Křivatec, jo. Se zeptám zas za rok. :-)
Víc až z domu, dneska je v práci frmol.

2
Liško, přemýšlím:
-„chci chodit pokud možno s vysokoškolákem, protože mě obtěžuje se bavit s někým a přitom vidět, že on něco nechápe“
Napřed mě to zarazilo, ta formulace, ale pak když jsem se dočetla dál, k té souvislosti v dalším odstavci („Já přece taky nerozumím spoustě věcí… některé vůbec nechci slyšet, protože je to ztráta času… Pokud se mi to stává s někým opakovaně, určitě si ho nevyberu za partnera…), tak si říkám – vzácná otevřenost, ryzí a fér…
Ale kdo má na to, aby ji unesl v reálu?
Má na to vůbec nějaký muž?
A pokud ano, tak jaký bude?
Někdo, komu to nevadí – ale proč mu to nevadí? Protože mu na tom, jak to vidíš „drsně“ a znormováno podle sebe, nezáleží, jde mu o jiné věci…
Nebo proto, že je stejně jako ty solitér a samostanovovač norem a řidič po vlastní koleji?
Bude ale takový muž pro trvalý, spolužitý vztah?
Stojíš vůbec o takový vztah ty?

A o jaký vztah vlastně stojím já…

Nechám uzrát, jdu si koupit cidera, dokud je eště v akci. :-)

Začnu odzadu:
10
Nejspíš nebylo. Co chlap řekne nebo napíše, ti můžu napsat taky, spolehlivě, četla a slyšela jsem to mockrát. Viz odkývání mantry. Viz odkývání toho, co píše Ratka.
Co ale pak udělá, jak zareaguje po čase, co v něm hlodá, to ti neřekne. To se dozvíš až pak, nechtěně, užasle.

9
Já je znám taky – no ale co?
O tom, jak probíhá komunikace mezi nimi, když vznikne nějaký spor nebo jiné napětí, nevíš nic. Co v tom chlapovi hlodá, pokud on vysokou nemá a ženská ano, už se napřímo nedozvíš vůbec.
Všechny moje spolužačky z vysoké, co si vzaly středoškoláky, tohle poznaly, já taky, patnáct let jsem žila „jen“ se středoškolákem a nikdy mě nenapadlo to řešit, ale co hůř, mě ani nenapadlo, že to možná uvnitř sebe řeší on. Až jsme se rozcházeli, dozvěděla jsem se, že jsem tak hrozně chytrá, vzdělaná, se vším si za chvilku vím rady a ve všem se orientuju, a on je jen blbej maturant, co ani nedělá svou profesi a vlastně nic není, nic neumí… Řekla jsem, Ale vždyť jsem ti to nikdy ani slovíčkem nevytkla… – S on – No, o to je to horší.

A tohle si budu pamatovat nadosmrti, přes to se asi už nikdy nedostanu.
To bylo snad ještě horší než to, co mi řekl, když si myslel, že jsem mu zahnula. Absolutní šok, blesk z čistýho nebe.

A pak i Nevztah, slýchala jsem od něj víceméně totéž, i když ne tak nepřátelsky a hořce, byl/je v pohodě a neješitnej, ale taky to byla bariéra, kolikrát se zmínil, že je oproti mně blbej, že nikdy nepřečetl knížku, rozladilo ho každý cizí slovo, co jsem někdy řekla a on nevěděl, co znamená – ale byl fajn, nechal si je vysvětlit, nebo nějaký jiný věci, co ho i zajímaly. Ale nebyla jsem to, s čím by chtěl žít, ta přílišná chytrost a komplikovanost myšlení s city dohromady byla na překážku.

A teď poslední – pan Divný, od toho jsem od začátku a celou dobu slyšela litanie na vysokoškoláky. Na jejich pejchu, povyšování se, aroganci, segregaci obyčejných lidí (vypadlo mi to správný slovo, když je třeba bar jen pro honoraci, klub jen pro vybrané, vidíš, taky jsem někdy normálně blbá:-).
Celou dobu to v něm bylo. A nepomohlo, že jsem ho ujišťovala, že nevidím vysokoškoláky o nic lepší než třeba vyučený, že každý musí svůj obor dělat poctivě, aby si zasloužil úctu, a že každej je potřeba a každej je stejně hodnotnej, když to svoje dělá dobře, že každej něco neumí a k něčemu potřebuje někoho jinýho, že tohle neřeším a nikdy jsem neřešila…
Odsouhlasil mi to, řek, že jsem výjimka, ale dál to řešil.
Že výjimka nejsem, na to jsem ho nikdy nepřesvědčila. Ani tím, když jsem vykládala o svém otci a svojí maceše, jak žijí s těmi jejich iks tituly ze všech stran kolem jejich jmen, jednoduše, až prostě, žádná práce rukama se jim nepříčí a jezdí ve staré feldě…

