Člověku často odsuzovanému se při zmínce o soudu zježí veškeré ochlupení, takže snadno zapomene na existenci dalších významů slova "soudit". Podle toho co jsi napsala soudím, že jsem plakal sice hezky, ale u nesprávného hrobu :-)
Každý působí na první pohled – nějak. Podle toho, jak se mne sem tam leckdo snaží chránit před tím či oním, nebo před sebou samým – soudím, že v tom prvopohledovém posouzení působím jako hodně slabý. Jaký jsem v tom druhém pohledu mohu sám jen těžko usoudit. Výsledky mechanické zkoušky tlakem rád nechám k posouzení jiným. Sám sílu jiných posuzuji podle schopnosti přiznat vlastní chybu. Soudím, že bych v téhle vlastní zkoušce sám také vždycky neobstál :-)))

Ibádovo oko: znamená to snad, že si síly potřebují poměřovat s druhými jen ti slabí?

Ghoste, to není o měření sil.

Jirka*: někdy jsem děsně líný. Asi proto jsem vlastně neschopný :-)

Ru:už je to tady..tak pěkný prááázdniny.

Nestíhám, ale stručně – souhlas s IO – (3). Přesně. Není to o měření sil.
Revize soudů – samozřejmě.
Vrátím se k tomu odpoledne. :-)

A dost blbý je, když se ve svým odhadu spletou. Blbý hlavně pro ně (ten druhý se z toho většinou otřepe a vyjde silnější než dřív). Šáhnou vedle a ukáže se, že oproti předpokladům ten druhý není tak slabým, jak se zdál. Pak dojde k "boji", neboť něco jako konstruktivní dialog nepřichází v tomto nerovnocenném vztahu v úvahu, ze kterého vyjde jeden vítěz (ještě silnější) a jeden poražený (ještě slabší).

Jirko*, tobě dlužím odpověď. :-)
Lenost a neschopnost z lenosti je odjinud. I lenoch může být silný, stejně jako slabý. A neschopnost – v čem, čeho? Udělat kariéru? Postavit dům? Postavit se sám za sebe nebo za své blízké? Přiznat si pravdu? Žít svůj vlastní život, a ne život jiných nebo na jiných visící jako kámen?
Je tolik různých neschopností… Který z nich by nás měly a který naprosto nemusejí trápit…?

Jirko,držím ti palce,tos to pěkně schytal vysvětlit lenochovi,aby máknul no ,věřej ti tak co ti zbývá

ad 3 a 13: naprostý souhlas, ani nemám, co bych jiného dodala.
Jirko, nezáviděníhodný úkol, držím palce.

Radko, tak už jsi Citadelu četla podruhé? A že jsem měla pravdu!

nasla jsem citadelu na Internetu pod http://www.odaha.com/littleprince.php?f=Citadela. Prebehla jsem ji rychle behem peti minut a nevychazim z uzasu. Ano, je to velmi podobne mojemu zivotnimu stylu. Zeby me kniha ctena pred triceti lety ovlivnila na cely zivot?
Staci si vzit prvni odstavec: Byl jsem až příliš často svědkem, jak se dal soucit nepravou cestou. Ale my, kdo vládneme lidem, jsme se naučili zpytovat jejich srdce a věnovat pozornost jen tomu, co si jí opravdu zaslouží. Odmítám cítit lítost nad okázalými bolestmi, jež trápí srdce žen, a stejně tak nad umírajícími, a stejné tak nad mrtvými. A vím proč. V jedné době mého mládí ve mně probouzeli soucit žebráci a jejich vředy. Najímal jsem pro ně ranhojiče a nakupoval balzámy. Karavany mi přivážely z jednoho ostrova zlaté masti, po nichž kůže znovu přirůstá k masu. To všechno až do dne, kdy jsem pochopil, že si na svém zápachu zakládají jako na vzácném přepychu, kdy jsem je přistihl, jak se škrabou a pomazávají lejnem, jako by hnojili zemi, aby z ní vydobyli purpurový květ. Chlubili se jeden druhému svou hnilobou, byli pyšní na almužny, které dostali, neboť ten, kdo vydělal nejvíc, připadal sám sobě jako velekněz, vystavující tu nejkrásnější modlu.
Je to facinujici cteni, a moc tezke.

(24) – Jo, děláme to stejně jako ti žebráci.

Myslela jsem to obecně. :-)
Vzpomněla jsem si na jednu z Ženy – nemůžu si vzpomenout nick, ale byla to nějaká zdrobnělina jména, ty budeš vědět – co na tomhle stavěla svou cenu, svou odlišnost největšího utrpení, která ji v jejích očích stavěla nad druhé a nad jejich názory, a škrábající si své bolístky říkala tomu "zkušenosti".

myslis alanku? ktera vsechny kolem kritizovala, ale sama omdlevala kdyz ji nekdo rekl svuj nazor? :o)

Radko, přesně ten úryvek, který jsi vybrala, to je to, co mi Tě připomnělo ve Tvých příspěvcích. Naprosto souhlasím s Citadelou a tím i s Tebou. a myslím si, že je možné, jestlis četla tu knihu jako hodně mladá, že Tě mohla ovlivnit na celý život, protože jsi tak moc inteligentní, jak jsi. Moc zdravím.

Ahojte,
HRANICE jsou hodně důležité!!! Občas zkoušímm ty svoje je trochu korigovat, ale když zjistím, že už stačí, opravdu je nechám jak jsem si je stanovila. Nejde pořád ustupovat a samozřejmě nejde ani opak.Spíš vědet za co jsem schopná jít aniž by mně to ohrožovalo a co jsem schopná zkousnout aniž bych to brala jako újmu.