Ruliso,"Žiju si svou virtuální verzi života"…nemyslím si, že je to takhle.

Žijeme si svůj život. Reálný.

Do něho patří všechno…i všechny hry.

Ru, možná tak úplně nevěřit, a vědět tam kde chci. A i tak nemusí to co vím, být skutečnost. Někdo řekne, virtualita je JEN VIRTUALITA, kde si každý může napsat co chce. Jo, to může, ale následky si nese sám.
Nedokážu oddělit virtuálno od reality.
Alespoň ne, po nějakém čase, kdy se stalo mou součástí, kdy mi vpadlo do života. Ono se už pak pro mne stává realitou, něčím co ke mně patří a já patřím tam…někam. Velký prolínání až překrývání…všeho se vším. Sounáležitost. Žiju už tím, jakoby to byla realita, pro mne vlastně je.
Tak myslím…něco si vybrat z toho i z toho a žít.
Jak vidíš, taky mě to táhne ven i tam :)
Žiju obojím…

A paralelní vlny…už název tvého článku, to vystihuje tak, jak to vidím já…

Anino (i Radko), není to o počítačích a není to ani o virtualitě počítačové, internetové, atd.
Virtualita je jen použité slovo.

Tak proč hry?

Ale to zase mluvim jen o tom co si treba jako predstavuji. Ta uvaha mi prijde malo srozumitelna. FAkt nevim zda jsem v obraze. Ja jsem introvert. mam svuj svet. A to je moje realno. A to co je venku se muze stat mym realnem kdyz to vpustim dovnitr. JInak je to Sibir :o)

Tak ten tvůj svět je asi tak to, co jsem pojmenovala virtuálno. Je to to, co si tvoříš a v čem si žiješ, abys měla "svoje místo" ve světě. Jsou to tvoje radosti i tvoje starosti, kterých si podvědomě připouštíš jen tolik, aby ses úplně nezhroutila, tvoje hodnoty, které si hodnotami děláš (na hodnoty povýšíš nebo oproti jiným lidem z hodnot na nehodnoty degraduješ) právě ty (jedno jestli na základě sebe nebo přejmutí něčeho zvenčí). Je to i tvá představa toho, jakýž je svět okolo, jací jsou lidi okolo, protože i tohle vidění obojího si tvoříš tak, aby ti to nebořilo ten tvůj vnitřní svět. Aby tě to nezničilo.
Nebo hodně jiných lidí to tak dělá. Myslím, že i já.
To je to virtuálno, o kterým jsem psala.

Hmm… I když… Hra… Jako to, co vypouštím ven…
Dobrá úvaha. i když to není to, co jsem měla na mysli, zůstala mi vrtat v hlavě.

Vyvrtala mi třeba tohle:
Pro většinu lidí jsem extrovert, většina testů je psotavených tak, že jako extrovert vycházím.
A pár odborných testů a pár jiných lidí, z toho i jedna psycholožka, mě zařadilo jako introverta.
Asi jak kdy a jak na co.
Ale vím, že je pro mě extroverze z velké části naučená maska, z velké části obrana. Prostředek. Když chci něco zakrýt, je nejlepší to zahrnout záplavou odkrývání něčeho jinýho.

Když je mi doopravdy dobře, nemívám potřebu řvát radostí, spíš nedělám vůbec nic, když mi bylo nejlíp s člověkem, stěžoval si, že to na mně není poznat a že pořád nic neříkám…
Není-li mi dobře, jsem-li nejistá, hraju hru.
Blbý je, že s tím neumím nic moc udělat, neumím to zastavit a prostě říct "necítím se dobře", i když tu hru "na vždyveselou aktivitu" na sobě už dost dobře poznám. :-(

(15) Záleží na tom? :-))
Je to vykalkulovaný uvědomění si, že když to, co mě v jeden moment napadlo, dám na blog, tak jednak to bude zapsaný a už to nezapomenu, páč si myslím, že je to úvaha pro mě trošku zas o něco dál, druhak že by byla škoda to nezapsat, když se mi to v hlavě tak hezky zformulovalo a kupodivu jsem to hned nezapomněla :-), a třeťak že bude zajímavý sledovat, co kdo na to :-)), třeba jestli to někdo vůbec pochopí, tj, jestli někdo uvažuje (případně i cítí) v daným čase a místě podobně. :-)

vychodni nauky maji pro to nazev "maja". Je to zavoj pres oci, ktery zpusobuje ze zamenujeme iluzi s realitou. Iluze – virtualno – konstrukt.

Jenže – co je maja?
Poznáš ji?
Kdy je co maja? To, co žiješ a co máš pocit, že je to to opravdový, ač s eto liší od norem, nebo to, do čeho ze svýho světa vyskakuješ, protože máš pocit, že musíš a že je to tak správný, protože většina ostatních… protože ten sotatní svět tak funguje…Ale pak si uvědomíš, že tak funguje podle zákonů většiny…
Atd. :-)

ja uz jsem RU uplne mimo :o) Me zakony vetsinynezajimaji. Ale vim co musim udelat (hry), abych mohla v tomto svete zit.

Radko, nejde o slepý podřizování se zákonům většiny. Tu většinu jsem použila spíš jako zjednodušení, vysvětlení. Proč to člověku vůbec přijde na mysl.
Jde spíš o vlastní pochybnost, jestli jsi správně, jestli to, co jsi a kde jsi, je správně. Správně ve smyslu jestli si nelžeš. Jestli vidíš věci tak, jak jsou (abys pak zjistila, že tak asi vidět vůbec nejdou). Atd.
A to mi netvrď, že to neznáš. :o) Vždyť hlavně o tom píšeš u sebe na blogu.

(27) jsem psala, aniž by tam už (26) byla.
Takže trochu paralelně. :-)
A teď už vážně du vařit. Teda opíkat.

Virtualita a hry, to jsou myslím jen způsoby, jak v téhle máje žít. Hrajeme je pokud to baví nás i ostatní okolo. Asi je budeme hrát vždycky, jen záleží na tom, o čem budou. Některé hry mohou být i tak nějak smysluplné. To, pokud najdeme svůj pevný bod. Hrát hry ale totiž není vše a občas nahlížíme, i kdyby jen jaksi pocitově, svět za závojem máji. To potom možná vznikají texty jako je tenhle tvůj zápis v deníku nebo i ten předchozí. Jsou to tak nějak divně popletené texty, možná na první pohled trochu beze smyslu a přezto se za nimi skrývá jakási zvláštní pravda.

[29] Komentáře taky… ;)

Me Ru zaujalo to jak pises, ze sve virtualno prestavis po nejakem zazitku (setkani, objevu) plna pocitu spravnosti a pak dojde k postupnemu vyprchani.
Beru to tak ze jsi do sebe nasala cizi prvek. A ten pak postupne vyprchava, aby zustal opet jen ten neopracovatelny zaklad. Zaklad ma svuj zivot, vezme si co chce a vyplivne zbytek ven. A roste jeko male decko. Pomalu jako jiste. Podle toho cim a jak je krmene.

(34) Tak nějak – s tím cizím prvekem a základem. (Otázk opět – co je základ – je to to naše "pravé ořechové", nebo je to jen "mája", přes kterou s enejsme schopni dostat?)

(35( Deník je pro mě to, co se píše s událostmi k určitému datu, dni, deník od slova den.
Blog je spíš zápisník, blok. (Vnucuje se to, i když prý slovo blog vzniklo jako zkratka z úplně jiných slov.)
Blog si někdo vede tak a jinej jinak. Může být, že něčí blog má charakter deníku. Troufám si tvrdit, že můj ne. :-)
Pro mě je blog přímo "útržník". :-)

Jestli se mi něco z duše příčí, tak vést si deník. :-(

Právěže nevíš. Všecko se to totiž tváří, jako, že je realitou. Swapování provádí jiná, nižší vrstva systému (to samo …)

Nevim co je swapovani, Fousku. V kazdem pripade si myslim, ze existuje neco jako podvedomi ci kolektivni vedomi. Instinkt. Neco co se kdysi potrebovalo a ted se jiz nepotrebuje. neco co vyplouva na povrch jenom v urcitych situacich. (tranz ci zvlastni zmeny vedomi)A co pomaha prezit.

Mě k téhle diskusi napadla v zpomínka na jinou diskusi:bylo to v Jeně na universitě. Můj školitel kreslil diagram člověka-pozorovatele reality (pozitivistické reality asi). Člověk a realita vedle sebe. K tomu spousta řečí a úvah. Pak někdo vzal fix, celé to zakroužkoval a řekl: To celé je realita.
Pak se diskutovalo, zda je existence reality podmíněna někým, kdo ji pozoruje; tedy jestli by byla nějaká realita, kdyby neexistoval nikdo, kdo by mohl říct: Tohle je realita. Anebo jestli realita existuje tak jako tak, bez ohledu na to (zakroužkování všeho je realita).

Co tím chtěla Liška říci:Těžko se mi formuluje, co jsem chtěla říct.
Asi že existuje možnost, že pojmy, o kterých se bavíte – virtuálno a realita – se celé dají zakroužkovat červeně a říct: Tohle dohromady je Realita.

