No dyk! U nás se říká "prdelí". :-)))

Ruliso, umis urcite skvele ovladat kone. Musi to byt skvely pocit. ja jsem sedela na koni jen dvakrat, a bylo to moc fajn. Ale je taky pravdou ze kun si delal co chtel. Kdyz zacal okusovat listy, tak jsem musel pockat az muprestane chutnat :o) Ja nejsem zadny pritahovac otezi!

A o cem to bylo? :o)

Mamed: me napadl pritel :o) Spravne jezdeny kun se da udrzet dvemi prsty. I Predstava jak si spokojene odzvykne udidlo ve me vyvolava usmev :o)

Ru, možná mě to napadlo, jak to myslíš.
Ale třeba ne…jistá si nejsem.
Pokud bych to přirovnání poznala správně, tak já za sebe bych snad řekla,že jsou i koně, co se ovládnout dají jen stěží, nebo taky vůbec.Třeba nechápeme, ale jsou prostě takoví..

11. dovolila jsem si vzit tve jmeno do svych ust (tastatury) u Ghosta :o) Vlastne totez co tvoje 11. Snad se nebudes zlobit. Predem se omlouvam ale nutkani bylo silnejsi :o)

Právě jsem četla. Proč bych se měla zlobit? Taky's mi nevylála, když jsem si dovolila totéž, a v problematičtějších (nejednoznačnějších) souvislostech. :-)

Ruliso: ja taky nemam pocit valky. Prijde mi to jako uhybne manevry sepie zahalene do modre barvy a ja ruzne picham klacikem do prostoru, abych zjistila zda tam jeste je nebo jiz utekla.

:-))) No, jen jestli nezkoušíš, jak malej podnět tej sépii stačí k barvení a kolik tý barvy ještě má. :-)))

(18) na Radku, jako obv.
(19) – Není to jedno. Je to skvělej trénink do reality.
Anino, mýlit se může každý, a taky se občas mýlí. To není neštěstí. Rozumní lidi to i u druhých pochopí.
Neštěstí je nemít názor, resp. brát všechny okolo jako názorově hodnotnější, k názorům povolanější než jsem já, a protože se ti okolo v názorech leckdy radikálně liší, tak mezi nimi bezradně plandat doleva doprava jako záclona ve větru. :-)

(Tak, a teď se Ani pochlap a pořádně nám dej do nosu oběma. :-)))

Radko,Ru,no počkejte, až já na vás někde narazím…tak to je samozřejmě vtip..
Radko, vůbec mi nevadí, že mi řekneš svůj názor, ani od Rulisy samozřejmě.
Určitě je to pro komunikaci důležitý.
A dokonce jsem za ty názory vděčná, taky vím, že to myslíte se mnopu dobře.
Ono snad nejde ani tak o to, že já bych názor neměla – ten mám.Problém je můj někdy, jak vidím zbytečný strach, abych někomu neprávem neublížila.
Taky vážně méně vidím do vašich delších vztahů.A tak to mohu vidět z pozice jiné, než vy, ale to by snad nemělo být na škodu,protože i já mohu z mozku vydolovat něco, co vám může unikat.Tak nevím, jestli jsem se pochlapila:)))

No jo, někdo jezdí silou, jiný dvěma prsty, ale pořád tam ta uzda musí být. Jako prostředek k řízení…8^)

Bez řízení za hlavu?! No páni… takhle si s koňma nerozumněli ani Vinettou s Oldou…8^) Zajímavá novinka, i když pro neznalého je novinkou asi všechno…8^) Když jsme u toho, za týden si udělám výlet do Pardubic na Velkou, heč…8^)

Ru,ad 27 – musí to být nádhera, když kůn nepotřebuje uzdu a jezdec se nemusí bát.Prostě harmonie na entou…

Teda co ten člověk (z odkazu) s nima dělá, to musí být zážitek…

…za kouknutí… :-)

Jirko, pardubicka ma pro me pachut hruzy a stresu. To kdyz se tam vrhaji militantni ekologove pod kopyta koni a desijou je. Koni s valijou po zemi po prekazkach i pred nimi. nerozumim ani jednem a ani druhym.

aha :o) Ochranci zvirat!!! Tak to jsou hrozni tuponi.

RulisoMoc krasne napsane. Tak krasne, ze se to vztahuje k mnohem vice vecem nez jen ke konim. A tema me rozhodne potesilo… Kdysi jsem jezdila, tak jsem se do tech dob prenesla :-)

dobré ježdění na koni. Správně ježděný kůň. No, já koním čerta starého rozumím – na koni jsem seděl všeho všudy jednou – bez sedla, a jediné, čeho jsem se mohl držet, byla hříva. A myslím, že takových, co o správném ježdění nemají páru je a vždycky byla většina. I v dobách, kdy koně byly v každém trochu větším hospodářství a sloužili především jako tažné zvíře, i k tomu, aby se člověk někam dopravil. A lidé na nich jezdili jako dnes jezdí autem – někdo to zvládal, někdo míň. A možná v té době vzniklo úsloví o "přidržení na uzdě". Možná se mýlím, ale koně se asi snadno leknou – tak snadno, jako každé jiné zvíře, a mnohem snáze než člověk. Když se kůň splaší, patrně zamíří co nejrychleji nějakým směrem – asi tím, který mu připadá nejlepší. Nevím, kolika způsoby jezdec může v takovém okamžiku koně ovlivnit co do směru a postupně i co do rychlosti, ale soudím, že ta uzda bude asi to první, co použije, jinak by se to asi nevžilo. Tak to použije, aby se kůň (emoce, nervy, nutkání říct, …) nedostal mimo kontrolu a nezpůsobil škodu, nezranil, neublížil. Tak chápu i termín "udržet na uzdě" – nedopustit neřiditelnost. Myslím, že i správně ježděný kůň se může vymknout kontrole.