me trvalo Ru roky, nez jsem nekoho pustila blizko. Dokonce i u prvniho ditete jsem neverila…. jeste jsem si neverila. Az pozdeji. Mozna proto to bolelo pozdeji a dlouho a nebolelo to hned. Zda je to opatrnost nevim, ale vnitrni strach z bolesti urcite zacykluje. Ano, taky se bojim bolesti…. a proto mi trva leta nez nekoho pustim az na dren. a kdyz tam nekoho vpustim tak je to naporad. uz nikdy ho/ji nejde vystrkat pryc.

Ano, ve smyslu duvery to byl muj prvni skutedny vztah. Co se tyce chozeni s muzi nebo blizzsi vztahy, ty jsem mela… ale zase jsem se rozesli. S zadnym jsem nikdy neplanovala splecnou budoucnost. Teda nebylo to tak, jakoze s nim chci zalozit rodinu. To prislo az…. kdyz jsem cekala rodinu. To byl spoustec. Ale duverovat jsem zacala az po letech. Az poletech jsem zacala verit ze se mohu spolehnout a oprit. ze to je vubec mozne. teda ten rozdil mezi pred a pote jsem poznala asi az po 15 letech.

6. Ru, to nevis :-) ani ja nevim. nekdy sama nevim, k jakemu ucelu a proc clovek rekne to nebo ono…. protoze prece z nejakehoduvodu to rekl, ne? :-) vše odněkud vyvěrá, teda se domnívám že to vyvěrá ze srdce. Proto ten patos, tam to cítím.

Ne já se omlouvám. Kdo by jinak diskutoval, kdyby tady nebyly ratčiny poznámky, jaksi zduchovnělé.

13. mam vnitrni potrebu napsat to co napisu. nedelam to schvalne abych nasrala Ru nebo tebe. Opravdu ne. parkrat jsem si rekla, ze teda nebudu zu otrvovat, ze vysiram a lezu na nervy. ale jinak mi to nejde. to bych se musela pretvarovat. a to je pro me zytecne. je zbytecne psat neco za cim si nestojim. cemu neverim.

k tomu prožívání…. jak píše Ratka ….
taky různě prožívám, třeba v posední době nějak takto: (písnička od Xindu X) jsem ráda, že v tom nejsem úpně sama.
Ujel mi vlak i poslední metro,
ještě jsem nebyl in a už jsem retro.
Než jsem se z pulce vyloup v samce,
co má všechno pod palcem,
v den svý šance na poslední jamce zaspal jsem.
Ujel mi vlak, tak už to chodí,
hlavu nevěším, pojedu lodí.
Než si to hodit, spíš se hodím do pohody u vody
a počkám si až retro zase přijde do módy.

Jó, stále mě to baví, sázet se s osudem,
byť čas utíká víc, než je milo.
Stále věřím, že ze mě ještě něco bude,
no jo, ale co když už bylo?

Včera mi bylo málo, dneska je mi moc,
jak se to stalo, nevím.
Každopádně jsem zas v blbým věku
a jedu mimo trať a říkám si tak ať,
vždyť všechny mosty vedou beztak po stý přes tu stejnou řeku.
Včera mi bylo málo, dneska je mi moc,
jak se to stalo, nevím.
Každopádně jsem zas v blbým věku
a pluju proti proudu vstříc poslednímu soudu
a jsem radši vám všem pro smích než abych byl sobě k breku.
Na na na na na na na na na na na na na na
Včera mi bylo málo, dneska je mi moc.
Na na na na na na na na na na na na na na

vypadla mi tak důležitá sloka:

Ujel mi vlak před rokem v dubnu,
ještě jsem nezmoudřel a už zas blbnu.
Jak dopustil jsem to, že život protek mi mezi prsty?
Nevím, věřím, že až se prospím, pochopím, co s tím ….

včera mi byo málo, dneska je mi moc …

19 to jsem zrovna dnes ráno slyšela poprvé, v rádiu
Říkala jsme si, jak chtěně zapojili autoři hudební prvky "na jistotu", ty nejprvoplánovější.
A ten text zas tak blbej není, připadá mi hravej, ale můj postoj to teda není. Připadá mi bezradnej a nejistě neoptimistickej; mluví sice o sebepřijetí, ale spíš jako o vidině, ne jako o současném stavu (to by se tím nezabýval, jen by říkal, jak se má krásně se sebou a takovou písničku nikdo slyšet nechce :-))))

24. jsem velmi podobna. teda v podobe prchajici Plache lane a zaroven suverenky v jine situaci. ale zaujalo me toto Slovo: potencial budouci ztraty. Ano, to je ono. Upachtene a vlekou snazivosti jsem spoluvytvorila neco (pro me) velevzacneho a v Tom je ten potencila budouci ztraty. I kdyz to neztracim… ale jsem si vedoma. uveodmuji si to. a uveodmuji si i krehkost toho vseho…. jak vse pomiji a hoidny se presypaji jednou tak a jednou onak. Vitr veje kam chce. Clovek si vytvori vztahy az na dren…. protoze se to preje, pracuje na Tom, obnazuje se…. hluboce si to preje. A pak zafouka vitr a vse odnese…. tak to je. Jde opravdu o to pinozeni se, o nasazeni a odrikani… jinak se "to" neudela a zaroven je "to" hrozne krehke a kdykoliv muze zmizet. Takze takovy balanc na spicce.

ech …26
oprava : krozpvých = krizových

No a právě takové krizové chvíle jsou mnohem lepší s partnerem než bez; to neporovnatelně.
Ale pozor, nejhorší nejou bez partnera – protože člověk prostě vychází z toho, že je sám na všechno a co neudělá, nemá a nebude. Nepočítá s podporou partnera nebo útěchou ni jeho podporou.
Když partner je, je to lepší.
Ale nejhorší je, když ten partner není úplněj partner. To se pak sesere všechno a krize je vnímaná ještě hůř, si myslím.

28 ne, to ne, žádný vlak, nic takového. To právě vůbec ne! To nezažívám. A ne "se jen tak dívám." Jen tak se dívá ten, kdo si myslí, že ono se to samo a nějaký vlak přijede zvenčí a bude to apak už to pojede. Ale to já nedělám. Aspoň ne teď.
To, co dělám, to je život. To, co vytvářím, je můj život, Já ho vytvářím. A tak nemůžu vidět njaký vlak, že ujíždí, to prostě nejde, protože žádný vlak není, je jen to, co já dělám.
A dát svůj život jiným nemám v úmyslu, ani omylem.
Já bych dala život jiným, za jiné, pro jiné jen ve chvíli, kdy bych já sama byla přesvědčená, že druhá varianty je horší, že bych nemohla žít svůj život dál s vědomím, že jsem nic nedělala, ale zachovala se proti svému přesvědčení. Snad.

Pro mě neexistujou kategorie, o kterých zrovna teď mluvíš:
žádný vlak mi neujíždí a nikdy neujížděl, ničeho nelituju, žiju, jak můžu, tak jakýpak ujíždění!!
A za druhý ani svůj život nebudu zaměřovat na druhý; je to můj život A já se nemíním předřít kvůli nějakejm jinejm lidem. Jen kdyby mi to dělalao radost nebo jiné zisky. Jinak v žádným případě.

– tybrďo, koukám, že jsem se ze čtyřdenní "Cesty hrdiny" vrátila hooodně pevná. Hlavně jsem se tam nasmála. A došlo mi, jak je dležitý se smát a být veselý prostě jen tak. Čekala jsem drastickou cestu do hlubin a zrovna u mě to vyšlo dost vesele a ne posíleně, ale potvrzeně – prostě potvrzení toho, že jsem spokojená se sebou a je to sranda.

Dřív jsme to tak nevnímala,
ale zrovna dnes mám hodně silné stanpvisko, že smyslem života je právě být spokojený a nic jiného. Být spokojený se svým životem.

Bez dodatku "…ať je ten život jakýkoli." Protože ten život dělám já, ten není zvenčí.

Liško, k té písničce – je to mé současné rozpoložení, takové to – klid, dýchej, nepanikař, něco se nepovedlo, nezoufej, vstávej, opraš se a jdi dál, stalo se stalo, přijdou jiné věci…. (vlak ujel, ale tu ještě lod) ….

Myši v poli jsme jenom myši v poli
Tak proč se furt divíme že nás to bolí?

napadlo vas nekdy, kdyz jste byli mladi (mlade) premyslet o tom jake to bude az vam bude treba sedesat? Kde budete a co budete delat treba…Citim velkou ulevu v tomto veku, ze uz mi je tolik. ze uz nemusim…. nic. a dokazu si bez problemu predstavit sama sebe v sedesati, sedmdesati i v osmdesati…. tak nejak bez zavahani

jakobych presne vklouzla do "sveho veku". tam kam patrim a kde se citim doma. dejavu. ten vek…. ktery by mohl trvat věčně.

Už bych myslím si nebrala ten telecí věk okolo 16 – 20 let, kdy vše, co se nepovedlo bylo katastrofou a slzavé údolí bývalo dost časté.
Nejsem si jistá, jestli bych řekla, že je vše dopečeno, upečeno, jak píšeš.
To se myslím děje až do úplného konce.
Asi bych si zopakovala to, když byly děti malé i s těmi starostmi, ale hlavně radostí z nich a pak ještě bych se zastavila tak v těch 36 – 38.
Stárnutí beru myslím, úplně v pohodě, patří k životu a každý věk má své..
Ale že bych z toho jásala, to zas ne..zvlášť když člověk zjišťuje, že už nezvládne, to co by chtěl..
To je pro mne horší, než se vyrovnávat s nějakými neduhy.

42. to ano. ano. mam. uvedomuji si to.

44. nojo, záleží asi také na úmyslu. Připouštím že člověk je třeba zaslepený, nevidoucí a omezený ale když jednáš s láskou a vstřícně. a chceš tu situaci vyřešit co nejlépe pro všecky tak i když jsem úplně blbá tak zas tolik škody snad nenadělá. taky se stydím. stydím se za všecky ty moje lži a pokrytectví, ktere jsem udělala v dobré víře že to tak musí být. .. kdy jsem sama sobě lhala že je to tak nejlepší. stydím se za to a věřím, že mi je odpušteno. právě pro to že to vidím. a už to nechci dělat. už nechci lhát, nechci být pokrytec, chci vidět a slyšet a řídit se svým svědomím. je to vyznání, člověk chybuje… ale úmysl rozhoduje nakonec. i když chyby jsou, klopýtání a padání. ale ten úmysl je jakoby vodítkem.

45. bylo v tom víc věcí – láska, vstřícnost, ale také má zaslepenost a chtění, nebo spíš očekávání. taky nechci být pokrytec ani lhář, člověk se snaží naslouchat a dělá kompromisy a pak zjistí, že je to čím dál větší schizofrenie a lže si sám do kapsy….pak se to prostě provalí jinudy. je to tak. pak je další věc právě to, když jsi dlouho sama, je to úplně jiné, než když máš kolem sebe někoho – děti, partnera, blízko rodiče …..jsou to všechno zrcadla. nemám to tak, nemám ty blízký přímý zrcadla – pak i ta orientace v tom co se děje i v tom co prožíváš je i těžší, nevím jak to vysvětlit. Proto je pro mě těžší si s někým vytvořit blízký alespon přátelský vztah (myslím tím s mužem) Navíc ti muži jsou jiní…. prostě si připadám občas jak mimozemštan. Jak jsem napsala jinde – nedaří se mi to. Jinak k té opatrnosti za sebe řeknu – měla bych být víc opatrná na sebe, na druhé a ke všemu co se děje – víc naslouchat, víc vnímat, cítit, víc vidět – v sobě i v druhých – pak odpadá zmatenost, pak se projeví to co píšeš – nepokrytectví, apd. je to jasnější, dává to smysl.

ten druhy, Partner je uplne jiny… v Tom je to zradne. Ze je tak strasne jiny. A clovek ma tendenci si vybirat, jakoze tohle jo a tamot ne, a toto muze a tamto ne. A to je podle mem spatne od zacatku. Teprve casem, ale opradu casem se to dopece a ja pochopim ze ten druhy ma plne pravo byt jaky je, rikat co rika a delat co dela,myslet si co mysli a ja se s tim musim vyrovnat. Nevycitat. Nechtit ho podle sebe aby se mi libil. nechat ho byt. Ale ani nepodstrkovat mu, nevnucovat se, nesnazit se ho ovladnout. a nepdlejzat, neovinovat ho chapadly tohle se clovek uci… neuzurpovat. nechat byt. vim jak je to tezke. jak jsou tendence vytahovat chapadla a chapat…. z pudu nakolonnosti ci buhviceho. ty chapadla utnout, nechat druheho dychat, dat mu svobodu. jako i sobe. byt pokojny. klidny. s nim i be nej. to jsem se musela ucit. byt klidna. nechat toho druheho v klidu. neotravovat.

51. Barco, proto se taky rika, ze Sanga nebo Cirkevni spolecenstvi kde lide musi spolu vyjit jsou tak dulezite. Stejnou funkci ma i mnohocetna rodina, kde lide se nakonec nejak at jsou takovi ci makovi nejak nakonec porovnaji mezi sebou a to tak aby si kazdy uvedomil svoje misto, uvidel se v te skupine, porozumel tomu co dela a proc to dela, uvidel svuj odraz. kdyz pak jde do sveta nebo si nalezne nekoho k sobe… tak treba rozumi co se kolem nej deje, proc se to deje a jakou v Tom on hraje roli.

pokrytectvi je nebezpecne v Tom, ze neodrazi ciste… ani tomu druhemu, ani sobe. clovek si koikrat neuvedomi ze je pokrytec jelikoz je presvedcen ze je to naopak jeho dobra vule, ze to dela pro toho druheho, ze to tak"musi" byt a neodrazi ciste… ani to neumi. jsou veci ktere lze odrazit spravne – pravdive, teprve az si vycistim zrcadlo. do te doby jsem pokrytec, neco sice odrazim ale pokrivene…. je to krive. a ten druhy pak nedostane spravne informace ode mne.

51. uvědomuju si to.
53. rozumím tomu – mám s tím přímou zkušenost. matu sebe, matu toho druhého. …. je to tak …. ten druhý to bud vezme ode mě jako platnou minci, ale ta neplatí ….takže zklamání a očekávání ….a nebo se v tom časem zorientuje, dá si tu práci a vidí to, že to co mu nabízím není platné …. nejdřív to kulhá nějaký čas, pak to vázne a nakonec to klekne úplně totálně.

56.Pa, nic se neděje. rozkoukáváš se tady na blogu, časem uvidíš jak to tu chodí ;-)

musím končit, běžím. mějte se všichni, zatím.
Ratko, díky.

Chtěl jsem napsat něco jiného, ale přijdu si divně, když tady rulisa není – jako kdybychom byli bez ní u ní v obýváku, přinesli velkou hromadu názorů, ze kterých zbyden "jne" velká hromada, kterou stejně bude muset uklízet sama :-)
Se vztahama jsou na tom prý dobře delfíni. Samice se páří se všema, kteří se jí líbí, což opakuje do doby, než je březí. Pak porodí a logicky neví, s kým to má, samozřejmě ani samci to netuší, tak berou všechny mladé za své potomky a všichni fungují jako velká rodina :-)

Rozdíl mezi námi lidmi a delfíny bude pravděpodobně v přisvojování si a touze vylepšit jen tu svou rodovou větev. Myšlenka zachování rodu člověka jako takového je sice hezká, ale s lidskými vlastnostmi asi moc nekoresponduje. Až na vyjímky formou pěstounské péče, kdy lidé nezištně vychovají cizí a zase ho pustí do volné přírody – tedy něco jiného, než klasická adopce a osvojení, kdy z cizího udělám svoje a už zase jedu tu svou rodinnou větvičku.
Určitě nemá smysl nad tím dlouho bádat – člověk se nejspíš zachová správně, když poteče do bot, ale jakmile se život zlepší, už pojede opět ve své lajně.

Třeba by dobrovolně nechtěly… teda ty delfinky.

mezi ztratu a bolest bych dala rovnitko. nevidim v Tom zadny rozdil. mozna v pismenkach. ze kazde Slovo zni jinak.

z článku: Opatrnost není důsledkem představ, co chci. Ale představy, co nechci, jsou často důsledkem opatrnosti.jinými slovy – hledám pečlivě pro život protějšek, který by mi potvrdil to – co si myslím, že jsem. mám o sobě nějakou představu a běda když narazím na neplánovaný protějšek – tedy zrcadlo. pak je to blesk z čistého nebe, dost zásahové a také bolestivé.

hlavně mi dochází to, že pokud u sebe nějaké věci nepřehodnotím a nepřeskládám ve své hlavě jinak – tak prostě budu do konce života sama. chci být do konce života sama a hledat výmluvy – proč jsem sama? Ne. tak s tím prostě musím začít něco dělat – a jinak než dosud, protože to prostě nefungovalo.

"pipkoidní" neznamená nutně špatně. ale prostě v určitých podmínkách nefunguje. není to tak, že od ted budu dělat rázem všechno jinak a vše staré zahodím – ale prostě jen budu dávat u sebe pozor jestli zase příliš automaticky nejedu do "naučeného". a proto jsou pro mě cenné komentáře Ratky. 49, 51, 53….

sedim v praci od rana do vecera a resim problemy. resim neresitelne problemy. vlastne me mockrat napada, ze ty lidske …. vlastne by vubec nemusely byt kdyby si je lide nevytvarely. Kdyby z nejakeho duvodu nemely potrebu si Problem udelat. co kdo jak rekl, ceho se dotkl a jak,proc udelal veci takhle a ne jinak a ze ted neudelal tohle ale tamto. Ten Problem se stava z otho v Momente kdyz na to narazim a vemu to osobne. jakoze ten druhy to udelal jinak nebo vubec nez… a je zde Problem. ty problemy nekdo vyrabi. To vyrobeni problemu se da jasne vysledovat.

V praci je tojinak, tam vznikaji problemy soucinnosti hrozne moc faktoru, kdy musi vypadnout vysledek…. takze ten ocekavany vysledek je pricinou. ale u lidi? kdyz nic neocekavam a jen exisutji a vedle me ten druhy a treba jde me ven, najime se, pomilujeme, projdeme se… podivame se na TV nebo si poslechneme muziku. nikde nejsou zachytne Body aby vznikl Problem.

Ale nedivím se tomu..každý si něco už vybudoval, jedno co, ale něco svého, a tak není divu, že je tu ten strach a opatrnost, že by třeba i o svou malou jistotu mohl přijít a tak si jede sólo a možná až časem pozná, že mu stojí ten druhý za to něco risknout, že i on kus opatrnosti dokázal odhodit pro společnou věc..

ad 86, jo líšo, tak to máš dost pravdu..hlavně i kdyby se ten jeden snažil ukázat, že mu někdo stojí za to riskovat v dobré víře, že ten druhý si uvědomí, že by tedy mohl i on něco risknout taky, pokud tedy stojí o to s ním být, tak to může trvat. Trvat tak dlouho, než se rozhoupe, že už pak přestane věřit a myslí si jakou udělal blbost.ŽE NEBYL OPATRNĚJŠÍ..Když už to trvá dlouho, pakuž se ten druhý ani rozhoupávat nemusí.
Na druhou stranu, pokud se bavíme o tom strachu a opatrnosti, pokud neriskne jako první ani jeden, tak to jde do háje..Tak nejspíš už jako dospělí a rozumní, by asi neměli nijak kličkovat co a jak bude a rovnou si to vyjasnit.

barčo, ani mně nepřipadáš vůbec pipinovatě, natož pak pipinovatější :)

ahoj Rulisa, no hmm, pozerám, čítam, premýšľam.
napadlo ma príslovie Kto sa bojí, nech nechodí do lesa ;-)
možno by bolo lepšie namiesto zoznamiek ísť niekam, kde sa môžu vyskytovať ľudia s podobnými záujmami, ako ty. mám dojem, že na tých zoznamkách je priveľa nevhodných ľudí, hm.

niečo podobné riešime už dlhé roky s kamarátkou. veľmi by chcela partnera a dieťaťko. ale nemá s kým.
dieťaťko bude, adoptuje si ho. "vieš, ja som asi chybná, každá má nejakého chlapa. akého-takého, ale má" povedala mi raz. mala smutné oči. a v tom to asi je. že ona nechce chlapa akého-takého. ale poriadneho. a dokonca takého, s ktorým ju bude spájať láska a priateľstvo. nie je chybná. som veľmi zvedavá, koľko dvojíc by ostalo, keby ostali len tie funkčné a zdravé vzťahy…..myslím, že menšia polovička. a tá väčšia by boli šťastní singláci ;-)

Kam – vodáci? Fotografující někdo – i když to je spíš solitérní koníček, tojo. Plavci a cyklisti na koupáku .. to už máme vyzkoušený :-)
Různý semináře a akce jsou dobrý, ale většinou se tam kupodivu seznámit moc nejde – buď tam jsou skoro samé ženy, nebo je těch pár chlapů zadanejch, nebo tam jdou chlapi v přechodným stádiu nevhodným k seznamování. Nebo nevim. Akorát vím, že většinou se neseznámit je normální. Když na jedné ze tří až deseti akcí se najde jeden potenciální vhodnej parťák, je to norma. No a ten když nevede řeči o tom, že se zrovna rozvádí je to div.
Jó, málokdy málokde. Na ulici to taky jde, všude, ale výsledný vzorek nebývá vhodný pro dlouhodobý vztah.
Tak by mě zajímalo, co bude dál.
Ani naouřadě se člověk neseznámí jen tak snadno, ani na tý zas-aný poště ani v bance, km tak nerada lezu. Natož u ženskýho doktora. Ještě ke všemu doktorky…

Rulisa 89: no tam, kam teba povedú tvoje záujmy. síce je menšia šanca, že tam niekoho zoznámeniachtivého stretneš, ale zase je väčšia šanca, že ten, koho tam stretneš, bude k stebouzoznámeniu vhodný.
som tu písala o dámskej jazde na chatičke decivilizačnej. síce sme tam ani jedna partnera nestretli, ale s tými chalanmi sa kamarátime dodnes ;-) a Pískovec kudrnatej sa má na teba tváriť priateľsky a hezky ;-)

95. poslední část komentáře – vnímám to také tak a čím dál intenzivněji, spíše to považuju za zázrak.

Rulisa 97: "Prostě když někoho potkat chci, nemůžu sedět zavřená jen doma a nebo bejt jen v práci."samozrejme, som to tu niekde v komentoch aj ja písala, že to furt hovorím zoznámeniachtivým kamoškám, ktoré žijú systémom z domu do práce a späť ;-)

Jéhele, mně už jde komentovat z práce na blogspotu! Jů. Už mi to komentář nesežralo.

vzhledem k me enormi protivnosti si vubec neumim predstavit ze by me nekdo chtel. ale to asi nepatri do diskuse o seznamovani…. vidim to totiz spise tak, ze dva protivni lide spolu neco MUSI delat, teda porad se nekde potkavaji a musi spolu vydrzet a pritom zjisti… ze treba ten druhy neni tak priserny jak vypada. to je pro me jedina mozna varianta.

pokud nekdo bydli n amalem meste, tak jedinou moznosti je treba ze nekomu zemre zena v sousedstvi a tak osamely dotycny chodi co javim pujcovat si naradi ci poradit se jak vyprat nebo zehlit to jen tak placam a pri te prilezitosti treba… ale jinak si fakt neumim predstavit jak by se pani stredniho veku mohla uspesne seznamit. doopravdy neni jak.

105 nojo, ale to jste byli mladi. kdyz jsem byla mlada tak to vse fungovalo jinak. tak nejak byl clovek plny idealu a predstav jak to bude skvele…. a tohodlenc je casem jak bych to rekla. ..Je techto predstav usetren. je realista. taky se jiz nechce rozmnozovat a zakladat hnizdo.

ještě to vnímám intenzivně tak, že lidé mí vrstevníci kolem té 40 ky mají manželské krize, bud je ustojí a nebo ne. hodně manželství padá, děti odrostlé a oba lidé chytají nový dech, nové směřování. vyvedly mládata a chtějí ted trochu žít " po svém" to manželství splnilo a zaplnilo určitou potřebu a etapu jejich života a ted nastupuje etapa jiná.

108. a nebo si pořídí poslední dítě…to jsou taky takový mezníky …. aspon co hodně pozoruju u kolegyn, někdy to vydrží a jede se dál a jindy to manželství i přesto padá….

10. no to jo, taky jsem mela posledni v 38 a vymazlenemu mazankovi je uz 17 :-)

ted to vypadám, že tu dělám chytrou :-( ale prostě jen hodně vnímám a prožívám své vrstevníky (bavíme se o tom i s kolegy muži) a zároveń samu sebe a paradoxně mě to vrací k mému exmanželovi o 14 let staršímu – chápu čím si procházel tehdy v minulosti v (nyní v mých letech) i s ním jsem si o tom nedávno povídala.

Taky si myslím, že to musí být dost o štěstí, ne nemožné, jen už těžší.
Jsem si uvědomila, že jistá paní z našeho baráku, asi v mém věku, vyhodila chlapa, s kterým byla asi 2 roky a vypadali spokojeně, že neseděl mně je jedno :), takový bručoun od pohledu. Tehdy mi to řekla, ani nevím proč, že bude radši sama a koukám, že už má asi po půl roce celkem sympaťáka. A to má ona roztroušenou sklerózu, ale je celkem pohledná. Další chlap.. potkala jsem ho v Praze s nějakou a dělala, že nevidím, mám dojem, že je, nebo byl ? ženatý..Další..možná starší, než já, takovej běžnej typ a taky tu má najednou chlapa, jo a děda skoro už , co pečuje dobrovolně o záhonek vedle nás, má babču. Vodí se na procházky za ruce, zdál se mi vždy hodný. Bohužel, se jich nemohu zeptat :), jak se seznámili a kde..tak jich mám okolo dost. A nedávno jsem se dozvěděla, že když jsem bydlela jinde, tak žena, co měla nic moc manželství, ovdověla a asi rok a půl trvalo, než měla jiného spolubydlícího.. Kdyby se mi někdo zeptal, jestli mají šanci ti jmenovaní, moc bych zrovna u nich nedoufala..t a k ž e..:)

117. to se me ptal fakticky kazdy. zda mam po tolika letech decko s tim samym. a divili se ze jo.

118:
a máš?:-0)

119:
ty se k tomu jejich rodinnému stavu vyjadřuješ,jakoby měli Ebolu:-)

Barča 107: "přijde mi, že když to člověk neočekává, je uvolněnější a pak tyhle věci dopadají jakoby samy…"
presne takto nejak som to vo svojich komentároch myslela aj ja..samozrejme, že nemôže čučať doma za pecou, a diviť sa, že ho nikto nenájde ;-)

jaj, tak to aj mne! ;-) myslím, že si rozumieme, len máme kvapku inú terminológiu ;-)

SV 90: júúúú, dieťatko už je! mám radosť. čakala dva roky….