(cheche, v té Jeně byla sranda. Člověk řekl nějakou větu a vedoucí katedry hned vypálil: "Hegel." nebo "Heidegger!" Jakože nic nového neříkáš, a ještě nevíš, který myslitel před tebou na to přišel. Cha – ale myslím, že Husserla nejmenoval! Pchá.)

myslim taky, ze se nic moc vymyslet neda :o) Ze temer vsechno uz bylo receno.

45: s výjimkou případů, kdy spřažené nejsou – tuto spřaženost ovšem může posoudit pouze další pozorovatel, který ji vyjádří koeficientem korelace … což je validní pouze v případě, že není spřažený ani s jedním aktérem, či aktérkou.

A tak se dá pokračovat furt dál a dál – dokud neprovedeme všechny úvahy na světě, kterých je nekonečně mnoho :-)))

Slezte z toho lustru, Fousku, vidm vás!
A vy Ruliso, hybaj pryč z druhého břehu!
Radko, alou zpátky do provozu, sakra Drsoň!!

Fousku :o) Nejlepsi je nepozorovat jine systemy. Starat se o ten svuj.ABy jsi mohl pozorovat sprazenost systemu takby jsi musel vystoupi do vyssi dimenze. Bez toho jsi porad uvnitr a nic nevis.

aha :o) Tak to meni situaci.

stejne me by me zajimalo co si asi mysli takova elementrni castice. Zda ma nejaky svuj osobni zivot. Nebo problemy typu, kde a kdy ma vzniknou nebo zase zaniknout. nebo se ukazat ci neukazat. Jeji svet musi byt plny prekvapeni, nahod a momentu nejistoty :o)

56: jo, částice, a co teprve takové elementární předložky nebo spojky. Nebo hypersenzitivní citoslovce :-)))

jojo, kvantove pocitace co budou premyslet za nas :o)) A budou si rikat jak jsme primitivni.

Už nevysvětluju.
K tomu jsem se rozhdola už tam u "Ano."
A beztak už to není třeba, koukám. :-))

NOHNI – to jsem musela opsat při vložení předposledního komentáře… NOHNI, LOHNI, POHNI – OHNI!

(Ale IMBCL už je fakt moc i na mě. Jdu ŕadši předstírat práci… :-)))

(65) :-)))

ANO, MA… mi. :-)))

Ha, zdá se, že jeden doopravdy pochopil! :o))

Ru, ted se teda citim ukrivdene :o)
To teorovo poznavani je jaksi standardni postup, ne?
To tvoje pojeti znelo urcite vic virtualne vcetne uzivatelu virtualna :o))))

ne, ja se snazila pochopit co myslis tim, ze maji vyhodu mají ti, jejichž virtuální prostor má nejvíc uživatelů (virtualna)? Premyslela jsem, zda se tim mysli ze jsou chapani jinymi na stejne urovni. Proste je to slozitejsi. To tvoje pojeti.

U Teora je to jasne jako facka. Clovek vyrusta v iluzi. Ve svych predstavach. Casto se mu zda svet nepratelsky. A on pak reaguje taky nepratelsky, protoze nerozumi. Nerozumi svetu, nerozumi svym pocitum. U Teora jsem pak napsala, ze pouzivam hory a chuzi na srovnani sve vnitrni neusporadanosti. Na to abych videla co je. Abych si nemyslela ze neco je a ono to tak vubec neni :o) Ten nastroj je dulezity. Kazdy ma svuj.

(Nevysvětlovat)

(79) Nestihlas. :-)
Ale díky.
Jen nevím, jestli to, že někdy je lepší nevysvětlovat a netrvat na vysvětlení, se dá vysvětlit Radce. :-)))

(77) Taky hezký. :-))

Me muze umlcet jen totalni nedostatek casu. A to je zrovna TED.

Správně. :-)
všem je v zimě zima.
Akorát někdo si voblíkne dlouhej kabát s kožešinou na límci, jinej péřovku s kapucou.
Hledaj se ne ti, kterým je zima, ale ti, kteří si v ní oblíkaj přibližně totéž.:-)

(Jedna mělčina se mi teď vybavila. Pěkná, s písčitym dnem. :-)

ackoli jsem to az tak uplne nepochopil,
respektive ztracel jsem se v te forme rozbihajici se vsemi smery, presto jsem si troufnul to drze "slisovat" :-)

(A vysvětlovala, a vysvětlovala, až se z toho úplně uvysvětlovala… :-)

:-))
A i kdyby ne? Tak je to co? No?

Žákyně Rulisová, to už jsme přece probírali v prvním ročníku… :-)

Sedím, né? A na mně kocour.

A tu žákovskou mi tu nechte – takové drzé poznámky si vyprošuju! Natož zvíře v lavici! :-)))
(Du dom, mi tu z toho hrabe)

zije zde jeste nekdo?

No, co tady taky…
:-)