Kapitola první: Plánování

– jet od neděle
– jet s oběma syny
– jet na Plzeňsko za Meggi v jejím novém bydlišti, pak na Karlštejnsko a nakonec do toho zatrachtilýho, už od loňska slíbenýho Terezína.

Kapitola druhá: Realita

– v úterý před plánovanou nedělí dostal starší syn urgentní práci s šibeničním termínem předání (překladu). Nejede. Mamka bulí.
– ve středu mamka bulí
– ve čtvrtek ji doktor na odborné ordinaci nevzal, protože po jeho dovolené měl moc pacientů a bral jen akutní případy. Mamka odložena na pondělí ráno. Plán cesty se mění, pojede se jen na ten sever, Jičín, Mácháč, Terezín. Pak vyzvednout babičku z jejího ozdravného pobytu na Vysočině na chatce zvané Budka a odvézt do Brna. Mamka bulí.

– v pátek se mamka rozhodne, že se dá na dovolenou odjet i v pondělí odpoledne, po návštěvě odborného lékaře

Kapitola třetí: Pondělí

– v pondělí ráno je opět plno, když se mamka má dostat v jednu hodinu po doktorově obědě konečně na řadu, dovezou čtyři pacienty z domova důchodců, sanitkou, takže mají přednost.
– v pondělí v jednu hodinu odpoledne mamka bulí
– v pondělí ve čtyři hodiny odpoledne vyráží mamka a její chlap mladší syn Adam na cestu. Přes Havlíčkův Brod, kde chtějí zkusit sehnat náplň do vařiče.
– v pondělí v osmnáct hodin večer v Havlíčkově Brodě jde na bouřku a náplň nemají.
– v pondělí v osmnáct třicet mamka telefonuje s babičkou a podlehne, že jí teda dovezou ten chleba, zeleninu, minerálky a mlíko a přespí na Budce.
– v pondělí ve dvacet dva nula nula přibližně se maminka po tom psychicky náročným horkým dnu krásně sprchuje nahá před Budkou v té krásné bouřce, která konečně přišla od Havlíčkova Brodu. Nahá je celá, jen na hlavě má mikrotenový sáček od pečiva pro babičku, aby si po sprchování nemusela dlouho sušit dlouhý vlasy. Babička si to píše do svých pamětí.

Kapitola čtvrtá: Úterý

– mamka nebulí, mamka řídí. Auto. Snad ten vejfuk vydrží.
– mamka se marněsnaží přemluvit chlapa Adama, že se půjde na nějaký hrad, skály, či jiný kopec či kopce. Jde se do Jičína
– skvělá interaktivní výstava, na kterou nalákala Adama výstava krasohledů, jež ve finále ukázala se být nejnudnější
– dík několika hodinám v Jičíně už není možno stihnout žádný plánovaný kopec
– ale štěstí přeje, nikdo neopatřil auto botičkou ani lístkem za stěrač za neplacené parkování v placené zóně. Čehož si mamka všimla, až když se vracela z města z druhé strany parkovací nudle
– Aninka se dušuje, že jí návštěva nebude na obtíž a že se těší
– mamka nelituje :-)

Kapitola pátá: Středa

– mamka se sprchuje nahá a bez pytlíku na hlavě, leč v koupelně
– mamka se nechává přemluvit k návštěvě tankodromu. Obrovský sukces – jezdil tam transportér. Chlap Adam je nejšťastnější chlap pod sluncem, protože si ho nafotil, i jeho otisky v blátě. Kopce se zříceninami evidentně k životu nepotřebuje, bévépéčko prý ano. Řídila ho Japonka (nebo tak něco).
– výprava s vyplazeným jazykem stíhá alespoň základní prohlídku základních expozic v Terezíně. Chlap Adam studuje dobové předměty a fotografie, mamka i čte texty
– mamka bulí
– těsně před zavírací hodinou dostává mamka sprdunk od pána správce v krematoriu. Že si neočistila boty, když vidí, že je tam koberec. Marně ukazuje, že její pět let staré žabky už nemají vůbec žádný vzorek. Dostane školení, že doma by si takhle na koberec taky nevlezla
– mamka dostává od pána správce v krematoriu kytku, dva tmavě vínově rudé květy plnokvětých chryzantém. S mrkáním, že je to výsada, že to jen tak někdo živý tady v krematoriu nedostává
– mamka čte texty v krematoriu a bulí
– mamka je nekřtěnej křesťanskej neznaboh, ale nic lepšího a víc od srdce nemá, natož oblázek, tak pod kamenný židovský svícen na hřbitově vedle krematoria položí aspoň tu kytku
– mamka třikrát bloudí na objížďkách, příjezd na Budku v jednu v noci

Kapitola šestá: Čtvrtek

– babička se vzteká, že mamka s chlapem Adamem chrápou do oběda
– babička je šťastná, protože jí slíbili, že tam budou o den dýl, aby jí to vynahradili
– babička leze na skálu Prosíčka, hůlky nechává dole, aby jí nezavazely
– dolů to šlo o něco hůř
– ale hříbků rostlo všude stejně
– zpracovávání hříbků trvá do půlnoci, babička topí jak v lednu, mamka spí radši na verandě. Nenahá a s hlavou pod polštářem. Mikrotenový pytlík by tolik nehřál.

Kapitola sedmá: Pátek

– Toulovcovy maštale jsou supr, babička opět sbírá smetanu obdivu za svoje sportovní výkony (Na uctivě obdivný dotaz, kolik jí je, odpovídá obvykle „Co je vám po tom.“ Je-li vyjímečně mile a vstřícne naladěna, říká, že osmnáct. Cifry jsou to vlastně ty stejné…)
– chlap Adam přeskakuje puklinu ve skále, několikrát to opakuje, aby to babička mohla natočit na foťák. Namůže si nohu.
– babička zjišťuje, že si spletla čudlíky a video natáčela, když Adam zrovna neskákal, na skok je vždycky vypnula
– maminka pod různými výmluvami na slabý žaludek a zapomenuté prášky odmítá sníst sýrové topinky s nastrouhaným zeleně plesnivým salámem, o němž  babička už od pondělka tvrdí, že je to něco jako uherák
– Adam snědl všecko a přežil

Kapitola osmá: Sobota

– babička vyhodila mamku s chlapem damem z Budky, aby si mohla zorganizovat věci při balení
– babička vynadala mamce s chlapem Adamem, že jí s ničím nepomůžou
– babička vynadala mamce s chlapem Adamem, že tu rohož z Budky nemuseli vynášet, že tak moc se tam zas uklízet nemuselo
– babička vynadala mamce, že zapomněla v kolníku v Budce babiččiny mlíka a  minerálky
– babička na dotaz, zda se touto odbočkou z obchvatu na kraji Brna dá dostat k jejímu domu, vylíčila, jak před nedávnem její kamarádka Ivana jela úplně blbě
– babička zkonstatovala, že mamka jede úplně stejně blbě, protože neodbočila na tu odbočku
– mamka křičí
– mamka s babičkou se usmiřují a utěšují a loučí, chlap Adam je odevzdán druhé babičce s číslem voucheru a s finančním příspěvkem na kuličky na paintball
– mamka jede domů, v deset večer konečně na lavičce u bytovky pije pivko s…

Kapitola devátá: Happyend

– chlap Adam vystřílel na paintballu dvakrát víc kuliček, než na kolik dostal. Ještě že druhá babička s tím počítala…

– mamka by nejradši bulela. Ale vlastně ani neví proč…

– protože to bylo hezký?