Letmo

/  27 komentářů

Jeden rozlučák ve čtvrtek, se žáky, druhej v pátek, s kolegy. Na tom prvním uprostřed dvacetiletých, na tom druhým uprostřed padesátiletých. Plus mínus.Ti první skládali obdivné poklony z uctivě kradmodotykového povzdálí, ti druzí se v závěru večera navzájem odtlačovali od baru a předstihovali se, kdo v souboji těl, očí a řečí vyhraje místo pro svou ruku na mých ramenou (zadek jsem jim zatrhla).

Bavilo mě to. Tak trochu.Bavit se jimi. Zahánět dvorními šašky smutnoprázdno, o kterém měli tak trochu šajn možná dva z nich. Ti nejmíň šaškovatí.

Smutnoprázdno po odbolení. Bez reakcí po až příliš reakcích. Ještě že už to mám docela naučený, nikdo z těch, se kterýma jsem blyštivě zářivě flirtovala, nepoznal, jak zoufale jsou mi fuk. Prázdno jako mrtvo. Dneska jízda autem domů, ráda řídím navečer, když silnice jsou nasvícený sluncem zešikma, pomalu chladnoucí po dni, poloprázdně přehledný, to málo jiných aut se i s favorítkem dobře předjíždí, jede to hladce, hladce běží myšlenky, hladce a jen tak letmo se tou jízdou člověk dotýká reality…

Jako probodnutí. Tak to přišlo. Odnikud nikam pár vteřin v protisměru. Zpomalení do zatáčky. Já víc, vpravo, on po vnějším oblouku, soustředěný pohyb ruky s volantem, soustředěný, letmo hladký pohled po mně dopředu za zatáčku, oči černě v lícních vysedlinách, opálení čela a šediny ve vlnitých vlasech vousech, mezi rty mezera, žvýkačka? párátko? pohyb čelistí, jaktože i pod vousy mám pocit čelistí? vousy, co určitě nemají za úkol zakrývat příliš baculaté rysy, spíš naopak, ty rysy vystupující z prošedivělosti jako probodnutí, od krku, co jím prošel v ten moment vzduch bez dechu, až po žaludek, až pod něj, až po nával nutkání se zkroutit a vpustit ho všude a vzdát se mu… Žahavý záchvěv, medúza, čím, nevím čím, není čím, prostě jen tak, hladký dotyk čistého vzrušení…. za nímž tolik lidí cestuje kdovíkam, podniká kdovíco, aby si ho přivolali, často v něj víc věří, než že ho skutečně mají…

Jen tak. Jako probodnutí. Nepotřebuju vědět čím. Stačí, když vím, že je to ono. Že tam pořád je. Tenhle druh štěstí. Že všechno může být. Někde na cestě.

Komentáře:

  • Aktérka 1.7.2007 at 7:54

    Chmmm…

  • Aktérka 1.7.2007 at 12:05

    Pořád dokola to čtu. Už asi pošestý. A zdaleka ne naposled.

  • Roj 1.7.2007 at 20:14

    Ja to mam furt :-)Jen o tom neumim psat :-)

  • rulisa 1.7.2007 at 21:12

    Copak, taky tě berou padesátníci kolem ramen a vzrušujou tě protijedoucí fousáči se snědejma lícníma kostma? :-)))

  • Jirka* 2.7.2007 at 0:45

    někdy mi připadá, že člověk nestačí při takových příležitostech zabrzdit, ale… jak píšeš… aspoň ví, že může být, že je. Nebo spíš, že je ještě schopný to rozeznat, vidět. Jde jen o to, aby se nedostal do stádia, kdy ví, že je, ale jinde, ne tady. Jenže to už je z jinýho sudu.
    Dnes jsem měl obchodní schůzku s mladým párem. Jsou manželé. Ta ženská snad vyskočila z reklamního plakátu, nebo z módního časopisu, netuším, ale snažit se popisovat její vzhled, by byl těžký úkol i pro ty, kteří to umějí. Měl jsem strašný problém skrývat svůj pohled do "žlábku", ale nešlo jen o to. Šlo i o celkové pochopení a takové to rychlejší zacvaknutí do souvislostí s probíraným tématem, o současné vyslovování věcí, které sotva přišly z mozku na hlasivky. Možná jen pocit, ale hezký…. a tenhle článek mi to připomněl. Možná mi tu hru jen dovolila, možná ji přímo řídila… aniž bych o tom věděl… ale já to beru, i se zpětným pohledem a uvědomování si .

  • Jirka* 2.7.2007 at 0:51

    P.S.: chápu tak, že ti bylo sympatičtější kradmodotykové povzdálí cetiletých, než soutěživí sátiletí, kteří si z tebe udělali první cenu… je tak? :-)

  • rulisa 2.7.2007 at 9:21

    Jirko, padesátník, kterej se rozjede (jen) pod vlivem alkoholu, a nebo koloušek, kterej konečně má možnost to mimo půdu posvátnou rozbalit na plný pecky, ale přitom se drží vší silou, aby sobě ani svému ženskému objektu neuřízl ostudu? :-)

  • rulisa 2.7.2007 at 9:23

    P.S. Tu hru nejspíš řídila. :-)

  • Aktérka 2.7.2007 at 9:47

    Na koloušky mi nešahej… :-)))

  • rulisa 2.7.2007 at 11:55

    Dyk právěže je chválím! :-))

  • Jirka* 2.7.2007 at 12:16

    tak tos narazila na dobrý koloušky, já spíš kolem vidím ty, kteří právě chtějí uříznout tu ostudu ženskému objektu, zejména bývalé nebo nynější učitelce, aby bylo o čem mluvit mezi spolužáky :-)

  • rulisa 2.7.2007 at 12:46

    Takový se tady taky vyskytujou, ale daj se vcelku dobře poznat. :-)

    A pak – mezi (ex)spolužáky se ten zájem musí podat trochu jinak, tam vůbec nejde o učitelku, ale neztracení svého postavení mezi ostatními koloušky, no uznej, copak můžou jen tak říct, že se jim úča líbí? :-)))

  • Aktérka 2.7.2007 at 13:00

    Tak to já měla svýho času štěstí i na ty, který to jen tak řekli a ještě tím stoupli u ostatních koloušků v ceně – protože oni na to neměli. :-))

  • rulisa 2.7.2007 at 13:27

    Myslím, že těch, co se to nebojí říct, není zas až tak málo. Skoro v každý třídě (klučičí) se najde nějakej.
    To jsou holt budoucí středně- až velkoformátový chlapi. :-)

  • Aktérka 2.7.2007 at 13:42

    Hm. :-)

  • Liška 2.7.2007 at 16:59

    Tak už, Ruliso, proběhlo závěrečně-pracovní odbolení? Sláva. Co bude asi dál… něco dobrého na cestě snad.

  • rulisa 2.7.2007 at 17:45

    Zatím následoval papiňák na pracáku. :-(
    Na cestu vyrážím zítra, tak uvidíme. :-)

  • 36222 3.7.2007 at 21:45

    heh, jo. ;)

  • anina 4.7.2007 at 14:38

    Jo, všechno může být…tam někde na cestě ;)

  • radka 7.7.2007 at 22:52

    Kazdy ma sve metody jak si doplnovat ten svuj motor, aby hezky slapal a jen si predl.

    Ja jsem zpivala v kosodrevine a divala se hluboko do udoli. Zpivala jsem uplne vsechny pisnicky co me napadly. Ani jsem nevidela, protoze slzy mi tekly proudem a kapaly na zem. Chvilema jsem musela jen tak mrmlat, protoze mi zachvaty dojeti stahovaly hlas.

    Starnu a citim to. Ne fyzicky nybrz dusevne. Flirt me prestava tesit. Mozna chvilku, takove slabe lechtani a konec. Ale zpev v hluzboke osamelosti na vrcholku hory me privadi temer k nirvane :o)))) Asi me definitivne hrabe.

  • rulisa 7.7.2007 at 23:03

    Ahojky zpátky z dovolený. :_)

  • anina 8.7.2007 at 0:12

    A víte vy, že jsem ráda, že už tu jste :)) teď UŽ ASI JO :))

  • radka 8.7.2007 at 9:52

    dik :o) Vzdycky mi odskok mimo svet hrozne moc pomuze.

    Stalo se i tentokrat. A za 14 dni jedu znovu. A znovu hory.

  • rulisa 8.7.2007 at 20:40

    Já snad konečně na ten puťák s kobylou. Co byl odložen ze subjektivních důvodů – jejích. :-)

  • Chicony 8.7.2007 at 23:53

    Tak se mi zdá ,že u Tebe to všechno funguje naopak.Pitomí mužští chudáci se tetelí štěstím,aby si mohli sáhnout na tvá jistě skvělá ramena,když už mají po ptákách ,že si nemohou šáhnout na Tvůj jistě skvostný zadek.A dva z kantorů,Ti nejmenší šašci obdivně, dokonce z uctivé vdálenosti koukají na místní královnu krásy a chtivostí se jim jistě potí brejle.Parta mužských hlupáků a mezi nimi dáma.Jistě všemi obdivovaná a jistě všemi žádaná.Ovšem,třeba si to jenom myslí.Tedy madam,Tvoje sebevědomí je skutečně zářivé.A potom "příjde on Tvého srdce šampion",byť v autě v zatáčce z vnějšího oblouku.A v tom u Tebe záchvěv něčeho nepoznaného.Jen ať se probůh nestane členem Vašeho učitelského,/profesorského/,sboru.Rozmnožil by jistě za pár dní tu skupinu místních hlupáků obdivně z povzdálí koukajících na to božské stvoření.Holt štěstí je vždycky někde jinde.

  • rulisa 9.7.2007 at 0:14

    Á jé, a Chicony je zpátky z výletu…

  • Aktérka 9.7.2007 at 6:08

    Neva – stejně je to už zastaralá značka. Já doporučuju multimediální klávesnici Genius. Je pěkně stříbrno-černá. :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.