A kolegové v práci, ať už v kamenictví nebo v zemědělství – darmo mluvit. Inženýrka je v podstatě otloukánek. Ale může se tomu s nimi jen smát, protože kdyby protestovala nebo nedejbože se snažila je o něčem přesvědčit, něco dokazovat, tak jim to akorát potvrdí.

Páry na stejné vysokoškolské úrovni, co uvádíš, jsou si fifty fifty a pár doktor – sestra funguje na bázi tisíce let existujícího patriarchátu, muž dominantní, žena podřízená, takže všechny tyhle příklady jsou vůči článku naprosto mimo. Problém je jen tehdy, když muž má pocit, že sílou a inteligencí ženy je jeho role oslabena.

A ad 8:
To je ten problém, že mě přitahují chapi obyčejní, možná právě proto, že to nejsou vysokoškoláci. Právě proto, že mi nejde o tu absolutní chytrost, ale o jakýsi postoj k životu, k řešení problémů, klid, co je v těch obyčejných chapech nehonících se za postupem v jejich oboru (který nemusí být nutně kariérismus, jen prostě nutnost svou kvalifikaci pořád zvyšovat, jako u vědců, špičkových lékařů… nebo nutkání něco dělat, v něčem se rozvíjetn zlepšovat, někam mířit, něčeho dosáhnout…).

A taky o tom, že já sama si nepřijdu dostatečně reprezentativní pro takového super chytrého vysokoškoláka (a to fakt nejsem, neumím to, vyrostla jsem s otcem, chyběla mi matka, co by mě to naučila), bojím se, že bych mu nedokázala splnit jeho představy o elegantní ženě, která by mu udržovala pevné a dobře fungující zázemí, jsem nevytrvalá, nedisciplinovaná, furt mě to někam táhne něco zkoušet nebo zas chvíli něco dělat jinak nebo nedělat vůbec, rutina mě ubíjí… a superchytrý vysokoškolák potřebuje ženu, co mu tou rutinou to zázemí zajistí…
A spousta z nich je přímo nabitá energií, jsou ukrutně činorodí, přísní na sebe i své okolí, výkonní…
A já hledám klid, přístav, pufr…

A jinak na závěr – prosím nevykládej si to, co teď napíšu, jako jakoukoli i sebemenší povýšenost, jen mě prostě nenapadá, jak to napsat líp stran toho, že neznáš to, co popisuju…
Prostě protože tu vysokou nemáš, tak na tohle sama nenarazíš. Ty jen řekneš, že jsi sestřička, a každej chlap tě má napůl za anděla, prototyp poddajné obětavé péče, pracovitosti a milosrdenství, altruismus do posledního dechu.
Takže tu zkušenost, že i chlapi, co tvrdí, že nejedou na to, jestli je ženská vysokoškolačka, na to ve většině jedou, ani nemůžeš udělat. Protože to se jen z vykládání u kafe nebo v práci u oběda nepozná.

20
Joo, to je pěkný, jak se ty citáty občas trefujou do tématů. :-)

Jediný, co přiznávám, že jsem občas za trotla, když se občas v práci u oběda nebo svačiny diskutuje a narazí se na něco, co nikdo neví pořádně, co to je nebo jak to funguje, a ta otázka padne – tak já se v tom momentě chytnu, udělá mi to hlavě cvak, zahledím se do nekonečna z okna a začnu sypat… páč to v té hlavě prostě je a nemám problém to z ní vysypat. Cvak, jako když to sepnulo u zkoušky.

No a pak se při nějakým nádechu mrknu po chlapech, zahlídnu jak kroutí očima nebo se nepokrytě chechtaj, a zatuhne mi otevřená huba bez donadechnutí, pak ji zas zaklapnu a zahanbeně řeknu Nojo, nó… A to už se všichni chlámaj nahlas.
A to si pak toho chytrýho vysokoškoláka vyslechnu pokorně a bez jedinýho slovíčka navíc. :-))

29
A ještě jedna věc: Já v článku nepsala o podstatě toho, čím můžou být vysokoškolačky protivné (a ano, mnohé i jsou), ale o podstatě jevu změny pohledu chlapa na ženskou, když ví, že je vysokoškolačka.
Takže tvoje zkušenosti stran hloupého chování vysokoškolaček jsou sice jistě úctyhodné, leč v daném kontextu irelevantní.

No a tohle trojslovné spojení kdybych řekla v práci, tak můžu pokračovat rovnou chůzí do pr. :-)

32
V komentáři 18. :-)
Takhle jako ve 32 jsi to ale nenapsala.
Napsalas: „Ženská nemusí dělat ze sebe blbější, to není třeba. stačí když umí mlčet v pravou chvíli a nechce vysvětlovat nebo opravovat ním vyslovené.“
Nechce vysvětlovat nebo opravovat jím vyslovené. To prý stačí, aby chlap nepoužíval tu hůl chytré vysokoškolačky.
No, tak já ti píšu, že nestačí.
A tak to je a hotovo. :-))

34
To jsme asi pochopili, to nebylo potřeba vysvětlovat, opravovat. :-)

38
Dobrou. :-)

(A konečně můžu začít dělat něco do práce. :-))

40
Ratko, probůh, řešíš jasné věci, souvislosti, o téhle nebylo pochyb (tedy z mojí strany).
Akorát že „nedělat ze sebe blbější“ bylo v celém znění „nezvládnu dělat ze sebe blbější, dělat, že něco nevím, neumím“, což neznamená pořád chlapa opravovat a něco mu vysvětlovat, ale dělat to, co jsem popsala ve 3. odstavci komentáře 22.

Čili jsem se ohradila proti tvé klišovité degradaci toho, co jsem napsala, a ohrazuju se opět, a už prosímtě se v tom nepiplej, abys našla nějaký důkaz, že jsi to nespletla, nic nepřečtla špatně a ostatní z tebe dělají blbce neoprávněně :-), páč to akorát zamotáváš furt na jedno kopyto. :-))

45
Mně to, co píšeš, vyznívá jednoznačně a bezpochyb tak, jak jsem to popsala v 41 a 22. Tobě nic dokazovat nemám potřebu, spíš jen upravuju tok debaty, protože jak to dycky protočíš, tak pak už je o něčem úplně jiným, než to bylo, aniž by si toho v průběhu ostatní diskutéři všimli, prostě je sugestivně stáhneš do toho svého pohledu, viz Liška s potvrzením 18.

Ale já přece nepopírám, že dělat popsanou chybu v 18 je pro vztah smrtící, ale považuju to za natolik samozřejmý fakt, že jsem tohle ve článku ani v debatě neměla potřebu zmiňovat, to je prostě o něčem jiném.
Je to opět otom, co zajímá a pálí tebe. Respektuju to, ale dovolím si prostě upozornit, že jsem psala o něčem jiném. :-)

Prosím, mohla bys ty respektovat mě a už se fakt dál nebabrat v tom, co ti kdo jak kam šláp? :-)

Bože, už zas…
A já nemám právo se ozvat? Takže po tobě podle tebe rajtuju proto, že se ozvu, že s něčím nesouhlasím?
Na rozdíl od tebe nikde nepíšu, že mi něco děláš naschvál nebo že ti jde o to, abys ty mi něco. Jen prostě vemu fakt, co napíšeš, ocituju ho v souvislostech a napíšu, proč s ním nesouhlasím nebo proč se mi zdá bejt takovej a makovej a v jakým mechanismu funguje. Udělala bych to každýmu, akorát ty z toho uděláš aféru a křivdu a osobní zaujatost a furt se v tom hrabeš dokola, takže mě nutíš, abych furt dokola citovala a dovozovala, proč tu pravdu nemáš. A tím víc ti pak přijde že jsem na tebe zasedlá, ale to je tím, že ty to nedokážeš pustit.

Ratko, upřímně, v „zákulisí“ se tě zastávám. Neberu tě osobně, vidím, co jak funguje, to mi stačí. Třeba to, že pořád jedeš v tom stejným modelu z tvého dětství, kterej jsi popsala nejednou u sebe – že sis připadala ve třídě osamělá a chtěla sis hrát s ostatními, ale nešlo ti to, tak jsi popichovala a prudila, takže jsi zákonitě dostala sodu, načež jsi se rozbrečela a udělala ze sebe chudáka a z nich ty zlý. To je to jediný osobní, co si o tobě myslím, jo a vlastně ještě že jsi asi fakt dyslektik, protože sice umíš číst písmenka, ale neumíš číst významy slov v souvislostech, v kontextu. Takže ti tam furt naskakuje to „tvoje“ a nedokážeš se v tom zorientovat, ani když ti to někdo jinej přeříká jinak – prostě to v tom kontextu „nepřečteš“. A furt bojuješ, protože ti to v tom nepochopení samozřejmě přijde jako nefér a křivda. :-)

Prosímtě postav se na nohy, oklep se, nadechni a přestaň blbnout kvůli nedůležitým cancům někde ve virtuálním prostoru.

56
No a proto jsem se na to ptala hned na začátku, abych neudělala nějakej špatnej úsudek, chtěla jsem, abys mi napsala, pročs to psala a jaks to myslela, čili třeba tohle, cos napsala teď.

61
No a odkud by se to vzalo – jsem napsala, od těch, co to řeší. Ten pocit intelektuální podřadnosti. Je to z nich, ne ze mě.

71
Tak.
A to se snažím Ratce vysvětlit už od 53, evidentně marně. :-))

75
No to je krásný. A tohle napíše člověk, kterej mi tu vyčítá, jak jsem si ho ocejchovala a zaškatulkovala…

Co ty Ratko víš o tom, co jsem si třeba myslela stran intelektuální zdatnosti mého ex?
Nebo Nevztaha?
Víš hovno, s prominutím. Jen… věříš.. Protože se ti to hodí do krámu.

Nestačím žasnout.

Liško, ono je to jinak. Já napíšu, že jsem věděla, že někde dotyčný udělal chybu, tak jsem si to dovolila opravit – A Ratce z toho vyjde, že se vidím VE VŠEM intelektuálně zdatnější. A šup, má mě. Hurá, může se mi pomstít odhalením za to, jak já odhaluju ji. :-)

Že každej má intelekt zaměřenej jinak, takže vědět, že zatímco já jsem spíš logičtější, intuitivnější a komunikativnější typ než můj ex, on si daleko líp a dýl pamatuje, krátkodobě i dlouhodobě, a na rozdíl ode mě i v dospělém věku čte beletrii, nebo že Nevztah sice nikdy nepřečetl jedinou knížku a nezná některá cizí slova, ale na technický věci je bourák, kterýho až za hrob obdivuju, protože u mašiny vedle něj budu věčnej učedník – to je jí úplně šumák. To se jí do krámu nehodí.

Ad 84:
A hlavně by se mnou nevydržel ten poslední, Pan Divný. Na vysokoškolskou namyšlenost háklivej ze všech nejvíc. A ten mi naopak přiznal v tomto ohledu výjimečnost.
To by Ratka taky mohla v kontextu vyčíst, kdyby byla zaměřená i tímhle směrem, ne jen tím jedním. :-)

Ha, heuréka!

Vlastně dík Ratce jsem si uvědomila, proč mě ta hůl o namyšlených vysokoškolácích tak bolí – protože celej svůj život mám postavenej právě na tom, že ač intelektuálně zdatná, neřadím se k intelektuálům a kastě vysokoškoláků, netíhnu k nim, naopak, bojím se jich…

Ale k těm „obyčejným“ prostě taky nepatřím. Nejde to. Berou mě, hostí mě mezi sebou, ale vím, že stejná nejsem. Nemůžu být, s tou hlavou, se způsobem myšlení, s výchovou od tatínka…. I když si většinu svých myšlenek odládám na internet, abych s nima neprudila v reálu, tak odlišnost od svých kolegů prostě popřít nemůžu.
Ale jsem ráda, že mě aspoň hostí.
Když nepatřím nikam.

88
Alibismus jaxviň. :-))
Na jakých jiných věcech jsem se podle tebe měla tady u toho článku a diskuse zachytávat? :-))

Prostě nemám šanci ti napsat, že s emýlíš, protože když ti napíšu, že se mýšlíš, tak potvrdím, že se nemýlíš, protože se na tom zachytávám, a když nenapíšu nic, tak bude platit to, cos napsala, a bud eto vypadat, že senemýlíš, přestože se mýšlíš.
Hezká klička. Antičtí filozofové by na tebe byli hrdí. :-)

89
Co to je „odhákla“?
To je jakože se už o tom nesmí mluvit, psát ani přemýšlet v kontextu s něčím jiným, aby si náhodou někdo nemyslel, že se na tom zachytáváš? :-)

90
Druhý odstavec, jo, to se nabízí. Taky jsem nad tím přemýšlela už před těmi iks lety, ale o vyčnívání asi nejde, já vyčnívala dycky, i třeba v té škole jako učitelka, i jako zootechnička, prostě je to spíš právě to vyčnívání nestandardností, nepatřením úplně přesně nikam, nevím. Už to neřeším. (Na školních srazech si mě pamatujou všichni, já jen někoho, a to i z vysoké z ročníku, kde nás startovalo sto. A přitom jsem byla neskonale jistojistě přesvědčená, že jsem na škole byla šedá myška nezajímavá.)

Jen vím, že mezi těmi „obyčejnými“ lidmi je mi klidnějc. Úsměvnějc. Nemusím o nic bojovat, tvářit s ejako něco, co nejsem. Oni tu mou mírnou jinakost berou líp než ti intoši. Nebo ti, co si myslej, že jsou…
nevím, ja to napsat.
A navíc mi vyhovuje vysloveně mužský kolektiv. Kolektiv bab by mi ani jako dělnický nevyhovoval, to bych nechtěla.

91
Přemýšlím, kolik let jsem pobývala mezi VŠ.
Asi jen když jsem dělala tu učitelku.
Takže tak šest.
Jo, a když jsem jezdila jako obchoďák ty veterináře, to bylo něco přes půl roku. :-))
Ale to bylo místy maso. Na vysokoškolskou a intelektuálskou namyšlenost.

Jen podotek, že otázka v 93 zůstala ve vzduchu. Ptala jsem se, protože opravdu nevím, na jakých jiných věcech jsem se měla tady u toho článku a diskuse zachytávat. Tedy do doby komentáře 88. (Teď na konci jsem se zachytila na pár impulsech od Lišky.)

No a co kdybys aspoň na tu 101/93 odpověděla bez rozebírání?
Když tak to rozeberem, až tomu nebudu rozumět. :-)

106 první dvě věty:
Nerozumím. Na co je to odpověď? Na to, čeho jsem se mohla zachytit a nezachytila?

A nerozumím ani tomu zbytku. – Proč by ostatní měli chtít umět to, co umím já? Není to blbost?
Každej umí to, co chce, co mu vyhovuje, ne? Já taky nechci umět čínsky nebo projektovat vysokoproudou elektriku.

Jestli tvůj příklad pohledu je ten, že ostatní ode mě dostávají na talíři, že neumějí to, co já (přestože píšu, co píšu, tedy že od chlapa nepotřebuju, aby uměl to, co já) , tak by mě zajímalo, kdo z tvého okolí takový je, že si ho za tím, co píšu, představuješ. Tohle přece není normální nezaujaté myšlení… teda zdá se mi, mě vůbec nenapadlo, že tohle by tě mohlo napadnout… Nepřemýšlím takhle… kdo by měl chtít co umět…
Ne, to je prostě kravina.

Předposlední odstavec:
Kdyby to těm chlapům bylo u prdele, proč by s tím sami začínali? Kolikrát hned při seznamování, všechno je v poho v poho, ale jak se dozví, že mám VŠ (a to se dozví, jakmile se začne mluvit o bývalých zaměstnáních, podotýkám, než se v tobě vzedme pocit, že to každýmu solím na potkání hned mezi úvodníma informacema o sobě, já pejcha jasná), kolikrát jako když mávneš proutkem.

A není jim u prdele, k čemu mi můžou bejt. Každýmu chlapovi záleží na tom, aby té ženské k něčemu byl, aby byl důležitej, pro ni, i ve svých očích, aby měl svůj význam v tom vztahu, tedy pokud jde o vztah a ne jen o šukání. To bys mohla vědět, a myslím, že i víš, akorát teď máš ten „jinej pohled“, tak se ti to zas nehodí. :-)
A až se bude mluvit/psát o někdy jindy o něčem jiným, bude se ti zas pro změnu hodit vysvětlovat nějaké pošetilé neznalé ženě, že muž vedle ní musí mít svou opodstaněnou roli, svoje místo, že mu musí nechat jeho významnost a pocit nepostradatelnosti, nebrat mu pocit jeho důležitosti… :-)

A ad psoeldní odstavec:
To, že ženská bazíruje na věcech, které jsou chlapovi zcela jedno, je jev zcela normální a zná ho 99 % chlapů, ba i těch žen na opačných stranách – a nemá to absolutně co dělat se vzděláním nebo inteligencí. :-))

Ale jinak s tou 109 nepolemizuju ani náhodou, toho jsem si přece vědoma a souvisí to s tím, že „nepatřím nikam“ – na intelektuály jsem moc přízemní a vulgárně obyčejná, na obyčejné ze mě moc trčí ta intelektuálská výchova a vzdělání.
No, takže zas se míjíme jen proto, že ty rozebíráš něco dávno jasného… co já mám dávno „odháknuto“, ale ty si myslíš, že ne, a že je potřeba mě na to upozornit. :-))

Takže vidíš, když se zachytávám, páč nechápu, co furt řešíš, je to špatně, když se nezachytávám toho, co řešíš, páč mě nenapadne, proč bys to řešila, když o tomtéž už jsem psala jako o uazveřném přijatém faktu cca před pěti roky (a od té doby na různých místech i víckrát, k někomu), tak je to taky špatně. :-))

113
Mě to nerozčiluje, nesmím už ani psát výsledky svého myšlení, abys neměla pocit, že jsem zas pokleslá osobnost = padající do rozčilení? :-))

Mě baví rozplítat uzly, toť vše. :-)

11
To já nevím, jestli stojím o to, aby na mně někdo tak pravidelně hledal/viděl chyby na základě jeho chybného úsudku, ale na druhou stranu občas z toho i něco zajmavého vzejde a je fakt, že bez těchhle debat by komentářů tady byla s bídou desetina. :-)

Zajímá mě, co si myslíš, a baví mě i čekat, jak moc se trefím se svým odhadem tebe, co v tom najdeš, aniž to tak bylo v textu bylo myšleno. Čeho se chytneš, na čem zasekneš. Baví mě to proto, že úspěšnost mám zatím tak padesát na padesát maximálně :-)), takže pořád překvapení, pořád nový uzle na rozplítání. :-)

Hlavně máš ráda extrémy a opaky. :-)

Reagovat nikoli tím, co si myslím já, ale na to stejné téma. By stačilo. :-) Nevyrábět nové násilím převracením napsaného naopak a myšlenkovými konstrukcemi o někom druhém založenými na tvých představách, nikoli na napsaném, a pak podávanými jako fakt, který prý řekl ten druhý.

Ale to už jsme probíraly mockrát, nedělám si iluze, že by se to někdy změnilo. .-))

121
Naživo to taky nedělám každýmu nebo kdykoli, ani náhodou. To by bylo na zabití.

131
Anóóó, přesněééé…
I s vědomím, že je to ale naprostá většina. :-(

132
Jo.

Jinak – ad Ratčino podezření, že moc dávám najevo svoje vzdělání, a tím sama vyvolávám to od ostatních nepříjemné odtažité chování.

Uvažovala jsem nad tím, snažila si vnutit představu a přiznání si, že se tak chovám, a skoro se mi to už začínalo dařit.
Ale po včerejšku jsem se zas uklidnila. Neb:

Bydlím ve svém nynějším minibytovkovém bytě 5 let. Když jsem se přištěhovala, byli na mě horní „vznešení“ bigotnokatoličtí sousedi jak psi, byla jsem pro ně póvl. Skoro tři roky.
Pak najednou otočili.
Myslela jsem, že proto, že už jsem jim na roveň jako vlastník. Když jsem ten byt koupila.
Ale nebylo to tím, bylo to proto, že se v souvislosti s tím možná z katastru, možná od bývalé majitelky dozvěděli, že jsem inženýrka. Protože pan T. je taky inženýr a jeho žena si dodělávala mgr nějak dálkově, nějakou sociálně právní nebo co. Nevím přesně.

No a včera jsem se (jako často) při cestě do sklepa zakecala pod schodama s druhou paní sousedkou, paní N., kteří mě od začátku brali skvěle. A ta povídala o nějakých sousedských sporech mezi T. a N. a pak o tom, jak se paní T., když si dodělala tu vysokou, změnila, jak se začla chovat povýšeně a jak na svoje vzdělání umí i poukázat, třeba říct „že na to ona nestudovala“.
Zkusila jsem zapochybovat, že by to bylo tím a jestli se to třeba paní sousedce jen nezdá, když jsou teď zrovna ve sporu…
Prý nezdá. Prý ona už ví, že mám taky vysokou, titul, ale že prý to o mně hrozně dlouho nevěděli a vůbec by to do mně neřekli, protože jsem úplně jiná, chovám se úplně jinak, normálně…

A tak jsem šla spát včera tak spokojeně…. (Do té doby, než mě v půl jedné v noci probudil zblblej softvér na mobilu nenastaveným budíkem.)
:-)

Vodoměry, nikoli elektroměry. Už jsou vyměněné komplet. Fond oprav. Na co kdo má nárok na proplacení při opravách na hranici vlastního a společného. Podíl na stoupačkách. Podíl na opravách něčeho, co je jen na půlce baráku. Způsob provedení společných investic, jestli samoprací, nebo přes najatou firmu…. atd. Případně i nevraživost za rozdělení úklidu v domě, za vytýkání si zapomenutí rozsvíceného světla ve sklepních společných prostorách, za nezavírání domovních dveří…
To je možností… :-))

Naše schůze se většinou odehrávají na chodbě před bytovými dveřmi. :-)

Proč se bát popsat podstatu lidských křivostí výstižně? Tak to prostě je, uhýbat tomu je taky pokrytectví.

156
Jasně, že každej má něco. Píšu snad, že nemá? :o))

Malost jako vlastnost nutící člověka k pokrytectví a buď šlapání po slabších, nebo lezení do zadku silnějším, je nepochybně nezvládnutá živočisná nízkost, jasně. Každý stádový zvíře, který není silný vůdčí jedinec, dělá totéž. Ze strachu, aby se nepropadlo v hierarchii stáda ještě níž a nebylo bito.

Ale já přece nepsala, čím to je, nebo proč to mají. Znovu: Prostě jsem jen popsala a pojmenovala stav. :-)
A za tím si stojím.

To ostatní, co tam čteš a opět mi opatrně nepřímo podsouváš, jakože jaká jsem nespravedlivě soudící až osočující a povyšující se nad ně, protože si myslím, že jsem sama dokonalá nebo přinejmenším žádné z těchto pohnutek nemám, tam napsáno není, ale bavit se o tom samozřejmě můžem, pokud máš tyhle pocity s tím spojené ty. :-)

166
No, ale to je tvůj stereotyp, tvůj pocit. Ta lítost, že je jim ubližováno. Ne těch ostatních. Každý má svůj přístup k životu, svůj pohled na svět, svůj způsob, jak se zbavit nánosů zvyků, falešné morálky, sebelhaní si a podobně.

Jasně, že se tak v běžném, životě lidé chovají. Ale zdaleka ne všichni. A jasně, že lze mít svým způsobem, rád i ty, co se takhle chovají.
Ale pod kůži si je nepustím.
Pro mě jsou rizikoví. Lezou ti dopr, tak jim ukážeš slabý místo, abys jim jako ukázala, že ti dopr lízt nemusejí, že jsme si všichni rovni, každej chvilku lepší, chvilku horší období – a oni tě v tom momentě zadupnou.

Takovej je stařík na firmě. Šéfův táta. I šéfova ségra, co tam byla dřív a byla odejita. Děkuji, o sebevražednosti snahy vycházet těmhel lidem vstříc velkorysou lidskostí a ukazovat přátelskou chybující tvář obyčejného člověka jsem od nich již byla ponaučena dost. :-)
Stařík je fajn, ale musí mít pořád pocit, že jsem silnější. V silný pozici v hiewrarchii firmy. A nesmí ani náhodou přijít na to, že by mě mohl něčím rozhodit. Ani na mě nesmí nic citlivýho vědět. o by mohl použít pro zvýšení svého vlastního statusu. :-)

Nemám až do té míry převyvinutý ochranitelský syndrom, stačí mi, když mám klid. :-)
Podle toho se chovám.

173
Jo, taky bych řekla. Žes to blbě pochopila.
Ale zdá se mi, že jsme dospěli do dalšího uzlového bodu nežádoucího neustálého obnovení systému, kdy už to ani nepochopíš a kdy už se zas budem jen cyklit v tom, co kdo řek/napsal a jak to jinak myslel. Čili přesně tam, kam jsem tomu chtěla tou 158 zabránit.
Ono to asi nejde. :-))

178
V čem se líší síla té které strany a délka provazu, za který táhne?
Podle mě je to totéž, délkou provazu se přece opisuje právě ta síla, odvozeno od přetahování se lanem, že.

177
Takže mi z toho vychází, že nic nesmím pojmenovat, definovat, popsat, protože je to nesmysl a znamená to, že to neberu jako součást běžného života. :-)
No dobrý, no.
Taky mi z toho vychází, že jsem vděčná za to, že mi to myslí, jak mi to myslí.
Tím nemyslím množství, ale způsob.

Čtu znovu tu 171 a myslím, že si to barvíš na růžovo fest. Na růžovo romantično. Navíc s pocitem, že ty jediná víš, o čem píšeš, jediná z nás s takovými lidmi děláš.

No tak dovol zlehka upozornit, že jsem dělala tu zootechničku a dělala jsem obchoďačku a dělala jsem jednatelku sportovního klubu a o připosranosti, aroganci i patolízalství, zrovna tak jako o pocitech těch dole i těch uprostřed, vím taky dost. A znovu tě můžu ubezpečit, že nejsou všichni stejní, paleta lidských povah a jejich způsobů řešení hierarchických stresů je široká. I paleta toho, jak co kdo vnímá a kde má kdo svoje hranice. A někteří skutečně _jsou_ pokrytecky slizce malí. Připosraní přizdisráči. Na tom si prostě stojím. :-)

Navíc věta „setkávám se někdy s opravdu složitými typy a musím z titulu profese s nimi vyjít“ mi přijde absurdně sebestřednoslepá v kontextu diskuze, kde ti spolu/protihráče dělá Liška se svojí profesí… :-)
A Barča o tom ví dost taky, v postavení sestry mezi mlýnskými kameny – pacienty a jejich příbuznými, deptajícími a někdy i vydírajícími, a doktory, takto nejješitnějšími ze všech vysokoškoláků.

Nebarvíš si to narůžovo tím, že bys jejich postavení sluníčkovala – naopak, ty je zčerňuješ – ale tím, jak si v tom maluješ sama sebe a význam toho, jak se chovají. Jak si projektuješ všechny téměř jak zástup zmenšených kristů na křížích. Přijde mi, že si užíváš toho, že se můžeš tejrat porozuměním bídě světa, spoluprožívat to úděsné utrpení obyčejného dělného lidu, jemuž jsi ve skutečnosti vzdálená… Hele, tak nějak to možná měl asi Engels, žejo? :-)

Já vím, teď jsem to všecko tvoje hnusně shodila. Ber to jako napůl vtip, navíc momentálně se mi něco taky nepovedlo, komunikační štěstí nepřálo, a tak se taky potřebuju po něčem svízt, žejo. ;-) Tak jsem to přeťápla, ale spíš abych pěkně vymalovala ten pocit, co z toho tvého opakovaného líčení tvého porozumění s tragickým údělem dělníků tvých fabrik mám.

Přičemž podle mě jsou to většinou lidi, kteří budou mít ve tvých očích tragický úděl v jakémkoli zaměstnání, v jakékoli fabrice i mimo ni.
Neřeším proč ani čí je to vina. Upozorňuju předem.
Jen mi jde o to, že když budeš chtít, budeš je vidět kdekoli. Můžeš s nimi soucítit kdekoli. Nemusíš na to být spešl manažerkou ve fabrice. To je jen zas ten tvůj pocit tvojí výlučnosti. :-)

Už toho radši nechám.
Už třetí večer chci psát článek, ale dycky mi do toho přijde něco jinýho.
Jdu spát. Dnešní závěr dne ne zcela odpovídal jeho vcelku hezkému průběhu. :-)

182
Jo, ráznost souhlasím. U mě i ráznost sousedka zbrklosti. :-)
Hezké ráno přeju.
Spala jsem mizerně, ale slunko svítí, tak se to třeba srovná.

Poezie v nerodném jazyce! Tleskám! :-))

To jsou ty chvíle, co má člověk za odměnu. :-)