Chci možná příliš.
Držet a nepustit.
Tak moc jako jindy ani málo.
Změnit směr od sebe k sobě na stálý, nenávratný. Říct, Stiskls, tak drž, ať neupadnu přes tu strž, ať neodhodí mě to pryč, nechci být na to sama, při tom, v tom, s tím, opuštěná rozsahaná, tam někde na prahu, už ani na vteřinu, prosím, nepouštěj už mě z dosahu…
Že mě to bolí? – Trochu. Ať.
Jen než se to zlomí…
Pustíš-li, ztrať.
Hezké.
Silné.Možná…svazující?
(3) Taky se trochu bojím.
Všechno nebo nic?
(5) Ne.:-) Trochu něco jinýho. Ultimáta nerada. :-)
Jako obvykle – moc hezky napsané. Je zajímavé, že většinou, když je něco krásné, taky to bolí. Bez bolesti by se krása nedala zcela poznat, ani vychutnat.
Hanci:to zni jaksi masochisticky.
Ru: Ceho se bojis?
(8)Toho, že to může vyznít (či být?) trochu svazující. Byť i jen tu pro jednu chvíli. :-)
ru: aha!
Přišlo mi mejlem**Tak trochu vydírání – s obligátním prostorem pro budoucí "Nechtěl jsi slyšet".
Ale jinak (nebo snad právě proto) hezké.**
(Dotyčný se bál konfrontace. Ale je to názor, tak patří sem.)
závazek pro tu chvíli … někdy to musí být svazující, jinak to není vůbec
Přesto to může někoho děsit.
Tak trochu vydírání – s obligátním prostorem pro budoucí "Nechtěl jsi slyšet".
Ale jinak (nebo snad právě proto) hezké.
P.S. ano, můj názor, který jsem opravdu zaslal mailem a který jsem ať už z jakýchkoli důvodů neměl chuť zveřejňovat.
Ahoj Ruliso :-)Krasne, silne, pravdive.
A nechces prilis.
Komentáře: