Pěkná, že jo.
Nakonec je lepší, když už je, že ji člověk má, než aby ji neměl.
A zítra mi přijdou zdemontovat starý topení.
-
Na té pajcce je něco zvláštního?
Na některých prý je,ale už jsem zapomněl co.
A mají o hodně vyšší cenu,než těch 50Kč.Doufám,že máš pro pány mistry plnou ledničku lahváčů:-)
-
Ru, tak všechno nej a všechno dobrý, ju? :-)
At se daří! :-) -
1. seskoč si z vedení, sice si na něm stojím obvykle já :-)))
Gratuluji, štěstí, zdraví a neohrožené vykročení do druhé poloviny přeji
-
A jóóóóó:-)))
A já myslel,že se Ru dala na numismatiku:-)
Tak se připojuji ke gratulaci.
Teď ještě přežít tu druhou pajcku a ve třetí si už jen užívat:-) -
Dík všem. Říkala macecha, že je to dobrý, že ta druhá se odčítá. Ona prý je už na osmatřiceti. :-)
Zvláštní, nebylo mi smutno v tu neděli, ale až včera, když jsem to postovala. -
-
Jojo, našla jsem ten článek, už jak jsi to napsal nahoře, to víš, že jsem hned zkontrolovala, že nemám žádnou minci cennou. :-)
-
tak padesátikorunu jsem našla :-) rok 2008
-
8:
ta je taky vzácná,já ji od tebe Ratko koupím.
Za dvacku:-) -
9. noooo, pro bezdomovce určitě :-)) jsem se právě dočetla že se jich vytiskly miliony :-)
-
Však já je už všechny mám ve sbírce.
Ta tvoje poslední mi chybí:-) -
Aháá, já na tom jsem jako Saul ad1.
Gratuluju k dožití se! To už znamená docela slušnou úspěšnost v životě, když se člověk dožije nějakýho věku, no ne?
-
ja už se k té své kulaté hodnotné minci spíš doplazim,než dožiju.
Ale pak se vše změní,to bude zlom a potom už bude ráj na zemi.
Ze je to tak Ru,ze jo?:-)
A Ratko.
Teď jste majáky v bouři nás mladých,životem zkoušených a stále nezkušených.
Teda tu zodpovědnost vám nezávidím:-) -
Nedávno jsem byl nedaleko jednoho místa,kam jsme „kdysi“ jezdili,spousta zážitků,vzpomínek,včetně divné a o to víc vzrušující love storry a pak jsem to „kdysi“ spočítal a vyšlo mi víc než 30 let!
Úplně studenej pot mne polil:-( -
Panebože, ten chlápek, co jsem ti o něm psala, je taky narozen 6.6., taky blíženec, jako ty. To nemůže být náhoda.
-
15
Neboj, není, já nejsem 6., jen jsem to 6. napsala. O dva dny se zpožděním. :-)
Neměla jsem totiž padesátikorunu na nafocení. :-)) -
Škoda, to by bylo hezké.
-
12
Úspěšnost v dávkování štěstí. Když si vemu, kolikrát už jsem je měla, že jsem ještě pořád tady, kolikrát mě něco minulo těsně jak sekyrka kolem hlavy nebo padající garnýž nad mou židlí nebo na střechu obrácený auto bez střechy, který mi tím uřízlým sloupkem udělalo akorát promáčklinu na krku, ne kousek vedle do spánku…
A to počítám jen ty události, kterých si jsem přímo vědomá. -
13
Já věřím, že to dáš. A pak budeš bard – strážce majáků. :-) -
17
Nebo děsivé.
Tři šestky v datu narození… -
všetko naj Ru! ;-)
-
Právě jsem se vrátila z ozdravného pobytu z Hranic na Moravě a samá zajímavá zpráva. Rulisa má narozky, Sobotka odluku a sousedi novou plechovou boudu! Ruliso, užívej si nejkrásnější roky života…
-
Dík oběma.
Jo, špatný to teď není. Jen ten blížící se konec je nějak blíž. -
Ale je zajímavý, že teď od neděle je to lepší než těch pár měsíců před ní. Jakoby ze mě něco spadlo, asi jako když člověk do něčeho, co se dlouho jen blížilo, už konečně spadl. A je to.
