Mimikry

/  35 komentářů

To, co stavíme kolem sebe. Co si budujeme jako ochranný (či záchranný) prostor.
Třeba chlad, který ukazujem těm venku, aby na horko uvnitř nemohli, třeba úsměv, který si nainstalujeme téměř jako profesionální imidž, aby se ti venku neptali, proč jsme smutní a nesnažili se nás z toho smutku vypáčit silou…

A třeba nadměrná aktivita, abychom neměli čas vnímat, co bolí. Třeba utíkání od něčeho, vrháním se do něčeho jinýho, nebo zavíráním očí, zacpávaním uší… Třeba náhradní řešení za cokoli.

Ochranná slupka…

Prý když je někdo dlouho závislý jen na masturbaci – lhostejno, jestli chlap nebo ženská – stává se mu pak, že má problém při normálním sexu ve dvou. Že už jeho tělo i mozek odmítají fungovat na cokoli jinýho, než na co si dlouhodobě zvykly.

Jak dlouho je to dlouhodobě…

Jak dlouho to smí trvat, aby se chlad nestal z vnější clony běžnou normou, aby se úsměv nestal cynickým úšklebkem, aby se nadměrná aktivita nestala přebíjením všeho vnímání, aby se zavírání očí nestalo slepotou…

Jak dlouho trvá, než ochranná slupka přiroste, a už nejde sloupnout…

Komentáře:

  • Druandia 14.4.2006 at 9:59

    U každého je to "dlouho" rozdílné, ale myslím si, že se ta profesionální image vynuluje uvolněným a otevřeným přístupem u blízkých a přátel, takže by pa nemělo nikdy dojít k nějakému "překrytí"

  • radka 14.4.2006 at 10:04

    mela jsem leta tenhle problem. Ochranny val jsem si vybudovala jeste v detstvi. To co venitr bublalo a vrelo obcas vyhodilo pojistku. Zila jsem dvoji zivot. Nechtela jsem aby jini poznali co ve me vari.
    Kdybych nehodila zpatecku, tak se uhryzu zoufalstvim.
    Jsou lide, kterym dvoji zivot vyhovuje. Udrzeje je v napeti a ve strehu, laduje adrenalinem. Ja jsem jiz na to nemela dost sily. Najednou jsem musela odhalit svoje streva a nechat vsechno vylezt ven.
    Mam na to pravo i svuj vek. A komu to prilis smrdi, tak me muze obejit obloukem:o) Sklidnila jsem se, na druhe strane jsem ztratila hodne z vnitrniho pnuti (sex -appelu?:))) a toho vseho co popisuje Rulisa. Asi ma vse svuj cas. A ja bych pukla, kdybych se neotevrela a nestala tim cim jsem, obycejnou popletenou prumernou zenskou.

  • Lorrain 14.4.2006 at 10:22

    Znám to.-( Ochranej krunýř, do kterýho zalezu a ve kterym se mi nemůže nic stát. Pro okolí chladnej cynik, co si se vším poradí a nikoho nepotřebuje. Uvnitř rozechvělá, toužící po objetí. RAK. Klepetama odháním lidi kolem sebe. Jakmile ale někoho pustím do krunýře, sevřu a nepustím. Jak trefně napsala Radka – je to unavující a a stresující. Ale asi furt ještě nemám věk na to to změnit. Nebo chuť? Nevím…..

  • radka 14.4.2006 at 10:27

    myslim ze ta touha neco zmenit prichazi teprve vekem. vnitrni pnuti prinasi silne pocity prijemne i neprijemne. Mlady clovek neni pripraven na klid.

  • bos. 14.4.2006 at 10:32

    myslím, že slupku nelze sloupnout od chvíle, kdy si člověk poprvé neuvědomí, že ji nasadil, že ji nosí.

  • rulisa 14.4.2006 at 10:51

    Jenže když si to člověk poprvní neuvědomí, tak už je pozdě.
    A někdy si člověk furt uvědomuje, že je to slupka, resp. si to furt myslí, ale ve skutečnosti už to bez ní neumí. Už ji potřebuje, čím dál víc. Myslí si, že v jádru je jinej, ale ono to jádro je čím dál míň viditelný – i pro nejbližší kolem něj.
    Je to trochu jako se závislostí na cigaretách – člověk si říká – Můžu přestat, kdykoli se rozhodnu… Ale nerozhodne se.

  • teor 14.4.2006 at 10:57

    bos:
    vycházím z jiného předpokladu:
    a sice že nejprve si šlupku buduju nevědomě. A nevědomě nabaluju, rozšiřuju.
    Ti štastnější Šlupkáči si existenci šlupky v určitém okamžiku uvědomí.
    Ti nastoupili Cestu Odšlupkování :-)
    Ti ostatní pokračují v nevědomí Cesty Zašlupkování.

