Zvláštní..Já se zase vždycky bála, abych nepůsobila jako muž.Souhlas s Kornelem,že agresivitu mají v sobě obě pohlaví.Jenže já ji zažila o mnoho víc právě v té mužské podobě a jak ji bylo dost,zůstane mi myslím navždy odporná.A tak si možná proto až přehnaně zakládám na svém ženství a už hlava ostříhaná "na kluka" mě docela trápila.Jsem jasně na chlapy,ale musí být citliví a jemní,takže něco spíše z toho ženského principu.Je mi jasný,že jsem to vše zjednodušila,je to mnohem složitější.

Máš pravdu Radko,tak po 70ce se ty rozdíly někdy rapidně stírají,protože v hormonech už je pak totální chaos.

ja moc zenske hormony nemusim :o) A agresivni jsem az az.

Já tedy nemohu mluvit za celé mužské pokolení, ale za sebe dodávám, že s tím v podstatě souhlasím. Jenom k tý vaší diskusi nesměle podotknu, že ta ženská agrese (ať už je vyvolána čímkoli :-)), je obvykle taková záludnější, a proto se jí taky hůř čelí. Jde třeba o permanentní nevěcný kritky, různý animozity, opovržlivý pohledy… Agresi v mezilidských vztazích je totiž možný chápat i jako snahu po dominanci.

moje agrese neni zaludna :o) Ale treba: vyjizdim z firmy sluzebni oktavkou a najdnou vsechno houka, vytecena chladici kapalina. Tak jsem vybehla z auta zvedla kapotu a jecela jak nepricetna ze se na to zkurvene zajebane auro muzu vysrat (snad to sezere blog) vybehla jsem jak furie pro destilku a vsichni uskakovali a chctali se :o) Protoze jsem hrozne spechala a to auto a clkovy bordel me stval. Proste cholerik a to jemoje agrese. Ale muse bych neublizila.

Tušil jsem, že si asi tak trochu naběhnu :-)) Spíš jsem to myslel tak, že agresivní chování může mít i jinou podobu, než když se třeba Radka snaží domluvit svému služebnímu autu :-) Pro mě ale snad vůbec nejhorší je, když tyhle "ženský zbraně" (ještě jednou se omlouvám za ten obrat)použije nějakej jinej muž, který neumí jít – třeba při řešení pracovních sporů – do otevřenýho konfliktu (tím samozřejmě nemám na mysli zrovna rvačku)…

Radko,ty metody jsou samozřejmě hnusné a na h….A taky je v tom krátkozrakost,stojí to na blátě, no nic moc.
Kornel,někteří muži jsou ještě větší drbny,než ženy a to mě vzdycky zarazí.A intriky..?taky jim to tu a tam jde docela obstojně.Asi to hodně platí v té prac.oblasti.

Anino, taky souhlas. Snad by se to dalo říct opisem asi takhle: Někteří muži mají zkrátka nadbytek ženských hormonů :-)

Kornel v pohodě :o),chápu..

Zatím jsem s evrátila jen z rajtování běžného. :-) Agrese v tom lepším slova smyslu – jít do řešení čelem – se pro mě právě vylučuje s těmi manipulativními techniky. Ty jsou zbabělost, neochota řešit čelem. Dostávala jsem svého času rady, že právě s muži takhle jednat musím, prý takticky. Příčí se mi to. Ale přesto ne vždycky umím všechno řešit přímo, občas se přistihnu při vlastní zbabělosti. :-) A současně jsem zjistila, že je fakt skutečně hodně chlapů, co od ženský právě takový jednání nejen očekávají, ale i předpokládají, a jiný neakceptujou. Možná, aby pak o to líp mohli nadneseně mluvit o typických ženských zbraních? :-)

Zatím ahoj asi v pondělí večer

Pokud se týká snů o tom, že jsem chlap, mívám je. Občas. Naposledy dneska v noci. Zřetelně jako už dávno ne. Ještě pořád si ten sen pamatuju, což u mě nebývá pravidlem, spíš řídkou výjimkou. A myslím, že to má opravdu hodně společného s agresí. Nikdy jsem nad tím nijak nepřemýšlela, jen měla vždycky ten den (nebo ráno) po snu divný pocit. Většinu své pracovní doby posledních 15 let se pohybuju mezi chlapama. Zjistila jsem, že tak jako se ženské dokáží chovat "jako chlapi", stejně se chlapi dokážou chovat jako ženské. A mnohem víc, než by se mohlo zdát. Mám pocit, že jsem tak někde uprostřed. Typicky ženská manipulace mi vždycky byla a je cizí, nikdy jsem to neuměla a nikdy jsem to tak ani necítila. Ale na druhou stranu nedokážu řešit problémy tak, jako chlapi. Přímo. Jsem moc zbabělá.

jeste poznamka k Ru 21: Ja taky reaguju na hormony, ale neodvozuju z toho nejake manipulacni chovani. Kdyz hormony rvou, tak jsem cela napruzena jako papinak a litostiva, a vsichni kolem me jsou pak taky napruzeni a litostivi. Protoze moje nalada je jako nakazliva nemoc. A kdyz je tak kolem vidim, tak je lituju a omlouvam se za svoje dny. A kdyz jsem kolem ovulace, tak nadherne vonim (sama sobe i vsem kolem) a citim jak tohle vabeni pronika prostorem. A ja muzu hazet otrcene nevsimaky a delat jako ze ne :o) Protoze vim ze me jeste nekdo bude hledat a premlouvat (nastesti)

hormonalni gulas :o) Muj prispevek byl reakci na Kornela, kde popisuje "zenske zbrane" a s tim souvisejici hormony aby to vzapeti poprel vetou : nejsem zrovna stoupenec teorií, které vysvětlují lidské chování převážně jen jako výsledek nějakého hormonálního koktejlu :-) Myslim ze jsme v souladu.

Co se tyce agresivity u sexu, tak sadisticke techniky musi byt odsouhlasene druhou stranou, jinak je to trestne :o)
Pokud myslis jen to ze zacnes druheho "jebat" z malicherneho duvodu protoze mas zrovna na to naladu tak tam prave se ukaze rovnocenny partnersky vztah. Rovnocenny partner te posle s nadhledem a bez skurpuli do ri.i. A jeste si poklepe na celo :o)
Jinak testosteron, sex a agrese ve me vzbuzuje spise pozitivni nez negativni pocity :o)

Myslím si tedy, že nějak zásadně z vašeho souladu nevybočuji. Jenom s tím rozdílem, že jsem odlišil "pudové chování" (agresivitu), při kterém svoje místo mají i hormony. A pak vědomé chování (agresivitu), kam jsem si dovolil zahrnout ty zprofanové "ženské zbraně". No a abych to na závěr přece jen zašmodrchal, to druhé chování je především o rolích, které se snažíme hrát nebo které nam druzí přisuzují :-)

Pro mě je to ta první varianta. Ta druhá je pokřivenina.

:-)))

Smích – vadí, člověče. V tomhle případě mrzí. Vědět to, neodpověděla bych.

Omluva. Už nechci nic řešit.

39Ghost: plne souhlasim! Patri to do kategorie ponizujiciho soucitu a zbytecne ochrany (ve stylu: prece tomu chudakovi musim poci-sam to nedokaze)

:o) nedelej si pr..el Zkus se zeptat nejakeho invalidy, co to je a jak se to pocituje.
Deti ponizujici soucit neznaji. Ty znaji pouze zvedavost. A po jejim uspokojeni – poznani.

(39) Zajímavý. Vysvětlils mi, co je horší. Nenapadlo tě přitom, co je horší než co? Apriorně předpokládáš, co druhý nemůže mít na mysli…

(44) nevím, co myslíš, že předpokládám. Závěr článku plus nedávno napsané "Tak jako u Ghosta na blogu, i tady končím. Abych neubližovala." – nic víc.
Nebo to ve mně má vyvolat euforii a bláznivé nadšení: "Ó, jak je šlechetná, ona mi nechce ublížit"?
Pokud budeš dělat něco kvůli někomu, s největší pravděpodobností tím poškodíš buď sama sebe nebo toho druhého. Pokud budeš dělat všechno jak chceš protože to chceš Ty, přinejmenším Tě budou všichni respektovat.

(46) Koukám, že jsem těma genderpředsudkama přec jen postižená, až dodneška jsem si myslela, že vztahovačnost je spíš ženská vlastnost. :-/
Ono nedávno napsané bylo na blogu nikoli Ghostově, kdy se autorky blogu hodně dotýkal způsob našich diskusí, které cítila jak cítila. Neubližovat dalším vedením podobných hovorů jsem se rozhodla jí, ne tobě. A na Ghostově blogu jsem skončila poté, co mi od autora blogu došel soukromý mejl, v němž mi napsal, že mu útočením na jeho blogu ubližuju. :-) A též poté, co na jeho ochranu vystoupili jiní. :-)
Článek tady se Ghostem nezabýval.

Byl o tom, že neagresívní lidé ve mně vyvolávají nutkání chovat se též neagresívně, tedy sobě nepřirozeně, chránit je před sebou, ze strachu, abych svým chováním netlačila někam jinam je a nedostala je do jim nepřirozené situace, v níž budou vypadat či se cítit jako blbci – tím jim ublížíš stejně, jako když je před sebou chráníš, obojí je ponižující.
Jsme u té síly. I neagresívní, jsou-li silní, neochranu prostojí a nikam mimo sebe se natlačit nenechají. Bohužel jsem v životě narážela daleko častějc na ty, co se nechali. Až pozdě jsem pak zjišťovala, že chráněni být chtěli a cítí se ublíženi, že chráněni nebyli. (I když to nikdy nikdo nepřizná a sám sebe vidí jinak.) Proto se jich bojím. Chránit před sebou je nedokážu, jen se od nich oddistancovat, po zkušenosti, že chránit před sebou nejde vydržet dlouho a výsledek je pak ještě horší.

Mluvím o dospělých lidech.
Napsala jsem ještě jeden koment, ale ztratil se mi. Teď mám frmol, třeba to dám dohromady pozdějc, uvidíme.

taky mám sny, že jsem chlap a mám to i se sexem. s agresivitou chlapa ve mně nespojuju – nebo spíš tu ženskou a chlapskou část neodděluju. bez zdravý dávky agrese bych nedokázala bejt zdravě něžná a nešlo by ani vychutnat si ty přechody.
a možná je to tím, že neřeším, jestli jsem kluk nebo holka – jednu se cítím tak a podruhý jinak. tělo mě sice pokaždý usvědčí, ale tělo je jak šaty.

Ru (48): ten první odstavec se mi líbí – v tom Tě poznávám :-)
Ale ten druhý – jen si něco namlouváš. Myslím, že sis programově vybírala slabochy, aby sis připadala silná. Umíš být agresivní – ale do opravdu silný ženský máš daleko.

Ru (48): ještě ťuknu :-)
No, na Ghostově blogu jsi se rozhodla nepřispívat poté, co Tě několikrát decentně požádal, abys neporušovala pravidla, která jsi sama stanovila (Tvá slabá stránka), a abys trochu zvolnila, protože má zrovna úplně jiný starosti. Jenže to bylo jak mluvit do dubu, a protože už vyzkoušel leccos a neviděl jinou možnost, tak udělal co udělal. Článek tady se Ghostem nezabýval – ale Ghost to taky ani nenaznačoval. Jen si dal dohromady, co o sobě píšeš, a přišlo mu, že se nevymyká zmíněné řadě jiných.
"I když to nikdy nikdo nepřizná a sám sebe vidí jinak." – nojo, tím si ledacos můžeš zdůvodnit – to je neprůstřelný. A já porád kde bereš tu jistotu, že lidi jsou takoví, jaký je chceš vidět – oni se vidí jinak a nepřiznají si to :-)
Distancováním od nich je před sebou nechráníš, pokud tomu dobře rozumím?
To je takovej, s prominutím, samožer. Jsi si jistá, že právě tohle potřebuješ?

(56) Ghoste, ujasni si, co mi teda vytýkáš – že tě chráním, nebo že jsem nevyhověla tvým prosbám o to, abych tě před sebou uchránila? :-)

Můžem se tady docela dlouho hádat, kdo jaká pravidla porušoval. Kdo první prosil a stejně se nedoprosil. Už jsem ti to jednou psala, otoč to, co vytýkáš mně, a dostaneš přesně to, co děláš ty. Jenže – víš, jak mi to přijde? Quod licet Iovi… :-)

Zajeď o pár příspěvků výš a podívej se, kdo začal se spatláváním a vyhrabáváním toho, co v něm kde v minulosti uvízlo, s dotčeností a obranářstvím ber kde ber.

Bývaly doby, kdy mě tvoje osobnostně rozborný všeznalý mejly vytáčely doběla docela dlouho, rozlaďovaly totálním neporozuměním a netaktem, ba ponižovaly. Už vytáčejí jen v okamžik přečtení. Kdy se chytám za hlavu a říkám si, zas už, on toho nenechá, ach jo…

Nahoře jsem ti napsala, že se omlouvám za nevšimnutí si času a že už nechci nic řešit. A nechci. Nechci ti nic vysvětlovat, v ničem protiargumentovat, zejména ne po mejlech, protože ti nechci ani poskytovat jakýkoli informace navíc, ze kterých bys zas udělal páranici a oblík mi ji naruby. Klidně komentuj, já se v případě podezření na riziko zamotání se do páranice budu držet jen souhlasných ano, či nesouhlasných ne. :-)
Distancováním se od někoho nechráním jeho. Chráním sebe.

Ano, v tomto si rozumíme už dlouho. :-)))

Taky se připojuju s gratulací: jste dneska docela dobře zasmyčkovaný a bohužel to není tím vedrem. Ghoste, ony ty zpětný sebeanalýzy sice mohou být důležitý, ale někdy je fakt lepší zůstat jen u evidování základních pocitů (krásný – ošklivý, mám rád – je mi protivný, chci – nemusím…). A Ru: docela mě mrzí, že se ta debata nakonec vůbec netýkala toho tvýho snu. Soudě podle několika málo osamocených reakcí to mohla být docela zajímavá diskuse dělající čest tomu dnešnímu děsnýmu horku :-)

Ale to vůbec neznamená (a vím, nikdo to tu neříká), že sem budu chodit jen kvůli diskusím, do kterých se nebojím strčit prsty. Voda proudí nejen u dna….

Jé, Jirko*… :-)))
(65) byla na Aninu… :-)

(65) O sexu a vztazích? Tak to fakt nevím, proč jsem se svým názorem přišel zkrátka. Hele, Ruliso, že ty mě taky tak trochu chráníš :-)))

:-) (68) Lákáš, vábíš, mám se přilepit an vějičku, nebo nemám? :-)
Tenkej led, víš…
Jo, s tím sebeuvědoměním asi jo.
Princip. Bez bloků. Jak může být přijímáno… Chce…?
Princip ženské sexuality – Vědět, že tohle chci způsobovat chlapům. :-)))
Asi moc seriózní názor dneska už nevyplodím. :-)

Ježíšikriste… Tak potřetí: Nic řešit nechci! Tím míň co kdy jak bylo a proč a co kdy jak kdo a proč co myslel nebo řekl. Je to tak těžký pochopit? Nech už mě umřít a ber mě jen jako články na nějaký téma, jo?

Ru (72): on po Tobě něco řešit ale fakt nikdo nechce.

val: podle toho přitroublého testu je můj mozek ženský :-)

Kornel (62): je to mnohem jednodušší. Já jen mám určitý pocit. Pokud najdu následně v textu něco, co můj pocit podporuje, napíšu to. Možná to může vypadat jako analýza – ale opírá se to jen a pouze o subjektivní pocity. Ostatně polovina z toho, co tu zaznělo, se opírá o subjektivní pocity. Uvažování černo-bílé ("krásný – ošklivý, mám rád – je mi protivný, chci – nemusím…") mi nejde – ani pocitově jsem na tom tak nikdy nebyl.

