Kytkama to posledně skončilo, dneska začne.I téhle stačilo na růst málo. Kousek místa mezi dlážděním chodníku, vedoucím kolem oblázkové pláže. A ještě k tomu i plodila. Taková pidiokurka.

Čí je ta noha, čí čí čí…

Další kytka – od Lago di Varano. Tam už byly fíky na rozdíl od Lago di Garda zralý, a taky opuncie (včetně ostnů na nich) a kvetly tam záplavy červených kalichů… Ach jo, binomická nomenklaturo, co je mi v Itálii platný, že jsem jako pionýrka získala odznak Mladý botanik…

Tahle fotka mi mimo jiné připomíná, že jsem totálně zklamala jako fotograf poníků. Byli krásně strakatí a chundelatí, akorát perfektně vyškolený, že lidi je dobrý mít na vzdálenost nejmíň o polovinu delší, než je délka špagátů, co si za sebou volně vlekli na krku. Tj. ne blíž než deset metrů. Takže vystoupit z auta za účelem fotografování byla tentokrát kardinální chyba, poníci, až do té doby domestikovaně flegmaticky překážející na silnici, v tu ránu učinili čelem vzad a rozprchli se za houští a zídky olivových sadů.

Asi nejtypičtější kytka Gargána. Mně nejbližší.

Konkrétně tyhle pichláky-malá sluníčka jsou z lesa, kam jsme po tři dny odjížděly spát. Ale o tom až jindy. Teď ještě jedna parková.

Z Vieste, myslím. U ní jsem si vzpomněla na maminku. Že jí tu kytku musím vyfotit. Kdybych se náhodou podřekla a ona se náhodou zeptala, co jsem dělala v Itálii, ukážu jí ji. Určitě mi povykládá, kde všude tu kytku už viděla růst a pěstovat a jak se jmenuje a jak pěstuje a kdo z jejích známých si ji odkud dovez a komu ji ukradli na zahrádce a dál už se v mých zážitcích z Itálie nedostanem.

No, přejdem radši na zvížata. V Itálii se hrozně krade:

A kočky tam mají introvertně predátorský výraz.

No… možná jen znechucení z turistického ruchu…

Na ulicích parkují veškeré dopravní prostředky.

Tenhle ale vypadal, že by už delší čas potřeboval pořádně natankovat…Smutnej pohled na osla, co vypadá, že jsou na něj těžký už i jeho vlastní uši. Ale možná je to jen moje rozmazlená měkkosrdcatost středoevropana. Protože když jsem viděla, jak tam i jinde žijou koně… A to byli očividně ti „lepší“…

No řekněte mi, na čem se tam tak vytrvale pasou… :o)

To tyhle zvížata na pastvu chodí někam na lepší. A pak se z ní vracejí domů. A vůbec nepochybují, že – značky neznačky – mají přednost.

Jo jo, kozám dá kdejakej šofér rád přednost… A tahle to tam šéfovala…

Nemám vyfocený spousty jiných zvížat. Nejvíc asi psů. Hlavně je mi líto toho, co ho od nás zahnal až plavčík na pláži, ten byl srdceryvně věrnej (ten pes, ne ten plavčík). Nemám vyfocenou ještěrku, co nám šustila ráno za hlavama ve spacácích a pak se přišla podívat, co vaříme k snídani. Nemám (kupodivu:o) ani jednoho racka nad mořem. Nemám vyfocený to klíště na Liščině ňadru. No, tak nakonec aspoň ještě jedno zvíže pro Lišku:

Pro jejího nejlepšího zalévače květin. :-)