Tak jestli to jednou takhle bude i se smrtí, tak to bude ok. -
ru
Tak to je fajn! Je to i pochopitelný.
Ještě s tou smrtí, aby to bylo fajn, žejo,… To je divný, co – my všichni, co se tu bavíme, jsme živí, nikdo není z nás mrtvej, a jednou budem mrtví. To je pitomý. -
25
Takový… zvláštní. Všechno to uvnitř, co nepřetržitě cítíme, sáláme, nasáváme, najednou pryč, jako by nikdy nebylo.
Vůbec nic to neznamená.
Nevím, jestli je lepší se snažit si to co nejvíc představovat, aby si na to člověk zvykl, nebo na to radši nemyslet vůbec. -
To taky nevim.
A mám hroznou nechuť připustit, že nic to neznamená. Radši si hýčká, že to něco znamená.
(Jé,hýčkat je zdrobnělina od hýkat… říkám si, abych utekla pomyšlení na tu smrtelnost. A kdyby jen smrtelnost,spíš neexistenci, nebytí a ne-smysl, nevýznam. To je horší,jojo.)
-
„Chytrému napověz, hloupého trkni.“ Nebo kopni… už nevím, každopádně mně nestačilo ani dvacet komentářů, až ten dvaadvacátý :-) Asi jsem celou tu dobu neměl čas pořádně vnímat, to je potom jedno, co čtu…
Ať Ti, Ruliso, štěstí pořád dávkuje potřebnou formou, přímo vědomou :-) -
24-27:
On má asi život mnoho podob,ale zákonitosti jen jedny pro všechny.
Když je člověk rozklíčuje,tak jde nakonec rád pryč,aby poznal zase nějaké nové,které ho třeba nakonec zase vyplivnou zpět do těch starých -nebo jde sám,aby se ještě přiučil a nebyl v novém povolání za vola.
Akorát se obávám,ze ta škola života bude brzo tak brutální,ze vlastně nebude o co stát -
Jinak,to je úvaha sice po 3.pivu ale hlavně super celodenním výletu s krásnou tváři života.
My Kasandry jsme prostě k úsměvům nedůvěřivé,zvlášť k těm nedůvěryhodným. -
26:
Myslím,ze je to přesně naopak.
Budeme cítit ještě intenzivneji….
Ale se všemi důsledky,které jsme nebyli schopni před tím pochopit.
Což může být problém,ale zase jen náš vlastní.
No uvidíme:-) -
31. čím starší tím intenzivnější… všecko. jakoby se to prohnalo nějakým sesilovačem.
-
32 to se mi dělo s umírajícíma kočkama. Ten náš vztah hodně zintenzivněl. Třikrát. Snad mě to teď nečeká, Fikusovi bude za měsíc teprve pět.
-
33. moji kočku jsem oplakávala měsíce :-( rvalo mi to srdce :-) teď se tomu usmívám…ale další kočku nechci.
-
Vzala jsem si ke čtení králičí hlavu z polívky na obírání, a právě když jsem se dočetla k 32, „…intenzivněji…“ jsmed intezviněji zmáčkal laebku za účelem rozlomení a vydobytí mozečku, v ruce se mi to rozletělo, vystřelilo a půlka rozvařené králičí hlavy mi ohodila klávesnici, podlahu, koberec a zeď za topením, co tam už není.
-
32
Nemám všechno intenzivnější, naopak mám pocit, že spousta věcí už je daleko slabších. Nicméně se na ně dokážu daleko líp soustředit a umím je už diferencovaně vnímat. -
34
Našeho psa jsem oplakávala jen málo, protože jsem cítila úlevu, že už se netrápí.
Ale tem smutek za ním, stesk po něm, nezeslábl za celé roky.
Naopak spíš zesílil, jak se ve vzpomínkách ten pes spojil s nejhezčími roky s mými dětmi, v manželství. -
No,příště si radši takový úvahy odpustím.
Před chvíli mne málem smetl kamion,to bylo fakt o fous.
Ještě teď mi prdel cvaká jak knoflíkářům.
Ale intenzivní to bylo,to je pravda:_) -
pamatuješ si to? tedy jaké to bylo v ten moment, kdy tě málem smetl.
-
Já jsem si to uvědomil až už jsem ho předjel a on začal troubit.
V té chvíli už žádný nebezpečí nehrozilo.
Když jsem ho předjížděl,tak jsem se akorát divil,proč má furt vyhozenej blinkr a až pak jsem v zrcátku viděl,že mu v pruhu stálo auto,takže musel odbočit do mýho.
Pak jsem si nadával,že jsem si nedal bacha.
Dokonce jsem možná to stojící auto viděl už dřív,ale nějak mi to nedocvaklo.
Prostě furt ve střehu člověk musí bejt. -
pocit o smrti intenzivně jsem měla jednou, při tom znásilnění v Rakousku, tři chlapy a kudly….
prostě najednou cvak, nehybnost a ted umřu. odevzdanost…..prostě mi došlo, že se jim neubráním a není uniku…..nezabili mě, byla jsem nehybná ale čekala jsem na to…..že to přijde….nestalo se tak, měla jsem štěstí…..neběželo mi v hlavě nic, nic jako v těch filmech…..prostě nehybnost a intenzivní pocit, že umírám. -
41. tento pocit je asi u každého jedinečný… nejvyšší intenzita jaké je možné docílit. všecky síly se akumulují, dojde k amoku.
-
42
K amoku?
Barča teda popisovala pravý opak amoku, řekla bych.
A obecně u zvířat naprostou většinou nevede vědomí neodvratné smrti k amoku, ale k nehybnosti.
Je to pudově fyziologická záležitost. -
42. ano, proto píšu že je to jedinečné. u někoho strnulost u jiného amok
-
Proto píšu, že zas tak jedinečné není, že předsmrtná strnulost je pudově fyziologická záležitost.
-
Ratko, „amok“ byl před tím. jdeš, nečekáš, někdo do tebe vrazí, spadneš, jinej tě chytne, jinej tě kopne, jinej tě drží, neorientuješ se, nevíš, jen vnímáš, že jsi na zemi, odřená, vnímáš hlasy, to jak dostáváš rány, nebo jak kdo tě a kam kopne a snažíš se bránit a snažíš se z toho nějak dostat, vyčerpáš se, neudýcháš to, neubráníš se….je to obrovskej pro tebe chaos a odehraje se to příliš rychle…..a pak zjistíš v mžiku, že to nedáš….a znehybníš…..viz. 41.
-
nevím, zkušenost z nedávna… nechci to tady moc popisovat. jen že ani tři silní policajti nestačí, zlomeny nos, sedřená kůže do krve, svázání do kozelce a nelidský řev, zvíře se brání do posledního dechu. pořád může, pořád mu valí krev do žil.
-
jen bych chtěla říct… že to zvířecípudověřvoucí je uvnitř schované. když to člověk ví, drží zvíře na uzdě. nenechá ho dělat bordel.
-
věřím, že mě ta nehybnost zachránila…..před ubodáním…..
že prostě si to na mě odbyli…okradli a šli ode mě. -
i když klidně mě mohli podříznout až po tom…..no, prostě měla jsem štěstí…..
nevíš, co se těm násilníkům honí hlavou…. -
bohužel dnes je svinská doba….stupnuje se násilí…..dnes bych to třeba s těma albáncema nepřežila….každou chvíli čteš na netu o násilí, o emigrantech…o násilníkách co provádějí…..zvykáme si na to…..
-
47
Ale to není před smrtí.
Nikdo nepopírá amok jako boj o život. Natož amok jako záchvat.
Ale když po marném boji a kruté bolesti přijmeš fakt neodvratnosti, úděl oběti, padneš do té nehybnosti, víceméně otupění, je to fyziologická obrana organismu a taky možná pud, aby ten konec tedy už přišel co nejrychleji a s co nejmenší další bolestí. A to je to zvířecí. Nemá to co dělat s nějakou uzdou.Tři silní policajti jsou čajíček. Ti tě jen pacifikují.
