Duben přelomový

Z ničehonic se toho děje tolik…

Zasádrovali mi ruku. Například.

Kdo mě zná blíže, víže, se potýkám už několik let s recidivami svrabu, který si vozím na 99 % od maminky, která si ho dovezla z eldéenky, kde byla na doléčení po těžké operaci. Maminka svrab rezolutně popírá, kůže ji určitě svědí jen z léků na štítnou žlázu, k doktorovi s tím v žádným případě nepůjde a mazat se ničím, co jí dovezu, taky nebude, protože já se svým svrabem jsem akorát tak paranoidní, jasný, zatímco já si po čtrnácti dnech až třech týdnech po každé návštěvě maminky, kdy si vymůže, abych jí poškrábala svědící záda, zaléčuju pupínky svrabu.

Na nervy jsem z toho bývala dřív, dokud jsem si běhala do lékárny zas a znova nechávat umíchávat a pak poctivě vždycky tři až čtyři dny dny mazala celý tělo sírovou mastí bez koupání během léčby a smrděla díky tomu jak morová rána na pochodu, hanbou se propadala v práci a vyhýbala se sousedům v baráku natož jakýmkoli návštěvám. A pak si další týden léčila kůži rozežranou tou sírou.

Pak jsem objevila kouzlo stoprocentního tea tree oleje. Od té doby ho kupuju vždycky po několika kusech, když je v akci velký balení. Stačí se namazat párkrát za den na postižených místech a je po svrabu, smrdím sice taky, ale jinak a společensky přijatelně. Jednoduché, se sírou nesrovnatelné.

Jenže – když si objevíte typickou dvojtečku až třítečku úporně navečer svědícího svrabového místa těsně pod okrajem sádrové dlahy a je vám jasné, že to svědění přímo pod dlahou zdaleka nemusí být jen od sádry – tak co s tím…

I navinula jsem vatičku na špejli, namočila do tea tree oleje, zasunula pod sádru a otřela a znovu namočila a znovu otřela…

A napotřetí vytáhla špejli bez vatičky.

Vatička zůstala zmuchlaná v zúženém místě mezi sádrou zápěstním kotníkem mojí pravé ruky.

Nikudy prstama nezadlahované ruky levé jsem tam nedosáhla, takhle to vyndat nešlo. Ani drátem zahnutým do zobáčku – trhal sice všecko ochranně změkčující buničinové vypodložení pod sádrou, ale ten kus vaty napuštěné tea tree olejem nevytáhl.

Pálit to začlo za několik hodin. V noci. Probudilo mě to.

A pálilo to čím dál víc. Intenzívní pocit, že než mi tu sádrovou dlahu sundají, sežere mi kousek vaty s tea tree olejem na zápěstním kotníku celej ten zápěstní kotník a s rukou už nepohnu do nejdelší smrti.

Někdy mezi druhou a třetí ráno jsem už nevydžela, slzíc a syčíc vzala nůžtičky na nehty a prorazila díru do měkké části dlahy na vnitřní straně zápěstí. Pak ji rozšířila na několik centimetrů a konečně vydolovala teatreeový vatový žmolek.

Neteatreeovou čistou vatou sušila teatreeovou buničinu uvnitř dlahy.

Kotníková kůstka už nesnesla ani maličký dotyk.

Okraj dlahy nahoře na paži se osypal a zpuchýřoval.

Druhý den jsem levou rukou steh za stehem sešila pružné obinadlo i ven rozšklebenou buničinu chirurgicky promyšleným třívrstevným stehem zpátky k sobě.
A objednala v akci další tři skleničky tea tree oleje, protože tenhle už došel.

Dneska mi pan doktor sundal sádrovou dlahu a dal mi hašlerku, aby mě rozveselil. Po původu tmavočervených spáleninových fleků na kotníkové zápěstní kůstce a nahoře na paži se naštěstí nepídil. Sestřička při rozstřihování dlahy ano, zahrála jsem to do autu, že jsem si to jen zapařila.

Nicméně ten den, co jsem měla ten skvělý nápad s poddlahovým výtěrem tea tree olejem, jsem taky měla skvělý nápad vařit, respektive píct vepřovou krkovičku a současně čistit varnou konvici kyselinou citrónovou.

Víte, jak chutná vepřová krkovička podlitá z varné konvice kyselinou citrónovou?
Nevíte. Ještě jste toho málo zažili. Ale ujišťuju vás, že bez této znalosti se obejdete.

Maso jsem včasným omytím zachránila, do výlevky vylitý výpek nakamuflovala vepřovým sádlem a masoxem z bujonové kostky.

No a třetí unikum mě potkalo vlastně ještě před tímhle obojím, to když na mladýho praskl další průšvih horší než svrab i neštovice a já po probrečení další noci zas byla schopná s ním aspoň mluvit a on pochopil, že se musí snažit nějak to zas aspoň na chvíli odčinit, tak si uklidil ve svém pokoji. Včetně prádelníků. A to tak důkladně, až se ve mně hnulo cosi opravdu zvláštního a uklidila jsem si taky. Včetně prádelníků. A s vidinou prádelníku Barčina, kam mi bylo zlomkem okamžiku dáno nahlédnout při návštěvě u ní, jsem si poprvní, úplně poprvní v životě poskládala do úhledných štosíčků i spoďáry. Podle barev a charakteru střihů. Sportovní, bílé zvlášť, černé zvlášť, tělové zvlášť, barevné zvlášť, elegantní podšatové, černé zvlášť, tělové zvlášť, barevné zvlášť, bombarďáky nadoma…

Úžasné. Nádhera. Sice už dávno nevím, která hromádka je která, ale vypadá to skvěle. A už si ráno neoblíkám spoďáry na první pokus naruby.

A nejlepší na tom je, že od toho dne, co jsem si takhle poskládala spoďáry, jako by se mi poskládal i život. Od toho dne jsem přestala cítit absenci chlapa vedle sebe.
Mám byt, práci, zahrádku, před sebou léto na výlety a koupání v té krásné krajině tady všude kolem, spoustu luxusního času sama pro sebe a žádnou, naprosto žádnou potřebu sexu…

Tak teď akorát nevím, co si počít s tím randem zítra odpoledne, co mi na přelomu dubna a května zprostředkovala kamarádka.
Jak vysvětlit tomu (prý) hodnému muži, že přišel minutu po dvanácté…

Komentáře:

  • ratka

    super čtení :-) ještě furt uklizeno? mě to vydrží do spotřebování hromádek… další již nedělám. Co se týče pupínkování, pupínkuji z práce. jak začne stres s vnitřní napětí, celá olezu a takhle pak jdu mezi lidi. Považuji to za morovou ránu. Tedy že jsem napadena svrabem, cholerou a vším dohoromady. Mazat jsem si to již zkoušela vším, vše pomohlo chvíli aby se to posléz vrátilo v mnohem horší podobě. Tree olej jsme nezkusila… další tip.

    S odmítání sexu počkej, to že na něj nemáš chuť neznamená, že bude špatný :-)) je to jako s výletem, netěšíš se ale nakonec je to překvapivě fajn.

  • rulisa

    Ad dotaz:
    Ještě mám pár původních hromádek a prádlo v obřím koši, to čeká s úklidem na dnešek či zítřek, tak uvidím. Ale řekla bych, že mi to vydrží, dokud se nebudu někam balit. Protože to konám téměř vždy až na poslední chvíli, a jak honem honem vytahuju vhodné součástky oděvu, dycky si obrátím prádelníky vzhůru nohama. Přes veškerou snahu mi to padá ven nebo se shrnuje…

    Ad chlapi:
    Prostě jenom představa musení se s někým seznamovat je mi nepříjemná. Tuším dopředu, že nezafunguju a akorát ho zklamu, ale je to už velkej kluk, tak s tímhle rizikem určitě počítá, a i kdyby nic, tak oceňuju, že aktivita k setkání vzešla od něj. Kamarádka jen dodala moje telefonní číslo.

  • ratka

    ad druhý odstavec :-)

  • rulisa

    Uvidíme.

  • rulisa

    Chtěla jsem jít ještě chvíli i ven, všude v předpovědích je „mírný vítr“, a ono fučí, až je tráva připláclá k zemi a stromy se ohýbají. :-(

  • Liška

    rande proč ne. Uvidíte.

    Ty tři příhody jsou tedy výživný :) I ta s prádlem, pro mě aktuálně docela horor, protože oblečení ještě nemám dané do skříní. A nevím, jak se vejde:-( Prádlo jo, to už má svoje nové místo.

    5
    hodil by se ti můj praporek řečený Beaufort, umístěný na okně do ulice za účelem měření síly větru. V roce 1988. S tím, že praporek byl státní vlajka a na druhé straně okna jsem sovětskou neumístila. Nikdo nás nenabonzoval a neobtěžoval, přece jen už byl rok 1988, tak to prošlo.

  • barča

    Ru, to s tím svrabem pod sadrou muselo být teda peklo!
    svrab jsem měla dvakrát v životě – jednou jsem si přitáhla ze školky a jednou z práce. Z práce jsem si také jednou přinesla vši a nejen já a úplavici.

    Jinak mě by vůbec nenapadla ta příhoda s prádelníkem. :-)
    ale právě já to mám podobně, když mám kolem sebe uklizený prostor – jak pracovní, tak soukromý – také se mi rovnají myšlenky v hlavě. A proto mám ráda pořádek a snažím se ho průběžně udržovat a protože mám tu garsonku, tak jednou za čas vytříduju věci, aby se mi nekupily a nebyla tím vším zahlcená….

    běžný úklid, nejsem tak postižená, abych tu dezinfikovala a 3x za den něco šůrovala, to ne. Jen prostě pohodlně příjemně uklizeno, ale bydlí se, žije se.

    a k tomu dalšímu, mám radost, že tě nyní tvé období těší…..
    s chlapem uvidíš…..jak se to vyvine bud na rande, nebo prostě někde kde to a kdy to nečekáš…..:-)

    nevim, pro mě je ještě brzo se definitivně zříkat sexu a něžností ….a zase je to vzácnost….a má to právě své kouzlo být chvíli s mužem.

  • barča

    7. vlastně moje osobní zkušenost s chlapem je – že když ho vyloženě nepotřebuješ, netoužíš po něm, žiješ si tak nějak v klidu podle svého …..objeví se.

    Tu zahrádku ti moc přeju, at ti to dopadne až dovedení svému vlastnictví. :-)

  • rulisa

    7
    Já ani nevím, jestli to byl fakt svrab. Nad kotníkem na holenní kosti dole mám podezření, že byl, tam i byly nějaký tečky, ale pár dní po mazání to vždycky zmizí. A ta dlaha byla pak teatree olejem napuštěná tak dokonale, že v tom všecky breberky musely chcípnout, než se vůbec stačily o něco pokusit. :-) Ale pupínky tam po nich nebyly.
    Jen spáleninová tmavá jizva na té zápěstní kůstce.

    Ale víc mě trápí ta ruka sama. Ani po sundání a rozhýbání to nepřestalo bolet, o ruku se neopřu, navíc se ozývá pořád i ta noha z podzimu a všecky artrózou chycený klouby na rukách, celou zimu nic a teď na jaře se to rozjelo, cítím je i při poloprobuzení ve spaní, je to divný. A pořád ta hrozná únava, dneska jsem zas skoro celej den prospala, ani jíst jsem nemohla, jakou únavu jsem cítila, a v týdnu asi dvakrát zimnice… Trochu se bojím RA.
    Když to nepřejde do pátku, mám přijít zas na kontrolu, tak uvidíme v pátek.

  • rulisa

    7
    Jo a touha po sexu je nezávislá na něžnostech, resp. u mě byla, dokud byla. :-) Doteky by mi nevadily, výraz blízkosti a důvěry. Ale to vnitřní fyzický absolutní pnutí, některý dny prakticky nepřetržitého chtění a stálé existence na samým prahu vzrušení, že stačilo jen šáhnout… tak to je definitivně pryč.

  • barča

    9. po sundání sádry nějaká rehabilitace…? si myslím.
    jo, do pátku uvidíš.

    10. aha.
    to mívám při měsíčkách.
    prostě hárající fena :-)

  • rulisa

    11
    Mezi pětatřiceti a pětačtyřiceti jsem to mívala skoro pořád. :-)) Akorát pár dní před měsíčkama ne.

    Ad ruka: Prý mám rozcvičovat.
    Vcelku jsem rozcvičila. Ale bolest ze ztuhlosdti pod sádrou od bolesti, co tam je od začátku těch potíží, poznáš. Navíc i to pálení v tom místě, když neseš ruku normálně dolů při chůzi.

  • Liška

    8 barčo
    To je zajímavý, protože to slyším z více stran, ale mně to funguje už roky naopak:
    Když ho nepotřebuju, netoužím po něm žiju si po svém docela spokojeně tak určitě nepřijde! Protože dávám signály: nechoď, nechte mě bejt, já jsem spokojená a nic nechci.

  • Liška

    Proč se mi nenapsaly některé čárky?
    , , , , ,

  • Liška

    ru, to je blbý s tou rukou.
    Zní to dost zaníceně :( A nevím, co je RA, ale to ani neva, protože nemocem beztak nerozumím.

  • Liška

    tipovala jsem revmatická artróza.

  • rulisa

    13
    Taky to tak furt slyším, ale taky myslím, že to tak není pravidelně. Když toho chlapa ženská doopravdy nechce, je to jak píšeš – vysílá signály „ani to nezkoušej“.
    Ale když ho nechce ve smyslu jakože přestane brečet, že ho nemá, a nesnaží se ho shánět, tak je jasný, že pak je přitažlivější, protože se uvolní a přestane vysílat signály „s.o.s. jsem v křeči zoufalostí“.

    15, 16 – jo, revmatická artritida. Artrozu jako takovou mám už léta. Ale ta je jen v kloubech.
    Objednala jsem si po netu Renol, už jsem ho nebrala víc než dva roky a podle doktorky, co mi ho doporučila kdysi na lupenku, bych si s ním měla dělat kůru jednou za rok. A ten je i na ty klouby a revmatický věci. Třeba to zas na chvíli pomůže. A zas trochu upravit jídelníček a pitnej režim.

  • barča

    Ru, jo, napadla mě konkrétně PSA (psoriatická artririda)

  • barča

    17. první odstavec – ano, tak jsem to myslela.

  • rulisa

    18
    Jo, asi pravděpodobnější.

  • rulisa

    No tak já vám to napíšu – je malej a škaredej :-)) (o půl hlavy menší než já, a ač o rok mladší než já, tak vypadá o deset let starší), ale šokově pro mě pohodovej člověk (zvlášť oproti předchozímu panu D.), sympaticky se chová i k cizím lidem, chodili jsme po městě a okolo města dvakrát tak dlouho, než jsme původně plánovali, a jsme domluvení na další setkání někdy za 14 dní, protože příští víkend máme oba už jiný program.
    Tak uvidíme.

  • barča

    :-)

  • ratka

    21 to zní nadějně :-)

  • Liška

    21
    dobrý.
    Napadlo mě (bohužel jízlivěú
    Třeba se s ním budou dobře sbírat houby, když je malej…

  • Saul

    21:
    „chodili jsme po městě a okolo města dvakrát tak dlouho, než jsme původně plánovali,…“

    na kolikátým kilometru sis posunula ručičku na hodinkách před tu půlnoc:-))

  • rulisa

    25
    Nemám hodinky. :-)

  • SV

    hahaáááá! no takmer som sa od smiechu poskladala pod stôl! prima článok! :-)

  • SV

    „A nejlepší na tom je, že od toho dne, co jsem si takhle poskládala spoďáry, jako by se mi poskládal i život.“
    alebo to bolo nejako naopako ;-)

  • rulisa

    Alebo možná taky. :-)

  • rulisa

    Ale já si ho zas vbrzku rozhážu, při svým založení.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.