… a může to být kdykoli.
Čím dál víc si myslím, že cokoli se děje, děje se tak, aby se to skládalo k sobě. Do sebe. Ačkoli to přichází z různých stran, světových, časových, lidských…
Periferie, co se scházejí na hlavní ulici.
Bez nichž by hlavní ulice nebyla.
Které by zanikly jako nikam nevedoucí satelity, kdyby nebylo hlavní ulice.

Všechno se vrací.
Prý jako setba dorostlá ke sklizení.
Ne jako trest. Ne jako odměna.
Jako dar. Pochopení. Kámen do stavby.
Chyba není kámen vypadlý ze stavby. Chyba je příliš velký kámen odštípnutý ze skály v lomu.
Někdy dlouho trvá, než dostane tvar, který je možné zasadit do zdi.
Někdy dlouho trvá, než se z různých stran sejde všechno, co je třeba, aby s tím kamenem šlo hnout. A dosadit ho.
Než se pro něj najde místo.
Byla chyba chybou?
Když všechno má svoje místo…

Co bylo i co nebylo.
Špatné odstřely v lomu. Nedostavěné zdi.
Kameny, co ležely. Třeba dvacet let.

Děkuju, tatínku. Za těch dvacet let.
Za mých devětatřicet.
Že jsi tak trpělivě čekal, až dosadíme kameny mé i tvé.

Děkuju těm, kdo jste mi pomohli ohledávat, kam dosadit. Třeba nevědomky.
A tobě, kdo jsi pomohl vidět nejvíc. Dal sílu říct.
Jeden dosazený kámen uvolní cestu k dalším, do zdi jich zapadá vždycky víc najednou, na různých místech, z různých stran, světových, časových…
I ty… Na svoje léta hezkej seš… :-)