…dvacet let. A přesto se k ní pořád, tu a tam, vracím.
– Noc hořká, malátná a vazká
sahá po nás a věstí,
že přibude mi další vráska
a otisk tvých prstů na zápěstí.
Když prošla jsem s tebou podsvětí,
řekni, má lásko, jak je ti?
– Od tvých slz se mi rameno zmáčelo,
tak pevně věříš,
že mezi námi nejsou stěny,
ledovou rukou saháš mi na čelo
a říkáš:
Jsi jak země po výbuchu sopky rozpálený…
…a až bude stará čtyřicet let, zaslouží vzpomínku jako dnes…
Bože můj, to musíme mít i stejný nálady??? :-) Ty sem sopkou, já tam obrem Atlasem… Kam ten svět spěje… :-))
(2) Souhlas. :-)
S váma to nějak cloumá, holky :-))
Fido-re-mi atd. : Říká ten, komu sedm "č… ehosi" kouká z každýho voka, jo??? :-)))
Podpásofka. Za vytrhávání věcí z kontextu už tě tu snad Rulda jednou proprdla, ne? :-))
Fidlidáj: Miluji být proprdávána zas a znovu! Jen houščeji! :-))) (Byť neprávem…)
(7) Regionální žužlalistka, hehe
Fidel bude mít brzo natrženou… A nenapíšu to, o co, že ne? :-)
No, tu třeba taky… :-)
(9) Židel? To snad ne, tolik se tu zas nevrtím :-)
Vám tak nechat jeden den prostor… A už tu praští nábytek. :(
:-)))
hm, ja nevim moc jsem tech slzavych chlapu nezazila. Vlastne mi zadny nebrecel nikdy na rameni. Uskuhranych jsem zazila nekolik, ubreceneho zadneho…
Nesanasim, kdyz na me nekdo saha ledovou rukou :o(
Radkooo… :-)))
To je dialog (nikdy neuskutečněnej, dovolím si upřesnit). :-) Za tou druhou odrážkou proveď změnu pohlaví, prosím. :-)))
(ledový ruce mívaj baby)
Upřesňuji ještě jednou: Změnu pohlaví v textu. :-))
jako vykladacka textu jsem uplne k nicemu :o)
Mas pravdu, je tam rozpaleny.
A ona na nej saha rukou
a breci mu na rameni.
A jeeejda, zebych byla taky basnirka, tak to se blizi konec sveta!!!!
Ja jsem se kdysi pokousela o basne, ale to byly same exaltovane plky. Ted kdyz to ctu, musim se jen smat :o)
Většině (z tohohle období zejména, ale nejen) se taky dneska chechtám, ba chytám se za hlavu úděsem. Ale u některých se i po letech pozastavuju. A říkám si, kruci, jak jsem tohle tehdy věděla? Když jsem to psala a lautr nic o tom nevěděla…?
asi jsi byla rozumna. coz se o me neda rict. Ja jsem byla naporosto desive strevo.
moje neskutecna naivita a detinskost dycha z kazdeho slova. Nevim proc jsou nekteri mladi rozumni a nekteri tak hrozne pitomi. Nechce se mi verit ze je to jen vychovou.
veskera moje "poezie" byla o nenaplnene lasce. A o touze po lasce. Jsou to vsechno verse o zoufalstvi, ktere tryska z hloubi duse aniz by k tomu melo duvod. V podstate legrace :o)
Rozumná..? O)
Tak proč jsem se kruci… – No nic.
(20) No, ona je většina básniček o lásce. :-)
myslela jsem tim, ze jsi byla rozumna ve smyslu navazovani normalnich laskyplnych vztahu :o)
Teda o nenaplněné a o touze po ní. :-)
A i ty, co se tvářej "naplněně", často bejvaj jen sny autora. :-)
(21) Tak tím si nejsem jistá už vůbec.
byla jsem asi od desiti let cekatelkou na velkou lasku. Odchovankyni vsech romanu, cervenych knihoven a vsech Angelik, kde jsem znala zamilovane pasaze zpameti. A tak jsem cekala na ten moment, kdy se ta nebesa otevrou a ten pravy si me odvede. Bohuzel realita se ukazala mnohem sedivejsi nez fantazie. A moje maminka me utesovala s tim, ze v zivote je to uplne jinaci nez v knihach :o)
Aha. Tak já to měla jaksi… Naopak.
Touha by byla, zamilovanost každou chvilku taky, oči srnčí a úsměv na líci… Ale nakonec dycky zvítězila ta apriorní nedůvěra ke všemu, co jen trochu zavánělo červenou knihovnou. Včetně mé vlastní touhy. Po lásce jsem toužila, ale byla jsem dítě, co se jí bojí a umí se jen prát. V jedný vteřině dát všechno, v druhý se toho leknout a být pryč.
Takže – pár těch plačících jsem viděla. Bohužel.
ja jsem taky byla porad zamilovana (od tech desiti) Bohuzel v momente, kdyz me dotycny chtel, me zamilovanost presla. Bylo to hrozne. A neslo s tim nic udelat.
Mě přešla v okamžiku, kdy jsem zjistila, že ho přeperu.:-))
jeejda, ty jsi se taky prala? Muj muz vzdycky tvrdi, ze je hrozne stesti, ze jsem zustala takova malinka :o) Hlavne pro nej!
Strašně ráda. Mám z dětství na svědomí několik ublížení na zdraví s nutností lékařského ošetření, z toho jeden natrvalo zlatej zub. Jenže časem už se se mnou jako s "něžnou a křehkou" ženskou prát nechtěl. Tak jsem se prala nefyzicky. A to nikdo neprostál.
"…nikdo nechtěl…" Zas výpadek.
mej se, jdu do hajan. Rano vstavam!!!
neprostal neboli neustal :o) Mela jsem ten samy problem, ovsem ted opet hodim do placu svuj vek :o) : Casem jsem nepotrebovala s nekym merit sily. Ono se to jaksi sklidnilo samo, zeby hormony?
(34) Omlouvám se, že jsem tak odpadla bez odpovědi, ale už chvilku jsem pobíhala po baráku s tušením průseru, až jsem nakonec vypálila do kotelny. Ráno taky vstávám brzo. Tuším, že budu shánět opraváře na kotel. :-)
(Momentálně mi můžete říkat Popelka. Nebo Uzená Karkulka.)
Komentáře: