Pás

/  31 komentářů

Sen dnešní druhý.
Stojím u pásu. Dílna. Továrna. Nevím, co zpracováváme. Možná něco třídíme. Možná kompletujem. Nevím.

Není to důležitý.

Důležitý je ten muž, co sedí u pásu vedle mě. Kousek vlevo, dva tři kroky… On má trochu jinou práci, proto sedí. Nepřijde mi to divný.

Ten muž je o něco málo starší než já. Tichý, soustředěný.

Jen občas, když vzhlédne, má v očích něco…

Usměju se.

Je tam.

Nemusíme spolu mluvit.

Pak se ze dveří odkudsi ze suterénu vyrojí několik cizích lidí. Saka, koženost, úřední lejstra v náručí. Inventarizace. Kontrola odkudsi. Na dílně rázem napjatě mlčenlivý ruch byrokratických včeliček.
Je mi to jedno. Jsem tam já a on.
A přišel i šéf. Dělá cosi na konci pásu, taky jen kousek ode mě, jen na opačné straně než ten první muž. Šéf na mě drží, vím to. Má mě rád. Vím to. I jemu, když se mnou mluví, se objevuje v očích něco… A já se vždycky usměju… Ale jinak.

Všímá si. Vidí.

Vycházíte spolu dobře, co? ptá se.

Kývnu. Usmívám se. Oči mi na vteřinu sklouznou doleva a usmívám se jinak. Pak se podívám na šéfa, i tohle viděl, vím… Měl vidět.

Já vím, že byl trestanej, povídám, vím, že byl v base. Ale nevadí mi to.

Teď kývne šéf.

Jo, měl smůlu. Je to dobrej chlap. To je dobře…

I on se usmívá. Trochu mu pohasl ten jeho pohled vůči mně, usmívá se jinak. Ale usmívá se. To, co říká, i to, co nedořekl, si opravdu myslí.

Popojdu ty dva tři kroky vlevo. Muž po mé levici vzhlédl, taky malý úsměv v mírně unavených očích, pootočená k němu bokem, aby mi neuteklo nic na pásu, jsem se ho dotkla prsty. On mě. Kratičké lehké propletení prstů, vím, víš… I kdokoli, kdo se zrovna dívá, to má vědět, vidět, a vidí…
Nemusíme se na sebe dívat, nemusíme mluvit.
Jen v tom jeho úsměvném, mírně unaveném, a přece z hloubi uzavřenosti vřelostí propalujícím pohledu v očích, je ještě cosi.

Vděk.

Vím. Potřebuje mě.

Poodešla jsem zpátky. Dál stát u své práce. On dál seděl.

Asi to tak mám souzeno.

Komentáře:

  • Aktérka 19.1.2007 at 21:14

    Hezký. Moc. Vím. :-)

  • anina 20.1.2007 at 10:08

    Ru, taky si říkám,moc hezký :)))

  • rulisa 20.1.2007 at 11:28

    Dík. Akorát ty trojitý smajlíky mně ani k jednomu z těch dvou snů moc nejdou.

  • Aktérka 20.1.2007 at 11:37

    :-) Tenhle je jednojitej. Ten jde.

  • anina 20.1.2007 at 11:58

    Hm, chápu…měly vyjádřit, že rozumím, sympatie apod.Ne, to klasický haha…

  • radka 20.1.2007 at 16:53

    Asi je to o tom smireni se s behem veci. Co ja vim.

    Smireni se s vlastni odpovednosti. Mozna.

    To co jsem nenavidela u moji maminky a rikala si, ze tohle nikdy nedopustim, postupne prejimam. Objevuji v tom moudrost. Ukol. Citim ze jinak to nejde.

  • Mirka 20.1.2007 at 18:10

    Ruliso…padlo to na mně…jako těžká teple vlhká deka.

  • Gomba 20.1.2007 at 19:50

    Spousta citu, trocha nostalgie, inspirace pro čtenáře. Dobré čtení, děkuji.

  • rulisa 20.1.2007 at 19:53

    Radko, nevím přesně, o čem to bylo.
    Možná tomu článku chybí poslední věta. "I když nechci."
    Mirko, na mě taky.

  • teor 21.1.2007 at 7:07

    aha, s posledni vetou (9) v tom teprv nejakou tezkost citim

  • Aktérka 21.1.2007 at 11:19

    Hezký i přes tu těžkost, jsem chtěla říct.

  • rulisa 21.1.2007 at 19:45

    No jo, tak jsem si to přečtla.
    Ale co s tím, když to ti chlapi nedělají? Třeba i proto, že si to ty ženský tak doma od začátku nastavily?
    Je to asi protipól vtipů (nebo příběhů ze života) o blondýnkách a autech nebo počítačích. :-)
    Nevím, jestlis to myslela jako k tomu snu. Ten byl trochu o něčem jiným.

  • radka 21.1.2007 at 19:58

    Neni to k tomu snu. Tak nejak me to pobavilo, ne kvuli tomu ze to je o chlapich ale kvuli tomu naprosto absurdnimu humoru. Muj chlap taky porad nekde neco mlsa, schovava si to do pytlicku a vecer to vytahuje u televize. Kdyz si koupi deset dobrotek tak jich sni deset a kdyz dvacet takjich sni dvacet. Jenom ho vidim jak porad kmita sem tam. Dala jsem ten odkaz jen tak, pro dobrou naladu. Chtela jsem ho dat k sobe. Ale nakonec jsem ho dala k tobe. Nebud smutna. bude lip!

  • rulisa 21.1.2007 at 20:25

    Díky. :-) Líp bude, to vím, ale jestli to bude taky lepší… :-)
    Ale zas, ne že bych se při čtení nepobavila. :-)

  • radka 21.1.2007 at 20:36

    Lepsi to nebude!!!:o)))

  • rulisa 21.1.2007 at 20:41

    No právě… :-)

  • radka 21.1.2007 at 21:14

    inspirovala jsi me k male uvaze. Skutecne jen miniaturni :o) Blizi se ti to…

  • Aktérka 21.1.2007 at 21:27

    Ne. Spálila bábovku, nemehlo… :-)

  • Lenka 21.1.2007 at 21:59

    Radko,tím odkazem na kudlanku jsi mě odrovnala na dlouhých pár minut. Jsem se tu chechtala jako blázen, až jsem měla starost, jestli neruším sousedy. :-)
    Omlouvám se za kom. mimo téma.

  • rulisa 21.1.2007 at 22:05

    Radko, skoro se bojím si domýšlet, cos myslela. :o) Přechod plánuju až po padesátce, fakt…
    A. – Nespálila, náhodou! Měla jen takovou pěknou kůrčičku po vrchu… :-))) Ale kdybych si neukrojila na ochutnání hned v noci, tak už bych dneska měla v té potravní konkurenci dvou dravčích mláďat smůlu. :-)

  • radka 21.1.2007 at 22:32

    Ja jsem nemluvila o prechodu :o) Ten ja prosim pekne planuju az v sedesati. Mela jsem na mysli stred zivota. Pokud uvazujeme o osmdesatce, tak je to presne ctyricet let :o)

  • rulisa 21.1.2007 at 23:19

    Jo. Tak to jo. Dost akutní. :-(
    Posunuju si hranici přechodu na šedesátku. :-)
    Případně si ještě posunu plánovanou délku života.

  • Aktérka 21.1.2007 at 23:59

    Posunuju hranici posunu… :-) Hele, já si v patnácti v notýsku odškrtávala dny, který mi zbejvaly do osmnáctin a tudíž do osamostatnění se. Pak jsem si v těch osmnácti řekla, že než bejt stará a hnusná sklerotická bába, zabalim to radši ve třiceti. No a ani se neptej, co si řikám teď… :-)

  • Jirka* 22.1.2007 at 0:51

    Když jsme s klukama na základce po dlouhé době výpočtů zjistili, kolik nám bude v roce 2000, tak jsme si navzájem slibovali, komu kdo přijde na pohřeb a kdo bude vybírat hudbu (na které jsme se samozřejmě neshodli dodnes :) Od té magické hranice se zase divíme, jak se vůbec někdo může divit. Pokud se vcítím do té pozice původních výpočtů, tak neskutečně přesluhuju a když se vrátím zpátky, tak si vybavuju podobné okamžiky ze školy se strachem, že je už brzy zapomenu :o)….. Ten sen, Ruliso, byl určitě příjemný, je dobrý nemuset se dívat a vidět, nemuset mluvit a sdělit…,z toho se blbě probouzí…

  • rulisa 22.1.2007 at 1:15

    Jirko, pro sny je typický, že se z příjemných naráz mění na nepříjemný. Někdy protože v nich zjistíš, žes doma zapomněl pasy nebo že ti ukradli patra domu, kam jedeš ve výtahu, nebo že ta původně příjemná milá paní, které právě podáváš ruku, lepí a je zombie, ale někdy stačí i jen detail.

  • Jirka* 22.1.2007 at 1:23

    nesnáším padání…:o) padání kamkoli, ať je to hluboká propast, nebo jen blbě odměřený schůdeček. Pokaždé mě probudí křečovité trhnutí nohy, nebo nohou a leknutí…

  • radka 22.1.2007 at 8:06

    Jirko, padani je znmkou uzkosti a uzkostnych stavu. Znam z vlastni zkusenosti. od te doby co se strach stal mym dobrym kamaradem tyhle sny zmizely.

  • anina 22.1.2007 at 12:55

    Radko, taky bych ho brala jako kámoše, ale nevím, co mu kdo o mě napovídal, že se mi to nedaří :(

  • exex 24.1.2007 at 21:48

    pozdravahoj rulisko, proc jsi vlastne opustila zenu?

  • rulisa 25.1.2007 at 16:10

    Jé, ahoj exíku! :-)
    Nebyl žádnej určitej důvod, prostě mě to tam nějak přestalo… Tohle je mi blíž po kůži. :-)
    Ale občas se tam kouknu, tak vím, že žiješ. Když se ti bude chtít, klidně se občas stav tady, není nutno mít vlastní blog (i když – třeba máš, kdoví, já ne:-), a mejl mám pořád stejnej.
    Víš, žes mě potěšil? :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.