Věci jsou hezký, když se nebojíš je hezký vidět.
Napsala jsem kamsi komusi včera.
Protože občas nakonec není ani tak důležitý výsledek, jako průběh.
Tamten nahoře (ten Ratčin nebo nějaký jiný) ví, že ani jeden z mých synů se pro řemeslnickou práci rukama nenarodil. A ten mladší to ani neměl kde moc odkoukat. Takže zvelebování bytečku za pomoci jeho staršího kamaráda, našeho bývalého chvilkového podnájemníka a dokonale v pohodě kluka, bylo fajn po všech stránkách. I když stránka výsledku tak úplně za jedná není (chybama se učíme všichni, příště už vím jak na to jinak).
Z původní role architekta jsem přešla do role ženy, co vaří budujícím mužům. A byla jsem v ní šťastná.
Ve tři čtvrtě na šest ráno se mi dneska lízt z postele nechtělo, tak jsem ještě usnula. A pak – ráno nejintenzivnější sny – řešila svoje zjištěné neplánované těhotenství, asi tak ve třetím měsíci. Možná o něco víc, už mi začínalo být vidět břicho. Sahala jsem si na něj opakovaně, abych se ujistila i si to užila, aby mi neutekly první pohyby, až začnou být zřetelné. Zatím nejsou, spíš jen jejich tušení, ale budou, budou…
Hodně skok se zavřenýma očima z nejhornějšího můstku nad bazénem, pořídit si dítě v osmačtyřiceti, strach, co to dítě jednou na to, a taky co když to bude kluk, protože partner, ač nadšeně odhodlaný se účastnit, je nadšený proto, že si přeje holčičku a věří v ni, a nejhorší, že je to Nor a já se budu muset přestěhovat za ním do Norska a naučit se norsky a anglicky, abych se tam domluvila, a už nikdy nežít tady… Odejít…
„Není to už pozdě, v osmačtyřiceti? Zvládnu to?“ ptala jsem se ho s rukou zas položenou tam, kde to neznámo v tichém tlaku rostlo. Usmíval se. „Zvládnem to.“ Řekl.
Těsně než jsem se probudila, už jsem věděla, že je to holčička, dvojjazyčná, jménem Selma Brent. Ale teprve před chvílí jsem měla čas zeptat se sama sebe, proč se mi zas a znova zdá o tom, že čekám dítě.
Jestli je to odraz touhy po dítěti, nebo po muži, jemuž bych to dítě chtěla dát.
Muži, který by dokázal říct, Zvládnem to…
My.
Asi jsem se před spaním neměla cpát tím chlebem se sádlem a s cibulí.
Ale když mi to dělá tak dobře na průdušky…
Komentáře: