…pod vlivem druhé skleničky červeného vína od kolegy, co mi nejprv nechutnalo, ale když odvětralo, je skvělý. Akorát než odvětralo, zapomněla jsem odrůdu.
Není to důležitý. On mi nikdy špatný víno nevozí.
A taky má přísnou ženu.
Jsem puntičkář detailista.
A současně i benevolentní volnomyšlenkář.
Ve věcech, kde chci svobodu a toleranci pro sebe, ji bez nesnází poskytuju celému svému okolí. Když si naplánuju cokoli neplánovat, užívám si náhod a osudu. Třeba na dovolené. Miluju to, nesnáším organizované zájezdy.
Ale když dělám něco, co má být nějak, vytvořeno, vypracováno, musím to mít na sto deset procent právě tak.
A když někdo něco takového dělá pro mě, chci, aby to dělal právě s takovou snahou o dokonalost, s jakou bych to dělala já.
Nedělá-li, jsem z toho celá porouchaná.
Ta kuchyň byla dobrá věc. Výborná. Tak moc, jak jsem si strčila nos sama do sebe s nepovedenou kuchyní, se mi to s žádným chlapem ani zhrzením v lásce nepovedlo.
Už se s tím ale pomalu smiřuju. I s tím, že prahy musím mít i ve dveřích, kde jsem je mít nechtěla, neb dlažba tak nějak nedosahuje, kam by měla…
…
Tuhle jsem dělala přípis na starou desku. Měřila jsem zleva zprava, přemýšlela, snažila si představit…
Často to tak bývá, že na starých deskách je co zesnulý, to trochu jiný styl, jiná velikost písma, jinak křivé řádky…
Když udělám na desku, kde všecky předchozí řádky nápisů ujíždějí z roviny o půl centimetru, svůj přípis rovně, bude jen ten můj přípis vypadat křivý. Když udělám na desku, kde Josef má špatně rozestupy čili rozpaly písmen, jeho syna taky Josefa s rozpaly správnými, bude ten můj Josef bít do oka jako nepovedený.
Už se mi to stalo. Obojí.
Zákazníka nezajímá, že jsem já ta jediná sprá(avedli)vná. Zákazníka zajímá, že to blbě vypadá.
Ne vždycky je to nejdokonalejší taky to nejlepší.
A tak jsem ten výše zmíněný přípis na starou desku napočítala tak, aby byl srovnaný jen o malililičko, tak aby další dva, co se tam ještě vejdou, mohly taky tím maliličkým přizvednutím pomalu přizvednout celé řádkování do správné rovnosti vůči spodku pomníku.
A vypadalo to dobře.
Není třeba mít vždycky všechno hned. A podle sebe. Aby z toho měl člověk radost.
Ty prahy mi udělá jeden další kolega (ne ten vinný) z jasanu. Budou hezký. A kdybych někdy chtěla zrušit ty futra úplně, aspoň se mi dobře vyndaj a nezničím si tím celou jednu řadu dlažby.
Zítra jedu s maminkou na horolezecký sraz. Budem chodit po lese a louce, trošku možná i lízt, pít pivo, opíkat buřty a v noci spát venku ve spacáku. Místo abych montovala dohromady skříňky ke kuchyňské lince.
Děsně se těším.
Komentáře: