NO coz, u nas taky tak nejak. Akorat s vice chybama :o) Smiruji se tezko se stavem jaky je, ale uz ted vim ze se smirim. Protoze bych temer rekla ze uz snad tak daleko jsem. (nerikej hop dokud nepreskocis) Zruseni blogu melo nekolik pricin.
1. Uvedomila jsem si jak bohaty a pestry svet mi nabizi muj syn :o)
2. Uvedomila jsem si jak zbytecny je muj blog. Ja vim, ze Anina napise, ze z nej se dostala nejlip na ty ostatni. Ale to co tam stalo, bylo urceno pro me. Ti ostatni nevedeli o cem to je.
3. Vracela jsem se zpet k tomu co jsem napsala aniz bych chtela. Proste to tam bylo a ja se k tomu vracela. Tahlo me to zpet. Misto abych se divala vpred a tesila se na to nove.
4. Byla jsem uplne mimo. cim dal tim vic jsem nabyvala dojmu ze jsem uplne jina nez blogosfera. Ze jsem naprosty mimon. Ze at slapnu kamkoli pokazde nekomu slapnu na ksicht :o))) (krome Hanci)
5. A kdz prisly clanky o 17 listopadu tak jsem byla uplne mimo misu. V sobotu mam jediny den kdy muzu nakupovat a tak jsem si nachystala vsechno co potrebuji koupit, vino, kalhoty pro maleho, buzirky napleteni, pravitko a vyrazili sme. Ani hovno!!!!! Vsechny zavreny. Posrany listopad. Tak me to vytocilo ze jsem se nastvala na vsechny cinkace klici a vsechny jsem poslala nekam. A pak ctu vsechny ty blaboly kdo byl jak statecny, a odvazny a kdo je jaky hrdina (hlavne aTEo ze) a kdo je jaky hajzl takze jsem si zaze rekla ze jsem uplne neschopny pablb, co si ani nepamatuje ze nekdo za nej delal revoluci. To byl vrchol meho ignorantstvi
6. Proste nejsem umelkyne ani intelektual. Jsem zenska co chce zit zdrave a jeste si neco uzit. Co nechce vest moudra a kontrolovat jak zapusobily (ta moudra) Leze mi to strasne na nervy!!!

A tak jsem v nedeli sla behat a cvicit. A v pondeli zase. A dneska budu zase cvicit a u toho piju cervene vino. A cely bog mi muze …..o))

Takze diky vsem co to ted ctou za trpelivost a tobe Ru za tento hezky clanecek. Prejivsem hezky vecer!

Anino, pro me je trauma, ze dite se dozije 15 let a zjisti ze muze jit akorat za zednika. A zacne mi vycitat, ze jsem to mela vedet kdyz mu bylo 9-10 let. Ze jsem to mela vedet lepe nez on. I kdyz jsem mu to rikala, mela jsem ho donutit.
Kdyz mu bude 15 a on nebude moct vubec nic, tak se budu ja zodpovidat pred sebou a pak pred nim.

radkooo, co tě to napadlo – zrušit svůj blog?

.. jsem ráda, že jsem se tedy stihla podívat na ty tvé krásné fotky z hor.. :)

I já mám pocit, že moje komentáře jdou mimo a tvoje mám jedny z nejraději.

Wicky, od tebe mam prislibeno ze me vezmes sebou do Afriky! Ja nezapomela.

Klidně pobuď, Teo, nikde tady cedule o vyhánění na Sibiř nevisí. :-)
Můj koment o politických článcích včetně článků o sedmnáctým listopadu je jen konstatování, jež dál nevidím důvod rozebírat. :-)

Radko, já to chápu, že bys klukovi přála, aby měl život jednodušší v tom, že by např, nemusel být odkázaný na to dělat zedníka. To si přeje každá máma, aby…ale na druhou stranu znám tolik lidí, i zedníků, řezníka apod, co jsou v pohodě a taky lidi s několika školama a taková ta životní pohoda může chybět. Asi má každý dělat co mu vyhovuje, pokud možno, co je pro něj snesitelný tak akorát. A do toho má mazánek ještě daleko, než se vyvrbí. Jedna moje holka se dostala na dobrou vysokou a pak nastala situace, co tu nebudu popisovat, že i přes mou obrovskou podporu tam ani nenastoupila. Mrzelo mě to, ale věděla jsem svý. Druhá po gymplu prohlásila, že už nikam nechce, že jí už škola stačila, tak jsem ji chvíli domlouvala, ale nechtěla jsem jí vidět nespokojenou, když tolik nechtěla.
A v životě se uplatňuje mnohem líp, než já…je spokojená.

Tím jsem jen chtěla říct, že pocit spokojenosti či nespokojenosti v životě skutečně vyplývá z vlastností, vyrovnanosti a vyzrálosti člověka podstatně víc než z toho, jaké má či nemá vzdělání a čeho zvenčí měřeného dosáhl nebo nedosáhl.

ja doprcic nemluvim o vysoke. Nepotrebuji kluka tlacit na VS, ale minimalne stredni vzdelani by mohl mit, ne? S prumkou bych byla stastna jako blecha :o)))

poddavam se argumentum

jéé – Ru – zapomněla jsem napsat, jak báječný je ten synův výplod. Podobný máme doma právě od toho vnuka, co nechtěl jít do školy. Mám ho pečlivě schovaný. Moc zdravím.

jéžíšku na křížku! luční uklízečka :-))) počekjte až někde vyhrabu svojí žákovskou a zveřejním anabázi s vyjmenovanýma slovama :-)

Ale jinak píše o dost hezčeji, než můj starší syn. A maminka už není u koní, ale větším písmem.

Wicky, dík i za mě. :-)
Fousku, vidíš, toho jsem si ani nevšimla. :o) Ale jo… Tak já budu chvilku pyšná… :-)

Psala jsem ze se nebojim. Nebojim se ani o deti, zeby se jim treba neco stalo. Vsichni lozime po skalach i s tim nejmensim a ja se o ne nebojim. Ale ted citim uzkost z toho, ze tomu diteti nedam to co potrebuje na vybaveni zivotem. Vidim tolik ztroskotancu, tech co zustali v puli cesty. Bez ctizadosti a pasivne cekaji az sestarnou. Mam strach ze ho vedu spatne. To si myslim.

ruliso :-))))radko, nejsem žádná psycho..něco, ani nechci, aby komentář vyzněl jako nějaké rady. Jen z mojí malé vlastní životní zkušenosti vím, že matka se právě bojí – dobrá matka – o to, aby své dítě vychovala dobře, aby se v životě orientoval a zvládal všechny své situace, neúspěchy, ale i úspěchy a konfrontace s jinými lidmi. A myslím, že právě taková matka ty své děti vychovává a vychová v kvalitní dospělé jedince.
A i v životě matky nastávají chvíle, kdy znejistí, přestane někdy i svému dítěti rozumět a chápat ho. Většinou je to tím, že ho miluje a zároveň vidí střízlivě i jeho chyby. Ale také většinou to dopadne tak, že za "nějakou cvhíli" si najdou zpět cestu k sobě a porozumí si tím hlouběji.
Nechci, aby se rulisa zlobila, že jí ten blog zaneřádím svými osobními prožitky, ale ty sis ten svůj zrušila.. ;-/, tak snad rulisa promine.

Někdy jsem v synovi v té době cítila vůči sobě nevraživost až nenávist…a přesto šel za mnou. Ve dne za školou, u kamárada, kamarádky, různě se poflakoval po hospodách a pak v noci přišel za mnou (samo, že jsem nespala, když nebyl doma a ráno měl jít do školy), vytáhl mě z postele a v obýváku při malé lampičce jsme spolu seděli na zemi několik hodinpovídali, povídali a vylíval si mi srdce, svoje nálady a pocity. Chodívali jsme spát až k ránu a já ráno v 6 vstávala do práce….
Když kritický čas pominul a byl schopný se o tom bavit, tak mi řekl, že jediné, co mu v té době strašně pomáhalo, bylo to, že jsem s ním ty noci propovídala.
Dnes vím, že láska malého dítěte, který byl na mě naprosto závislý, se nějak proměnila až v nenávist a ta krutá nenávist je dnes zase láskou dospělého kluka-chlapa, který pro mě i nadále zůstává malým citlivým kloučkem. Ale už dnes vidím, že jsem ho snad trochu dobře vedla, když ho pozoruju jak se chová ke své malé neteřince a jak ho moje vnučka miluje…:o))

