asi nejlepší věc, kterou jsem od tebe přečetla.

Jen trochu blíže hrdobci, jimž hrouda nohy víže… bum!

Ann, díky. Nasereš se, když napíšu… A nebo radši nenapíšu. Není potřeba.

36222 – jo. Zajímavý, mně to taky kdysi tvrdil jeden kamarád. Ale nepředpokládám, že by to byl jeden a týž. :-)

Anino, nedělám si z toho až tak hlavu. Náhodou ten "můj" způsob komunikace (zas ne tak výjimečnej) má i svoje výhody. Například dobře odfiltruje ty, kteří na něj nemají.

A Teo střílí rovnou vostrejma, jako obvykle. :-)

Aktérko, pokud to tak je, jako že jo, pak je to v pořádku. Někdy i zahřejí, ale to je fuk. Ať klidně i zastudí, naleptají nebo nadeptají. I tohle se může hodit…Je na každém je-li ochoten se nechat i třeba na chvíli zdeptat, nebo se jim radši vyhne. Praktikuju obojí, někde mi to nevadí, jinde a jindy to přijmu hůř. Nejen u Ru, tak všeobecně :))

Vůbec jsem si nemyslela, že bys měla něco proti tomu, brala jsem to jako otázku, tak jsem odpověděla, tak sorry. Si dělám co chci ne..:)
Kdybys napsala neřešit, vzala bych to na vědomí :))

Dobrá, dobrá…už vím.

Když já jsem někdy prostě… unavena i tím sluncem, no… Lepší už to nebude, protože modří už vědí. Dlouho. A občas o tom, co vědí, i přemýšlejí. O to je to větší peklo. Ale na druhou stranu – v pekle je docela pěkně teplo. :-)

PS: Že by úpal? :-)

:-) Upřímně řečeno – takový myšlénky mě zrovna u tebe nepřekvapujou. Ale solárko? To teda čumim, na to bych tě netipla. Nelez tam, Ru – nebo budeš za chvíli vypadat jak sušená švestka. Fakt. Pár jich kolem sebe vídám a některý jsou dokonce mladší než já.

…ženská bláznivá… Ale jako průprava na poležení v rakvi je to možná docela dobrý… :-)))

Ru, taky mám ráda horko :)
Dík ti za to sluníčko, vím, že to myslíš dobře a ne tak, že je hodná a blbá, tedy doufám…neb jako úplný blb se necítím :)
Víš, ono tohle na jednu stranu samozřejmě potěší, na druhou…no někdy o tom napíšu u sebe.
Ještě všeobecně, reaguju, tak jak si myslím, že neublížím, zbytečně nenaštvu.
A tak ráda, někoho povzbudím. Tedy chci. Pokud se to mine účinkem, mrzí mě to, ale i já se učím a poznávám, co komu vadí. Tak to tak berte.
Prostě neodhadnu vše a jistě nejsem jediná, je to normální…
Přeju vám hezký víkend, jedu pryč :))

ad [22] Rozprášit? Pro Aktérku málo akční! Doporučuji tohle:
http://ateo.cz/frame/phpgal/pict//4.517.jpg

Anino, i kdyz te znam jen virtualne nikdy by me nenapadlo o tobe myslet ze jsi hodna a blba. A to ani naznakem. To ze jsi slunicko znamena, ze hrejes jako slunicko. Chodici prijemno.
Stejne jako moje hrozne mila sousedka- skvela kamaradka :o) Nekdy o ni budu muset napsat.

Nekolikrat jsem na toto tema kapla s moji kamaradkou Slunickem (viz muj novy prispevek na blogu) kdy jsme se bavili o tom, jak leze na nervy svym muzskym se svymi zdrobnelinami.
My cajickume a cukrickujeme jako vztekle a chlameme se u toho do bezvedomi. A nakonec jsme dosly k zaveru, ze cajicky, cukricky a jine -icky nam prinaseji spoustu dobre nalady, proc se toho vzdat. Protoze je to pitome? No je :o) Ale zase to dela dobre :o)

A nebo ještě jinak – jsem povinna mít pořád dobrou náladu? – Jestli jo, tak vem flintu a odstřel mě rovnou, ať se zbytečně netrápím.

Ne! O to nejde. Probůh… Tak si tu diskuzi přečti ještě jednou od začátku. A prosímtě už to nech. :-(

Ne, to blbý není, to nevadí.

[26] A co mimo téma? Tak třebááá… jestlipak víte, jak se budí princezny?

Ahoj Ru, dneska bylo krásně…:)

Ale jo, já o počasí, jiný to se mnou už nebude :)
A nebuďte na mě tak hodný…
Nemyslím to ironicky, vařím mozek, víš..

Hele, von mi do toho vlez… :o))

Mozek na víně … (nebo na vině? .-)

Mozek používat nepovinně.

Zvláště po víně…

Radši mozek v klíně.
(Moh by to bejt dvojsmysl jak víno, ale fakt je, že mi na klíně leží a hřejivě drnčí blbější z našich dvou kocourů, ten, co je asi nejblbější na celým okrese, ale zas nejmilejší, nejvděčnější a nejpříchylnější, chodí se mnou i po venku jak pes, tudle za mnou přišel i do "hospody" na pivo.)

Mozek v klíně po víně, klidně na dně předsíně. :-)

Na kocourka mi nešahej, grrr….

Za to, žes vzala ty moje "bubliny intelektu" na vědomí – ty jejíž intelekt jsem si v blogosféře postavila na vysoký a pro mne téměř nedosažitelný piedestal, tak ti poprvé vkládám do diskuze svůj nejčastěji používaný nick a dovolím si vložit i adresu na svůj miniblog se svými minipidižvíkovskými názory :-) jo párkrát jsem se chytla už nějaké tvé neodstřelené bublinky a vložila nepodepsaný komentář, to proto, že jsem se za své maminovsky přízemní psaní tak trochu jakoby styděla …matně vzpomínám na takové pocitové spříznění týkající se mužů a jejich schopnosti vycítit, co žena potřebuje, bylo to hodně poetické a chlapům téměř nepochopitelné, vím jen žes mi za můj empatický příspěvek poděkovala, to je asi tak 2 nebo 3 měsíce, tak hezké dny a měj se fajn

Čekanko, přemýšlím.
Možná – Nestav ničí intelekt na piedestal a nebudeš mít potom třeba ten divnej pocit, že se před ním musíš snížit, když ve skutečnosti si myslíš, že nemáš proč, a ze všeho nejvíc ti jde o to, abys mu to dokázala. :-)

Heleď kašli na takový obezličky. Mně je to milejší na férovku. :-)

No, nevím, co znamenají světle fialové bublinky, ale vím, co pro mě znamená na férovku a že stran rolí na blogu by asi bylo lepší, kdybys mluvila za sebe. .o)

Sice si ráda hraju, a občas i na blogu, s tím, či oním, ale jinak mám blog právě proto, že na něm nemusím hrát žádnou roli. Na blogosféře jsem buď taková, jaká jsem (nebo zrovna jsem), a nebo nejsem (tedy mlčím, nepíšu, neodepisuju).
Prosté. :o) Úlevně jednoduché.
A nic nefér ani neautentickýho na tom nevidím.
Ale můžu svoje předchozí férovkový prohlášení opravit. Třeba: Je mi milejší komunikace bez pokrytectví.

Evidentně tě štvu ruliso, no nešť občas se mi to u někoho podaří i když jaksi prvotně v tom vědomý úmysl nebyl. Ono to mé psaní bez bližšího vysvětlení může takhle vyznít, já se jen bránila před tím, že to že nepodepíšu nějaký komentář znamená, že jsem a priory neférová. Takže krátce to vysvětlení. V mém blogu jsem za mamču a manželku a prostě toho koho je vidět na první pohled, ale já jsem občas i drsná ,ironická, jemná, poetická, rozháraná a naštvaná – tyto roviny na tom svém blogu prostě neventiluju, protože…no je to složitý vysvětlování a chystám proto do budoucna jiný autentičtější a současně anonymnější blog. Důvody k tomu mám vážné i nevážné ale pro tebe asi těžko pochopitelné. Takže končím omluvou, ano ten první komentář jsem napsala v náladě, kdy jsem tě chtěla sice jen mírně, ale přece jen lehce popíchnout. Tím druhým jsem to chtěla vysvětlit ale evidentně se nepovedlo tak, jak jsem si snad přála. Tento třetí a poslední si nečiní nárok již na nic, je slušné napsat sorry a tak to píšu. Jo a přiznávám, že jsem starší sestra co vždy popichovala ty mladší a že se pohybuju mezi spoustou lehce nafoukaných intelektuálů a že jsem zřejmě nevědomě vyprojekovala své stíny do tebe – pan Jung by měl ze mě radost a ty si mysli co chceš. Končím opakovaným sorry!!!

K článku:
Číst sebe po delší době mi někdy přinese pocit, že jsem pořád stejná, většinou mě potěší, že už tehdy jsem na něco kápla, ale cennější je, když vidím, v čem jsem jiná, to je jasné.

Stohy "tajných" zápisků z gymplu jsem po pár letech vyhodila, protože jsem se bála, že číst je znovu, bolelo by to. Teď trochu lituju.

Když píšu rukou, méně promýšlím a kontroluju text, dostanu se hloub – i ve vážných věcech i v ulítlostech. A píšu rychleji než na počítači. Umožňuje mi to zbavit se mé silné vlastnosti promýšlet všechno přesně a dlouho.

Čekanko, nevím, ale myslím, že Ru neštveš, tak jak si myslíš. Já si kdysi myslela, že ji musím vytáčet snad každou větou, ale nakonec to vůbec nebylo tak horký. Člověk to někdy vidí trochu jinak. Ty jsi myslím zase úplně jiná a já vás mám ráda obě :)
A ten blog si založ.
A Radko, tebe mám taky ráda. Tak jsem vám vyznala lásku a teď mně klidně nadejte do alibistek atd. Ale opatrně prosím :)

Je zajímavý, jak stačí od někoho nepřijmout jím nastolený způsob komunikace, a hned se dozvím, že mě ten dotyčnej musí štvát, musím bejt uražená, atd. :-)
Koho mi to, kruciš, připomíná… :-))

Čekanko, v téhle diskusi s tebou mluvím jen o tom, co bylo v téhle diskusi. Nelíbí se mi tvůj způsob "oznamování" věcí, ta dvojitá tvář, jedna navrch (jako by o někom druhým, uctivý klanění se), druhá pod ní (o "já já já").
Nelíbí se mi (a to jsem už psala), když mi někdo na jednu stranu maže med kolem huby a obdivně se lísá, ale přitom je to jen zapatlávání potřeby útočit, ukázat, jak je sám dobrej.

Tomu říkám pokrytectví a neférový jednání.

To, jestli máš ve zvyku svý názory v nejistých situacích ventilovat radši nepodepsaná, je druhá věc, i když doplňující. Ale to jsem až tak za bernou minci nebrala, říkala jsem si, že to může mít nějaký důvod, na který já nevidím.

No tak napiš, "Jsem dobrá" – a šmytec, nehraj habaďůru "Já pochváílím tebe, ty za to rozmluvíš mně moje poníženecký řeči, že jsem horší, než ty…" :o))
Tohle nemám ráda a právě tohle jsem od tebe odmítla. Cítím to neupřímný a manipulativní. Toť vše. Není nutno to vztahovat na nic dalšího, ani na to svádět, že se tu kvůli tomu musíš rozepisovat o svým vztahu k blogování a normovat ho i na mě. Klidně se rozepiš o sobě, libo-li ti a inspiroval-li tě k tomu článek, ale nezakrejvej to nějakou nutnou obranou vůči mně. :-)

A ještě jedna věc. Vím o dost lidech (a psala jsem to svýho času soukromě i Duně), co maj ne jeden, ale i víc "paralelních" blogů či webových stránek. A na každý z nich nějakej jinej kousek sebe. Některý z těch stránek veřejnější, některý "tajnější".

No a co. Nebyla bys v tom nijak výjimečná.
Výjimečná jsi jen v tom, že o tom takhle až chlubivě vykřikuješ, jak chceš komusi cosi dokázat – na rozdíl od těch ostatních, kteří si to alternativní a skutečně intimní a tajný skrývají, aby jim to takový zůstalo. :-)

Budeš se muset asi rozhodnout, jestli se chceš skutečně tak v klidu a autenticky realizovat, nebo jestli chceš hlavně vydobýt uznání za své mimořádné a neobvyklé jiné projekty. :-)
Ono totiž když párkrát takhle reklamně zadeklaruješ "Hledejte", tak budeš nalezena dřív, než se na podpatku otočíš, a můžeš svoje dilema s autenticitou řešit zas od začátku. :-)
A nebo na ně zas svádět, že něco nejde…? :-)

Ticho, tichoučko… Jako když mech hladí bosou nohu…

Všímám si, Ruliso, že polopatické vysvětlování, kterým se ztratí kouzlo celkového dojmu, je pro tebe asi nadbytečné. Nechat létat některé bublinky mezi řádky je víc působivé, víc celistvé.

Na blogu často člověk (teda já někdy jo) neodolá potřebě vysvětlit na vlastních příkladech, že něčí text "správně pochopil" – jako by na tom záleželo, jako by si to musel potvrdit, rozebrat a nemohl nechat být, jestli jeho dojem je jiný nebo ne.

Roj – taky. :-)
Liška – taky. :-)
Fousek – no jo, Fousek… :-)

Zakaž mi to! :-)))

75: Zakazuju ti to! :-)))
(vyříznu jazyk, useknu prsty …)

78: :-)))

(Překlad do češtiny – pro nezasvěcené: "Kecáš, dědku! Ty tvý zákazy stojej tak leda za zlámanou grešli!" GAIUS VALERIUS CATULLUS) Ale jinak – žij a nech žít. Platí všeobecně. :-)

V to doufám :))

Zit a nechat zit je dobra zasada. Jen se dle ni ridit :o)