Ale řekla bych, že kdyby tě po půlnoci přepadlo pár cize mluvících přisnědlých chlápků, párkrát ti třísklo hlavou o chodník, nakopalo do ksichtu a do břicha a strčilo nůž na krk, na nějakej amok bys hodně rychle zapomněla.
Pro chlapy mlácený a mučený někde v podsvětí nebo ve válce, kdysi na gestapu atd. to platí pinktlich. Vzdají to nakonec taky, žádnej amok. Jen už vydržet, než přijde smrt. -
52. první odstavec – ano, přesně tak.
-
chtěla jsem tím říct, že si těžko můžete vybírat jak budete reagovat. že to spustí automat. často si to dotyčný nepamatuje, protože ho ovládne pud.
-
54
No vždyť já tvrdím přesně to samé. -
zkroutili mi jednu ruku dozadu, jak mě drželi…..to hodně bolelo, asi nejvíc…..to nemůžeš nic….pak už po tom to bolí všechno….začneš vnímat teprve všechny ty kopance, odřeniny naplno…..a pak je ti fyzicky blbě až na zvracení a ted ten hnus…tři chlapy v tobě udělaný….špína……pak třes, pak ten šok po té, brečíš, zvracíš…nevíš..okradená, špinavá, cizí země, cizí město……nikomu bych to nepřála tu bezradnost….
-
56
To už je zas stav po. -
57. jo, taková „druhá smrt“
-
55. já taky. jen jsme to chtěla říct… že je to mimo „já jsem“. tedy nemohu zapomenout na amok, pokud v něm jsem… je to mimo vůle. je to neovladatelná hrůza
-
56. to už jsi ale při vědomí, ví co se děje… uvědomuješ si to jako osoba, jsi si sebe vědomá a svůj stav přítomnosti máš svázaný s minulostí. Když se probereš z amoku, nevíš co se dělo…jakoby kus života někdo vystřihl. Zajímá mě to, protože si říkám bůhví jak to mají zvířata… třeba si to taky nepamatují. Ve stavu nepříčetnosti nejsou vědomé.
-
60. Ratko, tak to tě zklamu, nikdy jsem neměla amok, že bych si nepamatovala …..neměla jsem dokonce ani nikdy takovou opici a okno jak se říká……že bych si něco nepamatovala…..
-
59
Ratko, ale my nepsaly o amoku, ale o stavu těsně před smrtí. -
máte pravdu, obě… psala jsem o něčem jiném, o psychotickém ataku. Takže jsme se pak minuly. Zatím :-)
-
Psychotická ataka je nemoc. Při nemoci probíhají fyziologické procesy v těle nenormálně. Nemá to co dělat s pudy, pudy jsou tím právě porušené.
-
Taky Ratko nevíš,co tomu tvému amokari běhalo v žilách.
Jsou drogy,po kterých člověk ještě utoci i rozstrilenej jak reseto. -
64. a co tedy řídí to tělo? jaké síly? odkud se berou a o co jim jde
-
65. četla jsem že bad trip může přijít po čemkoliv… a u schízy třeba jen tak z ničeho nic. je to jak z jiného světa.
-
ja nemyslím bad trip.
Nedávno to v jednom dokumentu popisoval nějakej americkej veterán z Iráku,jak proti nim vybíhali mladí kluci s granátem,dostali jednu kulku do hrudi,druhou…vysekali do nich celej zásobník a oni běželi dál a řvali Allah akbar.
Dokud jim neustřelili hlavu.
Sám říkal,že to opravdu vypadalo,jako by byli nesmrtelní.
Přitom to byl jen chemicky navozenej amok. -
66
Biochemické. :-)) -
66
A o nic jim nejde. Proč by jim o něco mělo jít. Těm silám. To jsou jen interakce prvků, iontů, chemických reakcí. -
68. myslím že něco takového se může stát i při běžné psychóze, že takový člověk má neuvěřitelnou sílu a odolnost, nic necítí a jede na nějaký „divný“ pohon. i když ho rozstřílejí, vem si RAsputina.
-
Ratko, probůh dělej něco s tím spamem u sebe na blogu, nebo tě to za chvilku zablokuje úplně. Už tam máš i azbuky plnej škopek.
-
72. podívám se na to… i azbuka? :-)))
-
ááááá,tak to Putin probouzí spící agenty:-)
-
58 barčo
no to teda, to je něco příšenýho, co nepřeju nikomu na světě, hned mám puzení od toho utéct pryč, jak je to hrozný. To seš dobrá, že seš!! -
63 ratko
nééé, cože zase, dneska teda ukázkově, prostě ukázkově! Jakýpak „pak jsme se minuly.“ Prd, ty sis od začátku psala o jiných situacích a setrvalas v tom i po několikerém věcném upozornění. Já asi padnu smíchy, to je fajn, dneska jsem se ani ještě nezasmála, až teď, jak vždycky odtušíš něco jinýho nebo že to bylo něco jinýho :- ))) -
71 co furt máš s tou psychózou, že ji rveš všude – asi je teď pro tebe nějak aktuální, důležitá, zaujala tě? Tak si o ní napiš článek u sebe, jinak o ní budeš vyprávět i vnoučatům u snídaně :))
-
72. díky Ru, udělala jsem tam pořádek.
co se týče ostatních (blbých) témat, vyhnu se jim. Je kolem mě mimořádně rušno. není to špatné, jen že je toho moc a všecko najednou. Pak se těžko orientuji v prioritách. Protože důležité je úplně všecko.
-
78
Jééé – poslední dvě věty jsou totiž popis toho, co se děje při psychotické atace. -
79. no sláva, konečně to někomu došlo že jsem v ní furt. trvale. a sleduji jen z reakcí, co je pro ostatní blbost :-)
-
80. tedy nedůležité… a naopak. Některá důeležitá témata mě pak minou protože asi si je vůbec nevšimnu. a z reakcí odezírám, že se něco stalo a domýšlím si co asi nebo se přímo zeptám.
-
Pokud to máš pořád, tak to není ataka. To je prostě taková porucha. A o té my u tebe víme, akorát tebe dycky znova popudí a pak rozlítostní, že ti sdělujem, jak to vidíme my ostatní, a že se tě snažíme vyvést z toho bludiště nějakým jedním směrem. Takže mně z toho už dávno vyšlo, že si na tu poruchu sice stěžuješ a odvoláváš jako na omluvu svého konání, ale současně jsi na ni hrdá a pěkně s láskou si ji opečovávš jako svou a jenom svou a nikdo ti na ni nesmí šáhnout. :-)
-
82. šahat můžete :-) jen mě nesmíte tlačit nějakým směrem. jakože tam si mám zalézt a to dělat, aby to bylo dle nějakého (mě neznámého) pořádku. to pak chytnu paniku… a prchám někam, ale nevím kam. prostě dopryč.
-
83
My můžem dělat, co budem chtít, Ratko. Naopak ty nemůžeš manipulovat lidmi vymáháním si svého s odůvodněním, že když se ostatní nebudou kroutit tak, jak je ti příjemno, chytneš paniku a budeš hrozně ublížená. -
84. píšeš že mi nesmíte na moji poruchu sáhnout. nemyslím si to . myslím že na ni můžete sáhnout. MOje porucha je zřejmá a srozumitelná. Někdo ji snese a někdo ji nesnese.
-
84:
Nikdo si nemůže dělat co chce\ bude chtít
Gor, když to zakazuje jiným.
85:
Já ji snesu,ale je pravda,ze si ji očividně láskyplně pěstuješ.
Ta porucha sama o sobě nenasira,máme všichni nějakou a třeba i horší.
Ale z toho hyckani si jí jsem někdy krapet rozpacitej. -
85
Kdo ji snese, tak tě nechá, abys s ním cloumala podle sebe, ale on s tebou cloumat nebude, a kdo s tebou cloume, aby sis všimla, že ty cloumáš s jinými, znamená to, že tvou poruchu nesnese? -
86
To byl samozřejmě jen obrat pro názornost ukázky nesmyslnosti tvrzení, že „vy mi nesmíte dělat“, že.
Nikdo nemůže dělat, co chce. Není mi půl roku, abych tohle nevěděla.
Ale zakazovat může každej co chce. To může.
Otázka je, nakolik to ostatní budou respektovat, že. -
87:
Nemyslím,ze Ratka se mnou cloumá.
Kdyz její poruchu snesu.
Co je ta 87 za argument vlastně?
Pokud to teda není útok. -
Mně i slovo porucha připadá silný. Co takhle strategie? (tedy ne že by záměrná)
-
89
To byl útok. :-) Takovej malej, za ten od ní, štycnutej troškou maličkého zapírání. :-))Cloumá těmi, kdo – v návaznosti na debatu paralelně probíhající u Lišky – si nevšimnou, že je stáhla do svojí debaty místo té původní a proč. Že jim nenápadně naimplantovala jiné myšlenky o původním textu, než byly v textu původně. Tebou necloumá, ač ty necloumáš jí, páč je ti tohle většinou fuk, ty to glosuješ víceméně jako externista.
-
90
Ratka si přeje poruchu. -
92:
„bez díry v mozku dnes nelze zit“
Napsal Hrabal už v minulém století.
Ratka si se svoji poruchou žije celkem dobre a já ji to přeju.
A já jsem za svoje poruchy při bližším ohledání vlastně taky rád.
Respektive za pochopeni souvislostí.
Spokojení bezporuchoví roboti tuhle šanci nikdy nedostanou. -
Nicméně každého mozkové díry jsou jeho soukromá věc a když už je vystavuje,musí být přístupný kritice a ne se ji divit.
-
94. nemyslím že je vystavuji. jen si „nedám pozor“ a ukážu je. V robotickém bezporuchovém stavu není vidět. Jen ve stavu uvolněném, vlastně šťastném. Jeví se to pak jako hýčkání, jsem šťastná taková jaká jsem. tedy šťastná ve smyslu vnitřního prožívání. Jako robot oplošťuju.
Domnívám se že to platí obecně. -
95.kritice se nedivím, je zcela oprávněná, rozumím znechucení druhého. ale nevím co s tím, když e začnu omlouvat nebo ho litovat je to ještě horší :-)))
-
93
To byla odpověď na profesně zatíženou opatrně taktní Lišku.
Ratka si přeje, aby to, co projevuje, bylo vnímáno jako výrazná odchylka od normálu, jako porucha. Někdo jiný si naopak přeje, aby jeho porucha byla vnímána jen jako odchylka zcela nepodstatná. Jiný to neřeší, neb ví, že jsou to jen slovíčka a že všechno patří do množiny jevů, každý extrém vyvážen někde v jiném místě něčím jiným. -
97. necítím to že si to přeji, přeji si aby mě nejbližší přijali takovou jaká jsem. a to se doma děje, právě tím soužitím a že člověk nemá jen protivné (pro druhé poruchové) stránky ale i druhé které to srovnávají. Ale pokud narazím na nepřijatelnost mého vystupování, musím to nějak pořešit. Odmlčet se nebo to uměle řídit. To že to vnitřně řídím, je poznat… takže to nedává smysl a je lepší neříkat nic.
-
95
Nemyslím, že je vystavuješ, ale myslím, že je máš jako obrannou zeď, kterou se zakryješ vždycky, když ti začne být v nějaké komunikaci nedobře. Zdůvodníš si to jimi, oznámíš to ostatním, vylíčíš, ráda, a tím to máš omluveno. :-)
U Lišky píšeš:
„…jediné co mi můžee pomoci je korekce abych ostatní neděsila a neotravovala tím jaká jsem.“
Ale jak tu korekci vůči tobě uplatnit, když snahy ti sdělit, že něco už je mimo, pak od… ehm… některých… vnímáš jako osobní útok a hostilitu?Ale to neber jako výtku, je to jen popis děje, taky mi to žíly netrhá. Sdělení „nechci o tom a tom mluvit“ vnímáš dobře a klidně, tak není problém. Prostě je potřeba to zavčasu takhle polopatisticky použít, nebát se to přímo takhle napsat, a třeba předejdem spoustě zbytečně zapletených ztracených diskuzí.
-
99. no asi jo :-) nechci o tom mluvit zní dobře a pro druhé víc přijatelně než vykličkovat v mlze.
-
Jo, a bylo to myšleno i na mě, nebát se to takhle napsat, zkusila jsem to teď u Lišky a dobrý.
Komentáře: