O ceně za rovnováhu

/  43 komentářů

Jdu z práce, zas předposlední, loučím se. „Vpředu jsem zamkla.“
„Dobrá.“ Usměje se. Skloní se. „Tak – ahoj. Hezkej víkend.“ Dá mi pusu. Dám mu pusu. Usměju se. „Dík. Tobě taky.“


Nevadí to.

Už to nevadí.
Že je nevztah.
Už není nevztah. Je jen kamarád z práce. Takovej trochu netradiční, s řídce občasným sexem po ujasnění si situace a charakterů.
Ale nic víc.

Je to zvláštní, cítit to – a necítit.

Tloustnu a stárnu.
A čím tlustší jsem, tím je mi líp.
Asi jsem potřebovala ztloustnout, pod šedesát jsem se vždycky ze všeho moc hroutila.

Teď už jen občas, třeba když se cestou z práce už hodně unavená stavím nakoupit něco jen tak v Tescu. A zahlídnu u pultu se zeleninou dluhána, jak se sklání k útlé blondýnce, která k němu vzhlíží nahoru, něco mu říká, a on ji pohladí, tak bez ostychu samozřejmě něžně ji pohladí a ona zakloní hlavu ještě víc k němu tím úsměvem jen na něj jen pro něj a on ji obejme kolem ramen… Tak samozřejmě… Bez ostychu…

Ne chvástání a natřásání peří. Tohle je sebevědomí muže.

U pultu při placení zapředu řeč se známou již mi prodavačkou, jak má člověk z té práce takhle přes čas unavený oči. Že slzí, kudy chodí.

Ale čerstvej jarní vzduch v podvečeru dělá i přepracovaným očím dobře.
Je krásně. Venku i uvnitř.

Čím tlustší, tím šťastnější.
Konečně poprvní v životě žiju naplno se sebou a v sebě. Užívám si sama sebe. Svojí kuchyně, výletů s foťákem, trápení s maminkou, svého zaměstnání, pažitky u kolníku…

Když jsem kdysi u Ratky četla, jak jí opadává chtíč a jak jí to nevadí, zděsilo mě to.
A teď mi opadává taky a je to, jako by ze mě opadával krunýř. Zavaží, co si člověk jako závaží neuvědomuje, dokud je nosí – asi jako tíhu dlouhých vlasů, dokud se neostříhá na krátko – ale co člověku při každém výkyvu horské dráhy ukrutně přidává na odstředivé síle.

Život nemá tolik etap, jak se to učí v pedagogice. Všechna ta preněco a postněco.
Má jen tři.
Růst, reprodukce a rovnováha.
Konečně ta rovnováha, po které jsem od puberty toužila a kterou vždycky vytlačily nějaké jiné nutnosti či potřeby… Někam jít, o něco se snažit, za někoho zodpovídat…

Čtyři. Úplně nakonec ještě regrese.
Ale nějak se k té smrti musíme ztišit, svinout.

Usnula jsem v pátek vpodvečer s tíží únavy v nohách i ramenou. S lehce opojnou vidinou té klidné, nebolavé pusy na rozloučenou.

Třeba se mě příště u kafe zeptá, jestli mi to nechybí. Možná nepřímo.
„Já vím, že jsem zas divnej a že už dlouho zas nic nebylo, ale víš, jak to se mnou je…“
„Nevadí mi to. Nepotřebuju s tebou spát.“ Jen udiveně zvedne obočí. „Už ne.“

Kafe je dobrý, človek do něj čumí, když se potřebuje nadechnout k něčemu, co chce říct, ale ví, že to bude blbý. Nebo půjde mimo. Ale přesto to chce říct.

„Víš, když jsem tě milovala, bylo i milování s tebou úplně jiný. Bylo jedno, co děláš, jak to děláš, stačilo, že jsi, že existuješ, ta obrovská důvěra, štěstí z přítomnosti v každým okamžiku, doteku, nádechu, ve všem… Jako nikdy předtím… Jenže když to skončilo, je ten sex sám o sobě… prázdnej… Jak od větví osekanej strom.“

Jak od větví osekanej strom. Jen pahýly cítím.
Pahýly člověku nechybí.

Ale možná může jít dál, daleko víc se sebou a v sobě, teprve až pozná, kolik měl  do té doby jen pahýlů.

Cena za poznání.
Některých plateb člověk nelituje. 
Rovnováha je znalost cen. 

Komentáře:

  • barča 14.3.2014 at 22:34

    "Konečně poprvní v životě žiju naplno se sebou a pro sebe. Užívám si sama sebe. Svojí kuchyně, výletů s foťákem, trápení s maminkou, svého zaměstnání, pažitky u kolníku…"

    mám radost, Ru, hezký jaro ti přeju :-)
    tohle vypadá na dobrý rok :-)

  • rulisa 15.3.2014 at 7:44

    Napřed mě napadlo – to je Barča, z celého článku plného myšlenek ji až ke komentování zaujme zrovna tohle…
    Ale pak jsem si uvědomila, že včera v té páteční únavě jsem po několikadenním sumírování místy víc vzpomínala, jak jsem to napsat chtěla, než že bych psala jako obvykle letem jak to teče, a nakonec jsem zapomněla i tu konečnou vazbu. A vyznělo to trošku jinak.

    Takže jsem jednomu slovíčku v textu změnila pádovou vazbu a jednu větu přidala. :-)

  • barča 15.3.2014 at 7:53

    Ru, tvůj článek vnímám velmi úlevný, celý, jako když povolí obruč. – vnímám to tak u tebe, protože právě tvé články znám :-) z toho tvého článku cítím ohromnou osvobozující úlevu, čas trápení skončil

  • Liška 15.3.2014 at 11:07

    Pahýly neberu, ty jsou mi nanic. To už je lepší kamarádství bez sexu, pro mě. Jenže ne každej chlap to chce :-) Některý to ale chtěj taky a těch si vážím a mám je ráda a je jich několik. Jsou to typy, co mám nejradši a s kterými můžu být uvolněná, můžu to být opravdu já bez kontroly – jako je to v sexu bez kontroly, tak taky tak bez kontroly, ale už bez sexu.

    Co je kolník?

  • Liška 15.3.2014 at 11:11

    Jo kolník bude asi "kolna", aha. Tak tu znám.

  • ratka 15.3.2014 at 12:05

    Rovnováha v nerovnováze. Takhle nějak to JE od začátku. Hrozně to dře, na druhé straně nerovnováha v rovnováze dává křídla a člověk překonává sám sebe. Je nešen, puzen, vláčen, vyzvedávan, vytlačen vodotryskem do omračujícíh výšin aby BYL v rovnováze. a pak se vše uvolňuje, proud zpomaluje… rovnováha v klidné nerovnováze. tak nějak klidně nerovnovážné.

  • ratka 15.3.2014 at 12:21

    cena za rovnováhu je právě nerovnováha :-)

  • Liška 15.3.2014 at 13:04

    6 když já tomu nerozumim.

  • ratka 15.3.2014 at 13:18

    to si jen tak hraji Liško. když jede třeba auto a vletí do stromu a ještě pak se válí po svah do potoka tak v tomhle dynamicky kinetickém pohybu je rovnováha. nemůže to být jinak, ta rovnováha je právě ve vyváženosti sil země, rychlosti auta, odstředivých sil a tření. Všecky fungují najednou v harmonii a jejich součtem je … ticho. Takže zdánlivě rachot a ale ve skutečnosti je to nula. protože ty síly jsou vyvážené. Takže když je člověk uvnitř natlakovaný něčím tak přesně takhle ho to vtahuje a vytahuje někam, právě pro jeho vnitřní napětí které se vybíjí ve vztazích. ve skutečnosti ale nula do nuly pojde. Pořád vše v rovnováze.

  • ratka 15.3.2014 at 13:34

    tak mě ještě napadá, ano… ten zvuk. i když je vše fakticky strnulé (i když se to hýbe) zvuk se vlní, lze ho zachytit. a tak i strnulost vydává zvuky.

  • rulisa 15.3.2014 at 15:16

    3
    Já to tak nevnímám – tedy nevnímám, že by skončil nějaký čas trápení. Furt je to pěknej život, akorát pokaždý jinak. Vždycky je něco za něco. :-)

  • rulisa 15.3.2014 at 15:25

    A ratko, a ještě kdy je to podle tebe rovnováha v nerovnováze a kdy nerovnováha v rovnováze? Prosím ale nefyzikálně, lidsky.

    Protože třeba rovnováha v nerovnováze může být, že jsem celkově velmi nerovnvoážná, s velkými výkyvy, jež ale dohromady jsou stejně tolikrát do plusu jako do mínusu. Čili statisticky v rovnováze, byť cítěno je to opačně.
    A taky to může být, že člověk žije někde v nějaké nerovnováze, ale udržuje si v ní svou vlastní vnitřní rovnováhu. Takže ta nerovnováha se ho vlastěně tolik nedotýká.

    A na druhou stranu nerovnováha v rovnováze může být, že člověk je sám u sebe vnitřně rovnovážný, ale natolik bez násilí, že svoje nerovnvováhy vnímá jen jako plynutí a volnosti, které jeho celkovou rovnováhu neovlivňují, jen obohacují, rozšiřují
    A nebo to může být cca totéž, co u případu předešlého – tedy že něco je v celkové rovnováze součtu jevů, ale s natolik silným výkyvem, že z vnímáním jedince je to cítěno jako nerovnováha.

    Liško, jo, kolník, je kůlna. :-)

  • ratka 15.3.2014 at 15:37

    jeeeejda Ru, je to stejné. není v tom rozdílu. teda jak fyzikálně tak lidsky. je to náhoda že jsem jednou to napsala tak a jednou onak. jakože je to jedno. něco jako teorie relativity. zdá se ti že stojíš a přitom jedeš, nebo jakože jedeš a přitom stojíš. je to úplně jedno. co se týče cítění, tak asi tam někde je pak ten moment protnutí, kdy to hýbání je zároveň výsledkem rovnováhy sil. takže dokud se vychyluji, pnu určitým způsobem, pořád tlačí na pilu opak – doplněk co to dorovnává. a vidím třeba jako holka jen ten doplněk nikoliv můj tlak. Později vidím oboje ale stejně to nemohu nijak ovlivnit. Vidím to a nemůžu z toho ven, jsem uvězněna a buď to přijmu nebo se vzpírám. nebo si to obracím a dělám že je to tak dobře. víc možností není. nemám je. nemám žádný nástroj jak to změnit. to až později. ale to už pak souvisí s mojí vírou. s vírou v osvobození.

  • rulisa 15.3.2014 at 15:52

    13
    Aha. Ale to je přece jasné, že to tak je.
    Nikoli cena, ale __podstata__ rovnováhy je nerovnováha. Rovnováha, aby byla zachována, musí být dynamická. :-)

  • ratka 15.3.2014 at 15:58

    14. rozumově mi to je jasné. Ovšem uvnitř to nějak zpracovat…abych se nevzpírala. abych se podvolila důsledkům mých vlastních rozhodnutí. ať viditelných či neviditelných jako je zrození do světa

  • rulisa 15.3.2014 at 16:01

    Aha. Mně to nepřijde zas tak těžký, vlastěn nic neděláš, jen koukáš a sleduješ, spíš mi přijde, že je to daleko jednodušší, než s tím nějak bojovat nebo se to snažit změnit.

  • ratka 15.3.2014 at 16:12

    16 jsem strašně vzpurná, chorobně :-)

  • ratka 15.3.2014 at 16:26

    I když… vše se mění takže, i můj vnitřní odpor k životu se třeba rozpustil a já si toho ani nevšimla

  • rulisa 15.3.2014 at 16:34

    :-)

  • anina 15.3.2014 at 22:33

    Ru, jo rovnováha je znalost cen, to je pěkný..i té své ceny, dodala bych. Možná se mi to jen zdá, ale mám dojem, že už i já k ní v poměrně mladém věku pomalu dospívám..konečně..

  • rulisa 15.3.2014 at 22:44

    Aninko, to je krásný. :-))

  • Saul 17.3.2014 at 18:07

    Ty Ru občasně spíš se svým vrátným?:-0

  • Saul 17.3.2014 at 18:09

    Doufám,že se dočkám stejné odpovědi,jako je v 21:-))

  • rulisa 17.3.2014 at 18:38

    Lepší by bylo spát se svým strážným, andělem. :-))

  • Liška 17.3.2014 at 18:45

    To je taky dobrý, ale sex je vyloučen, andělé nemají pohlaví.

  • rulisa 17.3.2014 at 18:54

    Stačí to moje. :-))

  • Saul 17.3.2014 at 18:55

    26:
    Ratka spí s Justinem Biebrem(to je taky taková bezpohlavní bytost),z té si vemte přílkad:-))
    25:tak s nima pojíst aspoň na jednom talíři:-)

  • rulisa 17.3.2014 at 19:03

    27
    Cožeto? :o)

  • anina 17.3.2014 at 19:07

    Saule,
    25:tak s nima pojíst aspoň na jednom talíři:-)

    to je taky krásný.. přání :)))
    No, já bych taky byla ráda v jejich blízkosti, ale ještě se mnou myslím nejedli, nebo se maskovali :)

  • Saul 17.3.2014 at 19:13

    No já Anino o mravnosti místních expaní a slečen nemám nejmenších iluzí,ale měl jsem chvíli pocit,že jsou napravitelné.:-0)
    Ale ne,jsou nenapravitelné:-)

  • rulisa 17.3.2014 at 19:15

    To teda, andělé přeci krom absence pohlaví ani nepotřebujou jíst. Při jídle z jednoho talíře s nima bych taky mohla umřít hlady. :-)

  • Saul 17.3.2014 at 19:17

    30:
    a teď bude od od všech zpovědí klid,protože všeci jsme úžasní a napravovat se nemusíme,od čeho taky.

  • anina 17.3.2014 at 19:28

    Saule, nezbývá, než se smířit s tím, že mnozí jsem někdy fakt poučitelní, i když..spíš několikrát a pak dost..pokud teda..
    Ru, no ujídat by mi nemuseli, jen ta blízkost.
    A jinak..pusa co už je spíš je tou pusou na rozloučenou tolik pak nebolí..
    Nepiš, ale že je to krásný :)
    Saul, řekla bych dnes potkal možná anděla, tak ať píše, ale ať není tu těch andělů zástup.
    A nebo ..proč ne, potřebujem je všichni..
    Záleží, jestli tobě tady u tebe nevadí..

  • anina 17.3.2014 at 19:29

    Saule, mělo být neouučitelní :)

  • anina 17.3.2014 at 19:37

    ad 32, Saule, napravovat, nenapravovat, já ti zas tak o to ani nijak zvlášť neusiluju. Stejně zůstanu, jaká jsem a pokud jsem se vůbec v něčem poučila, ty jo..to bylo pádů a ta doba..

  • anina 17.3.2014 at 19:41

    Začnu teď tím, že si brejle budu radši fakt nasazovat, když píšu :)

  • rulisa 17.3.2014 at 19:45

    :-)))

  • Saul 17.3.2014 at 19:57

    37:
    ty se nesměj Ru:-)

  • rulisa 17.3.2014 at 20:09

    Můžu, já už si brejle občas taky nasazuju. :-)

  • Liška 17.3.2014 at 21:25

    No vida – to já si je nasazuju jen jednou za den!

  • rulisa 17.3.2014 at 21:51

    A navíc máš jedny na všechno!

  • ratka 18.3.2014 at 5:49

    já si brýle občas sundávám :-)

  • SV 9.4.2014 at 14:04

    ahoj Rulisa, to som rada, že ti dobre je. len tak ďalej, holka ;-)
    hladkací kamaráti sú fajn, ale kvapátenko rizikoví ;-) hlavne, ak neboli v tejto pozícii odvždy ;-)
    rovnováha je, keď je človeku jasné, prečo čo chce a necíti potrebu to nikomu zdôvodňovať.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.