Jede auto jede. Někam, jen tak, jednou vlevo, jednou vpravo, na kruháči kolem dokola. Jede k cíli Kam se zachce.
Jede a stopařům by i zastavilo, ale nezastaví.
Protože těžko vysvětlovat stopaři, že v tomhle autě možná dojede tam a možná zpátky.
Někteří stopaři mají cedule. Praha. Hradec Králové. Nebo jen Pha. HK.
Někteří stopaři cedule nemají. Někteří si je nevyrobili. Někteří jedou jen tak. Kam náhoda doveze.
Těm posledním by bylo jedno, jestli dojedou tam, a nebo zpátky. Ale jedou pořád tam. Protože stopovat se dá jen v jednom směru. A těžko vysvětlovat autům, co jedou okolo odtud i odtamtud, že je fuk, kam se dojede…
Leda si vyrobit ceduli Kamkoli. Nebo jen zkratku. KK. Oboustrannou. Vzít ji do ruky a vystrčit do silnice, přilepit na přední sklo.
Nikoho s takovou cedulí jsem zatím neviděla. Všichni vypadají, že jedou do Právě tam.
Takže nakonec se ti správní jenom neumí přiznat, a proto se nenajdou. Řekl kdosi.
Když jsem před časem jela jen tak a šoféři, co mě nabrali, se ptali, kam jedu jako do té finální cílové stanice, vymýšlela jsem si různý varianty. Taky trochu podle toho, kam jel ten dotyčnej.
Občas jsem to neodhadla a udala cíl, kterej byl z jeho směru o něco dřív, než by se mi líbilo. Ale už se nedalo změnit.
Někdy je nám hloupý přiznat, že chceme dojet právě někam, nebo jet jen kamkoli. Tak řeknem to, co se zdá být přijatelnější. A ten druhej jede podle toho.
Pak se ti správní nenajdou, protože se neumí přiznat.
Komentáře: