Až když už nic

/  97 komentářů

Tak jsme tak pili odpolední kafe na stojáka u míchačky, po dlouhé době jsme na to zbyli v práci zas jen sami dva.

„… a když jsem s ní dneska telefonoval, tak mi to řekla…“

Koukám a poslouchám a vrací se mi útržky firemního vánočního večírku, eště furt mi stačí se namalovat a místo plandavých pracovních kapsáčů se napasovat do černých riflí s botama trošku kovbojskýma na podpatku, aby kolegové zaslintali, ještě pořád stačí jen si umýt vlasy a pak se při smíchu trochu zaklonit a pootočit, aby mi koukali na krk pod vlasama, ksicht stál vždycky za prd, ale krk mám dlouhej docela pěkně… A pas nad zadkem…

„… a pak jsem mu vylil to pivo do guláše… Na co zas myslíš, že tak koukáš?“

Na to, jak jsem před chvílí vykládala tomuhle u míchačky kafe popíjejícímu a večnou cigaretku inhalujícímu bývalému nevztahovi o předvečírkovém ukončení vztahu s nevztahem současným. Teď už vlastně taky minulým. Jak mě zahřálo jak hojivej fáč jeho klidné, vlídné glosování onoho konce…
A jak se mi ulevilo.
A že se mi ulevilo dvojnásob, když před chvílí vykládal, co na firemním večírku vyváděl s přítelkyni jednoho z našich hostí, kolem které (krom všech ostatních včetně mě a manželky šéfa) ten večer kroužil a značně už pod parou se snažil dostat se ledaskam, kam slušní muži vcházejí jen myšlenkami, a teď při tom vyprávění ji jmenoval křestním jménem. Jak to teď zaznělo, jak to ťuklo skoro až do srdce, jako kdysi… ale jen jako, ta úleva, že už jen jako…

„To nechtěj vědět.“

„A ježíš.“
Odhodil vajgla do kýble od malty a čekal, už se známe tolik, tolik let a většinu z toho mluvíme, vždycky jsme spolu byli schopní mluvit o sobě navzájem, téměř si číst myšlenky, vždycky asi víc mluvením spříznění kamarádi než vášniví milenci, tak ví, že to stejně řeknu…

„Myslela jsem na to, že tak, jak jsem cítila úlevu, když jsem to skončila s P., teď cítím úlevu, že už nic necítím, když vykládáš o M. Ono pořád přemýšlet, se kterejma všema ženskejma z těch, na který ses podíval, šukáš, mi taky nedělalo moc dobře.“

„Heh…“

„Pro mě je asi fakt lepší žádnýho chlapa nemít. Vždycky si od toho slibuju něco víc, a i když vidím a vím, co to je, že nic víc, tak stejně doufám, že třeba tam by tam i něco víc být mohlo, a pak akorát tak bulím.“

„Ale ne. Jen počkej, až přijde ten pravej.“

„Jakej pravej? Tomu sám nevěříš. Žádnej pravej už nepřijde.“

„Třeba ještě jo.“

„Ale prd. Ještě tak před pěti lety možná bych byla ochotná tomu věřit, to ten můj ksicht ještě jakž takž za něco stál, ale teď už těžko, už je to den ode dne jen horší. Na to už se žádnej pravej nebude mít chuť přilepit.“

„Co víš, oni jak stárnou, tak už hůř vidí…“

Asi to trápení se s nepravýma má něco do sebe. Nejlepší je to s nima pak, když už s nima ženská nic nemá.
Jen to kamarádství.

Komentáře:

  • ratka 17.12.2015 at 11:38

    hmmm, četla jsem. líbí se ti určitý typ mužských… kteří na tebe koukají a snaží se dostat ledaskam. a to tak dlouho dokud tedy nedojde k úlevě. napětí a úleva. tento příběh mi připomínal koupi auta. napětí, chvilka nadšení, pochybnosti a úleva že je auto zase pryč. koloběh.

  • rulisa 17.12.2015 at 12:03

    Ty mě vždycky překvapíš, jak si věci vyložíš… :-)

    Ne, nelíbí se mi typ mužských, kteří se snaží dostat ledaskam. Ty naopak většinou zadupu do země a odeženu od sebe hned v začátku.

    A o koloběh nestojím už vůbec.
    Momentálně jsem i koupi auta odložila a dumám, jak to udělat, abych ho vůbec nepotřebovala. Jsem z obou koloběhů unavená, vycucaná. Dělám jednu kravinu za druhou, jen abych z toho koloběhování utekla.

  • rulisa 17.12.2015 at 12:05

    Panebože, jak jsi na to zas přišla… fakt nechápu…

  • ratka 17.12.2015 at 12:22

    přečetla jsem a hned mě to napadlo. ihned.

  • rulisa 17.12.2015 at 12:39

    No to mi došlo.
    Ale nechápu tu logiku, když si v textu de facto stěžuju, že tenhle typ chlapa mi vadí…

  • ratka 17.12.2015 at 12:44

    je možné že jsem si možná špatně vyložila tvoje slova o kroužení kolem někoho, že to bylo o někom jiném nikoliv o bývalém. a že přemýšlíš s kterýma ženami šuká… to by mě zabilo.

  • ratka 17.12.2015 at 12:44

    tedy nevybrala bych si muže který kouká po jiných

  • rulisa 17.12.2015 at 13:00

    Ratko… prosímtě neřeš.
    Děkuji.

  • rulisa 17.12.2015 at 13:03

    Přijde mi, že na tebe prostě píšu moc složitě, a že čteš jen jednotlivé věty, souvislosti mezi nimi už se ti nenapojují. Tak si to pak napojíš podle svých schémat a jsi spokojená, protože můžeš (opět) napsat, jak ty bys to udělala/měla jinak. :-)

  • ratka 17.12.2015 at 13:14

    nikoliv :-) nechci se tě dotknout. opravdu ne. četla jsem a přemýšlela zda napsat co mě napadlo. a říkala jsem si že ne. že co s tím. že napíšu jen: četla jsem. a pak jsem si říkala, nojo … tak dlouho se známe, píšeme si i věci méně příjemné. budu chodit kolem jako pešek? tak jsem to napsala. a když jsi se zeptala jak jsem na to přišla… napsala jsem opět. mohu tak psát jen vtipné průpovídky.

  • rulisa 17.12.2015 at 13:25

    Mě to spíš dycky zaskočí, až posadí. Normálně se dycky až zakejvu. Vím, že se mě nechceš dotknout. Jen to prostě nechápu. Ty úsudky.
    Píšu přece, že mi to právě na něm vadilo, ne? Píšu, že se známe roky a víme o sobě kdeco. Ale uznej, že tu nebudu vypisovat podrobnosti co a jak a proč bylo, jen abych tě přesvědčila, že soudíš našišato. Podle jednoho chlapa!
    Tyjo, podstatou článku přeci nebylo, že je na ženský, tudíž že všichni moji bývalí jsou na ženský…

  • ratka 17.12.2015 at 13:50

    jsem mimo? :-)

  • rulisa 17.12.2015 at 15:01

    No dyk to píšu půlku komentářů!

  • Saul 17.12.2015 at 15:06

    Ha,hlásím,že už se dostanu i na komenty.
    Už ses Ru těšila,že ode mne bude pokoj,co?:-)

  • rulisa 17.12.2015 at 15:17

    Vítej a vydrž! :-))

  • Saul 17.12.2015 at 15:19

    u nás večírek v poho.
    Jako každej rok jsme po desáté zmlátili managment a nerušeně se bavili až do rána:-)
    Managerky někteří úchylové chtěli před zmlácením ještě znásilnit,ale to jsem zatrhnul,to by jsme se jich pak už nezbavili:-0)

  • Saul 17.12.2015 at 15:21

    15:No já vydržím,ale ten cenzor musí mít nervy ze železa.
    I když asi tak úplně ne,když Ratku mám bloknutou komplet:-)

  • rulisa 17.12.2015 at 15:30

    16
    U nás jedna šeredně rozbitá hlava, takže místo abych šla po jedné v noci domů, omejvala jsem jednomu mladýmu obličej odkrve a držela a hřála mu ruce, než přijela rychlá. Pořád si tam chtěl šahat, kolem tý ďoury. Tak má prý v hlavě teď místo kousku kosti takovou malou destičku.

  • ratka 17.12.2015 at 16:27

    17. asi jsem pro firmu nebezpečná jako potenciální sabotér.

  • ratka 17.12.2015 at 16:32

    absolvovala jsem akorát večírek maturitní, a to jsem odešla včas… dříve než se stihlo dít cokoliv.

  • rulisa 17.12.2015 at 16:40

    20
    No jo, no, když nechodíš do práce, tak se ti holt firemní večírek vyhnul. :-)

  • barča 18.12.2015 at 7:20

    18. drsný kamenický večírky :-)) jsem si to u vás představila jak nejdřív pijete na těch vzácných kamenných deskách a pak jak tam lítaj ty menší kusy :-)

    letos jsem na večírku nebyla, měla jsem noční a říkám si, takových večírků ještě do důchodu asi bude :-)

  • barča 18.12.2015 at 7:24

    k článku: poslední odstavec souhlasím.

  • rulisa 18.12.2015 at 7:34

    22
    Nene, jen se vyklidí ta největší dílna, co je do L, umyjou se tam okna a všechno neoddělatelný se ostříká vodou od kamennýho prachu, kateringová firma tam dá koberce na zem, stoly, židle, ubrusy a zajistí jídlo, my sami jen pití. Mezi leštičkama vzadu sedí muzikanti (obvykle 2), na plácku u nich se pak tancuje.
    Jo, občas i na stole, občas se tříští sklo, občas někdo padá a pak je to na něm parádně znát, protože ten kamennej prach se úplně zlikvidovat nedá a je pěkně světlej. To jo.
    Ale lidi se obvykle neperou (zatím dycky se podařilo kohouty rozesadit) a láhve vzduchem nelítaj, akorát letos vypadly dvě láhve slivovice jednomu z hostí hned u auta, když vystupoval. :-)

  • barča 18.12.2015 at 8:02

    24. aha.
    mě z večírku na oddělení přišli dojíždějící, takže jen je někde uložit, aby se trochu vyspali a ráno byli trochu redy na směnu. :-) chtěli si povídat a první co bylo, když se objevili „baru, nic nenesem, vůbec nic nezbylo, prostě vůbec nic, ani na snídani! :-)“ no, takže proti lonsku trochu úpadek :-) no, ale zábava byla dobrá, bowling, šipky, Oslíci a jejich hudba, tanečky.

  • rulisa 18.12.2015 at 8:09

    U nás něco málo zbylo, zákusky jsem rozdělila chlapům ještě v úterý k obědům, když jsem je našla strčený v lednici.
    Mně to dělá dobře se o ty mužský tady starat. :-)

  • ratka 18.12.2015 at 10:06

    26. taky mi dělá dobře se starat o mužské… u ženských to mám trochu hozeno jinak.

  • barča 18.12.2015 at 18:53

    26. mě taky.

  • rulisa 18.12.2015 at 19:02

    :-)

  • ratka 18.12.2015 at 19:11

    nesmím je vyplašit :-)

  • rulisa 18.12.2015 at 19:16

    Chlapy, nebo ženský? :-))

  • ratka 18.12.2015 at 19:20

    chlapy…. ženské snáším :-)

  • rulisa 18.12.2015 at 19:25

    Ale taky je plašíš. :-)

  • Liška 19.12.2015 at 11:16

    Já jdu taky plašit –
    nenapadá mě to, co ratku, ale napadá mě ad 5:
    říkáš, že tenhle typ chlapa ti vadí, tojo, ale až poté, co ho pustíš ledaskam. Jinak by nebyl důvod, aby ti na něm cokoli vadilo.

    My měli večírek nedivoký, leč veselý. Ani nevím, proč jsem si dala jen jedno a půl piva, narozdíl od ostatních účastníků. Následkem toho jsem poprvé v životě pochopila, proč některý lidi choděj domů z večírků dřív než až s posledními: málo pijou. Pak je to moc nebaví. Šla jsem v půl dvanáctý.

  • ratka 19.12.2015 at 11:51

    34. takhle myšleno. nejdřív nevadí – poté vadí.

  • rulisa 19.12.2015 at 17:39

    34
    Ani takhle ne. :o)
    Fakt bych musela vykládat podrobnosti, co proč s ním co jo a co ne. A jak se to vyvíjelo. A to fakt nechci.

    Jen takhle:
    Souvislost není s tím že to vadí „až když ho pustím ledaskam“, ale až když se ten vztah změní z kamarádského (kamarádsko svěřovace šukacího) na cosi pro mě víc.

    Liško, tobě taky při povídání a občasném šuknutí se Sousedem nevadilo, že Soused spí s tou svou hysterkou a pořád nosí v hlavě ji, ne tebe. Začlo ti to vadit až poté, cos začla uvažovat o tom, že by to mezi vámi mohlo vést někam dál.
    A jednoznačně ti angažmá jinde vadilo u AH, od okamžiku, kdy ty ses rozhodla, že od toho vztahu chceš víc.

    Je to jen a pouze o tomhle. Na kamaráda nemáme nikdy tak přísná měřítka, protože v podstatě od něj nic nečekáme. Nic, na čem bychom mohly/měly být závislé.

    Třeba v případě teď toho posledního mého ne-vztahu to vůbec nestálo na jakémkoli dostávání se někam, ani náhodou. Právě proto, že od začátku už jsem chtěla vztah „něco víc“. Takže pak jsem spíš byla nemile překvapená, že se to zase jaksi přechýlilo na „jensex“, když na začátku to tak nevypadalo.

  • rulisa 19.12.2015 at 17:45

    Takže je to tak: Právě proto, že bych si nevybrala jako partnera muže, který by koukal (tj. včetně akce) po jiných nebo kterému jde se mnou jen o sex, tak to s ním musím skončit, jakmile zjistím, že mi na něm (už) záleží do té míry, že to, jaký je, bolí.

    Problém je, že v mých letech a v mém společenském postavení už ode mě nic jiného muži nechtějí. :-) Není co jiného brát, pokud nechci brát chlapa, co krom toho od ženské ještě chce, aby se o sebe nemusel sám starat a nic dělat. Takže buď nemám nic (jako teď), nebo si připustím techtle s mechtlema s nějakým kamarádem, se kterým zrovna máme období sblížení, porozumění a vzájemného soucitu, přičemž si naivně myslím, že to ukočíruju (neukočíruju), a nebo si začnu s někým, o kom si myslím, že je jiný, ale nakonec zas stejně zjistím, že jsem spíš doufala, než si to myslela…

  • ratka 19.12.2015 at 17:55

    37. může si do tebe promítat všecky svoje touhy a představy, položit Ti svůj život k nohám. ale ty musíš být připravena to vzít… buď anebo. mladé holce se muž neodevzdá. ví že by to byla jeho smrt :-)

    není to o věku. muži nehledají jen sex, hledají i smysl života… naplnění touhy, nebe na zemi . tedy tak nějak se tyto věci nemění věkem. naopak… zesiluje se touha někomu patřit (vzájemně se mít). bohužel čím je člověk starší, tím je větší riziko že partnera odnesou nohama dopředu. ale stejně… věk nehraje roli. jen připravenost ke vztahu

  • rulisa 19.12.2015 at 18:01

    Tak tedy přitahuju samé takové, co připraveni ke vztahu nejsou.
    Položit život k nohám ženy… si myslím, že už netouží žádný z mužů nad 40 let věku v mém okolí. Leda nějaký snílek, co se ženou v podstatě nikdy pořádně nežil.

  • rulisa 19.12.2015 at 18:04

    38
    Když ty máš zas naladěno na tu strunu „promítání si svých snů a představ“, o které píšeš zrovna i u sebe na blogu, tak to aplikuješ i tady, vivat patos… :-)))

    Nemám ráda tahle velká slova a nevěřím, že takhle muži přemýšlejí.

  • ratka 19.12.2015 at 18:10

    já ano, věřím tomu. věřím že lidé touží po štěstí v každém věku a tak nějak podvědomě cítí že ve dvou jim je lépe. Jak chodím cvičit důchodkyním, tak tam se nikdo nediví že si paní najde přítele. a dělají to či ono spolu. nemusí to být sex, je to sdílení života. tedy primárně sdílení života… ten sex jako vedlejší produkt. „děvčata“ protáčejí oči když přijde řeč na sex. ten tam je taky. ale teprve v druhém sledu. v prvním je to, že s tím druhým sdílí život, že spolu prostě žijou. klidně bez sexu. věřím tomu, že i muži chtějí mít ženu o kterou se mohu opřít, která je „jejich“.

  • rulisa 19.12.2015 at 18:12

    41
    Ale já se taky nedivím, že si najde přítele. Ono zas v důchodu je to pak už taky jiný. To vidím na okolí maminky, tam ti staříci už sakramentsky o ženskou stojí. Je to jako starý zvířata, taky víc tíhnou k sobě, protože si daleko víc uvědomují vlastní slabost v osamělosti.
    Ale taky ne všichni. Spousta se bojí o svůj majeteček.

  • rulisa 19.12.2015 at 18:14

    Jinak ale – toužit po štěstí a chtít položit svůj život k nohám ženy jsou dvě setsakramentsky rozdílné věci, Ratko. :-))

  • rulisa 19.12.2015 at 18:15

    Jenže Ratko, já jaksi nechci důchodce, fakt ještě ne… .-)

  • ratka 19.12.2015 at 18:20

    dnes jsou důchodci ještě k světu :-)) tedy pokud ještě žijí

  • rulisa 19.12.2015 at 18:31

    No dobře, a co jako?
    Tak jednu k světu důchodkyni dohoď svým synům, jistě budou potěšeni.

  • ratka 19.12.2015 at 18:57

    z důchodkyň jsem ažaž :-) ale je pravda že snachy tíhnou ke mě. a v práci jsem byla vzorem pro ženy :-( tedy slyším to fakticky celý život, že někdo chce být jako já.

  • rulisa 19.12.2015 at 19:04

    No vidíš, tak to máš fajm.
    I toho chlapa máš, tak se nediv, že některé věci vidíme občas trochu jinak. :-)

  • ratka 19.12.2015 at 19:11

    synové nás spojují.

  • Liška 22.12.2015 at 10:55

    36 ad vadění – nojo, vždyť jo.
    Pozn: se sousedem až když bydlel jinde a jen jednou (bylo dost divný to neudělat, když už jsme tak „blízcí kamarádi“ a v tu chvíli on byl na moment rozejit s tou svu vytouženou). A i to přispělo k jasnosti, že tudy ne, ale že kamarádství možno zachovat.
    37 no, mně právě připadalo, že se trápíš dýl, než je nutné. Já taky ukončila AH, až když to bolelo a něco se stalo, co potvrdilo, že jinak to nebude (a to s jinýma nespal, nechtěl jiné), ale ukončila do roka, už jsme nechtěla nic protahovat, protože by to začalo už bolet, nefungovat.
    Radši jsem sama třeba roky, než ty roky trávit ve frustracích (to nemyslím tebe, to by se dělo mně – houpačka pocitů, rozčarování, překonávání sebe jen já a on ne, žití víc jeho života než svýho, nejistota, zklamání, smutek, rozervané srdce).
    Ty třeba vydržíš víc a dýl, a třeba jiné ženy jsou vdané a prožívají tyhle hnusy dlouhodobě, ale mě by to brzo dostalo, onemocněla bych nebo nevímco nebo bych měla dojem, že můj život nemusí existovat, že je k ničemu, nechci ho. A pak se z toho dostávala ještě další dobu.
    Radši rychleji ten život změním, než abych to dotáhla až k úplnému sebezničení.
    Ale to je otázka – jestli je dobrý řešení takhle končit a odcházet, anebo má spíš hodnotu něco vydržet dýl. Já nevim. Jen vím, že já bych za tak dlouho už byla groggy.

  • Liška 22.12.2015 at 10:56

    Věčná otázka, pro mě.

  • rulisa 22.12.2015 at 14:08

    50
    Však já přitom taky každou chvíli nemocním. I většinu posledních deseti let manželství jsem promarodila.
    Teď zrovna taky, už tři dny nemluvím, jen kašlu a motám se, jsem na neschopence až do ledna a sestřička mi jezdí píchat injekce.
    I když jsem to skončila, bolí to dál. A ještě tak nejmíň půl roku bude.
    Moje po několika letech klidu zničehonic zas zlehka rašící lupenka to říká taky víc než výmluvně.

    Jsem blíženec a všude se dočteš, že ti jsou přelítaví, z kytičky na kytičku jak motýlci, ve vztazích nikdy ne moc hluboko, když něco, zatřepou křidýlkama a letí dál, dychtiví zas něčeho jinýho, novýho.
    V tomhle jsem se jako blíženec moc nepovedla.

  • barča 22.12.2015 at 14:11

    52. druhý odst. blbost. víš jak bych pak musela být podle této logiky jako vodnářka totálně švihlá :-)))

  • barča 22.12.2015 at 14:13

    52. druhý odst. týká se spíše toho – jak blíženci vnímají a pozorují světb- zevšech úhlů, jak pracují s informacemi – jakými koliv, nejen těmi psanými.

  • rulisa 22.12.2015 at 14:13

    53
    No a nejseš? :-))
    Vodnáři jsou fajn, jejich švihlost je fajn, neboj se. Jeden mi byl a dodneška je též dobrým přítelem.
    Dokážou vidět a pochopit mnohé, co jiní už mají za naučenými zdmi.

  • rulisa 22.12.2015 at 14:19

    54
    Nevím, já to četla vícekrát vysloveně na vytrvalost ve vztazích a fakt taky je, že na Nevztaha (ode mě s narozeninami o pár dní) to sedí dokonale.
    A taky na nás sedí popis vztahu dvou blíženců, ani ne tak vášeň jako kamarádství, vzájemné porozumění ve slovech i mimo ně.

  • barča 22.12.2015 at 14:30

    52. Sakriš, Ru, hlavně se brzy uzdrav! na duši i na těle. jak to čtu, je mi z toho smutno.

  • barča 22.12.2015 at 14:33

    57. já vím, že se to lehce řekne a jako všechno hůř dělá…..ale prostě říct jsem to musela….když to tak čtu to tvé marodění….ach jo….

  • rulisa 22.12.2015 at 14:41

    Jo dík. Letos jsem naklusala k doktorce ještě zavčasu, než mi zavře ordinaci na vánoční svátky. Loni jsem to odkládala a pak se to už s totálním zánětem plic táhlo do půlky února, tak letos to doufám odnesou jen ty vánoce a dostanu se z toho bez dalších následků.
    Jsem odhodlaná se věnovat sobě.
    Aspoň si odpočnu, třeba to celé je jen volání těla i mysli, že už si fakt strašně potřebují odpočnout.
    Blíženci prý potřebují hodně odpočívat. :-)

  • barča 22.12.2015 at 14:49

    potřebují. :-) protože mají šílený energie a všude ji je plno – už právě jen tím, že jsou :-)
    jak všechno pozorují, vnímají, posuzují, analyzují to je šílený všudypřítomný rozptýlený energie. fakt.
    59. výborný nápad :-) – koncentrovat a soustředit energii na jedno velmi důležité místo, aspon chvíli :-) dobít si baterky.

  • barča 22.12.2015 at 14:53

    sama se učím taky hospodařit se svojí energií. potřebuju ji. měsíc byl šílený. takže měla jsem takový třítýdenní plán – na maximum. co šlo okolo mimo plán jsem vypustila. mám dokončeno a je mi dobře – mám hotovo a mám energii.

  • barča 22.12.2015 at 14:59

    koncem rosince a v lednu si najedu konečně na věci, kterým jsem se chtěla věnovat naplno a nemohla, nešlo to, potřebovala jsem řešit hořáky. takže odměna za hořáky bude :-) nezávisí na to na jiných lidech, jen na mě samé. energie pro mě a do sebe a tím potažmo do okolí to mé načerpané.

  • barča 22.12.2015 at 15:01

    62. těším se na to, jak malá holka :-)

  • rulisa 22.12.2015 at 15:07

    :-)

  • Liška 22.12.2015 at 16:30

    ru,
    :-( ahá, já předpokládala, že spíš marodíš z toho, že pracuješ intenzivně v práci.
    Každopádně ať máš příjemnou léčbu, rekonvalescenci, úzdravu, rehabilitaci a to všechno.

    barčo,
    jéé, ty seš dobrá, ty sis naplánovala, na co se těšit! Co na přelomu roku podniknout. Já si jako obvykle naplánovala prd, takže asi budu mít prd. Jen praní jsem si naplánovala. Možná umýt to okno už. Vyrobit PF. Uplést ještě nějaké čepičky. Jenže to mi nezabere všechny dny.
    Prodúmaju!

  • rulisa 22.12.2015 at 16:43

    65
    Intenzívní práce v práci mě spíš vždycky drží. Obvykle omarodím takhle těsně před vánoci právě v okamžiku, kdy dorazím poslední výrobní zakázku a vypnu. (S tím, že pak už jen zlehka u počítače ty sklady a kniha jízd, fotky do e-shopu a tak.)

    Ale jako obvykle se ještě něco vždycky najde k dodělání, tak i teď mám ještě doma okopírovaný podklady na náhled písma na jeden pomník.
    A po svátcích, až mi bude líp, eště skočím na chvíli do práce, ale to je pohodička, to se dycky akorát domlouváme s kolegyní, abychom se tam sešly, dáme si ráno kafíčko, podrbem, piánko děláme, žádný rychlovky, žádní zákazníci, žádný telefony, žádnej stres s termínama nebo přešlapujícím odběratelem za zády…
    Vlastně se na to docela těším. :-)

  • rulisa 22.12.2015 at 16:46

    Jsem strašně šťastná, že mám tuhle práci, co mě baví, umožňuje pořád něco vymýšlet a učit se nějaký nový fígle nebo technický postupy, dává pocit trošku výlučnějšího (a tudíž ceněnýho) kolečka v soukolí, v dobrý partě lidí, pod dobrým šéfem… To pak člověk i nějakou tu korunu na výplatní pásce snáz oželí.

  • barča 23.12.2015 at 7:32

    Liško, nejsem dobrá :-) …..věci přicházejí tak nějak samy…..náhodně….nápady, inspirace, přicházejí v klidu, v tichu…..něco mě zaujme, zahlédnu….jsou to vteřinky……jen si je zapisuju do malého notýsku pentilkou (mám ho vždy u sebe) nebo na kus lístku…..abych na to nezapomněla…..přece jen už dost zapomínám…..a pak se zase v klidu k nim vracím….chvíli to jen tak leží v napsané a nic…..pak v hlavě a nic…..a pak se lehounce myšlenky dají do pohybu…..a je z toho radost a nadšení…..

  • rulisa 23.12.2015 at 9:14

    68
    To je krásný, to jsem si celej život přála dokázat, mít u sebe pořád deníček a propisku a zapisovat si nápady, myšlenky…
    Ale to bych ho musela asi nosit na krku jak děcka z ulice klíče od baráku. Vždycky mě věci napadají na nedosah do kabele/lky, a když už někdy vyjímečně na dosah, tak už bylo dávno po deníčku, někde zapadlým, odřeným, zmuchlaným…

  • barča 23.12.2015 at 9:47

    on to není přímo deníček. spíše je to obyčejný malý školní poznámkový sešit (notýsek) – obyčejný linkovaný A6. poznámky bez ladu a skladu. :-) když někam jedu, píšu si tam spojení, píšu si co chci vidět a kde to je a kde to najdu. mám tam poznámky co si připsat na nákup do lístku. pár citátů, které jsem někde zahlédla a četla, poznámky, kde jsem ve městě objevila obchod s támnhle tím, nebo oním, také tam mám otevírací doby kaváren, které mám ráda…..všechno možný. nebo někde sedím v kavárně a vzpomenu si na něco do práce, minule jsem si nenapsala výkaz. takže poznámka v kavárně byla – výkaz a ten jsem si opravdu pak o té noční napsala. mám tam pár poznámek na dárky – kamarádkám – splněno, a zase mě to napadlo volně, venku, bez nějakého usilovného přemýšlení, ale honem napsat, než to zapomenu.
    mám tam napsaný recept od kamarádky na cukroví, říkala mi ho ve svém autě, za jízdy :-) zase honem napsat, v hlavě to neudržím.
    takže prostě poznámky bez ladu a skladu, nic estetického, nic úpravného, někdy hodně kostrbatě napsané – píšu kdekoliv, na ulici, ve spěchu…..

    Ru, ten notýsek jsem měla i u tebe, psala jsem si tam jména míst, kde jsme byli :-)
    a také ten citát z tvé knížky básní – na blog jsem ho nepoužila celý.
    ale kdybych si h tenkrát nenapsala, zapomněla bych ho. natož jméno autora a název knížky.

  • barča 23.12.2015 at 10:00

    ajak si takhle přehazuju kabelky….někdy zapomenu na notýsek a tužku…pentilka je zlatá, píše vždycky, je v ní tuha a nezlomí se, neořezává se :-) s propiskama i v práci občas bojuju :-) takže, když nemám notýsek – napíšu si to do mobilu jako sms a uložím mezi koncepty – mám starý tlačítkový moobil, ted už svázaný gumičkou, aby držel pohromadě :-) takže v nouzi i tam.

    píšu si čím dál víc…..seznamy nákupů, píšu si v práci poznámky při předávání služby o lidech, dříve se mi hodně kolegyně smáli a ted to dělají úplně stejně jako já :-) informací přibývá a zapomínáme, je toho tolik…..píšu si každý den plán, co chci, nebo musím dělat, nebo co je potřeba zařídit – minulý měsíc toho bylo hodně, do toho ty služby a hlavně měnící se služby a nezapomenout na nic…..
    píšu si i silné zážitky – zkratkovitě, pár slovy, jednou nebo dvěma větami. to stačí, oživí se to v hlavě…..vlastně takhle pomalinku vznikal můj blog…..

  • barča 23.12.2015 at 10:02

    mám tam nakreslené i malé plánky ulic – kde co je, abych to objevené nové ve městě (obchody) našla. no, prostě hafo poznámek…..

  • rulisa 23.12.2015 at 10:05

    70
    Vím, žes to psala do takovýho pidideníčku, cos vytáhla. :-)

    71
    Jo, propisky se mi v kabelce vždycky rozpadnou. O peněženku, malou lžičku, zapalovač a zavírací nůž. :-) Jenže já mám ráda ty tenkopíšící a nejradši číny. Ty nevydrží vůbec nic. Tak nakonec nosím jen tu náplň a tu pak taky ztratím, když kabelku blbě dopnu.
    Deníček tam vlastně taky mám, ale je to totál salát, spíš že občas z něj něco vytrhnu a napíšu na to něco pro někoho…

  • rulisa 23.12.2015 at 10:09

    71
    Když tak nad tím přemýšlím, tak psaní si silných zážitků zkratkovitě se mi neosvědčilo. Jako bych to tím rozbila, tou zkratkou, vydala předčasně.

    Silné zážitky si musím nosit v sobě, jen občas nechat vyplynout věty – myšlenky v hlavě, a pak, až je čas a dozraje to, tak sednout v klidu k pc a psát a nemyslet na nic, jen to nechat v sobě téct a navazovat a psát, jak to cítím… Musím být uvnitř…

    Když bych měla mít před očima nějakou osnovu z dřívějška, tak se nesoustředím, nevcucnu, bude to jen popis. Jako domácí úkol. Nebude mě to ani bavit psát.

  • barča 23.12.2015 at 10:27

    74. ne, nemyslela jsem přímo jako osnovu.
    prostě pár slov, jedna věta – pro mě je to právě start toho zážitku znova, ponoření se do něj, do té atmosféry po čase – co byla přímo v té situaci a na místě, naskočí mi to znovu. a podobně to mám s fotkami – hodně oživují.

    je to jako takové zastavení v čase. protože zažíváš spoustu různých situací a s tím jsou spojena další a další vnitřní rozpoložení. takže je to třeba tak, že máš chut napsat o nějaké proběhlé věci a nejde to, nejde to právě se do toho ponořit, protože prostě to rozpoložení vnitřní je momentálně jinde. takže pro mě těch pár slov, věta je start a oživení a ponoření do tohominulého proběhlého zážitku před časem. píšu hodně se zpožděním na blog a někdy píšu i málo a jsou jen obrázky, ty za mě mluví :-)

    mám to takhle. sama se sebou.
    každý jsme trochu jiný spisovatel :-)

    začíná mi pomalinku volnější období…..těším se i na svůj blog :-)

  • barča 23.12.2015 at 10:34

    v poslední době mám zážitků hrozně moc…..z různých oblastí….jsem toho plná….a štastná…..

  • rulisa 23.12.2015 at 10:55

    Aha. Nojo, no, jsi systematičtější a pořádnější.
    Já když už jsem jinde, tak píšu o tom jinde. Nořit se do něčeho v čase zpátky jen kvůli tomu, že jsem to prožila a mám v hlavě, že by to stálo za to to zapsat, se mi nechce. Absolutně se odmítám na blogu do čehokoli nutit.
    Však když přijde čas (kdyby přišel) se vrátit, tak to zas naskočí, třeba v kombinaci s něčím novým. :-)
    A když ne, tak ne.

    Taky proto spoustu věcí na blogu nemám, ehm… :-(

  • Liška 23.12.2015 at 11:00

    To je bezva, že ti to, barčo, funguje.
    Ten notýsek.

    Já spíš něco potřebuju zpracovat rovnou, takže musím tahat větší notes a fixu, abych si to nakreslila.
    A úkoly,co mám nezapomenout, by mě hrozně sraly, kdyby mi v sešitě zůstávaly – jak ty neudělané, tak ty už udělané.
    Na to mám kalendář stolní v práci (a od teďka místo něj diář na 2016, zkouším, nosit u sebe)
    a papírky s načmáranýma poznámkama a úkolama. A pak je vyhodím. A je to. Nebo je nechám vyhnít a ležej mi na stole. Ale to mi nevadí, to je prac. stůl a ne můj soukr. notýsek :-))

  • barča 23.12.2015 at 11:04

    77. nevím jestli je to přímo systematičnost…..
    ale blog – účel založení mého blogu je od prvopočátku takový – založím si blog, protože už mi všechno splývalo dohromady, místa, časy, práce, roky….měla jsem pocit, že nežiju, jen prací, ta to hodně převálcovala to mé prožívání.
    takže zážitky na blog, psát si je, držet si je, uchovat si je….oživit si je….vědět, že tenhle podzim byl takový a jaro které bude bude zase jiné…a bylo v tom roce takové….spoustu let mi splývalo, hrozně moc….prací…..zážitky jakoby nebyly, přestože samozřejmě byly….a ano, některé věci nejdou dát na blog, jsou soukromé a intimní. ale samozřejmě i blogy se tematicky časem, lety mění, tak jako jejich pisatelé.
    jsem na začátku :-)

  • Liška 23.12.2015 at 11:43

    79
    tak to jsem zvědavá, jestli ti půjde používat blog pro orientaci.
    U mě funguje spíš tak, že něco potřebuju vyjádřit, tak to udělám, a už se k tomu nevrátím. Pak někdy, když něco hledám, jen zírám, co všechno tam je. Ale probírat se tím v historii, odkazovat zpátky na jiné související články, to mi teda nejde ani nestojí za hledání. Jen na štědrovečerní věštbu olovem, na tu loňskou každý rok odkazuju, to vždycky dohledám.

  • rulisa 23.12.2015 at 11:58

    80
    Mám to podobně, občas si v tom čtu, když mě chytne sentiment. I si poslzím, nad vzpomínkama na historky s klukama, když byli malí.
    Ale jinak to beru jako krabici s fotkama, naházenýma do ní tak, jak přibývaly. Taky se občas divím, jak dobře jsem kdysi fotila, nebo naopak co všechno jsem byla ochotná nafotit… :-)
    Nebo že totéž, co zas a znova fotím teď, už mě bralo kdysi…

  • barča 23.12.2015 at 12:09

    80. nejde o odkazování článků, to ani neumím dávat na blog :-)
    je to jako s fotkami – máš složku a víš, že v té složce máš dovolenou třeba s Ru z roku…ted nevim.
    podobně je to s blogem. (z notýsku vznikal blog)
    notýsek – jedna stránka v notýsku – znamená jeden měsíc a na té stránce seznam článků na blogu (k tomu datumy reálné) plus složky foto – a v pc paralelně ve složkách fotky odpovídající článku a zase podle měsíců…. taková archivace, pro mě jednoduchá a přehledná. asi mám tenhle návyk z práce, nebo smysl pro nějaké uspořádání…..nevím.
    možná to vypadá složitě, ale je to jednoduché.
    je to vlastně pro mě, pro nikoho jiného a fotky se mi v tom také dobře hledají, nedávno jsem hledala pro známého fotky z dubrovníku, rychle jsem to našla – podle tohodle mého systému.

  • barča 23.12.2015 at 12:15

    jsem notýsková :-)
    mám malou komoru na chodbě, mám v ní spousta krabic a popsané co v nich mám.
    a stejně tak mám v notýsku napsáno – jaká je to krabice a zase co v ní je, takže, když jdu do malé komory, přeplněné – jdu najisto :-)

  • rulisa 23.12.2015 at 12:22

    83
    Šmankote…
    To já mám totál chaos. Vím, že fotky jsou v takové a takové krabici, ale kde zrovna teď je ta krabice…?

  • barča 23.12.2015 at 12:22

    jo, potvrzuju, je to silný návyk z práce. spoustu věcí píšeme- zaznamenáváme na více místech najednou.

  • rulisa 23.12.2015 at 12:24

    Na druhou stranu mě svým způsobem těší hledat. Hledat ty staré věci, když si na ně vzpomenu. A pak je šťastně najít! Ten pocit, když člověk najde po hledání… :-)
    A nebo nacházet s překvapením, i když zrovna nehledám. I to je krásný.

    Systém notýskování pro dokonalý přehled by mi přišel účetnický, smutný a hlavně vysilující.
    Nedokázala bych tu evidenci vést ani týden. :-))

  • barča 23.12.2015 at 12:24

    85. je to automatika, už nad tím nepřemýšlíme. je to takhle spoustu let. pro lékaře, pro sestry, pro pojištovnu, pro statistiky, pro archivaci jako takovou…..

  • rulisa 23.12.2015 at 12:26

    85, 87
    No tak vidíš, že je to tím, že jsi systematičtější. Prostě musíš být, už ze své profese, ale taky proto, že sis takovou profesi vybrala. Vyhovuje ti ke tvojí povaze.

  • Liška 23.12.2015 at 12:29

    Jó, takový návyky by se mi hodily.
    I v práci. Nepamatuju si třeba, kolik peněz jsme dostali jako dotaci a kdy a jestli už nám k tomu poslali smlouvu nebo ne… už je toho víc, takže si vyrobím v lednu tabulku v excelu a bude.

    Většinou jen celej rok štosuju papírky s poznámkama a tel.čísly apod., některé vyhodím, když je vyřízeno, jiné nechávám a na konci ledna je buď smetu na hromadu někam na polici, anebo spíš rovnou do koše a už co tam mám já osobního poznamenaného navíc, je fuk, je to pryč, nevracela bych se k tomu stejně a i kdyby, už bych nevěděla, o co šlo.

  • barča 23.12.2015 at 12:34

    88. Ru, je to asi nemoc z práce, jo :-)
    domácí učetnictví jsem si taky jeden čas vedla, asi dva roky, v době, kdy jsem platila dvě hypotéky, měla jsem denní limit na výdaje.

    v práci – o nočních píšeme exspirace léků, fasování materiálů, vše se eviduje, zapisuje, do sešitů….

    no, ale ještě nejsem na tom tak, jako mé některé kolegyně, ty si píšou fixem v lednici exspirace na potraviny a skládají je do lednice přesně tím způsobem, jak se rovnají lékárny – to znamená – pozdnější exspirace dozadu a to co bude procházet brzy dopředu :-)

  • rulisa 23.12.2015 at 12:52

    :-))

  • ratka 23.12.2015 at 12:56

    mám to jako Ru, manžel jako Barča :-)

  • barča 23.12.2015 at 13:06

    :-) mám šanon na osobní úřední listy – přesně seznam, pak složku -seznam záručních listů….hodí se to :-))

  • rulisa 23.12.2015 at 14:05

    Mám krabici s úředníma dokladama a dokladama o koupi. Kdyby hořelo, drapnu ji pod paži a letím, všecko pěkně pokupě. :-)

  • barča 23.12.2015 at 15:47

    94. tak nějak podobně uvažuju :-)
    i když samozřejmě může hořet kdykoliv a já nemusím být vůbec doma, ale třeba v práci. už se to tady v domě stalo, dole v přízemí.

  • ratka 23.12.2015 at 16:13

    máme šanony… na úřední lejstra. tedy roztříděné podle jmen a míst kterých se týkají. je jich plná skříň :-)

  • Liška 25.12.2015 at 17:33

    Hehe, já mám taky hromadu papírů, ale půlka jsou komiksy a náčrtky, druhá půlka neotevřený výpisy z účtu, dopisy od stavební spořitelny a pod.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.