vyšlo mi mužské naprogramování – uf, to jsem si oddech' :-)

ghost (78): posunuješ tu diskusi daleko pryč od původního tématu… Takže jenom jedna jediná reakce: Nemyslel jsem černobílé uvažováni, ale základní pocity. Ty jsou pravdivý, a proto i uchopitelný. U tvých textů cítím něco jako pocit nepochopení, kterej silně vnímáš jako osobní křivdu. Nechci se tě dotknout. Z tvých příspěvků ale vyřazuje taková ta potřeba neustále si dokazovat (a ostatní přesvědčovat), jak si ve svým jádře dobrej a lidskej a že jenom okolní svět je nějakej divnej… Na chvilku to snad může trochu pomoci, ale podle mý vlastní zkušenosti to není životní koncept, na kterým by se dalo dlouhodbě stavět.

Kornel (82): možná jsem ani původní téma nepostřehl nebo nepochopil. Základní pocity prostě nemám dobrý kontra špatný a tak těžko můžu uvažovat v těchhle pocitovejch dimenzích. Co z mých příspěvků vyzařuje nemohu posoudit. Na každého působí jinak – tuhle zpětnou vazbu mám a vnímám.
Ale to je způsobem, jakým se vyjadřuju. Možná i tím ženským mozkem, co mi ten test odhalil. Víš, nedovedu si představit názor, který by se mne mohl dotknout. Každý na mne může mít názor jaký chce. Pokud mi něčí názor na mne vadí, tak se hodně rychle (a možná někdy až příliš ostře) ozvu.
Jestli jsem lidskej a dobrej – nebo nelidskej a zlej – to opravdu závisí na měřítkách, jimiž jsem poměřován. Jsou lidi, co mne mají za jemného a citlivého, a jiní, co mne mají za někoho, co si jde za svým. Okolní svět mi připadá normální – nic divného na něm neshledávám. A co se týká dlouhodobé stavby na konceptu – je mi přes padesát, takže já už toho asi moc nepostavím, to nechám na vás mladejch :-)

ghost (84): Oceňuji ten smířlivej tón, protože jsem si nebyl zcela jist, zda bylo správný, když jsem se nechal strhnout k nějaké reakci. Mám teď ale pochybnost tak říkajíc téměř profesní: Zatraceně, že by ta gadamerovská hermeneutika přece jen nebyla tou správnou cestou jak se dobrat nějakého poznání? :-) Koukám, že už je fakt nejvyšší čas, abych si šel někam zchladit ty přehřátý mozkový závity :-)))

Ru (79) Ahoj děvče, vítám tě mezi chlapy (takypřekvapená :o)

Radka: máte dílem jiné zkušenosti než já, tak cítíte něco stejně a něco jinak, než já – to je přirozené. Ukřivděný či nepochopený ne, zklamání může být. Mí předci nebyli stateční. Nevím, kdo mne tu vidí jako dobrého a slušného a kdo ne, a nemá to pro mne žádný význam. Životní koncept – to patří do jiné pohádky.

vyslo mi taky 140 jakoze muzske uvazovani, ale prijde mi to silne podezrele. Vetsinou jsem zvolila vyvazeny stred, zadny extrem protoze tak se citim. Ten zensky bod byla vetsinou nejaka uplne stupidni varianta.

Radko, to chce brát s rezervou, podle těch stránek bude muž asi každá druhá ženská. :-)) (Radši nerozebírám všechny ty křivky sexu a tak… :-)))
Test na mozek beztak jen o rozumu, kde je to ostatní, taky z mozku řízený? :-) Nehledě na to, že si nejsem jistá, jestli to nemají nějak naopak, dávala jsem střed i odpovědi, u kterých,jsme tipovala, že jsou spíš mužský i spíš ženský, těch ženských se mi zdálo víc… A nakonec – fakt bych se byla vsadila, že budeš chlap víc než já. :-)))

:-)))

Mmm… Většinou za čas zapomínám svoje články. Musela jsem si znovu přečíst.
Asi jo. Asi fakt dobrý. :o)
A pořád se ztotožňuju.