  • radka 14.4.2006 at 10:58

    naprosta vetsina lidi vi ze ji nosi, ale nevadi jim. naopak jsou na ni pysni, protoze je podminkou pouziti manipulacnich technik a s nimi spojenych vyhod.
    Clovek musi byt pripraven vzdat se vyhod, ktere mu slupky prinaseji. Videt je jako prekazku v ceste k osobnimu stesti.

  • teor 14.4.2006 at 11:04

    Stává se obojí.
    Lidi s nešťastným základním programem (výchova rodiči) mají slupku už od dětství a neví o ní. Můj případ.
    Ale tady je řeč o tom, že zdravý člověk podlehne…řekněme tlaku, a začne si sám vyrábět způsoby jak se s ním vyrovnat a to je ten druhý případ.

  • bos. 14.4.2006 at 11:23

    tak jinak: ve chvíli, kdy přerůstá místo pro ni vyhrazené? způsoby, které si vypěstujeme, se mohou stát zvyky, tj. plně neuvědomovanými aktivitami.

  • fousek 14.4.2006 at 11:26

    všelijaké slupky každý má – některé od narození, některé si udělá časem, u některých přežene tloušťku, u některých tloušťku podcení … slupovat je třeba jen ty moc tlusté nebo špatně umístěné … jinak spíš než na účelnost olupování věřím na "selektivní propustnost"

    jo, a problémy se sexem po jeho dlouhém nahrazování – se poddají. Tady mluvím ze zkušenosti.

  • teor 14.4.2006 at 11:42

    Ano, to "zazdění" do nevědomí je tím zlomem. Od toho bodu se spirála roztáčí mnohem ostřeji a vystoupení je mnohem těžší ne-li nemožné.
    Člověk v takovém stavu si to neuvědomuje, upozornění druhých nebere, stojí křečovitě na svých (šlupkových) názorech, názory zvenčí dokonce vnímá jako nepřátelské a obviňuje okolí z ubližování.

  • teor 14.4.2006 at 11:47

    fousek:
    svým způsobem taky nevěřím na olupování.
    v dobré víře pomoct jsem se pokoušel oloupat svou někdejší partnerku ale včas se ukázalo, že jí slupka chrání a pokud jí oloupu a nedám náhradní ochranu, tak jí spíš ublížím.

  • ghost 14.4.2006 at 12:37

    Eh, co mám dělat, se slupkou to neznám. A s tou masturbací – jednou se to přehoupne, a jsi někde za hranicí. Možná existuje někdo, kdo zná kouzlo, které to zlomí. Možná ne. Časem to přestaneš řešit. Říkáš si, že líp alespoň takhle, než vůbec ne. Jen občas, když někdo na čas vklouzne do života, do postele, do mysli – tak člověk zašeptá "to nic, prostě to tak je, já nemusím, hlavně že Tobě je fajn". Ne, tyhle problémy člověka neodstrkují od ostatních. Ale ten chlad – to je vězení. Poznal jsem takovou. Jednou jsem ji na krátký čas vrátil, vytáhnul ven. Jednoho dne se zase stáhla. Už neuměla jinak. Bylo to moc ošklivé – stát, a jen se dívat, jak pomalu zalézá zpět, jak mlčky křičí o pomoc a přitom už jí nikdo pomoci nemohl.
    Otevíráš různé dveře. Snad některé povedou i do léta (jak se asi dělá rozbolavělý smajlík?.

  • radka 14.4.2006 at 12:48

    teor: myslim ze nejde loupat nekoho jineho. to je zasah do nejintimnejsi sfery a nikdo na to nema pravo. Kazdy musi jen sam za sebe rozhodnout, kolik sloupne a proc.

  • teor 14.4.2006 at 13:02

    radka:
    zkusil jsem, narazil, pochopil, smířil se.
    můžu být rád že jsem neuškodil.
    teď s Tebou naprosto souhlasim.

  • teor 14.4.2006 at 13:05

    ghost:
    až přestaneme zakleté princezny zachraňovat, přestaneme je i přitahovat.

  • fousek 14.4.2006 at 13:10

    ad 17: když princezna někdy nepotřebuje zachránit, ale jen pochopit, že vůbec není zakletá – že se tak jenom zdá.

  • ghost 14.4.2006 at 13:41

    Kdysi dávno jsem uměl lámat kletby, aniž bych si vůbec uvědomoval jejich existenci. Dnes o kletbách vím takřka vše – ale už dávno jsem zapomněl, jak se odstraňují. To zůstává vyhrazeno jen mladým neopotřebovaným princům :-)

  • Jirka* 15.4.2006 at 3:00

    Trvá to šest let, Ruliso…

  • rulisa 15.4.2006 at 11:52

    (17) Na syndrom zachraňování zakletých princezen jsem poněkud alergická. :-)
    Záleží, koho a proč vedle sebe vy chlapi chcete. Jestli princezny…
    (20) Au.

  • kornel 15.4.2006 at 13:01

    rulisa (6): "ochranná slupka přiroste", když tě porazí tvůj vlastní strach – strach, že když ji odložíš, tak ti někdo může ublížit, strach přibrat si ke svému břemenu ještě nějaké to cizí, strach z "nepatřičného" chování, strach "být na obtíž"… Zkrátka nemyslím, že je to druh pohodlnosti (x radka 8), protože nadměrné nošení tohoto druhu masky vede jen a pouze k prohlubování vnitřní samoty. Před sebou samým se nejspíš nedokážou schovat ani největší "opouzdřenci". Svoji "skutečnou tvář" vidí určitě ráno nebo večer, když se podívají do zrcadla…, anebo si ji uvědomí, když někdo nečekaně (a z jejich pohledu samozřejmě i prostoduše)"pochválí" tu oficiální masku, kterou nosí ("Teda tu tvoji vyrovnatost, tu ti fakt závidím…")

  • radka 15.4.2006 at 18:11

    kornel: nemluvila jsem o pohodlnosti, vubec ne prave naopak!!! Mluvila jsem o snaze (casto velke drine) predstirat ze jsme jini nez ve skutecnosti jsme. Protoze si myslime ze je to tak lepsi (to je ten manipulacni prvek), ze se nam bude zit lepe, ze nas budou lide akceptovat nebo respektovat, ze nas budou mit radi (nebo naopak se nas bat) Kazdy ma svuj ideal jaky by chtel byt a tak se pracne uplacava do teto podoby. Veri ze je to pro nej dobre. A skodi si tim.

  • kornel 15.4.2006 at 20:24

    Radko, tak to každý myslíme něco jiného. Pokud se "schovávám", tak se možná chovám necitelně, ale nemanipuluji. Je to zkrátka jakýsi pohyb (stažení) dovnitř sebe sama. To co popisuješ ty, směřuje naopak ven – do tvého okolí…

  • radka 15.4.2006 at 20:29

    Mozna mas pravdu, mozna ne. Protoze clovek se neschova do vzduchu, nezmizne :o) Nastavi pred sebe jiny oblicej, jine chovani, jine vystupovani. Musi dat te slupce nejakou podobu. A tou slupkou mate okoli. Presne jak pise Rulisa: mimikry Zda to je nebo neni manipulace je jen veci nazoru :o)

  • rulisa 15.4.2006 at 20:35

    Mimikry tomu řekla před časem Dee Dee, jen jsem se chytla. :-)

  • ghost 15.4.2006 at 20:39

    Radka [23]: moc hezky jsi to popsala. Pomalé odřezávání se od své přirozenosti, až je obtížné se k ní vrátit. A přitom ten obraz, co člověk nabízí světu, tíží stále víc.

  • radka 15.4.2006 at 20:42

    rulisa ghost: naspsala jsem jeste dva komentare do proudu dva :o) K vasemu dialogu.

  • rulisa 15.4.2006 at 20:44

    (28) Uhlídala jsem. :-)

  • ghost 15.4.2006 at 21:01

    Četl a souhlasím :-)

  • kornel 15.4.2006 at 21:21

    radka (25) Nechci se přít, ale pokud si buduješ ochranou zeď, třeba zdůvodů, které uvádí Rulisa, tak se za ní fakt můžeš časem úplně "ztratit" – nikoho nezajímáš a každého hned na počátku odradíš. Ale ty píšeš o snaze, aby tě druzí akceptovali a respektovali. To mi spíš evokuje situaci, když se snažíš někam zapadnout, někam patřit. Pak se přizpůsobuješ, stylizuješ a možná i manipuluješ – podle toho, kam až jsi schopna zajít…

  • radka 15.4.2006 at 23:03

    clanecek u Satai me inspiroval jeste k jedne myslence ohledne formy a obsahu v ni.
    Ja preferuju obsah, forma prichazi teprve na druhem miste. Rada se setkavam s lidmi stejneho razeni. Abych nemusela dlouho hledat, kdo je na me vlne pouzivam sito :o) Moje mimikry. Kdo pres ne vidi, je muj clovek!

  • ghost 16.4.2006 at 14:22

    Některé formy potěší pohled, byť jsou bez obsahu :-)))

  • radka 16.4.2006 at 22:18

    ghoste: to mas pravdu, ale zrovna tohle neni muj pripad :o) Mozna proto kladu takovy duraz na ten obsah. Znas tu bajku o kyselych hroznech :o)

  • ghost 17.4.2006 at 0:16

    Radka: Nu, já neznám Tebe, tak těžko mohu soudit, a Ty neznáš mne, tak také můžeš soudit jen těžko – než se to někdy rozhodne, mějme za to, že Tvé formy by mi zrychlily dech i tep – a kdyby ne, tak to svedeme na obsah :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.