odlehčím.. jo ?:))U nás v Evropě mají děti i dospělí stres.. z čeho? Z práce, z učení, z něčeho co nestihnou – udělat? naučit se? přijít včas do školy, práce? Aby měli všeho dost? Vlastně proč?

U XiXaa v Africe mají dospělí, děti i zvířata stres, aby se najedli a napili.. aby přežili, vlastně zůstali na živu. Vše ostatní není tak důležité.
A tady se žije o překot, a lidé se ženou a ženou a za čím vlastně?

videla jsi Cerny diamant? o detskych vojcich a genocide celych vesnic? O nasili vlastnich na vlastnich. MIzi prirodni narody a jejich prirodni styl. A misto nich se vladne nasili a boj o moc.
Vlastne jsem si casto predstavila sama sebe se svymi detmi jak je chranim vlastnim telem pred najezdy ozbrojenych skupin. Jak sedim s vyhaslym pohledem v lagru a cekam na kus jidla. Jak se divam na deti ktere postupne odchazeji. Takove hrozne predstavy mivam. Neco se dozvim a hned si predstavim jake to asi je. Jak v tom ziju. Nemuzu tomu zabranit. Tyhle predstavy prijdou protoze jsem sebestredna. Divam se na svet skrze sebe. Musim se chranit pred premirou informaci.

Mame na jedne strane stesti ze zijeme v miru na druhe strane …. prinasime tomuto zivotnimu stylu obeti.

Neviděla jsem Černý diamant.
Ale na vlastní oči – doslova, viděla taky něco málo z bídy lidí a světa. Určitým způsobem to ovlivnilo moje chování a cítění. Bídy a špíny je hodně, hodně moc. Je hodně moc nemocí a zoufalství, a tak když mi nastanou nějaké moje osobní problémy, dokážu si je z hlavy (zatím) vytěsnit a dívat se na ně trošku s nadhledem a popřemýšlet i o tom, co jsem to kde vlastně jinde viděla a zažila. Že zatím, ten můj problém nebyl až tak katastrofický, že může být a někde i je hůř.

Tak hallo maminky-slepice.Zda se mi,že na svá mužná prsa berete všechnu tíhu světa!Také blogy se nějak redukují jak tady čtu..jenom matka bojovnice Ru se svou zarputilou houževnatostí…apropo',co kobyla,naposledy jsem četl,že měla nějaké problémy..cos to psala..podotrochlitis aseptica chronica?
Kulhá?Jedině snad přetětí nervu,ale potom neucítí bolest a nohu si může klidně přerazit..ta poranění s přetětím nervů jak píšeš..pokud nejsou přetnuty některé velké nervy v plexus brachialis,může to srůst,to máš pravvdu.Tak napiš něco o kobyle.To je zajímavější než nářky nad nespravedlností světa.Přeju dobrou noc maminky..

Bože, ty se vidíš tak chytrej, že by se z toho jeden poblil. :o)

Zaklapni ty encyklopedie a přečti si, o čem byl tehdejší článek a diskuse pod ním. Pokud teda ta zmínka o kobyle pro tebe nebyla jen důvodem k exhibici. Tady kvůli jalově házenejm latinskejm diagnózám(a eště zmrvenejm)před tebou nikdo na prdel nepadne, tak si strč to rádobystudium za účelem ohromování víš kam. Napřed bys tomu musel fakt rozumět, abys tím ze sebe akorát nedělal idiota.

Ale jestli chceš svoje pracně nabyté vědomosti o podotrochlóze zúročit, můžeš na http://www.equichannel.cz. Tam je hromada -náctiletejch holčiček, který budou hltat každý tvý učený slovo.

Mou kobylu si už radši do huby neber. Víš o tom hovno.

Rýpání do škeble? Vyloučeno![41] Tož Chicony může klidně rejpat a přepískávat to u mě. Od toho je chucpe chucpetem, ne? ;)

P.S. Rýpání do škeble je výsostná záležitost moje, od začátku myšlená jako moje rýpání do mě a cokoli si do toho kdo vsouvá za sobě vyhovující či k něčemu opravňující vysvětlení, je jeho problém. Nikde nedeklaruju, že bych nabízela hosting kdejaký dřevomorce. Kdejakýmu vrtejšovi. Ano, jiní můžou rýpat též, ale jen já rozhoduju, kteří a jak moc.
Může se vám to nelíbit, ale můžete si políbit. :-)

Fajn.Docela dost reakcí.A díky za cukroví Ru,tak jako obvykle.No,Tvůj článek o klisně jsem četl před několika týdny a přesně jsem si ,pravda nepamatoval co jsi psala.Podotrochlitis v karpálním kloubu jak jsem myslel se projevuje také kulháním a léčení je podobné jak při podotrochloze,tedy dosti neúspěšné.Člunková podotrochloza je chronický zánětlivý proces na střelkové kosti kopyta s poškozením ohybačové plochy…většinou u starších koní.Je to obvyklé u úzkých ,malých kopyt s úzkou střelkou.Léčení je problematické.Lze doporučit ortopedické podkování,klínové podložky,do jedné větve podkovy tři podkováky,případně neuroktemii jak jsem psal nahoře,ovšem se všemi riziky.
Nesouhlasil bych Ru,že o tom vím tuhý exkrement..tedy hovno,jak jsi pěkně napsala..je sice pravda,že jsem toho hodně zapomněl,ale jako veterinář na penzi si přece jenom něco ještě pamatuji.Tvoje "hrozba"exkomunikace pro mou maličkost je úsměvná.Stačilo napsat:prosím nepsat!

To je dobrý Jirko. Chicony tu byl dneska naposledy. Ať se učí číst jinde.

Neprijde Vam ze je takovy zvlastni cas? Pripadm si jako v nejakem surrelastickem filmu. Jako ve snu. Svet prochazi skrz. Tak nejak krasne.

Stejne je clovek nejstastnejsi sam se sebou a v sobe.

(50) Jo.
(51) :-)

Z jakýho? :o))

Neni vona zas těhotná? :-)))

Ozve se ocasem… :-))) Mně už tu fakt hrabe… :-)

LIsko! To je spravna otázka! Ceeece ty se nezdas :o)

A některejm vyteče do klávesnice. ;)

No, to mě taky, hned v druhým gardu, ale napřed jsme si musela ujasnit, nakolik je to vypadávání, kdy začíná, jak často je to obousměrnej procea a z kolika procent toho obousměrnýho dochází k definitímu výdeji nevratnýmu… A pak jsem se tím chvilku kochala… :-))

No jo, tak už to prozraď, nech nás nechat se podat, ať se taky můžem kochat… :-)

Proč o koních? :o)

Ale dyž už sme u toho: Máme deku! Už teda vod minulý soboty – takže vlastně, už ji možná moc nemáme. Anebo už aspoň neni tak krásně tmavě zelená… :-)

Aktérka, gratulujem. :-)

ATeo, omyl. :-) Stran onoho pána. Leda možná ještě že ano, že zalichotit byla jen část, ta druhá byla udělat dojem. Jasně.
Dále Nc.

Na blogu si povídat nepotřebuju o ničem, co se mě doopravdy (do)týká. Blog mám proto, abych měla kam psát, když se mi zachce a dlouhý z různých důvodů nechci. Pravda, většinou píšu o tom, co se mě dotýká. Páč se o tom snáz píše. Ale povídat si o tom nepotřebuju.
A pak ho mám taky proto, abych se tu potkávala s lidma, který k tomu blogu a potažmo ke mně po nějakým čase začli patřit. Je to stejnej relax, jako jít ke kamošce na kafe – o čem s ní potřebuju povídat? – O ničem. Ale je to hezký. :-)