jak jsem zapomněla příspěvek.
Protože než se člověk dostane k počítači, je o několik hodin víc, než když mu hlavu rozbzučel úžasný ohňostroj vět a souvětí, myšlenek, gradací a point…
Pak po spuštění počítače je nutno si přečíst došlou poštu, odpovědět na ni, svést souboj cti a jazykozručnosti na jiném blogu, vyřídit několik telefonních hovorů a srovnat dítko, co zapomnělo už sedmý den udělat to či ono…
A z ohňostroje je najednou takový čmoudík zpod Pepa, spíš ohýnek jen tak silou vůle, který bez přistrčení papíru a pár dalších třísek zdechne bez popele.
Jenže v jedenáct večer už není síla ani na třísky, ani na vůli.
Další úžasné umělecké dílo plné hlubokoých prožitků propadlé v propadlišti dějin.
Tak dobrou noc. Buď to Pepo během usínání a zítřka při práci v hlavě rozfoukám, nebo zapomenu i ten zbytek.
A příště to vymyslím jako úplnou novinku.
Komentáře: