Psí

/  311 komentářů

Jsem s ním v posteli. Jsem s ním v posteli a dívám se. Jak leží, jak spí.

Před měsícem se mi stýskalo. Často se mi stýskalo. Většinou jsem se uchránila té chyby, abych mu to mejlem sdělila.
Protože jsem věděla, že když se neuchráním, vyloží si to jako nátlak a uhánění. Mejlová komunikace není komunikace. Je to jen odesílání zlomku možných znaků, pro něž má každý svůj vlastní překladový kód.

Ale vždyť už spolu spíme víc než rok…

Původně jsem v té větě měla překlep. Psíme místo spíme.
Ale vlastně psíme.
Má psa. Miniaturního psa, věk osmnáct, barva bílá, stav karoserie úměrný stáří (sháním to auto, ještě pořád).
Když spíme u mě, spíme nad ránem rozdělení žárlivým psem a zalehlí společnosti dechu chtivou kočkou. Žárlivě syčící na toho psa.

Mám postel metr čtyřicet, je supr spát na ní sama.

Pes se koutkem oka dívá, když to děláme.

Už na mě nevrčí a nechodí ke dveřím sdělovat potřebu čůrání zásadně v tom nejlepším. Případně načůrat mi na prostředek podlahy či páníčkovi k botům.
Jen v noci si lehá mezi nás. Hlavou k němu, prdelkou ke mně.
Obvykle se poslušně otočím ke zdi.

Vždyť už spolu spíme víc než rok…

Občas. Dvakrát do měsíce.
Nebo jednou.
Když to potřebuje on. Ne když já.

Respektuju to. Jsem ráda i za málo, tak proč se hašteřit kvůli pitomostem. Netlačit nevyčítat vykřičník.

Jen občas to nevydržím, třeba jako před necelým měsícem, a napíšu, že bych ráda byla s ním…
Ale že jeho pozvání, abych se stavila, když je půl deváté večer a hodina cesty k němu a ráno má cosi kohosi, takže ode mě čekává, že odjedu domů v noci, po sexu, je pro mě příliš…
Napsala jsem bolavé. Nenapsala jsem ponižující.
Napsala jsem, že s ním potřebuju taky chvilku jen tak být, ne jen šukat.

Dozvěděla jsem se, že má strašně moc práce a mně jde jen o zábavu.
Dozvěděla jsem se to druhý víkend poté, co jsem s ním strávila den na opravách hrobu jeho mámy.
Byl to tehdy krásný den, mimochodem. Při těch opravách. Byla jsem šťastná při společné práci.
Při konečně společné práci, když do té doby jakoukoli pracovní pomoc odmítal.

Pocit křivdy z nespravedlivosti je zvláštní, někdy vydrží, někdy ne. Nestýskalo se mi jen pár dní. Je snadné odpustit, hodit za hlavu, říct si, že to tak nemyslel…
A věřit, že to ten druhý pochopil. Že vstřícnost bude vzájemná.

„Mám absťák,“ napsala jsem tuhle sobotu ráno. Mejlem, debil. Pod vlivem hormonů něhy a příchylnosti, co bývají uprostřed ovulačního cyklu. Víc jsem toho napsala. V představě, že sebeobnažující se sdělení hřejivých pocitů podané s lehkou nadsázkou a bez zbytečného patosu nebude znít falešně ani manipulativně. Napsala jsem nakonec, že to třeba rozchodím na výletě s kamarádkou. Aby věděl, že mi nejde o to ho tlačit do setkání, když se mu to nehodí. Že mám vlastní nohy…

Prý jaký rozcházet. Má práce nad hlavu, nemá čas na nic, ani si nakoupit. Zatímco já si řeším jen svoje záliby a běhání po lese.

Neběhala jsem, kamarádka mi u parkoviště, kde jsme nechaly stát její auto, nakoupila frisca o všech příchutích, škobrtaly jsme a tak trochu bloudily po naučné stezce a u každého odpočívadla s lavičkou a naučnou cedulí jsme luply jedno Frisco, ona jako řidička ochutnala příchuť, já to pak dorazila. U druhého odpočívadla už jsem nebrečela a u třetího na otázku, jestli se vůbec někdy kvůli něčemu omluvil, jsem odpověděla už celkem klidně, že ne. Že jen jednou byl trošku pokornej hned po orgasmu, ale… – „To se nepočítá,“ řekla. „To je mimo sebe.“

Pocit křivdy z nespravedlivosti je zvláštní, dlouho opakovaně pomíjí, pak už jednou ne.

Zůstane jen lítost, že se člověku stýskalo po někom…

Proč mě tak přitahují sebestřední hulváti? Proč si vždycky tak nekonečně dlouho myslím, že mají jen takový osobitý smysl pro suchý humor a rozervanou duši a hledám omluvy pro to, že nemají potřebu mě ani těšit, ani hladit, natož chránit… Jen setřít…

Další víkend přijel. Nenapsala jsem, ať nejezdí.
Byla jsem unavená. Hodně unavená. Nejen z práce.
Týden v sobě hledat stopy té zmizelé hřejivě něžné náklonnosti, divit se, jak dokonale zmizela, to vyšťaví. Litovat, že zmizela. Nelitovat, že zmizela.

Chtěla jsem ho vidět. Vědět, co to se mnou udělá, jestli to sucho do letním vedrem vyprahlé rozpraskané bažiny pookřeje pod vláhou vlídnosti, když třeba jen tak mrkne a řekne…
Nevím, co řekne. Vlastně by ani nic moc říkat nemusel.

Ani neřekl. Přivezl flašku vína. Bílýho.
„Přece piju červený…“ hlesla jsem.
„Tak se naučíš pít bílý. Bílý je zdravější. Kde máš ovladač?“

Pes usnul v nohách postele na chlupatým potahem čerstvě povlečený peřině, my pili bílý víno, koukali na fotbal, a když naši dostali druhej gól, byl sex. Dobrej, jako vždycky, technicky, už se známe, víme co a jak. „Uff, mám dost.“ Udělal se a přepadl na druhou stranu do nohou postele ke psovi. Pes otevřel oko. „Moje děťátko, my tě budíme…“

Usnul u psa.

Seděla jsem zády u zdi a pomalu stydla, v nahotě, teplo ale jinak bylo dost. Dívala jsem se, jak spí, objímající psa, co kdyby nebyl věkem olezl, mohl by být imitací plyšového. Dřív asi byl.
A hledala, kde mám jaký cit. Nejen ten hřejivý. Jakýkoli.

„Bylo vidět, že to děláš ráda.“ Já před rokem na odchodu od něj, pes u něj v náručí, tvář mazlící se se psem. Něha patřící psovi. Ne mně. Jak příjemné bylo zkusit věřit, že to třeba není tak, jak to je. Aspoň na chvíli.
Ale dotyků pro mě už nebylo víc. Nikdy.
Ani času.

Když mi začlo od té zdi být zima, zakryla jsem ho druhou chlupatou peřinou, čerstvě povlečenou proto, že ji má rád, a šla si do synova pokoje pro synovu. Nevoněla čistotou, nebyla chlupatá ani hebká, ale hřála.

A když jsem pod ní nad ránem konečně usnula, zdálo se mi, že jsem v nějaké cizí větší vsi, městysi, dneska je moderní říkat městys, přijela jsem tam autobusem a tak trochu zabloudila, cestu zpátky k zastávce jsem nemohla najít. Ale odjet jsem potřebovala. Potřebovala.

Šla jsem po silnici ven z vesnice, že si něco stopnu, když v tom jsme uviděla za rybníkem tu druhou silnici, tu, na které jsem správně měla být. Asi jsem někde mezi domy přešla rozdvojení a odbočku.

Nejbližší spojnicí mezi mou nesprávnou a tou druhou správnou cestou z asfaltu byla cesta bez asfaltu, po hrázi rybníka. Krajem lemovaná trávou, na straně přepadu z hráze plácek a začátek vsi, stál tam autobus, ještě nevyjel, zastávka byla tam na druhé straně, na druhé silnici.

Vešla jsem na tu cestu po hrázi, chvatem, být správně, včas, stihnout…

Uprostřed hráze zmizela tráva. Cesta zčernala. Bahno. Černočerné, jak malta jemné bahno. Dva kroky mi trvalo, než jsem si to uvědomila. Při tom druhém se bahno rozestoupilo a já propadla dolů.

Vím, že jsem zoufale mávala rukama ve snaze plavat, plavat v lavině, udržet se na hladině toho bahna, vím, že poslední pohled byl k té vsi, k tomu stojícímu autobusu, byli tam lidi, mávala jsem rukama jako šílená, abych aspoň chvilku, chviličku vydržela hlavou nahoře, nenechat nad sebou to bahno zavřít, vidět ještě, jestli si mě ti lidi všimli, třeba si všimli, viděli, přijdou mi…
Nešlo to. Nestihli by to, ani kdyby byli chtěli.
Jako malta jemná, černá, všedusící tma.

Vím, že jsem v tom snu umřela.

Vím to už týden.

Komentáře:

  • ratka 16.10.2015 at 7:52

    ufff, to je síla. Ta smrt ve snu, pro jevila se nějak v bdělém stavu? tedy zda je něco jiné.

  • rulisa 16.10.2015 at 8:14

    Je mi všechno tak nějak jedno.
    Ale třeba je to jen návalem práce nebo počasím nebo stárnutím.

  • ratka 16.10.2015 at 8:17

    právě koukám, že dole je napsaný nějaký odkaz: „Kdy se nudíme lépe než v kruhu rodiny?“ Oscar Wilde :-) To jsi dala Ty nebo je to tam náhodou?

  • rulisa 16.10.2015 at 8:37

    3.
    Zřejmě poskytovatel hostingu, mám free verzi (bezplatnou) se svolením k „mírné“ reklamě mimo hlavní pole stránky, tak tohle je asi místo té reklamy.
    Jo, není to špatný. :-)

  • fousek 16.10.2015 at 10:12

    eště do toho bahna nepadej, jestli můžu poprosit.

  • Liška 16.10.2015 at 10:38

    Fu-u-uuj.
    Tak ti přeju dobré ožití a nový život!

  • fousek 16.10.2015 at 14:40

    a možná to vůbec není bahno, ale něco nečekaného – už jenom proto, že písmeno psí se používá jako označení paranormálních jevů :-)

  • Saul 16.10.2015 at 15:11

    banální šamanská iniciace,Ru z toho zase dělá drama:-0)

  • rulisa 16.10.2015 at 20:10

    :-))
    Ještě že vás mám, hned je mi líp. :-)
    Akorát to auto furt nemám…

  • Saul 17.10.2015 at 8:49

    Já se zítra chystám na výlov rybníka.
    Tedy jako divák.
    Já už to vidím,jak si dám u stánku smaženýho kapra,pak něco na zapití a začnu se vrhat zachraňovat ty poslední nebohé boží tvorečky plácající se na dně vypuštěného rybníka.
    A potom…bahno se rozestoupí a já propadnu dolů.
    Tak se sny stávají realitou:-)

  • ratka 17.10.2015 at 9:04

    ze života :-)

  • barča 17.10.2015 at 9:33

    11. :-))

  • rulisa 17.10.2015 at 11:18

    Saule nedělej to, v tom snu to bahno bylo černý a nestudilo, podívej ven, jaká dneska zima, to bude jeden led… :-)

  • rulisa 17.10.2015 at 11:22

    I když tam u vás je zem černá všude, tak asi aji bahno v rybníce.. :-)
    U nás spíš hnědý.

  • ratka 17.10.2015 at 12:53

    14. zajímavé, našla jsem si text a překlad. Dost smutné. Přichází podzim, padání, opadávání

  • Saul 17.10.2015 at 19:56

    U nás na Hané je černá ornice Ru(proto vás všechny v Čechách zivíme:-),ale i rašelina.
    No a právě proto by ta moje oběť a pomoc nebohým rybám mohla mít i takový jakýsi historicky spirituální odkaz.
    Když tak po dvou tisících letech najdou v rašelině zakonzervovanýho Saula s rybou v jedné a lahváčem v druhé ruce s nohama obutýma v botách od Baťi,co si tak asi asi řeknou?
    Byl to rybář,nebyl to rybář?
    Ale já tu radost Ratce schválně neudělám,že bych měl v kapse Bibli a těm budoucím blbečkům dal šanci indentifikovat mne jako apoštola:-)

  • rulisa 17.10.2015 at 20:15

    Houby, nás živí řepka. :-))
    A občas houby, teda mě.

    Rašelina táhne do červena. To je jiná černá. Tu tady máme taky.
    Ale teda bez apoštola Saula. :-)

  • pa. 17.10.2015 at 21:40

    A tohle, co píšeš, si ten člověk nemůže přečíst? Z lásky, ze zájmu o tebe? Třeba by vnímal absurditu svého chování.

  • rulisa 17.10.2015 at 22:02

    21
    Nemůže. Tento druh zájmu o druhého je mu cizí, ba dokonce si zakládá na tom, že ho vůbec nemá, že nemá tu potřebu. Na svoje zásady je hrdý.

    Jeden čas jsem si i přála, doufala, že by mohl chtít mě poznat. I tudy. Přemýšlela jsem, co by na to říkal, na to, co tu píšu, jak píšu, o sobě, o lidech, o svých nočních můrách a strach-ách (ších?), potřebách citů a ochrany… občas o něm… jestli by rozuměl, jestli by pochopil, jestli by se nezlobil, nebo jestli by se tomu jen vysmál…
    Ale nestojí o to.
    A já už taky ne. Nerozumí ani tomu, co píšu do mejlu, když se neuhlídám a píšu tak, jak mi letí myšlenky. Natož tomuhle blogu.

    Láska… no comment.

  • rulisa 17.10.2015 at 22:04

    21
    Na svém chování by nic absurdního neviděl. Na mém, že o tom píšu, ano.
    Je to jedno. Nebude to číst.

  • pa. 17.10.2015 at 22:30

    Jaký má tedy smysl se s ním scházet. Sympatická žena jako ty a takový debil. Čím ti imponuje?

  • rulisa 17.10.2015 at 22:33

    Podobností s mým otcem. Nikoli fyzickou.

  • rulisa 17.10.2015 at 22:39

    Ne že by otec byl nedotykový hulvát, ale v mezilidské komunikaci a empatii dosahuje občas kvalit březového polene. Do arogance vyznívajícího. A taky velmi lpícího na občas debilních zásadách. Všechno taky jen sebeobrana. Ve skutečnosti taky lásku potřebující. Trpící pocitem neustálé životní dřiny. A mnoha statečně překonaných křivd. Taky navenek působí často jako debil. A vím, že není.

  • pa. 17.10.2015 at 22:41

    To si děláš legraci, vždyť spolu jen spíte, podle toho, co píšeš?

  • rulisa 17.10.2015 at 22:42

    27
    Je reakce na co?
    Jen spíme, protože víc nechce.

  • pa. 17.10.2015 at 22:53

    Takže ty ho znáš a on po poznání tebe nijak neusiluje.

  • rulisa 17.10.2015 at 22:56

    To, jak mě zná, mu stačí.
    Ne že by mě neznal vůbec.

  • rulisa 17.10.2015 at 22:57

    Kolik toho o ženské potřebuje znát většina chlapů?

  • rulisa 17.10.2015 at 22:57

    Potřebuje lomeno chce.

  • pa. 17.10.2015 at 23:12

    Umíš prostě tyhle věci, vztahy, dobře s porozuměním sobě i jim, popsat.

  • rulisa 17.10.2015 at 23:16

    Dík.

  • pa. 17.10.2015 at 23:21

    Stejně je tě škoda, tvé srdce, v případě popisovaného muže, reaguje jen na brak.

  • rulisa 17.10.2015 at 23:27

    To nevím. Nedokážu posoudit.
    Co jiného stojí o ženu blížící se věku padesáti let. Na co jiného to srdce může reagovat.

  • Liška 18.10.2015 at 20:13

    36
    no néé, to snad néé. Zajímavý je, že já bych nasadila úplnějinej druh rezignace. Ta si tam flákneš: „Kdo jakej jinej by přišel, nikdo nejde, tak si v rámci všech (jeho) možností a omezení nechám do postele tohohle.“
    A moje rezignace by zněla:
    „Nikdo se ke mně nežene, tak se na to vyseru, ať teda radši nechodí nikdo než ten, co by mě chtěl jen trochu a takhle. To fakt ne, radši nic a hotovo.“

    Pro mě tohle totiž je antisexy. A vyplývá mi z toho, že pro tebe tam něco sexy existuje.

  • rulisa 18.10.2015 at 20:37

    Existuje, i vím vcelku přesně co, a jak to funguje, ale s dovolením si to nechám pro sebe.

    Liško, logicky, chlap, kterej je takovej, jakýho si 99 % ženských představuje jako „kvalitního“, je v mých (i tvých) letech už dávno ženatej a natolik s ním jde žít a natolik je charakter, že i ženatej zůstane.
    Zbývají braky, ve smyslu brakace, tedy vytřídění, jsem původně zootechnik, tam se tenhle pojem používá pro vyřazování z hlavního chovného/produktivního stáda. :-) Naše zbylé braky jsou buď děvkaři, případně dokonce zadaní děvkaři, kteří se už nikdy nezmění, a nebo rozvedení, se kterými předešlým ženám nebylo lze úplně dobře žít. Protože jsou jací jsou, stejně jako my rozvedené jsme jaké jsme.
    Což se mi zdá pořád míň ubohá varianta, než brát ty děvkaře nebo uzavírat svazky z důvodu oboustranné hmotné prospěšnosti, jako to dělá jedna moje známá.
    Zbýváme na sebe my méně standardní a učíme se spolu být aspoň tak, jak to jde.

    Nebudu si lhát růžovoučko do kapsy. Nic lepšího už nebude.

    Jestli radši nikoho a nic, a nebo aspoň občas někoho a za jakou cenu, jsme už probíraly o kus vedle, pamatuješ? :-)
    Minimálně mě nebaví furt si to dělat sama. Občas to nějaký to živý tělo chce. Abych cítila jeho radost z toho. Tak je lepší mít aspoň takový, o kterým vím, že se o ně s nikým nedělím.
    Tedy krom psa.
    Jo, mám radost, když cítím chlapskou radost. Tu potřebuju cítit. I když to bolí.

    Až to jednou nevydr, tak ho prostě mít nebudu, no.
    Což jsem si myslela, že nastalo už teď, ale tím, že jsem se z toho vypsala, je to zas unesitelný.

  • rulisa 18.10.2015 at 21:01

    Teda možná, nevím.
    Možná jen jak jsme se zas už týden neviděli, tak už si ho zas představuju vlídnějšího, laskavějšího a empatičtějšího, než je, tudíž mě zanedlouho realita zas zaskočí. :-))

  • Liška 18.10.2015 at 21:10

    Jo, to jsi řekla výborně srozumitelně! Je to všechno pochopitelný.
    …
    Takže vdovec.
    :)

  • rulisa 18.10.2015 at 21:11

    Nojo, ale v těch je úplně mizernej výběr, a to věř, že vím, o čem mluvím, mívám je téměř z první ruky v práci. :-))

  • Liška 18.10.2015 at 21:33

    Aj. Takže já nic, no. Dokud nepřijde velkoúžasňák.

  • rulisa 18.10.2015 at 22:03

    Nějakej někde určitě je. :-)

  • Liška 18.10.2015 at 22:24

    Někde jo a asi se taky nechce moc namáhat pátráním stejně jako já.

  • rulisa 18.10.2015 at 22:27

    Moc soběstačnosti je ve vztahu na škodu.

  • barča 19.10.2015 at 8:58

    jé, tady je to hezká diskuze :-)
    já se tu jen trochu zasním o podzimu svého života, můžu? , jen malinko :-)
    no, podobně jako Ru v kom.38 si nedělám velké iluze.
    ale ….když tu padlo téma velkoúžasńák, zasním se. :-)

    pan profesor V. (66 let) malý, drobný, skromný, pracovitý, pohodový. má manželku sestřičku. mají tři velké děti. Oba Podzim života tráví především pracovně, ale ve volných chvílích jezdí na výlety po česku, jezdí na dovolené do zahraničí, chodí do divadla, na koncerty, do galerií. Pán má svůj relax – vinici na Pálavě, zdědil ji po předcích. Paní a její relax – jsou vnoučata mimi hk. a co mají tyhle dva ještě společné a líbí se mi to moc – chodí do kursů tance pro dospělé, společně tančí.

    tyhle oba lidi jsou velmi příjemní, oba skromní, pohodoví, vždycky si s nima ráda povídám.

    no, bohužel žádného takového volného pana profesora V. neznám ……ale tak nějak si představuju lehce podobně svůj podzim života.

    tak a zpátky na zem. Ru, děkuju za prostor. :-)
    hezký den všem.

  • rulisa 19.10.2015 at 9:01

    Ring volný. Ratku jsem před chvílí zmlátila na jejím vlastním území za to, že se k tomuhle článku vyjádřila tam, a ne tady, prý aby nám to tu nekazila. :-)

  • pa. 19.10.2015 at 10:19

    Sex jako lék, lék v sexu. „Akt, kterým by se přenášela láska, kdyby tam nějaká byla.“ A funguje to, asi. Nebo ne.

  • rulisa 19.10.2015 at 10:24

    48
    Asi jo. :-)

  • ratka 19.10.2015 at 12:22

    Nedokáže odhadnout zda utopení v hnusném bahně je dobře nebo špatně. Jeví se mi to spíš jako dobré, nový začátek, nový vnitřní postoj. Žádná oběť. Žádné ponížení.

  • barča 19.10.2015 at 12:36

    50. :-) jo, to už tady výše v komentářích naznačil Saul.

  • barča 19.10.2015 at 12:37

    51. každý šaman si musí projít osobní krizí – „šamanskou nemocí“

  • barča 19.10.2015 at 12:41

    v kom. 8 (číslo síly) :-)

  • rulisa 19.10.2015 at 12:46

    50
    No, já to taky nevím…

    Pořád se potácím mezi pohledem „ženským“ (viz „je debil“, ubližuje mi, nedává mi to, co dostávají jiné) a racionálním (no prostě je takovej, vždyť jsem to věděla od začátku, že takovej je, ničím záměrným mi neubližuje a ublížit ani nechce, a já jsem taky prdlá až kam, tak proč si nevážit toho, že vůbec je, že ze mě nevyskočí z nervů, že můžu někomu tu radost udělat…)

    A mám podezření, že to závisí i na fázi cyklu. Nikoli racionálního. Právě když racio jde nahoru (a hormony dolů, tj. v druhé půlce cyklu), tak ho (stejně jako asi jakéhokoli muže) často vidím v podstatě oželitelného. Od počátku měsíčků do ovulace se mi téměř vždy velmi neúměrně stýská. :-))

  • rulisa 19.10.2015 at 12:48

    Ona ta 54 zní nelogicky, žejo?
    Budu se muset nad tím ještě zamyslet, co z toho teda je racio a co emoce.

  • barča 19.10.2015 at 12:50

    54. no, ženské šamanské krize každý měsíc :-)) mám to podobně :-)

  • rulisa 19.10.2015 at 12:52

    56
    Eeeee…h. :-))

  • ratka 19.10.2015 at 12:53

    vzhledem k tomu že mi bude za pár šedesát, je moje krize setrvalý stav

  • rulisa 19.10.2015 at 12:54

    :-))))

    Tak, ratko, dík, žes nakonec přišla. :-)

  • barča 19.10.2015 at 12:58

    58. :-)) no, tak to se máme na co těšit, to musejí být grády :-))

  • pa. 19.10.2015 at 12:59

    Podle snů ti z toho moc dobře není.

  • rulisa 19.10.2015 at 13:01

    61
    Není.
    Ale jsem na blbý sny náchylná. V krizi manželství to bylo ještě daleko horší.

  • ratka 19.10.2015 at 13:04

    v mých snech jsem bahýnko vždycky projela. i na kole, i autem, i pěšky. akorát nevím zda to bylo dobře nebo špatně. :-( setrvalý stav, pokaždé jsem dojela

  • rulisa 19.10.2015 at 13:18

    62
    Tady v tom snu jsem jen umřela. Ta hrůza z toho byla jen kratičká, když jsem se probudila, byla jsem prostě mrtvá, ale netřásla jsem se, netekly mi slzy, nebylo mi na zvracení.

  • ratka 19.10.2015 at 13:22

    64. to se ti někdy děje? fujtajbl

  • rulisa 19.10.2015 at 13:23

    65
    Ted už málokdy. Dřív hodně.

  • rulisa 19.10.2015 at 13:24

    Vlastně naposledy asi tak před dvěma třemi lety?

  • fousek 19.10.2015 at 13:37

    Mě zní 54-řka druhý odstavec naopak velmi logicky. Z vnějšího pohledu, z výšky řiditelné vzducholodi :-)

  • rulisa 19.10.2015 at 14:31

    68
    Tojo, ale nesedí to s tím odstavcem předtím.

    Znamenalo by to, že když jsem ovlivněná šukacíma hormonama, jsem v rámci afinity ochotnější k toleranci a zavírání očí a cítím se být i silnější ledacos unýst nebo nad ledasčím mávnout rukou.

    Zatímco když hormony poklesnou až pominou, racio sobecké počítací řekne Blbko podívej se, co ze sebe děláš, nebylo by ti líp bez něj? Taková pohoda klídek bez chlapa, kvůli kterýmu dvakát do měsíce bulíš…

  • rulisa 19.10.2015 at 14:34

    Otázka je, proč vlastně bulím…
    Protože pod vlivem těch hormonů očekávám něco, co bez hormonů vím, že je nereálné?

  • ratka 19.10.2015 at 15:06

    taky nevím co je skutečnou příčinou toho pláče a asi by stálo přijít na to proč se to děje. nějaký chlap co ho vidíš jednou za měsíc je spíše zástupný. Afinita ochotná k toleranci, to je velmi ošklivý výraz. Beru to síš pozitivně, prostě chceš si zašukat tak jdeš a uděláš to. žádná tolerance. uděláš co chceš.

  • rulisa 19.10.2015 at 15:14

    Nikoli, šukám s ním, protože je to to aspoň. Jsem ochotná zapomenout, že nepřijede ani nestojí o mou návštěvu, když mám měsíčky, že mě nehodlá začlenit do svého života do té míry, že by mě vzal třeba někam, kde jsou lidi, co ho znají, seznámil je se mnou, že nabídne pomoc, ale pouze s podmínkou, bude-li mít čas, což nemá nikdy…
    Atd.
    Žije si svůj život a já jsem pouze jaksi bonus navíc. Když vybyde ten čas.

    Nemůžu udělat, co chci, protože na to musejí být dva. Jako na ten sex. Ale na to ostatní krom sexu jsem sama.

  • rulisa 19.10.2015 at 15:15

    To nejcennější, co si lidi můžou dát. Důvěru a čas.

  • ratka 19.10.2015 at 15:39

    73. tady je to hodně o trpělivosti. do důvěry se vrůstá časem, společným časem. Když toho času trávíte méně… tak je to možná na celý život nebo na nikdy

    Mě napadlo hned když jsem četla ten článek, že by bylo možná vhodnější nejdřív s mužem trávit čas bez sexu. Jít na procházku spolu, něco spolu uvařit nebo zajít společně za nemocným rodičem toho či onoho. zažít důvěrnosti ale žádný sex. Ten teprve později jako důsledek (následek) společně stráveného času. že ti je padesát (nebo bude) neznamená nic. Naopak, jen tak se projít nebo sbírat houby aniž by na muže byl vynaložen sexuální nátlak, mže být důvěrotvorný. a nenásilný.

  • rulisa 19.10.2015 at 15:44

    74
    1.odstavec – přesně.
    A přesně toho se bojím, že se toho ani nestihnu dožít. S ním.

    2. odstavec – chodili jsme. První pusu mi dal na třetím setkání, přes motoristickou přilbu (jeho). Na houby jsme chodili, houby jsme dycky spolu našli. Občas jsem v lese ztratila i já jeho.
    Letos už na ně prý nemá čas.
    On rodiče už nemá, k mojí mamince odmítá jít (se mu nedivím, poté, co mu ji občas líčím).

  • rulisa 19.10.2015 at 15:45

    74 pokrač. – jinak proto jsem mu taky tolikrát nabízela pomoc třeba i na té jeho chalupě. Prostě spolu být a něco dělat, i kdybych mu měla okapy natírat nebo cihly otloukat.
    Nechce.
    Tak mu tam akorát sem tam něco rozbiju.

  • rulisa 19.10.2015 at 15:48

    Ratko, víš, na houby a tak se chodí jen do té doby, než se dojde do té postele. Pak už to není … ehm… racionální. :-)

  • ratka 19.10.2015 at 15:52

    76. nechce te tam… z nějakého důvodu. je třeba opravdu se zamyslet proc ho obtěžuje když tam jsi, zda nějaké vzpomínky nebo jsi moc aktivní. tedy teď se mi to tak jeví , že trávit s tebou čas ho vyčerpává. taky se vymlouvá na hodně práce etc. za sex ten čas obětuje. ale opět to cítím v rovině, aby tě neurazil když se ti to tak líbí. je to divné. nemyslím si že je sobec. něco tam skřípe.

  • rulisa 19.10.2015 at 15:58

    Nejsem moc aktivní. Nesuď podle psaní na netu a podle toho, když chci někam dokopat tebe a vím proč.
    Když mi na někom záleží v reálu, jsem spíš zadrhnutá.
    Když je u mě, odjet se mu pak nechce. Kdyby mu bylo se mnou blbě, vypadalo by to jinak.
    Ale ta chalupa po prarodičích je pro něj něco jako svatyně, památka na čistý dětství, a já jsem svatokrádež.
    Jenže to není jen ta chalupa. On mě nechce nikam k sobě.

    Ratko, je to takový tvůj zvyk hledat ty opaky a jiné pohledy, abys druhému ukázala cestu, kterou on sám nevidí.
    Jenže taky víš, že to dost často nefunguje, protože prostě jedeš ve schématech a nemáš všecky informace.
    Ono je ani nejde všecky poskytnout, ani se nechce.
    Psala jsem taky o sebeobraně. Tu má strašně silnou. Vcelku vím proč.

  • rulisa 19.10.2015 at 16:04

    Budu muset to tvoje hádání příčin a možností náprav stopnout, protože to nepřímo nutí člověka sdělovat další a další informace (aby vysvětlil, že jsi na omylu, a podepřel to fakty), tudíž nakonec vyžvaní daleko víc, než mínil.
    A to už víc nemíním. :-)

  • rulisa 19.10.2015 at 16:05

    Ber to tak, že na blog si neodkládám psaním proto, aby se to tu vyřešilo. :-)

  • ratka 19.10.2015 at 16:10

    80,81 ani nebyla nutná. v 79 jsi to napsala.

  • rulisa 19.10.2015 at 16:21

    Ok. :-)

  • pa. 19.10.2015 at 16:39

    Řekni mu, že ho miluješ až za hrob. Co ti odpoví.

  • rulisa 19.10.2015 at 16:44

    Zeptá se za kterej.
    Ale neřeknu mu to, nerada lžu.

  • fousek 20.10.2015 at 9:23

    69: je tam rozpor, mezi těmi odstavci v 54, je. Pokud teda bereš, že racionální je opak toho druhého a ne doplněk nebo spíš prostředek, nástroj.

  • rulisa 20.10.2015 at 9:35

    Brala jsem to jako opak.
    Proto jsem od 54 došla k 69.
    Jiný pohled zvážím.
    Pohled v 69 je vskutku vzhůru nohama… ehm…

  • ratka 20.10.2015 at 10:08

    třeba existuje pohled bez emocí a bez sobeckého účelového racia. teoreticky. pak by v obou případech mohl takový pohled (teoreticky) existovat.

  • rulisa 20.10.2015 at 10:17

    A kterej to je? Jak by takový pohled vypadal? Jak poznám, že je to on? Kde je?

  • pa. 20.10.2015 at 12:41

    Myslíš, že zrušíš jeho obrany, které se domníváš, že má, že se rozplynou tvým přičiněním. Jde to?

  • rulisa 20.10.2015 at 12:55

    90
    Nemyslím si to. Proč myslíš, že si to myslím? :-)

  • rulisa 20.10.2015 at 13:08

    Přečti si ten článek ještě jednou, třeba ti do sebe zapadne, že kdybych si to myslela, neměla bych ty pocity, o nichž píšu.
    Vůbec bych neměla potřebu o tom psát.

  • pa. 20.10.2015 at 15:52

    Podruhý přečtený je to drsnější, trochu jako horor to na mě působí.

  • rulisa 20.10.2015 at 16:05

    Vidíš, taky jsem to zkusila si znovu přečíst a místy mi to přijde zbytečně popisně ukecaný.
    Do půlky textu zesekat ty popisy okolností na polovinu, bylo by to daleko působivější.

  • Liška 20.10.2015 at 16:29

    93
    pro mě to přečtení bylo taky docela drsný.
    Realita je asi prostě realita a ne tak drsná. Snad.

  • rulisa 20.10.2015 at 16:56

    Realita je vždycky subjektivní.
    V danou chvíli někdy drsnější.
    Z odstupu pak už často tolik ne.

  • ratka 20.10.2015 at 18:58

    z odstupu je to jen paměťová stopa.

  • ratka 20.10.2015 at 19:02

    Napadlo mě, že drsnotu dodává fantazie. v reálu či snu na to není čas. ani ve snu na to není čas natož v realitě. ve snu vím na 100% že jsem plně soustředěna, jdu (jedu, letím) V realitě se to taky děje takto. Drsnota či horor přicházejí až později, když si to začnu malovat do barev.

  • rulisa 20.10.2015 at 19:22

    98
    Mám to jinak.

  • ratka 20.10.2015 at 19:28

    třeba to není drsné vůbec… a jen okolí mě upozorní že by to drsné mělo být. ale já to tak nepociťuji ani jsem nepocítila kdyby mi to neřekli.

  • rulisa 20.10.2015 at 19:31

    Co ti na to napsat… Mám to jinak.

  • rulisa 20.10.2015 at 19:39

    To, že v reálu necítíš, je vidět z toho, jak prahneš po silných podnětech, abys konečně cítila. Jsi prostě zaměřená víc akčně.

    Já občas nejsem schopná dělat nic, nějakej pohyb či akci jen napodobuju, protože cítím tak silně, že se mi dělá blbě od žaludku, a nejsem schopná se soustředit na nic, než na to, co jde ke mně, v čem jsem jak v magnetickým poli. Někdy se mě třeba ten pán na něco zeptá (nejčastějc to mívám, právě když jsme u něj nebo u mě doma) a čeká na odpověď, nejde mi soustředit se na ni, hrozně pracný udělat slova, vnímám jen sílu jeho hlasu, jeho přítomnosti v tom hlasu… v pohybech, pokud ho přitom vidím…

    Podobně cítím i ve snech.

    Ale nevím, jestli ti tahle informace ode mě k něčemu bude, jestli se dá pochopit či jí uvěřit, pokud to sama na sobě neznáš.

  • ratka 20.10.2015 at 20:07

    102. to jako drsný horor? mluvíme o naprosto různých věcech přece. ty jsi šla v nějakém bahnu a topila se, je to drsný nebo není. Já vytahovala mého muže s ledové štěrbiny, cepín zabořený do firnu a táhla jsem tělo které mělo přes 90 kilo nahoru. Je to horor? Jak můžu … dívat se do 2000 hloubky a jít po hřebenu šířce 20 cm. ten moment je člověk uvnitř, je obsažen a ztracen v přítomnosti, vlastně vůbec neví že existuje. když se tedy vrátí k sobě… může si to sebereflektivně rozebírat. ale nemusí.

    ty povídáš o něčem jiném. vztahuješ druhého na sebe, do sebe. Ano, vím o čem mluvíš a v posledních letech to nedělám. protože nechci.

  • pa. 20.10.2015 at 20:28

    Ratko nevíš, vytahuješ svoje hrdinské skutky, drsnost není v brodění se bahnem.

  • ratka 20.10.2015 at 20:43

    pa. asi máš pravdu. určitě.

  • Saul 20.10.2015 at 20:46

    102:
    To, že v reálu necítíš, je vidět z toho, jak prahneš po silných podnětech, abys konečně cítila. Jsi prostě zaměřená víc akčně.

    Taky bys někdy mohla Ru víc cítit,než odhalovat(v tom asi bude jádro pudla).
    A přiznat si,že někdy prostě nerozumíš.
    Co to s tebou sakra je?

  • Saul 20.10.2015 at 20:55

    jak prahneš po silných podnětech, abys konečně cítila.

    No to se Ratka jako žena tedy z vás opravdu znatelně vymezila.
    Tou dispiclínou?

  • rulisa 20.10.2015 at 21:15

    106
    Ratka cítí?

    Nebo jen odhaluje druhého?
    Podle mustru sama sebe…

    Kdyby věděla, napsala by, že ví, ale nedělá to? Psala by o mimořádných situacích, ve kterých člověk musí konat, i když je bez sebe?

    Nebo by věděla, že píše o něčem jiném jen proto, aby přebila větším trumfem? A věděla by, že „nedělat to“ nejde, protože pokud cítíš, tak cítíš, to nejde vypnout. Jde se jen naučit, aby to ti druzí, pokud tě dobře neznají, nepoznali.

    Dělám to, Saule, že ji nešetřím. Nehraju si na sladkou pravdoláskovou a neobíhám dokolečka, abych byla za moudrou a nad věcí podle jejích parametrů. Ano, to vím.

    Ale ne až tak do maxima. Například jsem ji nenutila, aby sem napsala o tomhle článku to, co napsala a smazala u sebe. Ber to takhle.

    Tam napsala třeba to, že tady nechce diskutovat, protože její diskuze jsou drsné. Že se to sem nehodí, že by to tady svojí drsností zkazila.
    Když je drsná, jistě unese i drsnost jiných. :-)

  • rulisa 20.10.2015 at 21:22

    107
    Můžu na tu stosedmu odpovědět otočená k Ratce?

    Ratko, právě například zrovna ta tvoje potřeba chodit po horách, i když hory samy o sobě jako přírodu nijak extra neprožíváš, ale prostě touha cítit extrémní námahu v extrémních podmínkách. Cítit tam konečně sama sebe. (A tak trochu si sebe dokazovat.)
    Mockrát jsi o tom ty sama psala.

    Nebo potřeba silné hudby při silných skupinových rituálech.

    Potřeba silných slov, silných symbolů…

    Známe se roky. Za tu dobu máme o sobě navzájem nasbíráno tolik informací, tak specificky niterných a provázaných, a přitom jen velmi málo zamlženým reálem, imidží, naučenou vnější tváří, že jsme schopní(-é) do sebe vidět a v sobě poznat daleko víc, než kdybychom byly kolegyně v práci.

    A to o potřebě silných podnětů, abys cítila, jsi psávala o sobě ty sama, to není z mojí hlavy.

  • rulisa 20.10.2015 at 21:28

    Ernest Thompson Seton skrze svého Caleba Clarka řekl, že odvaha není nebát se, ale bát, a přesto jít dál.
    Tak si říkám, jestli s tou drsností to není podobné…

  • rulisa 20.10.2015 at 22:01

    Přemýšlela jsem, Ratko, čím mě vždycky tak spolehlivě vykopneš k tomu, abych se ti začla bránit útokem a pokusem o totální likvidaci. :-)

    Myslím, že je to prostě pocit nerespektu od tebe. Právě jakési necitlivosti, kdy tvůj způsob podání názoru „mně to funguje takhle, tudíž vám taky a já to vím nejlíp“ (třeba proto, že jsem svého devadesátikilového muže táhla za cepín po ledovci) vlastně popírá názor ostatních, nejsi schopná respektovat, že někdo něco vidí nebo má jinak.

    Jasně všichni máme sklon předjímat a podle sebe soudit tebe. Ale to tvoje kazatelství a neustálé používání první osoby nejpoučenější i v případě, kdy se diskutuje jinak v osobě třetí, to nějak hodně moc zesiluje.
    A to víš, my Ktož jsú boží bojovníci z církve husitské vám papežencům nic nedarujem. :-))

  • Liška 20.10.2015 at 22:20

    111 ru
    jo, to je dobrá otázka, ta první v prvním odstaci.

    I ta odpověď dál. A co ještě dál? Nevim. Proč pocit nerespektu tolik nasere?

    ratko,
    mně to na ledu se škvírou a úzkým hřbetem připadá drsný. Až tak, že na takový místa nejdu a už nepůjdu. Jednou stačil Ostrý Roháč. Nevermore. (A ne proto, že bych se bála, že se mi strach z výšky vrátí. Nevrátí, ale do vypjatých zátěžových situací nechodím, protože nepotřebuju vypjatou zátěž, nepotřebuju se ani testovat ani zaadrenalinovat.)

  • ratka 20.10.2015 at 22:20

    111. beru na vědomí. nerespekt a necitlivost je mi vlastní.

  • ratka 20.10.2015 at 22:22

    112.již léta to nedělám Liško. Pro mě to nebyla potřeba adrenalinu, spíše jsem chtěla vědět co je na hraně. co tam kurňa je.

  • Liška 20.10.2015 at 22:22

    No, celý je to tu drsnější.
    Ale hezky.
    Mezi vás dvě chodit budu, tam žádný ledový spáry nejsou, tam nespadnu, jen se něco můžu naučit.

  • Liška 20.10.2015 at 22:24

    114
    uf, tybrďo. Aha. To já nejsem schopná zkoušet v tělesným světě, jen v psychickým.
    Zajímavý.

  • rulisa 20.10.2015 at 22:28

    112
    Protože jsme tu (krom tebe) všichni s nabouraným sebevědomím a všichni po tom respektu toužíme. :-))

    Ne, vážně. Nerespekt od chlapa mě tak nebere. Ten unesu. Chlap je chlap. Nerespektuje mě, ale třeba miluje. Svým způsobem.
    Nebo já jeho. Můžu.
    Tak jak tak se cítím vedle něj neohrožená jím, ať je jakýkoli.

    Nerespekt od žen snáším špatně. Souvisí to s mojí maminkou.
    S tím, že celkově to mám se vztahem k ženám trošku problematický.

    (Jestli teď Saul napíše, že se vztahem k mužům taky, tak ho na jaře praštím.)

  • Liška 20.10.2015 at 22:59

    ru 117
    jsem nabouraná ažaž i s matkou (komplikovaněji než s otcem, tam je to takový zřetelný). Právě dneska jsem, abych někoho vyzdvihla a byl víc respektován, někoho jinýho naprosto nemístně krátkozrace sťala bez ponětí respektu :) Jak to bývá. Malýho se zastanu a generálnímu řediteli to napálím. Protože taky mě něohrožujou muži, nenapadne mě to.
    Kdežto některých žen se trochu bojím. Hlavně ostrých nebo s odhodlaným výrazem.
    S ženami jsem o hodně opatrnější než s muži. Necítím se tak v bezpečí, čekám asi, kdy mě srazí (slovem). Nedovolím si tolik.
    – ech, takže kdyby se tvůj sen týkal vztahu k ženě, bylo by to bahno asi horší :)

  • rulisa 20.10.2015 at 23:31

    118
    Bahno bylo moje.
    Ano, s ženami se necítím v bezpečí. Čekám kdy mě srazí, tudíž vidím, že se mě snaží srazit. Ale dovolím si na ně.

    Zvláštní je, že i když s nějakým mje mi zle, tak jako bych neztrácela úplně sama sebe. Trpím třeba, že je na mě zlej, ale uvnitř jsem si sebou jistá.
    Vedle žen jsem uvnitř neklidná. Nejistá.
    Pacient, evidentně.
    Dopiju nalito a jdu radš spát.

  • rulisa 20.10.2015 at 23:31

    Dominantní maminky, obě dvě.

  • Saul 21.10.2015 at 7:27

    Chjo,je někde nějakej blog,kde sou normální lidi?
    Já fakt nemám čas si ho založit a udržovat:-)

  • rulisa 21.10.2015 at 7:47

    A to je to, proč ratku občas zadupávám do země. Protože mi svojí komunikací připomíná maminku.

    Jednak tou klikatostí, kdy neřekne přímo „Já si myslím, že děláš to a to blbě…“ , ale že opatrně a nenapadnutelně píše o sobě, o tom, jak ona to dělá jinak, ale všem to samozřejmě má dojít, že by to měli taky dělat jinak a pak že by jim to fungovalo.

    A pak podobností s tím, že když se člověk s něčím svěřil naší mamince (nejen já, i brácha nebo její kamarádi, známí, náhodní lidé, kteří se s ní dali do řeči), tak její odpověď taky byla „ale prosímtě, ty naděláš, to já…“ a bez zaváhání přešla do vyprávění o sobě, klasicky o svých hrdinných skutcích na vysokohorských horolezeckých túrách. Á la záchrana s cepínem zabodávaným do ledovce. Nocování ve vichřici ve strženým stanu. Rozbitá horolezecká výstroj v nejkritičtějším okamžiku. Všichni okolo ní selhávali, jen ona jediná šla pořád dál a se vším si dokázala poradit. Taky byla dycky děsně drsná, nejdrsnější. :-)) A taky hned věděla, jak to u toho druhýho funguje.

    Akorát Ratka je jiná v tom, že maminka nikdy, nikdy neustoupila, ani na oko. Ratka napíše „Ano, máš pravdu, nerespekt a necitlivost je mi vlastní.“ A zaleze do díry, protože ji to fest zabolelo, protože si vůbec nemyslí, že je nerespektující a necitlivá.
    Maminka naopak byla ochotná ve jménu obrany svojí citlivosti kohokoli okolo totálně zlikvidovat, čímkoli, co jí přišlo pod ruku i jazyk. Jako já. :-))
    Akorát ona to obvykle dotáhla do konce. A pak celé roky nebo už napořád ostentativně odcházela středem, pyšná, jak nad dotyčným zvítězila. Jak tím, že ho zadupala do země, dokázala, jakej on je blb a hajzl. Zadupávala ho zas a znova, aby si potvrdila to prvotní zadupání.
    Proto se nedalo se jí nebránit. Stejným způsobem, ještě silnějším.
    A proto mě nelákají vysokohorské túry.

  • rulisa 21.10.2015 at 7:48

    121
    Je, Saule, podívej se k Lišce, je tam odkaz na blogerku roku, jeden blog normálních lidí vedle druhýho. :-)

  • ratka 21.10.2015 at 8:15

    Ru, pro mě to není boj. Nebojuji s tebou, spíše jsem překvapena nenadálým útokem a jeho intenzitou. Vysvětlíš mi to proč, jenže já nemám v hlavě počítač abych si to zapamatovala. Zapomenu a za dva roky to třeba udělám zas, třeba trochu jinak. ale vůbec mě nenapadne že to má nějaké pozadí. ten boj je v tvojí hlavě. i ty představy jak chci nad tebou vítězit.

  • rulisa 21.10.2015 at 8:17

    124
    Ale já nepsala, že ty se mnou bojuješ a ty chceš nade mnou zvítězit… :o)

    To jsem přece psala, že dělala maminka.
    Ty jen projevuješ podobné komunikační znaky, na které mám naučenou silnou obranu.

    A občas čteš něco, co není napsáno. :-)

  • pa. 21.10.2015 at 10:30

    Je to velmi nepovrchní, takhle se snad ani normálně nemluví, o tom se dá jen psát.

  • ratka 21.10.2015 at 11:04

    A zaleze do díry, protože ji to fest zabolelo, protože si vůbec nemyslí, že je nerespektující a necitlivá.

    To jsou všecko tvoje domněnky a podsuny. a spousta dalších, které bych musela vyhledávát, nálepkování a kopání. proti tomu není vůbec žádná obrana protože ty to tam vidíš. Jsem jako plátno z kterého ty čteš svoje projekce. Nic z toho se mě netýká, není to můj boj.

    jsem nerespektující a necitlivá. nemám to rozdělené vnitřně že tomu nebudu říkat toto a tomu tamto protože to nesnesou. a necitlivá s tím souvisí. řekla jsi že mohu psát, tak jsem napsala. to je vše co jsem udělala, ten zbytek proč a jak, a že… si již do toho vkládáš sama.

  • rulisa 21.10.2015 at 12:35

    Ratko, nebojuju. To, co jsem napsala o zalezení do díry, měla být spíš podaná ruka, že chápu, že jsem ti nejspíš ublížila a že ledacos vyznělo ostřejc, než by bylo adekvátní. Taky je to tvůj obvyklý obrat, nikoli můj, proto jsem ho použila.

    Jasně, že sem můžeš psát!
    Ale taky jsem netvrdila, že na to nebudu odpovídat. :-)

    Nebojuju, jen reaguju. Myslím bez přemýšlení. Píšu tak rychle, jak mi to letí hlavou. Když mi vyskočí asociace, spojení, napíšu to. Nejsou to zbraně, jsou to prostě dada toky myšlenek.

    Když to začnu cítit jako boj, couvám, nemám boj ráda.

    Nemyslím si, že jsi necitlivá, jen mi přijde, že jedeš trošku podobně jako já, ne tak rychle a impulzívně zbrkle, ale v podstatě na tomtéž principu – zaujatá problémem a svými asociacemi k němu, jedeš po těch asociacích a píšeš to, co tě k tomu napadá.

    Otevřou se dveře, vřítíme se dovnitř.

    To je vše.

  • barča 24.10.2015 at 15:01

    117. nerespekt od chlapa je standart :-) oni mají ty ochranitelský sklony a právě tu tendenci – tý ženě vysvětlovat, opravovat ji, dávat občas kázání co a jak má myslet a přemýšlet o tom jinak, než dosud :-) v podstatě tohle všechno je „nerespekt“ k tomu co žena mužovi říká, co cítí, co myslí. Vlastně jen záleží na tom – jak moc citlivě a trpělivě ten chlap to tý ženský vysvětlí, nebo naopak to nedává a pošle ji hned někam -jo, to ublíží. ale zase v dlouhodobým vztahu tohle poslání někam – nevadí, nebolí, znají své reakce a jedou podobný scénáře. Na počátku vztahu, když se pořádně neznají, jeden i druhý to může přestřelit do hodně bolava a blbý…..na obou stranách. pak horko těžko co s tím….

    tady v tý diskuzi pro mě – dobrá škola o tom co na blog dávat a co už ne – protože to prostě ten druhý někde u pc a co mě nezná sobně nemá šanci pochopit. Míjení a neporozumění až do myšlenky v hlavě – to má být jao boj, nebo kdo koho trumfne?
    takže takhle nějak.

    nemluvě o tom, že každý žijeme jiný život, máme to jinak nastavený, jinak fungujeme, z něčeho jinýho pocházíme apd.

  • barča 24.10.2015 at 15:05

    128. :-) ale zase na druhou stranu, tyhle půtky táhnou, obrovská sledovanost, hodně komentářů apd.

    v poslední době jsem si ujasnila sama pro sebe – co číst, co nečíst, na co reagovat, na co ne….čím se zabývat a čím ne…..jde v podstatě jen o to kam, do čeho, nebo koho směřovat tu zbytkovou energii.

    zbytková energie = pro mě – volno, který mi zbývá po náročném pracovním dni, pracovním týdnu. myslím, že ti kdo pracují podobně jako já – mi snad v tomhle rozumí :-)

  • barča 24.10.2015 at 15:10

    přijela jsem z Liberce, jen jsem blogy lehce prolítla. Je krásně, ještě zbývá volno. Mějte se všichni a užívejte dne :-) Pa. b.

  • rulisa 24.10.2015 at 15:12

    130
    To jsem si myslela už mockrát.
    A pak stejně dřív či pozdějc nevydržím a zas někde něco plácnu, do nějaký morddebaty spadnu. :-)

    (Jinak – píšu z práce. :-)

  • barča 24.10.2015 at 15:18

    ještě jedna věc, pro mě osobně důležitá a uvědomovaná čím dál víc v blogosféře.

    nemůžu očekávat, že mi každý porozumí at na mém blogu, nebo někde v mé komentáři na jiném blogu. – z toho pak následují tyhle vnitřní zbytečné boje a s tím samozřejmě další a další zbytečné vysvětlování a hlavně ztráta času spojená jak už to bývá s pachutí z toho všeho (pachuť – čas, který jsem mohla věnovat jiným věcem, jiným živým lidem a z reakcí právě toho druhého na PC, který je plně diametrálně jiný a jinde, než já)

  • barča 24.10.2015 at 15:20

    132. trojskok :-)
    někdy vyjde a dobrý a někdy ne. nechávám to pak být.

  • barča 24.10.2015 at 15:21

    134. Ru, zdravím do tvé práce :-)
    at se daří!

  • barča 24.10.2015 at 15:34

    ….s chlapama mi to moc nejde, říkám jim nedramaticky co cítím a prožívám, to je zase až tak nezajímá, chtějí slyšet argumenty. když už časem argumenty dám….nemá to pro ně už tu váhu, berou to spíše jako manipulaci…..herečka žádná taky nejsem, takže nějakým silným dramatickým přesvědčivým výstupem je taky neohromím….no prostě smůla, no. :-)
    tak žiju jak se dá, s tím vším, sama se sebou a baví mě to, no. takže takhle nějak.

  • rulisa 24.10.2015 at 15:38

    Nevím, nepřijde mi, že by chlapi chtěli od ženský slyšet argumenty…

  • barča 24.10.2015 at 15:43

    137. já jinou osobní zkušenost s nima snad ani nemám :-) nebo prostě jen přitahuju ty „ty chytrý argumentový“ chlapi a oni mě – paradoxně. :-)

  • barča 24.10.2015 at 15:47

    „chytrý argumentový chlapi“ neznamená kru´táky, ani hulváty, nebo necitliví – to ne, to vůbec ne. jen prostě ve finále vždycky zvítězí ty argumenty a jejich přesvědčivost. a já jsem na argumenty – šnek :-) mě to občas dobíhá třeba až po půl roce i dýl. takže tak.

  • rulisa 24.10.2015 at 15:48

    …sem to nestihla dopsat, musela jsme si odskočit za šéfem.

    Chci říct, že argumenty od ženský nejsou to, co by na ně nějak udělalo směrem od ženské dojem. Na argumenty mají jiný chlapy. Na debaty s argumenty.
    Navíc ženské argumenty jsou často pro chlapy jak cizí jazyk bez slovníku.

    Co mám poslední dobou pocit, že chlapi od ženské chtějí mírnost, vlídnost, laskavost, vyslechnutí, případně vtípek, trochu akci, ale přiměřeně, prostě takovou tu živost, aby nebyla líná, ale zas je moc nehonila a nestresovala, a hlavně aby se nesnažila být kdovíjak dokonalá. Aby ji mohli mít rádi v její nedokonalosti, shovívavě a s klidem, že jsou vedle ní furt ti dobří (nechci přímo napsat „lepší“ :-)) chlapi. :-)

  • rulisa 24.10.2015 at 15:51

    Nejlepší argument z poslední doby, kterej byl směrem ode mě chlapem akceptován naprosto bez výhrad, byl na jeho podprahově lehce vyčítavou otázku, proč jakýsi auto chci a nechci, když jsem jako argumet uvedla, že to, s čím mám jezdit, musím mít ráda. :-)

  • rulisa 24.10.2015 at 15:52

    139
    Joo, oni na tebe ty argumenty samozřejmě sypat musej!!
    To jo.
    A i ty na ně můžeš.
    Ale pro vztah podle mě ty tvoje argumenty nejsou to hlavní. (Chlapský ano. Je třeba je uznat. :-)

  • rulisa 24.10.2015 at 15:52

    Jdu domů, pokrač po přestávce. :-)

  • barča 24.10.2015 at 15:54

    ještě k tomu blogování:
    samotné mi dlouho trvalo zorientovat se na blozích. o čem jsou, co je to za lidi…..
    pak teda jsem přemýšlela o svém blogu, co na něm bude, nebo jak ho chci mít a jakým způsobem, jestli je spíš pro mě, nebo pro ostatní lidi….co mi to dává, nedává, nebo co to dává, nebo nedává ostatním lidem (jsou lidi, co mi na blog nepíšou ale říkají mi přímo v práci, hele ten tvůj blog je pro mě to a to)
    všechno je právě o tom co mi dobíhá někdy pomaleji, někdy v pohodě a někdy zatím vůbec…

  • barča 24.10.2015 at 15:56

    141. :-))

  • barča 24.10.2015 at 16:03

    142. Včera jsem jela z výletu vlakem do Liberce a přised si ke mě starší pán s kolem – taky jel z výletu. Pán vypadal a myslel zatraceně dobře – na to, že mu muselo být přes šedesát, povídali jsme si celou cestu o všem možném, o jeho čtyřicetiletém synovi, o jeho manželce, která mu před deseti lety zemřela, o vnoučatech, o cestování, o výletech, o krajině, kterou jsme projížděli (horal, liberečák) ….Hezky jsme si rozloučili, bylo to hodně příjemné pro oba i se vzájemnými upřímnými komplimenty :-)
    pán povídal a vyprávěl mnohem více jak já :-) takže ano, se 142 souhlasím. :-)

  • rulisa 24.10.2015 at 20:00

    136
    Ale stejně si myslím, že většina chlapů poslouchá, když vykládáš, co cítíš a prožíváš, akorát nevědí, co na to mají říct. Jak na to reagovat.
    Mlčí, nebo říkají něco, co se ti zdá od věci, ale neznamená to, že by je to vůbec nezajímalo.
    Aspoň tuhle zkušenost mám já.

  • barča 24.10.2015 at 20:05

    147. :-) tak to je pro mě dobrá a taková nadějná zpráva. :-) díky.

  • Liška 24.10.2015 at 20:44

    147
    Taky tak nějak.
    Předtím ty argumenty jsem, barčo, moc nechápala. Protože na chlapy argumenty ani moc potřeba nejsou – jedině na to, aby měla žena sebevědomí a pocit, že není blbá a že muž může mít radost z ní i kvůli tomu (krom jiného). Já když mám chuť a rozjedu to, tak na moje argumenty nikdo nemá. Toho chlapa bych uměla sejmout, setřít, ale to naopak vůbec nepotřebuju. Já chci spolupracovat. A slovo argumenty“ mi asociuje boj. A to nechci. Nedělám.

  • rulisa 24.10.2015 at 21:03

    149
    Tak.

  • barča 25.10.2015 at 19:47

    …..ted jsem hodně smutná…..pročetla jsem teprve ted pořádně celou diskuzi….
    nejdřív smutnej hodně citlivej intimní úvodní článek – o cítění, o pocitech, o hlubokých pocitech….co člověk, který to čte může?
    jen číst a být zticha, cítit, naslouchat, vnímat a jen u toho být…..
    diskuze….tak to je fakt opravdový bahno.

    a ted čtu tu diskuzi, vzájemný vyčítání…..tak to je opravdový bahno.

  • barča 25.10.2015 at 19:49

    přála bych si říct…..to se mi snad jen zdá…

  • barča 25.10.2015 at 19:52

    Ru, máš můj velký obdiv.
    pro všechno.
    proto jak žiješ a jak to všechno zvládáš, i když si myslíš, že to nezvládáš :-)
    mám tě ráda.

  • rulisa 25.10.2015 at 22:37

    Děkuju.
    A to bahno mám na svědomí já.
    Obojí.

  • rulisa 25.10.2015 at 23:35

    A přemýšlím, jestli celej tenhle článek i s komentáři neskryju. Protože to umření mělo asi jinej význam, než že by bylo všechno špatně.

    Něco ve mně jako by jen potřebovalo umřít, aby to ostatní povolilo.
    Řekla bych, že je to v pohodě.

    Mmj., díky, Saule. ;-)

  • barča 26.10.2015 at 4:35

    Ru, jak chceš…..záleží na tobě.
    mě jen docvaklo hlouběji pár věcí…..

  • rulisa 26.10.2015 at 7:29

    A napíšeš je? Jedno kam.

  • rulisa 26.10.2015 at 7:30

    Asi ho neskryju, ten článek.
    Taky to nemám ráda, když to dělají jiný, přijde mi to nefér vůči času, kterej strávili komentující nad tvorbou komentářů. :-)

  • pa. 26.10.2015 at 18:59

    To je nesmysl, barčo. Rulisa něco cítí, ale on cítí tak akorát svůj úd.

  • pa. 26.10.2015 at 19:16

    Ženská pořád něco cítí, ale situace, které ty city vyvolaly, jsou dávno pryč. Rok je dlouhá doba, je tam jasně napsaný, jednou za měsíc si spolu zašukaj.

  • rulisa 26.10.2015 at 19:38

    160
    Ale hezky. :-))

    Pa., z čeho pramení ta rezolutnost?

    Všechno záleží na tom, jak se na to (po)díváš.
    Nic mi nesliboval, nic jsem neslibovala já jemu.
    Pokud jsem já v určitém bodě (jako obvykle) začla očekávat víc, než bylo dáno, je na mně, abych se s tím nějak vyrovnala.

    Buď to můžu celý hodit do hajzlu s tím, že je vychcanej sobec, kterej na mě má čas jen na šukání, nebo si můžu říct, jak je pěkný mít někoho, kdo přijede, když ten čas má, něco drobnýho mi doma opraví, když mu nezapomenu připomenout vzít s sebou pájku, a kdo je se mnou rád, je se mnou takový, jaký je, včetně lepších i horších nálad či protivné únavy, a unese, že jsem jaká jsem, včetně střídajících se lepších a horších nálad či občas pekelné únavy. I když to jen na dálku, na blízko by se klidně sbalil a odjel, kdybych byla protivná moc, prostě by počkal někde zcela jinde, než mě to přejde. :-))

    Každý si může vybrat a nebo svůj výběr změnit. Pokud už není pozdě něco měnit, třeba proto, že ten druhý už není. Já si zatím vybrala. A zdá se mi to uvnitř mě oukej.
    Čímž nemyslím vnitřní prostor pro úd. :-)

  • pa. 26.10.2015 at 19:56

    Rezolutnost, to je pravda. Mluvila jsem s podobným chlápkem. Můžu jen mlčet, plakat nebo si zašukat. Takové akce, třeba čtvrteční a tak. V pátek už se nevracej.

  • rulisa 26.10.2015 at 19:59

    Mluvila? Nebo spala?

  • barča 26.10.2015 at 20:18

    157. Ru, napíšu, později, jsem v práci.
    159. pa. nerozumím? já nevím, ke kterému mému komentáři se to vztahuje?

  • pa. 26.10.2015 at 20:23

    Všechno, trvá to dlouho, už se mi chce i zvracet z toho všeho, čekám na nějaké přátelské setkání, nabízím ho, nemá čas, ne taky říct neumí.
    Urovnat věci, chci aby chtěl, aby mě měl rád, chce jen to jediné a já tomu nerozumím. Přesně tak, cítím něco a situace už je dávno pryč. Takže promiň, o tvé vlastně nic nevím.

  • rulisa 26.10.2015 at 20:29

    Pa. odepíšu ti víc z domu, jsem ještě v práci.
    Zatím odešlu jen to, co jsem tu v mezičase ještě nacvakala k předchozímu:

    Tohle je můj třetí chlap, s kterým v podstatě jen spím, sloužím mu (sloužíme si) jen na relax, přestože oficiálnějšímu vztahu z jeho strany nic jinde oficiálnějšího nebrání. S každým z nich to bylo v něčem stejné, v něčem jiné.
    Pokud budu chtít, můžu prohlásit, že dělám lehkou holku zadara chlapům, co do ničeho víc nechtějí investovat. Ani peníze, ani čas, ani zodpovědnost. Můžu brečet, že mě jen využívají a nedávají mi to, co bych si přála.

    A nebo si můžu přiznat, že to prostě chlapi mají trošku jinak nastaveno a že ve věku, kdy už nejde o zakládání rodiny, na tom jejich přístupu něco je. Je po výtce – pragmatický. Ale pozor, nejen pro ně.
    To, že se nezdá pragmatický i ženám v tomto zúčastněným, je právě jen a pouze problém těch žen, které si to představují po svém a pak vyčítají, že to po jejich není.

    Je to prostě problém aplikace měřítek. Nejde aplikovat jen měřítko podle mě, když jsme v tom dva.

    A frčím to dodělat, ať můžu dom.

  • pa 26.10.2015 at 20:48

    Barčo, diskuse přece nebyla výčitkami, proč ti to tak připadá?

  • barča 26.10.2015 at 20:50

    pa. aha. mám pocit, že každá máme na mysli něco malinko jiného, těmi výčitkami. .-)

  • pa. 26.10.2015 at 21:14

    To se pak stýkají dva úplně odlišní lidé, nerozumí si, nemůžou si rozumět, nic necítí stejně.

  • ratka 26.10.2015 at 21:19

    169
    Barča přece myslela tou žumpou diskusi. nebo komentáře… třeba moje. jsou necitlivé.

  • pa. 26.10.2015 at 21:29

    Možná byly necitlivé, protože cit není na místě, a ty to víš. Jen sexuální pocity.

  • barča 26.10.2015 at 21:37

    170. ano tak. spíše mě dostalo to, kam se ta diskuze posunula, odklonila, jaký nabrala směr.

  • barča 26.10.2015 at 21:38

    171.172. to se exuálními pocity – nemá nic společného.

  • Liška 26.10.2015 at 21:41

    165 pa.
    to by mi bylo taky dost nepříjemný. A navíc by mě dostával ten pocit mezičasu, nejistoty, nedořečení (u mě – nevím, jestli i u vašeho vztahu je to pocit nedořečení, nedotažené chvění nebo jak to popsat).

    166 ru
    To zní férově, takhle naplno řečeno. A vědomě a vůbec – nic naivního ani naopak potenciálně pobuřujícího. Karty na stole.

  • barča 26.10.2015 at 21:42

    172. taková rána mezi oči…no co se dá dělat. věci co vyplují napovrch, když to vůbec nečekáš – taky k něčemu dobrý, přestože drsný, ale silný.

  • barča 26.10.2015 at 21:51

    173. :-) do psychologický analýzy sexu, se nepouštím. takže řeknu jen, podobně jako Ru – záleží na tom, jak se na to díváš.

  • barča 26.10.2015 at 21:52

    nehledě na to, že pro mě je lepší sex dělat, než o něm mluvit a rozebírat to.

  • rulisa 26.10.2015 at 22:12

    pa., bylo by dobré, kdybys vždycky před svůj komentář napsala číslo komentáře, na nějž reaguješ.

    Třeba ta 169 si nejsem jistá, jestli nebyla spíš na moji 166 než na Barču.

    (Právě mi upad sejr do klávesnice.)

  • pa. 26.10.2015 at 22:17

    Byla na tvoji 166.

  • Liška 26.10.2015 at 22:17

    Ad sen v článku
    napadlo mě, protože mě baví ty imaginace, že by se dalo – teda jen kdyby tě zrovna tohle, ru, bavilo – si ten sen vrátit, navázat na nějv představě, ale ne na konci, ale v tu chvíli, kdy vidíš autobus a chceš se vydat k němu. Nebo v jinou chvíli.

    Jo a k tomu mě ještě napadá, že v mých snech jsem taky kdysi někdy honila vlak nebo autobus a spíš bylo blbý, když jsem ho chytla. Jsem se zase vezla. Místo abych sama něco po svých. Takže zas tak blbý není, žes ten autobus nechytla. Kdoví co.

  • barča 26.10.2015 at 22:19

    176. :-) Liško, tahle tvoje otázka mi připomněla jednoho psychologujícího kamaráda na kouřové. celá kouřovka spočívala v tom, že on rozebíral to, proč musím kouřit. byla jsem zticha a kouřila to svý jemný dobrý brčko. pak jsem to dokouřila a típla řekla jsem mu: no ale bylo dobrý, prostě mi to chutná.

    psycholozující kamarád mi řekl, že mám problémy s rodiči a proto kouřím. že to někdo z uznávaných psychologů popsal a on to četl, nějakou studii – zaujalo ho to. jo, to je taky možný, no a jasně a kdo je nemá, že?

  • rulisa 26.10.2015 at 22:22

    165
    Jsou i tací.
    Proto taky ženská je už dopředu jak ježek nastražená a nevěří, ani sama sobě, nakonec už. Natož jemu. Zmítá se mezi Věřím, protože chci, přeju si a potřebuju věřit – a Vidím, potvrzuju si, že věřit nemůžu.

    Já nevím, proč tomuhle věřím. Proč mám ten pocit, že i když je neomalenec, přinejmenším, tak něco taky cítí.
    Někdy to tam prostě je.
    A ono asi v žádným vztahu to není furt.
    Takže „někdy“ znamená, že to prostě je.

    Pokud to není nikdy, je jen otázka času najít sílu se z toho vyškubnout.
    To jsem měla s tím minulým.

  • rulisa 26.10.2015 at 22:29

    181
    Nikdy ho nechytím. Naopak k tomu ještě většinou zjistím, že jsem někde cestou ztratila/zapomněla zavazadlo, případně se oblíct, bývám od pasu dolů nahá.
    Ale obvykle to přežívám.
    Už dlouho je to, co jsem naposledy před tímhle snem umřela.

  • rulisa 26.10.2015 at 22:34

    182
    Kamarád hlavně má problém se sebou, evidentně, potřebuje, aby ho někdo uznal a zrespektoval. :-)
    Potřeboval, abys v tu chvíli řekla – Fakt, to máš pravdu, to je přesný… nebo tak něco. Pohladilo by ho to.

    Hele, mně to teoreticky hezky jde, ale v praxi taky většinou místo empatického nekonfliktního přitakání podlehnu té své potřebě ukázat, jak mi druhej radí zbytečně, že vím svoje a žádný rady nepotřebuju. :-)) A tudíž ho něčím trumfnu…

    Fakt je, že s tímhletím neomaleným pánem jsem se o sobě hodně moc naučila, i se sebou se naučila.
    Já ho mám ráda, i proto, že s ním jako bych byla v sobě víc v jádře… Nevím, jak to vysvětlit…
    Nutí mě k tomu a umožňuje mi to současně.

  • Liška 26.10.2015 at 22:38

    182
    co ty vyvodíš z jediného slova :)
    Já nejsem psychologizující kamarád, jen říkám: proč by to nemělo něco společného se sexem, jak říká pa.? Copak vůbec jde, aby sexuální vztah, o kterém je řeč, neměl něco společného se sexem? – a ta poslední otázka byla obsažena v mém jednom slově v kom.176. Nic víc.

  • Liška 26.10.2015 at 22:39

    186 eh, to neschvalování komentářů pomocí obrázků je skvělý, akorát že nemůžu ještě včas opravit překlepy. jediná vada. :))

  • rulisa 26.10.2015 at 22:44

    187
    Já ti je povopravuju… :-)
    Tady to de. :-)

  • Liška 26.10.2015 at 22:54

    188 ááá, díkec!!

  • Liška 26.10.2015 at 23:03

    JInak ad 42 moje strategie s malou pravděpodobností dosažení cíle:
    potvrzuji, že ani dnes žádný velkoúžasňák nepřispěchal. (Jen abych potvrdila, že kdo nic nedělá, nic neudělá.)

    (Velkoúžasňák snad nevypadá jako velkouzenář.
    Haha a velkouzenář je Babiš:-)

  • barča 26.10.2015 at 23:07

    185. já jsem empaticky byla zticha a poslouchala :-) a na konci přednášky jsem mu jemně řekla, že mi to chutná. nepředstavuj si mě jako drsnačku v té scéně :-)

    prostě pokrčení ramen, takovej můj trochu provinilej pohled – no, ale bylo dobrý, prostě mi to chutná.

    kamarádovi je třicet, mám spíše pocit, že se hledá……tím intenzivním hledáním sebe jsem si taky prošla a stále procházím v různých situacích.

  • rulisa 26.10.2015 at 23:07

    190
    O mě by velkoúžasňák musel zakopnout přímo na dílně cestou do kanceláře s objednávkou na pomník. A eště na mě pořádne zařvat, abych ho slyšela, přes ty hlukotlumící otíkovský sluchátka na uších.

  • rulisa 26.10.2015 at 23:08

    191
    No dyk jo. Skoro každej, kdo se prosazuje, se vlastně hledá.

  • barča 26.10.2015 at 23:12

    191. ten kamarád mi ukázal na mě jinou věc – právě to, jak jsem taky někdy děsně složitá, blbě komplikovaná, jak se taky chytám občas kdoví čeho a proč.
    a pak právě ten paradox tý jednoduchosti – no, prostě kouřím a fakt mi to chutná.
    proč to takhle nejde s jinými věcmi….takhle prostě a jednoduše…..toje pak úleva.

  • rulisa 26.10.2015 at 23:14

    Jdu spát, děvčata, jsem mrtvá a zítra přede mnou zřejmě náročný den. Tak mi držte palce, nechť neučiním žádných chybných rozhodnutí.
    Brou noc.

  • barča 26.10.2015 at 23:16

    195. dobrou :-)

  • rulisa 27.10.2015 at 6:59

    194 poslední věta – přesně.
    Přesně tohle potřebuje i ta záldežitost výše probíraná.
    Vědomí možnosti různých pohledů a pak už to jen nechat existovat, aniž by člověk zkoumal proč co jak a jestli…

  • ratka 27.10.2015 at 7:31

    194 Třeba tě to rozviřování „baví“. Vzniká akce.

  • ratka 27.10.2015 at 7:36

    nechat něco pasivně proběhnout… tedy nechat „to“ aniž se dotýkat. vnímat to, vědět o tom a zároveň to nechat znít a zcela doznít. Na blogu se to dá lépe postřehnout, kdy tedy reaguji a kdy jen zním… souzním aniž bych startovala. Jak se Liška ptala, co nám dalo blogování, napsala jsem to tam (viz. koment 46)

  • rulisa 27.10.2015 at 7:55

    199
    V podstatě souhlas, až na to slovo pasivně, protože může být zavádějící.
    Pasívní automaticky neznamená spokojený s danou situací, klidně nechávající plynout.

    Pasivita může být též velmi trpná, uvnitř nesouhlasící. V podstatě jen důsledek neschopnosti udělat to, co bych ráda, či závislosti na něčem.
    A nic z toho v klidném ponechání běhu věcí nemá místo.

  • ratka 27.10.2015 at 8:11

    ponechám tedy napsanou 199 a zároveň napíšu že nic z 200 jsem neměla na mysli. Myslela jsme nechat „to“ znít aniž bych vnitřně jakkoliv startovala. tedy žádná trpnost, žádná neschopnost něco udělat, žádná závislost. opak tohoto.

    je třeba to zažít… jako když bouchneš do zvonu. Slyšíš ho znít… a ten ton doznívá a ty o něm víš a pak je ticho. toto je třeba se naučit. nejdřív přijmout že je to vůbec možné.

  • rulisa 27.10.2015 at 8:22

    Však jo, s tím ostatním jsem přeci souhlasila. :-)
    Vím, jaks to myslela, jen jsem nechtěla, aby si to někdo jiný třeba náhodou vyložil jinak. Kdo tu třeba nahlídne ojediněle.
    Ale to „nechat „to“ znít aniž bych vnitřně jakkoliv startovala“ je asi nejlepší formulace.

    A eště nevím, do jaké míry se to dá naučit. Jasně, napřed přijmout, že je to možné.
    Ale pak jsem prostě jen zkoušela a sledovala, co se ve mně děje, nevím, co bych měla dělat, abych se to naučila, jednou to prostě přišlo… myslím, že k tomu prostě člověk musí nějak nazrát, nechat i tohle jen přijít, až přijde ten čas…

  • Liška 27.10.2015 at 9:28

    199 je jinak pěkná,
    akorát bych řekla, že jsem se nikdy neptala „co nám / vám dalo blogování.“

  • rulisa 27.10.2015 at 9:38

    Jj, ptala ses, jak se u nás vyvíjelo. :-)

  • Liška 27.10.2015 at 10:52

    204
    no právě a to je pro mě a ode mě úplně jiná otázka.

  • ratka 27.10.2015 at 11:42

    205. to máš pravdu. zapomněla jsem přesné znění té otázky. ale odpověď je stejná, protože mě to dovedlo k zamyšlení co je jinak. zda se něco změnilo.

  • rulisa 27.10.2015 at 11:50

    Ale to se nemuselo změnit nutně tak, že bys něco dostávala nebo o něco přicházela jinak než na začátku. :-)

  • ratka 27.10.2015 at 12:05

    ne, ten dotaz byl spíše náhodně smyšlený – přibližně (nepamatovala jsem si již jak to bylo) přemýšlela jsem spíše nad tím zda se něco změnilo nebo vyvíjelo, tedy ve smyslu co nám to dalo… jako podnětově, zda to něco podnítilo ovlivnilo, takhle nějak.

  • pa. 27.10.2015 at 12:20

    Ru, a existuje nějaký účinný výsměch, pomsta, která se toho chlápka dotkne, která zabolí?

  • rulisa 27.10.2015 at 12:21

    Spousty.

  • rulisa 27.10.2015 at 12:21

    Ale proč bych se měla snažit, aby se ho něco dotklo, natož zabolelo?

  • pa. 27.10.2015 at 12:29

    Ty ne. Pomáhá to . On může? Jedna rána nakonec.

  • rulisa 27.10.2015 at 12:36

    212
    Ale on to nedělá schválně. :o)
    Kdoví, čím jsem se ho kdy dotkla neúmyslně já a ani o tom nevím.
    Na oplácení za účelem poučení druhého a školení tohoto typu nehraju. To je hnus. Už jsem poznala na vlastní kůži.

  • rulisa 27.10.2015 at 12:37

    A nevěřím, že by to kdy k něčemu dobrému vedlo…
    Natož v partnerství, ať je na jakémkoli základě.

  • pa. 27.10.2015 at 12:39

    Takže , je jaký je, fatalismus, změna nemožná.

  • ratka 27.10.2015 at 12:39

    213, 214 souhlas. vede to jen k pocitům křivdy na straně muže, on akorát vidí že mu žena dělá schválnosti a úmyslně mu ubližuje.

  • ratka 27.10.2015 at 12:41

    215 změna je možná vždycky…

  • Saul 27.10.2015 at 12:41

    To tady skoro vypadá,jako že už nejsou citliví a vnímaví muži.
    Sebe skromně vynechám,ale můžu třeba zmínit kolegu,co sedí vedle mne.
    Ten se setkal na chodbě s další naší novou kolegyní ,přišel do kanclu a tak zasněně říká
    „ta má tak krásný oči“
    A pak ještě víc zasněně dodal
    „takový mrdavý“:-0)

  • rulisa 27.10.2015 at 12:43

    218
    To je starej vobrat. To sem slyšela od jedné mojí kamarádky už před drahně lety, že se tímhle prohlášením o svých očích ze strany mužů nahlas pyšnila. :-)

  • rulisa 27.10.2015 at 12:47

    215
    Vidíš-li to jako fatalismus, máš před sebou ještě notný kus cesty…

    Partnerství není boj, není školení, není trestání, není nátlak.
    Nemusíš v žádném vztahu být, to za prvé.
    Nikdo nemusí být takový, jakého ty si přeješ, jen proto, že ty s ním chceš být.
    To za druhé.
    A nemusíš dělat nic, co by sis nepřála, aby dělal tobě , a to ani v případě, že ti to dělá.
    To za třetí a konečné.

    Vážení si sama sebe nestojí na tom, jak se chová on k tobě, ale jak se chováš ty k němu, potažmo tím i sama k sobě.

  • pa. 27.10.2015 at 13:04

    To není partnerství, to je zahrávání si, s důvěrou atd. Já bych se teda pomstila velmi ráda.

  • rulisa 27.10.2015 at 13:09

    Aha, takže píšeš o svém vztahu.
    To nevím, nedokážu posoudit, neznám ho.
    Ale nemstila bych se v žádném případě.

  • barča 27.10.2015 at 13:31

    220. přesně.

  • rulisa 27.10.2015 at 13:36

    Ale jinak klasika, od neděle domluva, že se se mnou pojede podívat na jedno auto, na který mě mmj přemlouval ke koupi on, teď půl hodiny před odjezdem prý že má školení. Eště že jsem s tím počítala a zamluvila si staršího syna jako náhradní odvoz. :-)
    Jiný to prostě nebude.

  • Liška 27.10.2015 at 15:23

    208 ratko OK.

    224
    tyvole, na to bych neměla a takový lidi kolem sebe nemám a nechci mít. Školení věděl týdny předem, bych si řekla. Zbytečný dohady, pro mě. Radši jsem sama. Což je zase moje volba a zasei s nevýhodami, to se vrr.

  • ratka 27.10.2015 at 16:31

    225.
    ja né, tedy s tím školením bych mu to věřila. pokud dělá někde ve fabrice tak se do zvěděl hodinu předem… šikana. spíše bych dopředu počítala s tím že nepřijede, tedy jako Ru bych to dělala. Počítala s tím že není, a když se objeví tak bych zajásala překvapením a radostí.

  • rulisa 27.10.2015 at 18:36

    Dělá ve fabrice a je to tam pěkná pakárna, když mi líčil, jak po nich chtějí výrobu nástěnek, tak jsem z toho málem umřela…
    Některej den končí předpisově, jindy o několik hodin dýl.
    Hned po školení se ozval, ale to už jsme se synkem končili zkušební jízdu.
    Ale jestli autíčko vemu, ještě nejsem rozhodnutá. Naštěstí na to prodávající nespěchá, eště pár dní mi počká.

  • rulisa 27.10.2015 at 18:43

    226
    Tak nějak.
    Jo, šikana.
    Nevím, proč ve fabrikách mají pocit, že když budou lidi šikanovat, bude to přispívat k produktivitě práce.
    Asi jako že pravidelně drezírovaná zvěř spolehlivějc funguje při představení naostro, nebo tak něco…

    Nevím. Děkuju bohu, že mi do cesty strkal samá zajímavá, tvůrčí a kariéru startující povolání jako krmič telat či uklízečka záchodků a nebyla jsem tudíž nucena v té fabrice skončit.

  • pa. 27.10.2015 at 19:45

    Ru dík za odpovědi, díky nim jsem se zbavila chuti na sprostou pomstu.

  • ratka 27.10.2015 at 19:48

    bohužel to funguje. a co funguje… to je využíváno.

  • ratka 27.10.2015 at 19:51

    228. tedy vytváření pocitu naléhavé důležitosti… ta šikana je divadlo, jakože důležité i když jde o hovno. ale lidé tomu musí uvěřit. Když tomu uvěří – jsou funkční.

  • fousek 27.10.2015 at 19:57

    228: myslím, že ta šikana plyne ze strachu, který mají takoví ti různí manageři, podmanageři i nadmanageři. Z jedný strany se bojí nevykazovat dostatečnou aktivitu, ba až proaktivitu (jak se moderně říká) a z druhé strany alibistická neodvaha riskovat cokoliv neschváleného. Takže zbývají neriskantní rozhodnutí jako je stěhování lidí z jedněch kanceláří do jiných a zpátky, nástěnky a kontrola pořádku.

  • ratka 27.10.2015 at 20:03

    si nejsem jistá… lidé musí vydávat výkon a k tomu výkonu musí být donuceni manipulací. tedy strachem. pak dělají. jinak vykuřují na hajzlíkách.

  • ratka 27.10.2015 at 20:19

    tedy jsem se zamotala, jasně. managéři maji strach … protože jim jde o relativně lukrativní místa. ale dělníci by teoreticky žádný strach mít neměli. protože jim jde o hovno… vydělávají minimum, o to jejích místo nikdo nestojí. ale to oni neví jelikož jsou manipulováni. jakože dělají málo, pomaly, špatně, s chybami,je jim vyhrožováno, jejích jméno visí někde na tabuli hanby, etc… jsou v permanentním stresu. pak pracují. jnak ne. taky bych nepracovala být na jejích místě, bych se zašila kdykoliv by se šéf nedíval

  • Liška 27.10.2015 at 20:21

    227,228

    uf- takže se omlouvám za 225 a opravuji to:
    takový fabriky kolem sebe nemám a nechci mít. To radši tu bídu. Ale s tou velkou svobodou v práci, co mám.

  • rulisa 27.10.2015 at 20:25

    229
    Jestli je to fakt a ne ironie, tak díky. :o)

  • rulisa 27.10.2015 at 20:27

    232
    Přesně! :-))
    Komentář onoho „mého“ přímého účastníka: „Všichni se tváří, jakou že chtějí obrovskou změnu, ale ve skutečnosti ji nechce nikdo.“

  • fousek 27.10.2015 at 21:09

    233-234: zas to tak není úplně všude a vždycky. Spousta lidí pracuje líp, když mají pocit, že ví co a proč dělají a že se jim to daří.

  • ratka 27.10.2015 at 21:25

    Fousku vím, že to neplatí vždycky. Často jsou ale hlavonožci tlačeni naslibovanými termíny a dělá se deet hdin denně i v sobotu a někdy i v neděli a furt dokola. nejdřív se slibuje a pak se hrozí. ale vlastně pořád je to takový divný přespolný běh. pořád málo, úprk. aněkdy chybí to a někdy o no, někdy je to blbě připravené a všecko znovu a dokola. stres. lidé padají únavou. často padá únavou inkoust, natož ten který dělá těžce a třeba 10 hodin.

  • ratka 27.10.2015 at 21:26

    ale ot je jiné téma. anebo jo, je to téma jak donutit lidi k něčemu co je naprosto proti lidské přirozenosti.

  • ratka 27.10.2015 at 21:36

    nakonec z vlastní zkušenosti. Lidé zůstávají tam kde se s nimi špatně zachází, protože to tam znají. Znají svoje kolegy, místo kam ráno přijdou, tento pocit „domova“ je nade vše. že to tam znají. jsem se rozkecala. včera jsem potkala bývalého šéfa. Lekli jsme se oba :-)

  • rulisa 27.10.2015 at 21:38

    241
    To platí jen pro určitý typ lidí.

  • ratka 27.10.2015 at 21:45

    242. ano. bez nich (toho určitého typu) by to museli zavřít. Chybí lidi :-)

  • Liška 28.10.2015 at 11:33

    239 tyjo ratko, mně úplně stačí pár slov, co zřejmě patří do fabrikového slovníku:
    „hlavonožci“ a „inkoust.“
    Takhle lidi neoznačuju a nebudu. A mezi lidma, co to dělaj, bych pracovat nechtěla. To není respekt. Je to na blití.

  • Liška 28.10.2015 at 11:34

    244
    a popravdě to s ideami křesťanského chování nemá vůbec nic společnýho.

  • Liška 28.10.2015 at 11:36

    … se nedivím, ratko, žes šla z fabriky ke katolíkům. Teď mi to připadá jako logickej vývoj.

  • ratka 28.10.2015 at 11:45

    246 hmmm, to je zajímavé. asi mi něco chybělo. takže říkáš logický vývoj.

  • rulisa 28.10.2015 at 12:20

    Respekt ve fabrice? Proč?
    Tam nejsou lidi, tam jsou jen články výroby… a řídící segment.

  • ratka 28.10.2015 at 14:33

    248. někdo tam opravdu chodí celkem rád. I když nadává a je mu nadáváno, i v tomto tak drsném prostředí nalézá (pro sebe) lidské teplo, společnost, společenství lidí… vztahy. Byla jsem ve 3 fabrikách (boty, strojírny a elektro) a v jednom supermarketu OBI… nejhorší vztahy byly v supermarketu, u těch botů… to bylo ještě před rokem 1989, tam to bylo hodně rodinné – kamarádské, pak strojírny – to jsem byla plná ideálů ach jak naivní, semlelo mě jak v pračce. A to poslední… velmi dobré vztahy, přátelé ale příliš moc času a fakticky celá moje pozornost pohlcena fabrikou, ztrácela jsem se v ní.

  • rulisa 28.10.2015 at 15:02

    Před rokem 89 vůbec fabriky k dnešním nesrovnávej. Jo, tam vztahy a lidské teplo bylo. Dneska už na to v prostředí modly konkurenceschopnosti není kdy.
    Jo, takový ty vztahy, že jdou lidi společně o pauze kouiřt k jednomu popelníku, nebo že se donmluví a střídají se po týdnu, kdo sbírá ty ostatní autem, to jo.
    Ale jinak – je to tam kdo s koho. O peníze, o místo samotný.

  • ratka 28.10.2015 at 15:05

    250. vždycky jsem měla výhodu (virtuální) že mi peníze a místo samotné byly ukradeny. peníze jsem sjednala u nástupu (a pak jakoby neexistovaly) a místo bylo určeno smlouvou. takže … mě se to netýkalo. Ovšem dotýkalo se mě, co řešili ostatní.

  • rulisa 28.10.2015 at 16:15

    Dobře, tak ty jsi jako obvykle ta výjimka, ok, a můžem pokračovat v obecných charakteristikách týkajících se drtivé většiny. :-)

    Off topic jedna technická:
    Našli mě spameři, takže pokud nechci zavést captchu, musím sáhnout k jinému způsobu. Nastavila jsem, že komentovat smí ten, kdo už má alespoň jeden schválený komentář. Pokud by vám něco nešlo odeslat a čekalo na schválení, neznepokojujte se, jak budu mít chvilku, poschvaluju, co vaše bude. Pokud nebudete střídat IP příliš často, mělo by to být v klidu.

  • ratka 28.10.2015 at 16:29

    252 nemám to ještě dořešeno vnitřně. co jsou výmluvy a co je nutnost. chtěla bych něco dělat… a bohužel fabrika je jediné místo kde o mě je zájem. I proto si to nechci a priori protivit z principu. tedy ehm. IP mám furt stejné.

  • fousek 29.10.2015 at 8:05

    a tak … zas nedělejte z fabrik vyložené údolí hádu. Sice ti, co tam pracují jsou bráni jako lidské zdroje (přesněji human resources), ale stejně jim to ti lidi pořád kazí. Opravdu někteří zůstali relativně normální.

  • rulisa 29.10.2015 at 8:25

    Pro mě to údolí hádu je. I když ti živí svojí životaschopností pořád tak nějak v té kleci žijou.
    Úplně hrozně mě ten systém fabriky děsí.
    Ale je fakt, že škola nebo špitál jsou něco podobnýho, jen jinak nastavený.
    Prostě systém.

    Jak mně vyhovuje náš malofiremní b… totiž improvizovaně organizovaný chaos…!

  • barča 29.10.2015 at 8:47

    pročítám diskuzi o práci….
    220. neplatí jen pro partnerský vztah. :-)

  • ratka 29.10.2015 at 10:12

    fabrika je peklo, jenže výhodou fabriky je její čitelnost, člověk ví kam se dostal… jsou pekla či předpeklí, kde zapeklitost pozná až… dost pozdě. jelikož peklo zašito v beránčí kůži spokojenosti nebo sebeuspokojenosti :-)

  • Liška 30.10.2015 at 22:18

    257
    jaká výhoda? jaká čitelnost? Pro mě je to nonsens. (Možná dost proto, že autority beru jako rovnocenný, nežeru jenebo dokonce se posnažím, abych je nakopla do prdele.)
    Fabrika – promě slovo celkem bez významu, jen jediné se mi vybaví: Ještě na VŠ jedna spolužačka začala pracovat v nadnárodní společnosti, asi ti co vyrábějí barevný americký lentilky to byli nebo kdo. A řekla jen jedinou příhodu. Víc už jsem slyšet nepotřebovala, abych věděla, že pro mě tohle není cesta prostě nikdy. Řekla, jestli se pamatuju, že sundala z nástěnky nějakej papír, kterej už přestal bejt aktuální. A šéf – Američan – jí řek s úsměvem na rtech, ať se to neopakuje, že se ho napřed musí zeptat, než něco udělá.
    Nechápala jsem, jestli ona se tomu smála, jak je to nesmyslný, a přitom tam zůstala…

  • ratka 30.10.2015 at 22:26

    258. dají se tam vydělat peníze … pro peníze se dá překousnout i nějaký papír na nástěnce.

  • rulisa 30.10.2015 at 22:27

    258
    Tak nějak.
    Lidi? Kde?
    Jen součástky, co se každá má vrtět jen okolo svojí hřídele. Nic víc. Nikam dál.
    Jakékoli vůle jsou kaz.

  • rulisa 30.10.2015 at 22:31

    259
    Dá. Jako se dá pro peníze překousnout ledacos jiného. Ale nevidím důvod, proč bych musela.
    Na to si sama sebe cením více než těch peněz.

  • ratka 30.10.2015 at 22:56

    261. myslíš že lidé ve fabrice si sami sebe necení? možné to je.

  • Saul 30.10.2015 at 23:11

    Díky Ratko,možné to je:-)
    Ale to není o fabrice,to je o těch lidech.
    O zkoušce těch lidí a jejich ocenění se.

  • rulisa 30.10.2015 at 23:20

    262
    Necenit si sebe sama víc než peněz za něco přece neznamená necenit si sebe vůbec.
    Třeba jim ten systém „žádná vůle na hřídeli“ nevadí, to je celé.
    Třeba by jim naopak v práci vadila nutnost improvizace a nebo i nutnost neustálého učení se něčemu. :-)

  • Saul 31.10.2015 at 0:39

    Bohužel Ru,i ti lidé na těch nejnižších postech spolu bojují na život a na smrt a ještě brutálněji než my tam.
    Tady už se nedá uskutečnit vůbec nic.

  • rulisa 31.10.2015 at 0:45

    265
    Vždyť to píšu vejš…
    Vím to…
    Viz 250.

  • ratka 31.10.2015 at 7:51

    265. ano. pokud chci dělat ve fabrice musím to ustát. snést. i tu potenciální zášť která se během vteřiny obrátí proti komukoliv náhodně přítomnému… protože tam se zhmotňuje „program“. Obávám se že tento program v sobě nesou lidi, nezávisle na tom zda dělají ve fabrice nebo ne. Ve fabrice se tento program aktivuje… je to drsná škola.

  • rulisa 31.10.2015 at 10:12

    267
    Nese se nezávisle, prokázáno psychologickými pokusy typ „vězni a věznitelé“.
    Drsná škola je ledacos, ratko, časem pak přijdeš na to, že nepotřebuješ absolvovat každou drsnou školu, co existuje. :-)

  • Saul 31.10.2015 at 13:08

    jenže výhodou fabriky je její čitelnost, člověk ví kam se dostal…

    Blbost Ratko.
    Byl jsem ve fabrikách,kde jsem si ze začátku připadal jako v ráji a po pár měsících jako v pekle,ačkoliv se v podstatě nic nezměnilo,kromě toho že jsem začal vidět věci,který jsem před tím neviděl.
    S fabrikou je to jako s ženskou:-)

  • rulisa 31.10.2015 at 13:15

    269
    To je v podstatě v jakýkoli výrobě. I tady v kamenictví i v zemědělským družstvu…
    Ve školství už je to horší, ale taky se to dá rozklíčovat zanedlouho.
    Nejhorší jsou státní úřady, obecní (městské) úřady a vědecký ústavy.

  • Saul 31.10.2015 at 13:24

    250:
    jsou tam „smečky“
    A v těch je taky cítit teplo,sice ne lidský,ale to je jedno,hlavně že hřeje.
    A to je nejhorší,když tam člověk přijde jako novej,než si ho očuchají,pokoušou…
    My jsme měli dokonce dvě smečky na jednom oddělení v jedné kanceláři,když jsem tam přišel.
    A byli z toho úplně paf,že jsem si nevybral a sral na obě.
    Ale zas bylo dobrý,že když mně jedna chtěla vyhodit,tak se mně ta druhá zastala,ne kvůli mně,ale kvůli tomu boji,kterej dělá smečku smečkou.

  • rulisa 31.10.2015 at 13:27

    Jo, a to jsou kanceláře…
    Znám to z vyprávění z dílen, od bab. Nejen z jedný fabriky. Strašný.

  • Saul 31.10.2015 at 13:28

    Nejhorší jsou státní úřady, obecní (městské) úřady a vědecký ústavy.

    Sakra Ru,proč ty tak všem rozbíjíš ideály!
    Vědecký ústav…tam já se cítím teď tak nějak vnitřně nasměrován:-))))

  • rulisa 31.10.2015 at 13:29

    273
    Ty vědecký ústavy jsou nejhorší ze všech. :-))

  • rulisa 31.10.2015 at 13:29

    A na pohřbu mi hrejte Pověste ho vejš. :-))

  • Saul 31.10.2015 at 13:34

    275:
    jo,ta je pěkná.
    …vždyť to byl nezvanej host:-)

  • rulisa 31.10.2015 at 13:37

    Jj. :-)

  • Saul 31.10.2015 at 13:44

    Nicméně když se taková smečka rozbije,třeba nenásilně rozpadne odchody jejích členů,tak je to pro ty pozůstalé tragedie.
    Jsem dostal echo,že kolegyně kvůli odcházejícímu kolegovi,se kterým určitě(no,s největší pravděpodobností:-) nic nemá a neměla,bulila na hajzlu.
    To za mne by nikdo ani slzičku neuronil:-))

  • rulisa 31.10.2015 at 13:48

    To nevíš, můžeš dát ruku do ohně, že si pamatuješ všechno ze všech firemních akcí? :-)

  • Saul 31.10.2015 at 14:00

    no dobře no,taky by možná za mne někdo tu slzičku uronil.
    Akorát,že nevím kdo:-)
    Po firemních akcích pravidelně zdravím slečny jak jsem zvyklý „dobrý den“ a ony mi s veselým úsměvem odpovídají čáu,ahój…

  • rulisa 31.10.2015 at 14:01

    No právě. :-))

  • ratka 31.10.2015 at 14:23

    268, 269 ještě pořád nemám pocit že se z toho nepřiposeru. tedy že to zvládám s nadhledem. nepřikloním se na žádnou stranu a hlavně nevytvořím iluzi že zrovna já bych jim měla pomoci.

    Nemyslím si že Ru někomu rozbíjí ideály, jak to chodí víme. ale to neznamená že se kdykoliv nemůžu dostat do stejné situace, a že když se do ní dostanu… dokážu ji ustát. zvládnout. být v ní a pořád sama sebou.

    Fabrika je jako masový mlýnek, který tě semele a na konci se opět musíš seskládat dohromady jakoby nic.

  • rulisa 31.10.2015 at 14:27

    282
    To rozbíjení ideálů bylo na pohřbu, Ratko, ne v té tvé fabrice, už si zas jedeš jen sama po svojí koleji… (…jsem si dovolila opět malou netaktní poznámečku… :-)

  • ratka 31.10.2015 at 14:35

    283 ještě i tady se musím obhajovat vůči nespravedlnosti světa. nejedu po svý koleji, a co je 272, 273 há? držím furt brázdu.

  • Saul 31.10.2015 at 14:40

    No tak se bavte:-)
    Ratko,ještě jednou.
    Do práce musíš,nebo chceš?
    Doufám,že ne obojí,to je ta nejhorší varianta:-)

  • ratka 31.10.2015 at 14:42

    ale včera jsem si vážení všimla jedné věci, to je opravdu již mimo téma takže podotýkám lže o tom vím. Byli jsme na pivu s dlouholetými známými (spolužáky z VŠ) co bydlí ve stejném městě jako my… A zarazilo mě, jak ona je hodná, snaživá, aktivní, houževnatá a jak on si s ní vytírá pr..el. A ona se o to víc snaží a je aktivní, ukazuje svaly jak je silná.

    Bylo to tak nápadné že jsem si projela svoje známé, zda je to i jinde. A opravdu. Moje maminka byla taky velmi snaživá, hodná a aktivní a tatínek si s ní vytíral —- až do posledního jeho dechu. A pak dlouholetí známí, kdy ona je taková pořádná, starostlivá a pečlivá a totéž. prostě onuce.

    Takže jsem řekla muži, že kdybych se nebránila… třeba vlastní lenosti, nešikovností, tupostí a hluchotou tak by si se mnou vytřel pr…el taky. že to je asi mužská vlastnost obecně. žena která se postaví zpříma a nenechá sebou vytřít, muže vyleká. nebo se mi to jen jeví…. jakože se pohybuji v takovém prostředí dlouholetých párů kde se toto děje.

  • ratka 31.10.2015 at 14:44

    285. nechci ani zanic :-) jestli musím? se ukáže

  • rulisa 31.10.2015 at 15:06

    284
    Nojo, omlouvám se, vedle jsem já. :-)
    Ale už jsem doma z práce, už to bude zas trošku lepčí. :-)

  • rulisa 31.10.2015 at 15:08

    286
    No, ono to tak je, že vždycky jeden v páru je náruční a druhej podsední. :-)

  • Saul 31.10.2015 at 15:09

    286:

    Klasická schůzka VŠ.
    To my installatéří z učňáku po pár pivech společně pláčem,jaký jsou baby kurvy a jak nás okradly:-)

  • Saul 31.10.2015 at 15:15

    ty dvě l,to není překlep,to jsem tam navrhnul k zvýšení prestiže naší profese,mimo jiné také nošení kondomů k opravám kapajících kohoutků a žvýkání peprmintových žvýkaček v případě požití piva a jiných alkoholických nápojů.
    Tyto body prozatím odloženy,ale předsedou jsem byl opět zvolen jednohlasně,jako tehdy,před třiceti lety.
    Aspoň že ti dobytci poznají opravdovou autoritu:-)))

  • ratka 31.10.2015 at 15:19

    290,291 to je pravda. když chce baba okrást muže, tak to zvládne levou zadní.

  • Saul 31.10.2015 at 15:33

    Při další schůzi vyřídím Ratko,ale asi s křížkem po funuse:-)
    Jen nevím,kam se tím posunem.
    Že by v tom duchu začali vychovávat svoje syny?
    Vidíš,to je zvláštní,to nedělají.
    Ono je taky těžký říct dětem,že jejich matka je kurva se kterou se jsem náhodou zplodil děti.
    Ale přes hříchy jste tu vy:-)

  • ratka 31.10.2015 at 15:48

    293. no ony ty instalatérovic ženy drží svoje děti od tatů dál. TAkže jim to tito říct nemohou. Pokud má žena či muž v hlavě mozek a nikoliv nasráno, tak jim některé věci dojdou dřív… než něco takového začnou provádět. Protože okrást muže, sebrat děti, vytřít si manželkou řiť a ponižovat ji, etc… je hrozně jednoduché a možná i uspokojivé v prvním sledu.

  • ratka 31.10.2015 at 15:51

    ale to je kurňa zase téma… a můj střední se žení :-)

  • Saul 31.10.2015 at 15:58

    Občas se tak potkám s jedním bývalým kolegou,se kterým jsme chodili v montérkách.
    Já to dycky vymyslel a on udělal.:-)
    Akorát každou babu mi vždycky přebral:-)
    Nedávno si stěžoval,že mu vykradli garáž a vercajk za sto tisíc je v piči.
    Dal to.
    Potom jsem ho potkal o berlích,spadnul ze střechy.
    Co dělal instalatér na střeše nevím,ale on věděl,šel pomoct pokrývačům,protože oni pomáhají mu…..
    Pár měsíců na neschopence….byl bych v piči Saule,říká mi,nemít pozemky,akcie….a ženskou,která mně má ráda….nevím,fakt nevím.
    Tak to jen k té fabrice
    Já mu to říkal hned.vidíš hňupe,já spadnout ve fabrice a zlomit si nohy,tak jsem doma za plnej plat,jelikož pracovní úraz.
    Ukázal mi fakáče a dali jsme další pivo
    To by byl kandidát na řád bílého lva:-)

  • ratka 31.10.2015 at 16:08

    296 A pointa? Dům a majetek lze zdědit po otcích, ale prozíravá žena je od Hospodina (Bible)

  • Saul 31.10.2015 at 16:10

    Ale žádnou babu by mi už nepřebral.
    Vypadá hrozně i bez těch berlí
    Já se zrcadlům vyhýbám, dívám se jen do svých starých fotoalb a tam vypadám pořád stejně dobře:-)

  • rulisa 31.10.2015 at 16:10

    297
    Přebral Saulovi tu ženu.

  • Saul 31.10.2015 at 16:14

    297:
    té prozíravé ženě se Ratko kurvil jak to šlo a ona to věděla a sklonila hlavu.
    Možná proto,že mají postižený dítě a on od rána do večera vydělává i na na jeho léčbu.
    To je asi ta pointa.
    S blbečkama bez pointy nepiju,tak zle na tom ještě nejsu a na svoji pointu si počkám.

  • ratka 31.10.2015 at 16:19

    300. to jsem zrovna na mysli neměla, spíše… že dobrá (spolehlivá a při muži stojící) žena je výhra v loterii. Ale teď jak říkáš že mají nemocné dítě, je to to velmi těžké pro oba.

  • ratka 31.10.2015 at 16:21

    V každém případě si kamarád s mým mužem rozuměli v tom, že až sem přijde islám to budeme čumět :-)) jako my baby. že si nebudeme tak vymýšlat

  • Saul 31.10.2015 at 16:22

    Tady se ztrácí lidi!!!
    Vlastně komentáře.
    A je tu napsáno,co jsem nenapsal.
    Jsem opraven.
    Ještě tak dýl a Ru mne začne i upravovat:-)

  • Saul 31.10.2015 at 16:26

    301:
    že mají nemocné dítě, je to to velmi těžké pro oba

    tak nějak jsem se Ratko neprozřetelně vyjádřil a skoro jsem dostal na držku.
    Oni mají dítě.
    Tečka!!!

  • Saul 31.10.2015 at 16:28

    302:
    ale budete:-)

  • ratka 31.10.2015 at 16:30

    304. to chápu, přesto ti to stálo za větu

  • Saul 31.10.2015 at 16:43

    306:
    já to taky chápu,nebo jsem to pochopil,ale ta věta byla zbytečná,nestála za to.
    Chápeš to?

  • ratka 31.10.2015 at 16:56

    chápu :-)

  • barča 31.10.2015 at 17:01

    ……pročítám……
    …..pointy máme každé vlastní……naštěstí :-) se svými osobními zkušenostmi …..

  • barča 1.11.2015 at 9:47

    jsme chodící a mluvící paradoxy…..toužíme a vymýšlíme jednoduchá teoretická řešení….myslíme si, že to tak chceme, abychom byli konečně štastní, ale ve skutečnosti v reále toužíme zažívat hloubku, život na dřen, to nám dává právě pocit, že žijeme, že konečně cítíme život – bolest, radost, nevýslovné štěstí……jenže to se nedá zažít v jednoduchosti…..ta nás neuspokojuje, protože v tom právě chybí ta síla života, to se dá zažít právě komplikovaností jaký je život sám, nejen ve vztahu v partnerství, v manželství, ale taky v práci……

  • barča 1.11.2015 at 9:53

    kdybych si neprošla tím, čím jsem si v životě prošla ……nejsem tam, kde jsem ted…….nevím, jak bych ten svůj život cítila, chápala, prožívala a směrovala dál……
    a jsem zatraceně ráda, že jsem prožila, co jsem prožila…..protože na dřen, protože život, protože cítit, chápat……….levly…..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.