…věcí na dovolenou. Počítám, pročítám, domlouvám, smlouvám, řeším, těším… se…Na dámskou jízdu, Thelma a Luisa prý dopadly špatně, my budem tři, tres faciunt collegium, do Charlieho andílků nám něco málo tvrdosti chybí, ale svý umíme i tak, těším se, těším se čím dál víc…
A přitom se mi pořád vrací představa, ne – strach, jak dlouho, jak dlouho už ne… Jen včera a předevčírem, něco, jen rukama, úsměvem, pro názornost z nedomluvení se dvěma rozdílnými jazyky, jsem blbá na jazyky, vzít dlaň a natočit, Open, no that, yes, it’s okay… A ta dlaň je hebká, vnímavá… Už odjeli. Naštěstí. Jsem na čudlík. Vím to. Skoro balím na dámskou jízdu a za zavřenýma očima objímám muže. Nohama. Imaginárního muže. A tak trochu pořád toho jednoho, co se k němu asi už nikdy nepřestanu vracet… Jeden asi prostě musí být symbol, všech a za všecky, co nejsou…
Napřed jsem si to přála, teď se toho bojím. Potkat tam, cestou, někoho… Dej bůh, aby na ten správnej čudlík nikdo nesáh. Aby nikdo nesáh. Po tak dlouhým ničem zas, žárovka co příliš dlouho svítí…
Od září začnu chodit na angličtinu. Už jsem se konečně po letech odhodlávání odhodlala. Už nechci být blbá.
Komentáře: