    No tak jsem si objednal a dali jsme řeč,odkud jedu a tak,chlapík nebyl nijak vlezlej,vykládal spíš o sobě a že žije ve Švýcarsku a má tam penzion a že můžu klidně přijet.
    A že už tam žije skoro 50let a tak bla bla….vytáhl i fotky a že mi dá adresu…no ale potom se nějak zasekl a posmutněl.
    A že tedy prodělal tu operaci,protože ho zde po cestě za vzpomínkami stihl krutý infarkt a nějak mu neplatilo pojištění a on zacáloval 30litrů v nemocnici a teď ještě musí vydržet do čtvrtka,než mu přijdou prachy ze švaicu.
    No mít o pár piv dýl,tak setřu slzu,ale tentokrát mi spíš zablikala kontrolka(ne z plnýho pytle:-)
    Tak si ho znovu prohlížím a všímám si,že na majetného švýcara mu vpředu chybí poměrně dost zubů:-)
    No a taky po 50 letech v exilu už člověk přinejmenším chytne nečeskej přízvuk,tohle byl moravák jak poleno.
    No nic nechal jsem to bejt a hodil se do ledového klidu a přestal komunikovat.
    On se nijak nevtíral,jen tak vytáhl peněženku,vysypal dvě pajcky,že s tím nějak musí vydržet do čtvrtka a já že to teda nebude lehký.
    A on že ne,protože lidi jsou kurvy a nepomůžou.
    A já že souhlasím,že lidi jsou kurvy a lžou a kradou:-)
    A on horlivě kýval,že jo.
    Pak si začal třít jakousi odřeninu na ruce,tak jsem se s milým úsměvem zeptal,jestli to má od těch kapaček ze špitálu.
    A on že jo,že to bylo hrozný,že skoro umřel(to už kouřil asi sedmý cigáro:))
    No tak jsem to s ním asi hoďku vydržel a chystal se na vlak a když jsem odcházel,tak jsem na něj spiklenecky mrkl a říkám ať to zkouší dál,že jednou se někdo chytne.
    A on udiveně "Jak chytne"?
    A pak jsem ještě šel na hajzl a odemykal kolo a řekl jsem si.
    Saule nebuď obluda,ten člověk ti tu hodinu vykládá příběh a to zaslouží odměnu.
    Tak jsem se k němu ještě vrátil a říkám,co si dáte?
    On cucal džus,tak jestli džus,nebo pivo,nebo panáka.
    A on že nic.
    Ale ne uraženě,mile a profesionálně poděkoval,že opravdu nic.
    Musím říct,že tím mě docela dostal.
    Fakt profík každým coulem.
    A kdyby kolem šla Rulisa,tak mu dá nejen kartu s pinem,ale převede na něj i kvartýr a bude se těšit na pozvání do švaicu s nabídkou sňatku:-0))

    A co když fakt nekecal?
    Ne ne,Saulova intuice je neomylná:-)

  • ratka

    70. tohle je pro me typicky pripad bezpodminene lasky k bliznimu. dokazal jsi ho laskyplne vyslechnout a setrvat s nim v souznicim okamihu.

  • Saul

    71:
    jasně Ratko,jenže kdyby oškubal třeba moji matku,tak mu stejně láskyplně a bezpodmínečně rozbiju krigl o hlavu:-)

  • ratka

    72. to mi je jasne, ale to uz by byla podminenost.zpusobena vztahem k matce. O jinych matkach nic nevis, takze to mas v pazi. Svoji matku ale chces chranit. a treba i jinou zenu by jsi chranil kdyby jsi se Dostal do te situace, stal by jsi se soudcem a soudil by jsi ho. to je podminenost. ale teba by jsi ho nesoudil a en mu rozbilcifernik. to prave nejde videt. to neviditelne. proto je tak tezke nektere veci rozlisit.

  • rulisa

    72
    A to je taky podstata. Lásky k bližnímu. :-D

  • Saul

    No a ještě k tomu závěru článku.
    Dyť to žádnej závěr není.
    To je jen konstatování stavu věci.
    Závěr by byl,kdyby….tam byl návrh změny té situace.
    Jak by to tedy v praxi mělo vypadat?
    Že nebudeme mít o ženách svoje představy?
    Proboha a čím bychom se bavili?:-)
    Nebo že máme být připraveni se jich kdykoli vzdát(těch představ)?
    Jako ultimátum,buď tvoje představy,nebo já?
    No proč ne,jen mi prostě není jasný,jak si to Ru,nebo obecně ženský představují.
    A jsme zase kde?
    No u představ,zatím…naštěstí:-))))

  • rulisa

    75
    Když já nevím, jak by to mělo vypadat. Mám svoje představy taky ráda. :-))

  • barča

    uf. tak jsem pročetla všechny ty články o seznamce a seznamování se. moje pocity z toho jsou rozporuplné. vyznívá mi to spíše jako Ru – antiseznamování se. přijde chlap a břink ho po hlavě a kop do koulí….jeden za druhým….a podívejte jaká jsem chytrá a silná žena a podívejte a křičím do světa jak chci cítit a prožívat a kop do koulí a břink po hlavě dalšího chlapa ….no, jasně mizerové všichni jste v pořadí …..jen se pojdte přiblížit. já vám ukážu a nakopu vás všechny….takže takhle to na mě působí…..
    na jednu stranu ti věřím, že bys nějakýho moc ráda ….a pak břink, kop ….to se děje….tak to vnímám….no, nevím, jestli to ty chlapy takhle baví a jak dlouho, když na ně děláš ramena, třeba jo, třeba to mají tak rádi….mě by to odradilo…..poučování, chytračení, dělání ramen a dostávání věčně přes čumák a náznak toho, že si tě ten druhý vlastně neváží a pohrdá tebou …. vlastně se mi to stalo s jedním mužem….
    vlastně mi to hodně připadá z toho co píšeš, že vůbec vlastně nemáš chut se s nikým seznámit, poznávat ho, jeho svět a myšlenky ….jen to tvé je důležité, takže bez šance pro jiné a zároveń pro tebe….
    napsala jsem to jak to cítím z toho co píšu a pozn. "nežeru to" :-)
    spíše si myslím, že komunikační seznamování přes mail ….není tvá parketa, bylo by to jistě lepší se seznámit někde naživo třeba na dovolený….to vnímání je toho druhýho úplně jiný, než jen takhle "výřezově" skrz psaní.
    omlouvám se za svou upřímnost.

  • barča

    na dohadování, dokazování si a chytračení mi přijde, že je lidskej život krátkej. unavuje to, ubíjí. došlo mi to hodně silně při chození na horách.

  • rulisa

    77
    To nemůžeš vědět, Barčo, četlas jen souhrnné "postkoitální" zprávy hrající na to, aby se to dobře četlo. Nevíš nic o skutečné komunikaci. A ani vědět nebudeš, protože nevidím důvod ji přepisovat. :-)

    Takže jako obvykle – tvoje pocity o někom jsou spíš tvoje pocity vložené tvými stereotypy a to, co "vidíš", vidíš na mně už dávno, dávno mi tebou přiřazeno, ne až teď. :-)

  • rulisa

    78
    S tím naprosto souhlasím. A je mi to z duše proti srsti a nutí mě to utýct od kohokoli, kdo tuto pozici nemá jako občasnou srandu, ale jako imidž či životní postoj a nedokáže se z něj pustit. Natož si to uvědomit.

  • barča

    jo, i to je možné. styl psaní a co vyvolává. my dvě se taky přece neznáme naživo a jedna na druhou nějak působíme…. takže podobně jako s tím psaním si s neznámým mužským protějškem.
    a pak naživo to může i nemusí být jinak.v každým případě přeju hodně štěstí a ať ti to vyjde !

  • rulisa

    Díky.

    Jinak s chlapama "pro poznání se" si píšu pokaždý jinak. Podle toho, co přichází z druhé strany.
    Jo, někdy bývá náraz sarkasmu a bezohledné sebestřednosti jeden z testů, když chci vědět, jak na to bude přísně se v noblese, decentnosti až upjatosti hlídající protistrana reagovat.
    Ani jedinkrát se mi ale nestalo, že by to byl důvod k tomu, aby mě s dalším odepsáním i odepsali. :-)

    Naopak nevěřila bys, jak bývá těžký se některých právě touto cestou zbavit – a můžu se snažit být sarkastická, sebestředná a bezohledná jakkoli. :-(
    Funguje jediné – prostě napsat Ne a pak už absolutně na nic nereagovat.

  • Liška

    82
    no právě, jen nereagovat. To mě na těch seznamkách nebaví – že spousta lidí mi něco napsala a já abych na to reagovala. A když jsem nereagovala, tak se někteří dál ohlašovali a leckdy i docela neslušně se snažili ranit, byli pak útoční. Proto mě to nebaví – vynakládat úsilí na dopisování s někým, kdo se ani sejít nechce, vynakládat úsilí na odpovídání těm, kterým ani odpovídat nechci, to teda není nic moc pro mě, co nerada píše maily a hlavně píše jen, když se jí zachce. Aby mi někdo vytýkal, že neodepisuju ve chvíli, kdy zrovna on si usmyslí, že má dostat ode mě mail, tak takovej je pro mě odepsanej. (Teda je odepsanej, i když jsem mu neodepsala :-))

    Sice když nedělám nic, asi se neseznámím s nikým, ale to "nic" je pro mě spokojený život, kdežto zaobírat se seznamkou bych mohla a udělala jsem to jen jednou ve chvíli, kdy se mi chtělo a měla jsem motivaci, že moje kolegyně se tam právě přihlásila. Jinak by to pro mě byl vopruz. Jen další vopruz. Něco jako otravná práce navíc.

  • ratka

    kdyz nekdo neco dela, treba pise na seznamky, tak to dela proto ze ho to bavi. ze z toho neco cerpa…. nejake kladne pocity. jake to jsou pocity? to je treba pro me voditko proc to Ru dela. Co ji to prinasi a proc. Tak trochu to vnimam jako Barca ale ne tak extremne. Spise bych rekla ze se Ru uspokojuje dobrym pocitem z komunikace s muzi. A to uspokojeni prichazi za urcitych situaci. JInak by to clovek nedelal :-) Neco zo toho ma.

  • ratka

    je to podobne jako psat na blog…. neco osobniho, neobvykleho. Proc to clovek dela? Co z toho má? Kdysi jsem mela o sobe víc iluzí o sobě :-) ted je to dost drsné. a iluze nemám.

  • rulisa

    84
    Ale já jsem přece o něco výš už dávno vysvětlila, proč jsem tam byla a proč jsem to dělala. :-)

    A navíc – dělám spoustu věcí, o kterých nepřemýšlím, proč je dělám. Podle mě většinou není potřeba vědět, proč co dělám, a ani není relevantní si to u sebe snažit zjišťovat, protože pravý důvod "proč" člověk většinou zjistí až s odstupem času, až už "v tom" není. Do té doby si sice vždycky najde jedno či spíše víc odpovědí na Protože, ale většinou všechny podléhají podvědomé snaze si svoje dotazované konání ospravedlnit až zušlechtit.

  • ratka

    86. ano, je to tak.

  • rulisa

    A eště ad 84:
    Ratko, ano, uspokojuju se komunikací s muži.
    Jenže reálnou.
    Dopisování si mě fakt neba.
    Ale je pravda, že na té seznamce jsem dávala přednost mužům (ba přímo na to cílila, třeba už formulací vlastního profilu), kteří byli schopni určitým způsobem neblbým komunikovat i písemně, a to proto, že je u nich větší předpoklad, že pak budou schopni komunikovat na podobném principu i v reálu.

  • Jirka*

    Neblbý písemný styl komunikace a proti tomu verbální projev dělí často tragická propast. Nejspíš je rozdílný tok myšlenek a snaha být (v písemném projevu) dokonalejší. Kdežto mluvení, a další formy živé komunikace, jsou otázkou efektivního samopalu, kdy člověku nevadí, že má nedokonalý, nepřesný rozptyl, anebo to ani nevnímá. Samozřejmě mluvím ze svého zkresleného pohledu – jsem knedlíkoidní typ (jakože v krku), asi psychosomatická zástava dechu ve vypjatých a důležitých chvílích. Nejde přímo o zadrhávání, jen si šlapu na přívodní hadici kyslíku nebo co. Asi málo trénuju :-)

  • rulisa

    89
    To záleží Jirko, co je pro tebe stěžejní v tom písemném projevu, jak ho vnímáš. Právě tu snahu o dokonalost musíš eliminovat. Všímat si jiných věcí. Mě například vůbec nezajímají nějaké gramatické chyby jako chyby, zajímá mě akorát, jak moc se autor snaží, aby tam nebyly, (když normálně je dělá, čili je začne dělat při delší výměně textů taky, až on zjistí, že já na to prdím a píšu jak primitiv občas taky) nebo jak moc má strach, že se shodil, když je udělal (ale nikdy nikoho neopravuju, většinou si to najdou po sobě pánové sami a honem honem s eopravují a omlouvají.:-).

    A pak je samozřejmě taky nutno vzít v úvahu, že na prvním osobním setkání (dojde-li k němu) je každý "přiškrcený", i neknedlíkoidní typy ten knedlík v krku většinou cítí a i později klidný uvolněný člověk mluví poněkud strojeně a má tendenci se hlídat a sledovat, co ten druhý. Měnit se podle něj.
    (Na kom taková nervozita znát není, je naopak podezřelý. Profík balič červený vykřičník, v podstatě mu na nějaké jedné ženské nesejde, natož na téhle konkrétní.)

    Nicméně jsou rysy komunikace, ve kterých se odrážejí rysy osobnosti do té míry, že jsou stejné u projevu psaného i mluveného.
    A to se mi potvrdilo už dávno a mockrát a dlouho dlouho před nějakými pokusy na seznamkách.

  • rulisa

    Ono je to spíš o způsobu zacházení s infrmacemi, o způsobu reakce na nepříjemné a příjemné dotazy či sdělení, o slovní zásobě a porozumění humoru… Někd yi jen o lehké nuanci řazení slov…

    Těžko se to vysvětluje, je to trochu jako astrologie, kde výklad jednotlivých postavení planet ani jednotlivých protikladů planet není absolutní – hodně toho se prostě musí cítit. A zkompletovat s ostatním okolo i předtím už zachyceným, aby to dalo validní a konzistentní výsledek.
    Což je taky důvod, proč si nerada píšu s více lidma najednou. Ztrácím pak orientaci. Nepropojuje se mi to.

  • rulisa

    A vlastně je to možná i důvod, proč nedokážu s víc chlapama najednou (s každým jindy, ehm) spát, natož chodit.

  • or

    "s kazdym si pisu jinak", to mi prijde desivy.
    jo, jde to okecat nejakym jakoze vcitovanim, ale taky to muze bejt presne obracene, ze protoze nedokazu chapat a poznavat druhe, tak si mlzenim vyrabim vyhodu…
    ja si s kazdou pisu stejne. nejake schopnosti poznavani druhych mam a stacej mi, na jednu noc nelovim takze proc bych ji mel ztezovat poznavani mne?
    posledni mesic se s nima teda roztrh pytel, hned dve docela pouzitelne :-)
    jedna asi casem vysumi – ackoli vtipne mailovani i vtipne povidani osobne, zrejmne neudela to co rika ze chce (je vdana),
    druha prijemny pokec, domluva, mailem i osobne, svobodna, naopak vypada ze udela i to co rika ze nedela :-)

  • rulisa

    Ore, tobě na mě přijde děsivý skoro cokoli, co napíšu. :-)
    Opravdu asi nezbývá než konstatovat, že kdo si na druhém za vším představí tu pro něj nejhorší variantu a má jasno, nestojí za vysvětlování.
    Zkus to třeba jen brát tak, že co tobě dělá potíže nebo je proti tvojí přirozenosti, a proto ti to naskakuje jako něco chybného až zavrženíhodného, jiný má nastaveno jinak a vidí i myslí taky trochu jinak.

    Osobně taky dávám přednost protějšku, co není pořád stejný a přešaltrovává mezi různými způsoby/náladami/styly.

  • rulisa

    93 Navíc nikde jsem nepsala, že si s každým píšu jinak za účelem psát tak, abych se mu zalíbila. :-D
    Zo je právě to, co máš sklon ty i Barča si dosouvat, tyhle důvody a motivace, co u druhého shledáváte, byť jednoznačně z ničeho nevyplývají, protože vám to přijde jasné a samozřejmé – takhle přemýšlíte vy, tak to tak přeci musí mít i ostatní.

  • or

    jo jo, asi bych se rozsypal na atomy kdybych te potkal nazivo :-)
    v tom pripade zuzit patrani na herce a/nebo blizence.

  • or

    uspechany. jenom blizence. herci budou mit materialu okolo dost.

  • ratka

    jsem to psala v 85 a potvrdila v 87, že… je to jasné jako facka. nikoliv psát abych se zalíbila nýbrž o ty pocity u toho jde. a ty pocity něco potvrzují. potvrzují to co chci aby potvrdily. je to takova smyčka a protože každy si na sobě oceňuje něco jiného… proto to u každého vypadá jinak.

  • rulisa

    Ore, prosímtě, dej si frťana a nějakou tu mantru, ať to s tebou tak necloumá. :-)

  • rulisa

    Když chci někoho poznat, nemůžu jet po své ose, ale musím si s ním povídat o něm. O tom, o čem si chce povídat on. A téma většinou ovlivňuje i formu.
    To je vše, pánové, tralala. :-)

  • ratka

    100. no to bych ani nerekla, viz JIrka. Kdo ti rekne o sobe neco konkretniho z cehoz by jsi mohla neco odvodit…. Teda rekla bych ze neni vubec se ceho chytnout ve smyslu poznani druheho. Nic nemas v ruce – jen kecy. a to jak u tech vhodnych tak meine vhodnych. ti nejvhodnejsi vetsinou reknou nejmene a kdyz tak jen kraviny protoze jen tak neco placnou :-)

  • or

    nevim, psychicky se mnou nic neclouma, jedna proste dodala tu zkusenost ze blizenec je prepinatelna multiosobnost.
    spis fyzicky, ale tam by spis na miste byla rada at ho strcim do jablkovyho kolace :-) a ne frtana nebo mantru.

  • or

    jenze. muze zajima multiosobnost jen do te miry, pokud znamena prepinani mezi tichou hospodynkou ve dne a hlasitou hysterkou v posteli.
    a pak este schopnost premenit se v basu piv.

  • rulisa

    101
    Právěže neřekne žádná osobní fakta! Nevím, jak to vysvětlit. Prostě musíš s tím člověkem komunikovat na jeho téma, přijmout jeho žánr, abys ho mohla cítit. Abys poznala nuance odchylek na určité podněty. To ti řekne víc než jakákoli fakta, která můžou být i úplně vymyšlená.

    Proto taky v jiným článku píšu, že když jsem na prvním setkání s chlapem, většinou moc nevnímám, co mi říká, protože jedu jen v tom, jak mi to říká. A nebo jak reaguje, když ho z jeho melodie a jeho tóniny na omamžik vystrčím něčím, co nečeká. Ale zas je to jen o pocitu, nezáleží příliš na tom, jestli mi řekne Ano prosím, nebo Jděte madam do prdele.

    Ale chápu, že tohle je pro rozumově a návodově orientovaný lidi absolutně nepředstavitelný, absurdní princip.

  • rulisa

    103
    Jistě, a v čem vidíš rozpor?

  • ratka

    103. kdyz muz nepije Alkohol, tak zbyva jen mlcici hospodynka nelepe neviditelna a hlasita hysterka v posteli

  • or

    jaky rozpor???
    jen statisticky zmensujici se pravdepodobnost kompatibility s hyperinteligentni multipersonalni Rulisou.

  • ratka

    statisticka pravdepodobnost kmpatibility je doopravdy velmi nizka. a to zena nemusi byt ani hyperinteligentni…. staci kdyz je uplne normalni ale na muze narocna.

  • rulisa

    No vida, Or pokročil od snahy zalíbit se, přisoudil rulise pro změnu za její cíl (zřejmě naprostou?) kompatibilitu (jakou, v čem? – není hyperinteligenci zcela jasné, zřejmě chybí software…)

  • rulisa

    Ne vážně, vo co gu, Ore? sem v práci a na tyhle pitomý provokace mi moc nezbejvaj kapacity…

  • ratka

    coz byva i naopak. Normalni muz ale s naroky na mlcici neviditelnou hospodynku pres den a rvouci hysterku v noci.

  • rulisa

    Jo, Ratka je nejlepčí, ta se něčeho chytne a rozjede se po svojí ose, zaujatě studujíc svůj obor nezávisle na pošetilostech okolo… :-D

    Musím dolů.

  • or

    dokud ve mne budes chtit videt jen to nejhorsi, tak to bude dopadat jak 109 110.

  • rulisa

    Ne, opravdu mi nejsi příjemný ani maličko. Z čehož máš jistě ty naopak pocit příjemný, když ti právě o tohle jde.
    Tak už hurá, poplácej se po rameni a dej už pokoj.

  • or

    nemam a nejde, ale budiz jak chces.

  • ratka

    takze co je podstata navazovani vztahu ve vyssim veku? podle me to neni cykleni jednech a rozvijeni druhych. Je to fakt ze si jednoduse lezou na nervy navzajem

  • rulisa

    116
    Je to cyklení obou. :-)

  • ratka

    zalezi kdo komu vic leze na nervy. neboli kdo je ten co vic trpi …. ten se cykli.

  • rulisa

    Někdy si myslí oba, že jsou tím, kdo trpí víc.

  • ratka

    pak cykli oba :-) a nekdy jenom jeden

  • ratka

    prokazatelne je ale s lezenim na nervy spojena natlakovanost a prebytek potencialni Energie. TA se bud vybije do okoli nebo se nevybije a clovek chodi jak papinak.

  • Jirka*

    Chlap a ženská jsou jak dva protilehlé břehy a čím mají k sobě blíž, tím je proud řeky dravější.

    (to parafrázuju poznámku pana Polívky z pořadu o něm… často to sedí)

  • rulisa

    121
    Ale to je situace příznačná pro opačný proces nežli seznamovací. :-)

    122
    To zní dobře, ale je to tak poetický, že to může znamenat skoro cokoli. :-)
    Třeba i to, že když má řeka plynout klidně, musí mít ty břehy dostatečně daleko od sebe?

  • Jirka*

    no právě

  • rulisa

    Jo, ale to určitě, protože když jsou dva moc stejní, tak se to dřív či pozdějc zvrhne do soupeření v kompetencích či nárocích.
    A nebo je pak řešení být dostatečně daleko do sebe alespoň místně. :-)

  • ratka

    125, rekla bych ze plati ta moje121, lezou s na nervy. Otravujou se vzajemne :-)

  • barča

    126. lidé hodně podobní mají větší šanci udržet si vztah – protože se snadněji pochopí vzájemně, vcítí se do sebe lépe, protože zkrátka mají podobně nastavené myšlení. u lidí hodně rozdílných – tam je problém se vzájemně dobře pochopit – takže i když to oba myslí dobře s tím druhým a vztahem – neshodnou se, nerozumějí si, vázne komunikace – z toho vzniká frustrace, střety ze vzájemného nepochopení se, utrpení, někdy pocit absolutní marnosti a vyčerpanosti ze vzájemného vysvětlování si – jak to kdo myslel – pak samozřejmě ten vztah z dlouhodobého hlediska nemá šanci udržet se dlouho, dojde k vyčerpání jednoho, nebo druhého. .chce to obrovskou dávku trpělivosti a citu – z obou stran – jeden to z nich většinou nevydrží a vzdá to, prostě dojde trpělivost – protože prostě má pocit – že je to marný vysvětlování. mluvím ze své zkušenosti.u dvou hodně rozdílných je potřeba kouzlo, aby ten vztah vydržel a fungoval. pokud se takový zázrak stane – pak ten vztah je inspirující, obohacující a nevyčerpávající, intenzivní, a velmi přitažlivý – stále se ti dva od sebe učí, poznávají, objevují se vzájemně.

  • barča

    lidé hodně podobní ve vztahu to mají jednodušší pro život. je to praktické pro život – snáze dojdou shody a tím si také ušetří čas, neshod a nervy v obyčejném praktickém životě – jako co je potřeba doma udělat, obstarat domácnost, představy o volném čase… apd.

  • rulisa

    126
    Určitě platí, protože lezení na nervy není příčina, ale následek, projev. Akorát že na nervy si lidi lezou z různých důvodů a jejich stejnost to může být stejně jako jejich rozdílnost.

    127
    Když tohle podle mě takhle nejde zobecnit. Jednak záleží na tom, v čem jsou stejní nebo rozdílní, druhak i na tom, co který z nich potřebuje. A co ho odpuzuje. A lidi často na druhých odpuzuje to, co mají stejné. Takže co je mi platný, že mě partner chápe, když ho seru, žejo.

    A naopak, když si dva budou pocitově vyhovovat, tak určitou míru neporozumění v dílčích věcech neřeší a berou ji jako normální a logický, tedy i snadno zvládnutelný projev různosti v soužití dvou lidí.

    Znám páry takoé i makové, opravdu bych se neodvážila tvrdit to tak jednoznačně, jak to píšeš ve 127 a 128 (znám takové, co je ta stejnost právěže rozdělila – ty bys chtěla žít se svým dvojčetem? S někým, u koho všechno znáš a předvídáš a ničím tě nepřekvapí ani ti nedá protiváhu tebe samé v jinakosti? Já tedy ne.)

  • barča

    125. Ru, to taky nejde úplně celé zobecnit – zrovna tak se ten vztah může dostat do mrtvý stojatý vody tedy nudy a nevývoje. takže ano, samozřejmě jsou tady možný různý nuance. no a vzhledem k tomu – jaký dnes náročný život – ve stresu tak makat na vztahu se už chce po praconím málokomu – všichni chtějí klid, pohodu a odpočívat a očekávat pokud možno příjemné a očekávané jako relax – takže i proto jsem popsala tu 127 a 128.

  • barča

    129. jinak jistě domyslet a vymyslet a namalovat se to dá jakkoliv a na straně druhé, je život sám. :-)

  • rulisa

    130
    To snad chtěli vždycky…
    Občas mi přijde, že se na ten stres moderní doby vymlouváme, seč nám síly stačí.
    Dřív neměli stres, ale zas neměli ani čas, když si napřed museli nadělat dřevo na zimu a večer byl šlus u petrolejky.
    Je to prostě jen něco za něco, ale touhy, potřeby a sklony lidí jsou furt stejný.
    A ty rozdíly jsou spíš individuálním nastavením osobností konkrétních lidí než nějakou specifickou dobou nebo zkaženou mládeží nebo jinýma "objektivníma", už tisíce let se opakujícíma zdůvodněníma. :-)

  • barča

    Ru, já o těch vztazích nemám mluvit co – sama žádný partnerský vztah nemám. a nedaří se mi. Jen mě zaujaly vaše komentáře s Ratkou o té stejnosti dvou lidí ve vztahu – tak jsem napsala 127. což byl takový poslední neúspěšný můj pokus o reálný vztah.

  • ratka

    Napsala jsem 126 s plnym vedomim ze to tak je. A to vzdycky. A pokud to tak neni, tak si ti "stejni" lzou do kopasy a vzajmene. Takze predpokladem vztahu je pravdivost a tim i priznani si a pripustieni toho ze si lezou na nervy. To je fakticky jedina moznost, videt pravdu. uvidet jak si lezou na nervy a jak se vzajemne serou, a to vcetne namlouvacich praktick kdy se toto vzajemne se vysirani se premenujou v namluvy… al epodstata je stejna. jsme lide jako individuality s blanami koleme sebe. a tak se vysirame vzajemne a muzeme si to barvit jak chceme, mit stovky orgasmu a milovat se do nebe a rozumet si uzasne presto je to jen barevne pozlatko…. ve skutecnosti jsme kazdy samostatne zviratko. samostatne. pokud se chceme sjednotit tak pouze v duchu a tim se musime povznest nad zviratko a to je prave ten krok rozhodnuti. Seres me? Snesu to. Toto rozhodnuti musi prijit. a pres to nejede vlak. protoze s kazdym se budemem vysirat anebo si to barvit na ruzovo az do smrti.

  • barča

    134. jo, to rozhodnutí – je to kouzlo :-)

  • ratka

    Ta 134 je o tom ze srat se vzajemne je normalni…ze to vychazi z podstaty toho ze jsme lidi. a proto je pro nekoho tak tezke nekoho mit vedle sebe blizko. uplne blizko. protoze pak to srani muze dosahnout gigantickych rozmeru a to v momente nevedomosti. kdyz si to clovek neuvedomi…. ze je to normalni. jE TO PODOBNE JAKO STARNUTI. Taky to nemuzes zastavit, ale duch zustava porad svobodny a mlady. Clovek se muze jednoduse povznest nad sve telo, nad to ze te ten druhy co je z tebou tak blizko . tak velmi blizko sere jen tim ze existuje v tvych kruzich a fakticky ho musis denne zohlednovat. U deti je to prece stejne, ale ty odchazeji z domu…. byt sam neni dobre, clovek si to uvedomuje jak je sam…. mit nekoho vedle sebe ale znamena narusovani, proletani nervovych drah at v dobrem nebo spatnem. proste uz mate fyzicky a mentalni kontakt a tim se spousti telesny a mentalni harasment. ktery clovek bud akceptuje nebo hodi bily rucnik a utika

  • barča

    přesněji to rozhodnutí obou.

  • rulisa

    134
    Jj., přesně tak.
    To si dám někam do rámečku. "Sereš mě? Snesu to." :-)
    Bez ohledu na to proč.

  • ratka

    137. kdyz je to o souziti dvou rovnopravnych lidi, tak je to rozhodnuti obou. Oba museji chtit spolu zit. U zavislych je to jinak. Deti treba nemohou dlouho…. utyct :-) a tak si bud rodice nabarvi na ruzovo anebo naopak citi se ukrivdene. ale jeste neumi zachazet s blizkosti rodicu. citi napeti od rodicu… ale nevedi ze je to blizkost a lezeni na nervy z te blizkosti plynouci. A tak deti se odstrihnou a utikaji, pali mosty a zkousi se osvobodit aby … se postavily na nohy a vratily. A unesly to lezeni na nervy. Pro me zivotni zkusenost. Diky ni jsme porozumela i vztahu s muzem. a vlasntimi detmi. cela ta nervozita vyplyvajici z blizkosti mi byla srozumitelnejsi. Je tezke byt sam a je tezke byt spolu. Ale to spolu je treba unest. Snest to a nerusit sam. NEBYT tim co otravuje, co porad neco chce, zkousi a vymysli. Vsude leze a neco se mu nelibi. Proste zalest do sve diry, delat co je potreba a neotravovat ostatni. Pomoci kdyz druzi pomoc potrebuji a jinak byt zticha.

  • Anonymní

    Pro Barču: Já si myslím, že žádný chlap nejde na seznamku, aby dostal od dotyčné ženy už na první schůzce po koulích. Bohužel ne všichni chlapi se umí k ženám chovat na patřičné úrovni. No, a pak holt ten kop do koulí je na místě. Je ale především na té ženě, co tomu chlapovi dovolí, takže asi tak. Pavel

  • pa.

    V Barči je taková pipinovská ženskost, kterou rulisa nemá. Musím to napsat trochu urážlivě, protože její komentáře mě serou.

  • rulisa

    140
    Dík za příspěvek, Pavle. Fakt dík.
    Popravdě, po koulích na první schůzce – to mi přijde divný. Když už na nějakou schůzku došlo, když už se dotyčný na tu schůzku skrz nějaká ta úskalí dohrabal, tak to asi na pokoulích nevypadalo a je to v podstatě slušnej chlap (byť může být ve finále příliš jinej, než aby byl přijat komplet), takže pokud se schůzka nepovedla, je potřeba si to nějak vyjasnit nebo zkusit reparát. Ale i v případě pětky bez postupu si myslím, že prosté "Dík, už ne" stačí. Není třeba pokoulovat.

  • rulisa

    Ratko, furt přemýšlím nad tím tvým cyklením a posunew debaty "sereměaleunesuto".

    Ono to toiž začalo tvým dotazem, co je tedy problém seznamování se ve vyšším věku. Čí cyklení.
    Já napsala, že cyklení obou.
    A tys to v tu ránu šupla do cyklení, které je způsobeno vzájemným nasíráním se.
    Čili naprosto jsi zvrhla debatu od seznamování se ke svému oblíbenému "jak spolu soužít".

    Mě tedy v této souvislosti zajímá, do jaké míry je to blokující zacyklení se při seznamování způsobeno zacyklením v předchozích vztazích a nakolik má jedinec šanci se ho zbavit.Čím, za jak dlouho, pokud.

  • barča

    140. Pavle, nemyslela jsem na té první schůzce naživo – spíše jsem měla na mysli v tom písemném seznamovacím (selektovacím) projevu. Myslím, že s Ru jsme si to o pár komentů níže pak vzájemně vysvětlili.

  • Anonymní

    Tak jinak, v jakém případě má podle Vás žena právo kopnout chlapa do koulí?

  • rulisa

    145
    Když evidentně překročil pravidla (čili zadání seznamovacího inzerátu), když útočí pod pás, když je vulgární, arogantní, namistrovanej frajírek, a když nefunguje na jasné (nikoli ve slovní hře či v sexu oboustranně schválené jako opačné) NE.

  • rulisa

    A ty si přečti, jak se podepisovat pod komentáři, prosímtě. :-))

  • Anonymní

    Pro Rulisu: Ano, pokud je chlap na ženu vulgární nebo arogantní, tak souhlasím, že ho žena může do koulí kopnout. Ale když dělá pouze namistrovanýho frajírka? Tak tady na takovouto reakci žena právo dle mého názoru nemá. Pavel

  • rulisa

    Čti to vcelku – vulgární, arogantní a namistrovanej frajírek.
    Jen namistrovanýho frajírka, co dělá ramena, páč má pocit, že tak to bude fungovat, poznáš vcelku rychle, (asi tak v druhý větě) a takovýho z toho jde buď vyvíst, nebo prostě utnout. Pokud nemá íkvé tykve.
    Zkus ten podpis. :-)

  • ratka

    143. Ru, u me vis jak…. a nebudu to tady ventilovat. Povznest se nad zvireci svetske reakce. Ony jsou svetske a zivreci jelikoz to jinak neumim. Ale nebrat je tak vazne. Pomijet je jako vedlejsi a nedulezite. Tim jakoby se vsecko uvolnovalo a to co se deje nerozhodovalo. Mysl pak nenasleduje telo. Uvolnuje se. Vsecko se uvolnuje tim, ze to telesne nerozhoduje. On jsem nekolikrat cetla, ze to prece nejde. ze vzdycky budu reagovat je a jen jako zvirata… prirozene. to ano, budeme. ale kdyz to vim, kdyz to vidim…. kdyz mi to je jasne jako facka tak se nado dokazu povznest. nenechat se tim vlacet sem a tam. a proto i ta zacyklenost muze delat co chce a neni ji to nic platne…. a stava se legracni a ubohou. nakonec :-) nikdo ji nebere vazne.

  • rulisa

    Dobře, jasně. To jsi vysvětlila sebe.
    A teď k tomu původnímu – tj. co teda ti ostatní a seznamování? :-)

  • ratka

    ostatni…je to osud. osudova zalezitost. dva lide jednou spojeni zustavaji spojeni naveky, dokud nejsou rozpojeni vnitrne, treba smrti jendoho. takze podvedome (asi) je tam vazba. pises, ze mas s byvalym pratelsky vztah… jste porad spojeni. citim to tak. ze ta vazba porad je….
    A další věc. Měl byt duvod aby se dva lide spojili věčným poutem. proč by to měl dělat v padesáti? Už nerodíš.Proč by se měl muž vázat… je to zbytečné pro oba. TAkové to povrchné ošukání, to by chtěl každý chlap, ale vázat se… nemá důvod. Děti mu už nedáš. Je to pro něj zbytečná investice. Dost drsný. Asi je třeba se nejdřív smířit s tím že člověk zůstane sám. a pak navázat přátelství a to přátelství třeba přeroste v důveru. Ale zamilovanost a sex jako předpoklad založení rodiny. už asi ne. pouze přátelství a společné zajmy a to buď se přehoupne nebo nepřehoupne.

  • rulisa

    Šmankote, tos to hezky rozebrala, aby ses dostala k tomu, co jiní mají na začátku…
    Takže v čem je problém seznamování se těch starých? Že je málo důvodů žít spolu?

  • ratka

    jo:-) nemaji duvod.

  • ratka

    na zacatku vztahu je nejaky duvod ktery ty dva drzi spolu. deti nebo neco spolu stavi, nebo nekam spolu jezdi nebo nevimco k cemu se potrebuji vzajemne. A behem teto doby si zvyknou na sebe natolik, ze bez sebe jim je hure nez spolu. takze spolu zustanou. ale kdyz jsou stari…. tak co podnikaji spolu aby teda museli to delat spolu. treba nejake podnikani kam oba vlozi cely svuj majetek a zadny nesmi vystoupit rekneme deset let :-) ZA tech deset let si treba na zebe zvyknou. jinak … se rozejdou kdyz zacnou problemy a prestane je to spolu bavit.

  • rulisa

    155
    Ale to zas už rozebíráš "Jak spolu zůstat žít", nikoli "Proč drhne seznamování se".

  • rulisa

    PŘIŠLO MI MEJLEM:

    "Myslím si, že největší překážkou seznámení se, ne už v mladém věku a s určitými zkušenostmi, je asi strach oboustranný. Každý si něco prožil, někdo ho zklamal, a bojí se, že to zas nedopadne.

    Navíc… jak tu ratka psala, ti dva měli nějaké společné pouto třeba více let, svoje zvyky. Věděli oba, co už od sebe mohou čekat..
    To, že si lezli na nervy, je normální, pokud zatím není něco, co už jeden opravdu nechce.
    Když pak někdo zůstane sám a třeba ani nechce, najde si na tom i to, co se zdá lepší, na nikoho nekoukám, dělám si co chci, kdy chci, žádné přizpůsobování. Vše už berou mnohem víc pragmaticky, což neznamená, že se ale přece jen nemůžou ještě zamilovat. Ale ta opatrnost už je.Ta u mladých zamilovaných nebývá.

    Je toho dost, co oba musí nějak respektovat… svoje původní rodiny, popř. své děti a to taky není vždy asi lehké vždy vše skousnout, domluvit se na pravidlech.
    Je tu určitě snaha z obou stran a pochopitelná, že se druhý zajímá o to, o co jako mladý nemusel.

    I tak znám lidi, co se seznámili ve zralém věku, to pouto si udělali mezi sebou a svými zájmy a vše, co bylo okolo nich kdysi, řeší rozumně. Určitě tam ale musí něco přeskočit, nebo být ty sympatie , blízkost dost silné, aby chtěli spolu zůstat navzdory všem.
    A je asi jedno, kde se seznámí.

    Myslím, že jak má ratka v mnoha věcech pravdu, tak ne v tom, že už chlapi o to nestojí.
    Ani oni nechtějí být sami. Jen jsou opatrnější, bojí se víc risknout něco…
    O vážnější seznámení nestojí jen ti, co ženský střídají jak ponožky a mají z toho sport.
    Navíc chlapi se i víc bojí toho, že jednou nebude maminka… např., a oni na stáří budou sami.
    Ona to pak není sranda.
    Podle sebe vím, že tě ten chlap a ty jeho může srát a někdy dost, do určitý míry se to dá brát…ale když mu nejsi fuk a jde o něco, JE TU NĚKDO.
    Kdo tě třeba odveze do nemocnice apod."

  • rulisa

    A já sama za sebe dodávám:

    Myslím si úplně totéž.
    Hlavně to o těch chlapech, že není pravda, že už to nechtějí. To, co vidím, je naopak spousta osamělých mužských duší. Co akorát nevěděj nebo neuměj jak a nedokážou překročit vlastní stín. Či vlastní bloky. A chlapi to taky obecně snáz vzdávají a zatáhnou se zpátky do toho svého zacyklení. Jsou křehčí a citlivější na úrazy vztahové.

    Dokonce si myslím, že ledaskdy to na starý kolena začnou chtít i chlapi, co dřív o tu svobodu nechtěli přijít ani za nic.
    Najednou to na ně dolehne a jak začnou cítit začátek slábnutí, začnou hledat něokoho… spřízněnou duši… Jak často tohle sousloví na seznamkách píšou právě chlapi, ne ženský…

    Jak ten náš slábnoucí stárnoucí pes, co celej život pobýval spokojeně na svém dvoře a sadě s plným výběhem, ale k stáru se začal cpát za námi do baráku a ťapat nám za patama, vděčnej za naši přítomnost…
    I lidi to tak mívají. A ti, co si zakládali na vlastní síle, dokud silní byli, možná o to víc.

  • rulisa

    Ale jak si teď pročítám zpětně jisté mejly páteční a srovnávám svůj běh myšlenek v pátek, pak v sobotu ráno při pokračování a jistém rozuzlení, a teď, z odstupu a vychladnutí, tak mi docvaklo, jak to s tím serešmě mám já:

    Sereš mě, unesu to.
    Seru tě, neunesu to.

    To je blbý. To je fakt blbý.
    (A teď mě Ratka rozebere, moji pýchu a závislost na potřebě být nějaká, až ze mě budou chlupy lítat. :-D)

  • ratka

    159. no jiste :-) ta posledni veta. pes prileze kdyz mu je zle a nechce byt sam… stejne jako chlap. Ale OBA musi odlozit sovji pychu. OBA. A to je to nejtezsi na seznamovani.

  • rulisa

    160
    Oznámení pro anonyma, co se podepisuje anina, a přitom to aninka evidentně není?
    Smazáno.
    Pokud jsou nějaké námitky, prosím řešit na můj mejl, rulisa.cz a gmail. Děkuji.

  • ratka

    Jeste k 160, oba myslim jako ON a ONA. ze teda oba dva, pokud se chteji priblizit. Toho psa jsem pouzila jen proto ze ho nekdo pouzil nahore. Ale treba hodne lidi ve stari je osamelych protoze partner zemre. A i v te osamelosti se necemu uci. TEda tak to citim u moji maminky, ze ji to neco rika. Ze se zamýšlí nad tím, jak měla předtím vyplnený čast staráním se o někoho, a jak teď tam sedí… nepotřebně. Toto je dost silný zážitek. Ani ne že nemá muže, jako spíše: Co mám dělat se svým časem.

  • barča

    162 téma odhození pýchy – Ratko, vnímám automaticky k té tvé 134 – je to součást toho rozhodnutí. .

  • pa.

    Ó, téma, odhození pýchy. Pýchy na co? Co to znamená?

  • Liška

    Ech, ještě že přicházím s časovou prodlevou – řeči v komentech mezič. 101 a 111 bych těžko vydejchávala, na ty těžko něco říct. Připadají mi asi jako otázka Karkulína ze střechy:
    "Dopila jsi dnes tu lahev slivovice, cos načala ráno?"
    A odpověz ano-ne, reaguj na nesmysl, který se táhne…

    Ad seznamování – nevím, co víc říct, než bylo v tom mailu 157 – že je člověk opatrnější. A zároveň velmi ubyde "přirozených" nebo slíš samozřejmých, nehledaných situací k seznámení.

  • Liška

    slíš = spíš

    víš

  • ratka

    165. Lisko, jsem sla odpoledne k mamince a premyslela jsem jak odpovědet na otázku, co to je odložení pýchy… Je pravdou, že člověk je opatrnější a že má méně příležitostí. Na druhé straně ale má představu o tom druhém. Jakoby on chtěl určit jaký má ten druhý být…. a nebyl otevřený tomu jaký ten druhý ve skutečnosti JE.

    Takže pýcha znamená, že já jsem subjektem (ten co hodnotí a vybírá) a potenciální parntera je houska v krámě kterou očichávám a omačkávám zda je dost upečená. Chybí mi zde rozměr otevřené nejistoty a nevědění.

    Protože ve vztahu není subjekt a objekt, není jeden co si vybírá a ten druhý se teda nechá vybrat dle svých kvalit. Je to spojení dvou aniž by se vzájemně hodnotili, takže ve fázi výběru a třeba prvních schůzek by měli oba alespoň teoreticky připustit že nevědí jestli ta houska je dost propečená…. jednoduše to nechat být, otevřít se jeden druhému a nehodnotit se vzájemně. Jen tak spolu být. Ten co je subjektem (pozorovatel) se otevřít objektu a naopak. To je odložení pýchy, teda nadřazenosti pozorovatele jakože toho co ví a pozoruje. Jelikož cesty osudu jsou nevyspytatelné…. je třeba dát osudu šanci a přijmout i takovou možnost že zrovna ten "nevhodný" je ten jediný vhodný. Protože JE. A tešit se že někdo přišel, zavolal a ukázal se. Otevřít se tomu kdo přichází… není takových moc. A jak stárneme, tak jich je pořád méně. A děkovat třeba za toho jediného který se ukáže. To je odložení pýchy. I když jsi se na to neptala, ale odpovídám i když se neptají :-)

  • rulisa

    162
    Ale to už zas není o seznamování, Ratko. Tvoje maminka se přece s nikým neseznamuje.

    Takže protože jsme napsala k tématu trvalého soužití něco, co souvisí s moéjí pýžchou (být "dobrá", být ta, co dělád ruhému jen radost a co je na ni druhej pyšnej…), znamená to, že se vlastně moc nechci seznamovat? :-)

  • rulisa

    166
    Vím. :-)

    167
    To s tou houskou je blbost, Kdo to tak dělá, tak prostě neuspěje, protože mu nikdy nikdo nebude dost dobrej, ale ten to tak dělal dycky, ne až po čtyřicítce.
    A ti, co se seznamovat chtějí, tak si myslím, že je i baví poznávat nové lidi ve smyslu poznání ještě nepoznaného. A chlapi jsou třeba obecně vůči ženským daleko benevolentnější ve svých očekáváních, samo že výjimky typu "hledá se štíhlá dlouhonohá blondýna nepotřebující od muže finanční zázemí, umějící se postarat o domácnost a schopná reprezentovat svého partnera stejně tak na cyklovýletě jako ve společnosti" se vyskytují stejně jako jejich obdoba "hledám inteligentního pohledného a charismatického muže se smyslem pro humor i zodpovědnost, materiálně zaopatřeného, ochotného být mně a mým čtyřem dětem milujícím, věrným a spolehlivým partnerem".

    No nic. :-D

  • ratka

    Ta 162 je mimo tému, ano. když dlouholety partner zemře…tak se ten druhý přeživší dostává právě do polohy: Jsem za dva. A jakoby s zavíral vrátka k novému partnerství. Tím že je za dva. Chybí tam poloha otevřeného nevědění a nejistoty kterou by přirozeně převzal a naplnil partner..

  • rulisa

    Jinak řečeno, to, co popisuješ, že by mělo být mezi dvěma lidmi při poznávání se, mi přijde jako naprosto jasné a základní, jinak si to vůbec nedovedu představit, a třeba když mi přišla nabídka od někoho, kdo to pojal rovnou jako curriculum vitae svojí osobnosti a životních úspěchů i splněných úkolů, nejspíš se tímto soupisem rovnou odepsal. Už mě nebavil ani maličko. A těžko bych mohla bavit já jeho.

    Ale je fakt, že systém seznamek "čím víc toho o sobě vyplníte, tím větší je šance, že se potkáte s tím pravým/pravou" člověka do tohohle přímo tlačí.
    Nicméně silnou informační hodnotu to má, i když jinou, než zřizovatel stránek zamýšlel – prostě chlapi, co o sobě vyplní kdekterou nabídnutou kolonku včetně údajů o úpravě intimních míst a velikosti nohy, jsem rovnou vyřazovala. Poslušní, snaživí, ale bez vlastní hlavy.

  • anina

    no..ono to sr…má taky nějaký stupnice :). Nevím o nikom, komu by ten druhý nešel něčím na nervy, vůbec nic by mu na něm nevadilo a naopak. A u starších je to víc znát a nebudou se měnit.

    I u dvojic, kde se zdá a vypadá vše skoro ideálně, je něco, co bys na druhém raději neviděla, nechtěla.

    Nikdy nikdo nebude u druhého naprosto bezchybný, ať je to žena, nebo muž. Asi jde o to, aby to, co vadí, se bralo jako už jeho součást, kterou dokáže ten druhý tolerovat, protože ho prostě bere jaký je a netrpí tím.

    Pokud to je už moc, pak asi z toho radši uteče do tý samoty.

    Když si představím moje dobré kamarádky, je snad na každé něco, co mi nemusí úplně sedět, tak jako jim na mně. A přesto, kdyby mi to přátelství nic nedávalo, nebudu je vyhledávat. Zůstávají i tak přítelkyněmi, protože mají dost toho, co mi na nich imponuje, proč je mám ráda..takové, jaké jsou.

    Pokud by mi muž stále říkal, že mě má plné zuby a jsem tlustá a nelíbím se mu např., nebo jsem mu odporná, pak bych to musela řešit, proč to snášet ?

    To bych pak unesla spíš, než třeba každodenní urážky hrubýho zrna.

    Neříkám, že bych necítila lítost, zklamání, ale mohla bych být ráda, že v tom nemusím žít.

    Pokud druhého štvou na druhém nějaké prkotiny, je to normální, protože nikdo není přece dokonalý a nelze vyhovět nikomu absolutně v jeho představách o mně, pouze se jim snad přiblížit..

    Někde ubrat, ustoupit jo, ale neohnout sebe. Tak i druhá strana.

  • Saul

    Když to je těžký s tebou Ru.
    Já ti chtěl aspoň popřát dobrou noc,ale ty stejně celou noc propláčeš s nedolitou dvojkou po koberci rozlitýho vína z té hrozné osamělosti….no tak aspoň dobré ráno Ru:-0))))
    http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/jones-norah/sunrise-33646

    Hooo,hooo,hooo:-)))

  • Saul

    Tobě

  • Saul

    173,174,
    já su asi fakt na palici,měl jsem tam pustit nějakýho chlapa,že?
    Ale když mi to přišlo takový ….no,já už musím,už mi tahají za límec a vybrožujou ochrankou a jo Liška má u mně průser,tu výstavu….že ji nepřimněla,,,,konec,už jsou fakt zlí:-)

  • rulisa

    173
    Nejhorší je, že máš vlastně pravdu.
    Chvilku jsem věřila… ale asi se to zas nějak nepovedlo.

  • rulisa

    Písnička dobrý.

  • anina

    Náhodou ..Saule, řekla bych, že Ru zrovna prožívá docela dobré období. On když se člověk rozvede, tak se z toho vzpamatovává, ať bylo, co bylo.
    Pak si uleví a žije si konečně v klidu po svém.
    Až v tom klidu ho napadne, že by nemusel zůstat sám..že třeba nechce..

  • Liška

    167
    ano, opatrnost může souviset s tím, že člověk má nějakou představu, která mu brání být otevřený.
    Ale nemusí!
    A to by ses divila, jak řada dnešních mladých lidí kolem dvaceti má právě tu představu!
    My ji nemívali svazujícím způsobem přesnou, ale teď je svět trochu jinde a ti,co jsou odmlada zaměřeni na výkon a na výsledek a na kariéru, ti zatraceně posuzuj své potenciální partnery! Zrovna jsem se s tím setkala.

  • rulisa

    179
    Souhlas. Taky to znám z okolí.

  • anina

    Liško, jo taky jsem postřehla, že i už ty někdy i ty dvacetileté holky koukají na to, kolik kluk b´vydělává, jak bude zabezpečená a někdy je to pro ni skoro nejdůležitější..ale přece snad dokud je tak mladá snad se i může zamilovat do toho, co není tak úspěšný. Jo, inklinují k tomu..bohužel.
    Asi je to tou dobou, doma slyší, ať si najde někoho, kdo ji zajistí.
    Na něco takového jsem fakt tehdy vůbec nemyslela, je fakt, že mnohé bylo jinak.
    Tak opravdově zamilovávat do spolužáků se časem budou jen holčičky od deseti výš :)
    Bohužel ti starší už si nemohou dovolit žít s někým, koho by nakonec živili..

  • anina

    Jedna moje známá s kterou jsem kdysi denně jezdila ráno metrem byla taky sama a ne už úplně nejmladší.
    Pokaždé si naproti nám sedl chlap, jen vystupoval o stanici dřív a nespustil z ní oči.
    Trvalo to tenkrát dost dlouho a ji už to dost znervózňovala. Řekla jsem ji, tak se ho zeptej proč, neusmál se, jen koukal a koukal.
    Jednou z toho metra vylítla za ním už naštvaná a zeptala se, proč. A byla ruka v rukávě :)

  • rulisa

    Musím se pozeptat, jestli v T. nemají v územním plánu výstavbu metra. :-)

  • anina

    :))), není jen metro :)
    Asi se lidi nejsnáž seznámí v práci.Třeba by je to ani nikdy nenapadlo, ale dozví se o sobě dost, poznají se v různých situacích, tak odpadá takový to zkoumání kdo je kdo.. a najednou ho mají po čase vedle sebe..

  • rulisa

    Metro měl být vtip.
    A v práci… Jen to ne. Už ne.

  • anina

    :)), není jen metro :)
    Myslím, že nejlépe se lidi seznámí v práci, nebo někde při nějaké společné činnosti.
    Třeba by je vůbec nenapadlo, že to tak bude..
    Vědí o sobě dost, znáš jejich reakce a chování, tak odpadá taková ta detektivní činnost.
    Všichni kameníci do T. :), nebo stačí několik na výpomoc :)

  • anina

    Proč to píšu dvakrát ??
    Měj se hezky Ru, dobrou :)

  • rulisa

    Neva, mohla bych snadno smazat. Ale nesmažu. napíšu jen: Ta detektivní činnost mi na tom vadí nejmíň.
    Nechci už člověka z profese. Je lepší, když je odjinud.
    Brou noc.:-)

  • barča

    mám pocit, čím víc o tom člověk přemýšlí a spekuluje jak by, co by – nedomyslí to, jen se trápí, všelijakými pochybnostmi. zbývá pouze důvěra v to co je a to co se děje. Ru, tohle píšu spíše sama pro sebe.

  • rulisa

    Nikoli, je to ok. Dospěla jsem k témuž.
    Co se stalo, stalo se, co se nestalo, stát se nemělo.
    Co bude, bude, co nebude, neubude.:-)
    Co je, je ok.

  • barča

    ano Ru, přesně tak jsem to myslela. dobrou noc. :-)

  • rulisa

    Dobrou.
    Zítra jedu zas na pár dní pryč, tak tu po mně nevyhlašujte pátrání, utopit se nehodlám. Saule, ta písnička je supr.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.