Na vršku. A dávám si inzerát, čtěte!Děti cizí tam byly, u rybníka. Kluci uječení, uvřeštění, upatlaní od bahýnka, jak se v něm furt rejpali, furt z něj něco tahali a něco do něj píchali… Takoví hroši. Hoši hroši. A ten jeden si nes něco ke svým věcem a pak letěl zpátky do vody a šeptal tomu druhýmu cosi do ucha, ale ten druhej měl v tom uchu vodu, tak se ten opakovaně zezdůrazněnej šepot nakonec nesl až k nám na břeh: „Vona má venku cecíky…“
Jsme se smály, se Šéfkou, že to bylo slyšet přes všechny břehy kolem dokola. Pak si Šéfka zaplácla hovado.“Sedí mi na plavkách, mrcha…“ povídá.
„Kdybys měla venku cecíky jako já, tak by ti na plavkách nesedělo,“ odvětím. V tom vedru na hlavu taky…
„Kdybych měla venku cecíky, tak by ty dva chlapečky z toho švihlo.“ Odvětí ona. Jo jo, Šéfka je velká žena. „…by se z toho utopili…“
„A byl by tady konečně klid,“ vedu si já.
„Jo, akorát že pak by jejich rodiče utopili mě i s mýma cecíkama.“
„Já bych je zachránil.“ To můj malej Adam, na kterýho jsme lehce pozapomněly, že tam s námi zrovna chvilku leží taky. „Teda ty kluky.“
„Ehm…“ vynechala jsem taktně fakt, že Adam sám je o půl hlavy menší a o váhovou kategorii níže než hoši-hroši. „To je vidět, že jsi ještě malej. Velcí by zachraňovali ty cecíky…“
Takhle plíst dítěti hlavu, já vím… Ale víte co vy? Otevřeně přiznávám, že text o cecíkách je hnusně reklamní – Berte, neváhejte! Nebo spíš – Poraďte mi, dohoďte mi, dohoďte mne… (Slogan: „Zachraňte moje cecíky!“) Po iks letech, kdy se mi nepodařilo udat dětičky na dýl než na týden v tahu, se mi najednou, znenadání, letos otevřela možnost být bez nich skoro na tři tejdny! 21. července je odvezu poblíž letadla a zpátky mi je někdo někde vrátí až kolem osmýho srpna. A nikdo, nikdo z mých známých už nemá dovolenou. Nikdo, nikdo, kdo by se mnou podnikl nějakou svépomocnou výpravu dle mých neortodoxních představ, nejlíp k móřu, abych v něm utopila zbytky ty svý pitomý zažraný lupenky. Mimo spáry cestovních kanceláří, jen tak, šírošírem… No jo, i nějakej ten lást minýt zvažuju, ale finance jsou omezený a jet sama… Uvázaná na cestovku, na jedno místo, na datum odjezdu… Pláž a zpátky, pláž a zpátky, večer promenáda… Eh? :o(
Prohledala jsem už kdejakou netovou nabídku na spolujízdu, ale i v tomhle oboru už se to zvrhlo hlavně do formy nezdaněnýho podnikání, a když už nějakej inzerát vypadal príma a nadějně (jakože ne hned nutně průhledně), tak zas byl určo na jinej termín…
Kruci, přeci nebudu sedět doma… Nevíte někdo o někom? O partě, volným místě v autě, o podniku, kterýmu chybí nějakej človíček, zrovna v tom termínu? Na pohled ujdu, moc neodmlouvám, hezky se směju (hlavně když někoho na něco ukecávám), na krmení, ustájení a ošetřování jsem nenáročná, ale umím vařit, ba i kuchat, řídit auto, navigovat, fotit, trochu i zpívat (v autě, tam se to ztratí), drbat záda, drbat o chlapech (varianta pro pánskou a dámskou společnost) a eště spoustu dalších věcí, co se hoděj… Chcete mě na spolujízdu?
Komentáře: