Jak na Nový rok…
Nové koště dobře mete.
A nejlepší prý na konec.
Když to dám takhle dohromady, tak si říkám, co mě letos proboha čeká… Jestli teď to má být ještě dobrý, proti tomu dalšímu…
Na Nový rok jsem neprala ani prádlo nevěšela, smetí nevynášela, ale popel ano, a k tomu polykala prášky na neschopence.
Teď už peru, prádlo věším, smetí vynáší kluk a popel už nemám vynášet kam, protože naše město v rámci úspor a přechodu na nový systém odpadového hospodářství od Nového roku vyváží popelnice s domovním odpadem jen jednou za čtrnáct dní, do čehož se na vrcholu topné sezóny nemám šanci s uhlím vejít. A v tom posledním z předchozích bodů jsem si dala další kolečko. Kontrola ma plicním zítra, doufám, že snad už konečně ok.
Nicméně v týdnu jsem definitivně vzdala naději, že když beru už druhý antibiotika a jsem prakticky furt v teple, vyléčí mi to i ten zřejmě zánět v levým uchu. Každou chvíli sériově lupajícím a pocitově bobtnajícím.
V pátek, když jsem několika hodinami trpělivosti v čekárně vyseděla prohlídku v ordinaci („…ne, pane doktore, to loňský pískání už skoro není, respektive už jsem si na ně asi zvykla, už se mi z něj hlava nemotá…“), pan doktor potvrdil moje podezření a prý, že je to snížený tlak v uchu a zřejmě další vnitroušní šelesty. Abychom se nenudili a měli nějakou změnu. Psal mi kdesi cosi na recept a říká „A celý den hodně žvýkejte žvýkačky…“
„Pane doktore,“ dím na to zadrhle, „já mám asi kontraindikaci. Víte, já mám umělý zuby a už je mám dost prokousaný a paní doktorka říkala, že mám žvýkat co nejmíň, aby mi ještě chvíli vydržely, když zatím nemám na nový…“
Panu doktorovi, aniž zvedl oči od papírů na stole, poskočily svaly na čelistech a mírně i brýle. Ty brýle si poopravil a jinak nehnuv brvou mi popsal, jak si tedy mám místo toho zacpat nos i pusu a vytvořit přetlak, až v uchu lupne…
Lupu pravidelně, funguje to. I když ucho samo o sobě taky lupe vesele dál.
Nicméně ještě ten pátek večer jsem si lupla a cítím, že mám něco divně v puse. Tak jsem si šla vyčistit zuby od rohlíku.
Prd od rohlíku. Korunka. Na trojce vlevo nahoře.
V sobotu mi v lékárně, ač během inventury, s laskavě vstřícným pochopením prodali skrz okno lepidlo na protézy, aspoň něco do doby, než mě veme zubařka…
No, tak ta mě prý veme ve čtvrtek.
Super.
Jen si říkám, jestli nepřiměřeně neriskuju, jestli si cestou třeba nezlomím nohu nebo nevypíchnu oko…
Komentáře: