Jsem mimo

/  19 komentářů

narazím na to každou chvíli, z podivně klidné podivně vzdálené vzdálenosti.

Že jsem nějak daleko. Že nevím, jak se vlastně stát součátí.
Nebo proč vlastně.

I toho, čeho součástí jsem dřív byla.

Že nevím, jak se zapojit, hledám něco v sobě, nějakou pohnutku, impuls, iont, co rozpohybuje proud… dřív by rozpohyboval…
Vidím jen schémata. Principy. Podstaty. Mechanismy.

Něco plácnu. Něco udělám.
Nezáleží na tom.
Koukám, jak je to mimo. Taky na tom nezáleží.

Nebolí to.
Na tom docela záleží.

Jako by to otevíralo chodby někam jinam.

Komentáře:

  • Liška 25.6.2017 at 23:32

    A čím to? Že chceš víc, nespokojíš se s nějakou „jen“ jednoplánovostí, potřebuješ mnohovrstevnatý jevy nebo akce, protože jinak uplatníš jen zlomek svých možností a to tě trochu nudí? nebo ne nudí, ale nenaplní?
    – třeba je to dobrej mezistupeň od něčeho k něčemu jinýmu.
    Mám takovej dojem. Aha – a ta poslední věta o otevírání chodeb je asi zdroj toho dojmu.

  • rulisa 25.6.2017 at 23:50

    Ne, není to chtěním. Je to nějak samo o sobě. Něco upadlo. Vrstva nějaká. Horká.
    Neotevírá to dveře, odsypává to zasypané.

    Zchladnutí způsobuje zmenšení objemu. To, co bylo zavřené přetlakem, popraská.

  • ratka 26.6.2017 at 7:17

    Asi je to dobře, tedy tak to cítím. Popraskání zdí, volnost. Pocit mimo zmizí. Třeba je to jen vlající zbytek cárů.

  • Saul 26.6.2017 at 8:50

    1:
    možná není potřeba neustále uplatňovat všechny svoje možnosti,jen proto že je mám.
    Vlastní možnosti přece nejsou žádný závazek(i když se to tak často bere)
    3.
    Možná zmizí,možná nezmizí.
    Za mne stačí,když se mu člověk u sebe přestane divit.
    S tou volností to taky není tak jednoznačné a možná ani důležité.
    Volně se cítí spousta lidí,ačkoliv nejsou schopni ničeho jinýho,než bouchat hlavou do zdi,nebo zavřených dveří a ani nepoznat,že to vůbec dveře jsou.

    „Jako by to otevíralo chodby někam jinam“
    a to je důležitý!
    Klidně i s pocitem mimóznosti.

  • Liška 26.6.2017 at 9:07

    Saule
    ty seš geniální snad v každý větě nebo co!!
    A takhle ráno.

  • rulisa 26.6.2017 at 9:34

    5
    jj.
    :-)

  • rulisa 26.6.2017 at 9:36

    Ta 4 ad 1 nejvíc.

  • ratka 26.6.2017 at 9:36

    4.souhlas se vším. a zejména s částí 1 :-) i když jeto reakce na reakci (zřetězení), ale je to opravdu důležité. nevyužívat co můžu, necítit se pod tlakem… že když to umím (můžu) tak taky musím.

    pod volností jsem myslela méně tlaku, méně napětí… nechat být. dveře se otvírají

  • fousek 26.6.2017 at 9:37

    „Joint, co rozpohybuje proud“ … mi to nedalo, soráč.

    To máš dobré, já, když na to narazím u sebe, mám spíš pocit, že se chodby zavírají. člověk chce být součástí a ono se z toho mezitím stane něco jiného.

  • rulisa 26.6.2017 at 9:46

    9
    To bude tím, že joint rozpohybovává tak akorát trávicí šťávy, ale jinak spíš zpomaluje. :-))

    Tak přestaň chtít být součástí. Nezáleží na tom.

  • pa. 26.6.2017 at 9:56

    a kam to otevírá chodby, do podsvětí?

  • rulisa 26.6.2017 at 9:58

    11
    To se uvidí. Zatím to vypadá spíš jemně. :-)

  • fousek 26.6.2017 at 11:53

    10. jenže to nejde, to pak bych měl moc času a nudil bysem se.

  • rulisa 26.6.2017 at 12:41

    Nenudil, tvořil! :-))

  • fousek 26.6.2017 at 14:19

    taky opijet se v tom pripade da :-))

  • SV 26.6.2017 at 15:34

    fousek 9: tiež ma to napadlo ;-)

  • SV 26.6.2017 at 15:36

    Ru, ja som tak nejak mimo celý život. ale už ma to nemrzí. a to je dobre.

  • SV 26.6.2017 at 15:38

    …..možno to otvára chodby k tebe…..

  • SV 26.6.2017 at 15:39

    Saul 4: ano. vrelý súhlas hlavne s tou poslednou vetou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.