Takový pěkný dotaz. Dobře to zní, vstřícně, nesobecky… „Nejde mi jen o sebe,“ říká se jím. Dušička se zatetelí blahem, roztaje pod projeveným zájmem…
Takový pěkný dotaz. A tak zrádný.
Na rozdíl od výzkumů srovnávajících písemnou a reálnou podobu respondentů, nemám v tomhle případě nasbíráno tolik podkladů, abych mohla svoje závěry podat jakožto statisticky průkazné. A přesto tvrdím, že sex je nejpřesnější způsob jak poznat chlapa takovýho, jaký je.
Prostě jsem došla k názoru, že sice v sexu se dá ledacos naučit, ale sám sebe tam nikdo nepřeskočí. A že co se dá skrýt, potlačit či přehrát něčím jiným v běžným životě, to při sexu velice rychle vyleze na povrch.
A taky to platí naopak.
Nemusím znát toho kterýho chlapa kdovíjak dlouho ani ho mít prostudovanýho do hloubi všech záhybů jeho duše, abych dokázala odhadnout, jak asi zhruba vypadá sex s ním. Ledacos se sice pak může "doladit" či "dohledat" trochu jinak, může být, že v lecčems jeho šlupičky přetvářky opadají, ale spíš bych řekla, že často jsou to šlupičky z vlastních očí, co něco nechtěly vidět.
Jak to máš ráda. Jak se ti to líbí. Takový pěkný dotaz. Nepřímo říká: "Nechci na to skočit a buch buch a hotovo. Chci ti to udělat právě tak…" – Hm, odborníci tvrdí, že ten dotaz je naprosto v pořádku. Že lidi by si měli říct, co a jak chtějí. Co jim vyhovuje. Že by o tom měli mluvit, měli si říkat… Hm…
Přiznám se, že už delší dobu tenhle dotaz slyšet nemusím. Ani trochu. A nechce se mi na něj ani odpovídat.
Jo, vím, jak to mám ráda. Mimo jiné různě. (A teď se v tom prase vyznej. Teda chlape.)
A taky vím, jak to ráda nemám. Mimo jiné ne podle mýho návodu.
Protože buď to v tom chlapovi je, to co je ve mně, nebo není. Když je, přijde na to. Přijdem na to oba. Že ne hned nebo ne napoprvní? Možná o to líp.
Když to v něm není, změní se celá snaha o vstřícnost v jeho dřinu, aby to dělal správně a nic nepokazil. Přičemž to stejně nebude ono a nakonec jsou z toho na jedný straně rozpaky ("Říct mu to, nebo ne? A jak mu to říct? Nerozhodím ho definitivně? Můžu za to já?") – na druhé straně rozladění ("Dělám, co si naporučí, a jsem akorát za blbce, dyk to na ní vidím, sex podle komandátu, a stejně všechno špatně.").
Jak to máš ráda? – Takovej zdánlivě lichotící dotaz. Ve skutečnosti – ať se na mě zlobí kdo chce jak chce – alibistickej. Troufám si tvrdit, že hodně z toho, jak to kdo má rád, se dá odhadnout z toho, jakej je "normálně". Když to můžu zhruba odhadnout a pak "dohledávat" já u něj, proč by to nemohl zhruba odhadnout a pak "dohledávat" on u mě? Dyk to dohledávání je tak hezký…
Alibistickej dotaz. Zdánlivě vstřícnej, zdánlivě říkající "Chci ti to udělat právě tak, abych tě potěšil, abych vyhověl tvým přáním." Ve skutečnosti říkající "Chci ti to udělat právě tak, abych byl dobrej." Dotaz mě osobně varující, že ten chlap si možná moc nevěří. Nebo je pohodlnej, ba línej. Že mu hodně záleží na tom, aby dopadl v mých očích dobře, ale že sám o sobě moc nevymyslí. A nedohledá. Že s ním těžko najdu něco novýho, našeho společnýho, jeho…
Protože pro mě není důležitý, jestli něco je nebo není přesně podle mých představ, není pro mě krásný to, co se mi složilo k nohám jako plnění mých představ. Krásný a důležitý je to, co jsem našla s někým, od někoho, v někom.
Nedokážu se cítit dobře s chlapem, se kterým nenajdu nic, co bych nevymyslela či nerozhodla já. Ani v sexu, ani v životě.
Komentáře: