Ke dni matek jsem si koupila nová sluchátka. Na muziku.
https://www.youtube.com/watch?v=MwpMEbgC7DA
Jen to vosolte. Pak to má teprv grády, ne jako z rádia.
Mám ráda něžnou rozbolavělost klavíru, co přejde do bicích.
Mám ráda, že jeden svět nestačí.
Že se dají koupit sluchátka a být kdekoli.
Akorátže když si pustím muziku do těch sluchátek, padám do muziky a padají korektury.
Padají chlapi, co nejsou.
Padají panoptika v práci.
Nepadá šéf, mám v duši štěstí, že mám zpátky v práci svého šéfa. Z kousek od nebe. (Nebo od pekla? Nechodí podnikatelé do pekla?)
A nejlepší na něm je, že vím, že mi z jeho náklonnosti nehrozí nic, ale vůbec nic víc než ty lepší prémie.
I proto ho mám o to víc ráda.
Je štěstí rád pracovat pro někoho?
Komentáře: