Před televizí, co je vypnutá, je to nádherný.

Kdyz clovek vstupuje do mazelstvi tak ceka 100%, postupne zjisti ,ze ho tam ceka maximalne 10%. Pak celkem frustrovaně zhliži přes okraj manželstvi jak si těch slibovanych 90% sezene. A pak…. :o) Pak si to kazda zenska resi jak umi. Ale tak nejak to podle me funguje.

Vsak prave! To je asi ten prvni bod :o) Asi nejdulezitejsi :o) Alespon pro me, casem jsem zjistila ze 100% vlastne ani nechcu.

(5,6) Jo, říkala jsem si, že ta pětka bude mít možná ještě pokračování. :-) Že z tebe mluví něco, co ti uvízlo v hlavě. :-)
Prima, napiš. Já k tomu pak něco napíšu u tebe. :-)
Tady jen – jo, jak ženská začne koukat přes ten kraj, kde sehnat těch 90%, většinou dojde k objevu, že je vlastně z manželství ani nepotřebuje, ba k názoru, už ani nechce. :-)
A pak zbývá už jen otázka, co s těma deseti zbývajícíma. Co to vlastně je, z jakýho základu… kterej díl…
Ale o tom ten článek taky nebyl, takže až u tebe. :-)

[8] to je smutne, ked niekto ide do manzelstva s tym, ze toho druheho potrebuje a ide sa mu vesat na krk ako pritaz, mam za to, ze by sa malo manzelstvo uzatvarat v rovnopravnom vztahu, bohuzial realita vacsiny zien bude asi prave taka ako ju opisujes

z tohto som tiez maximalne znechuteny (zrovna sme to rozoberali s kolegom podvecer v praci) ked pocuvam o cestujucich dvojiciach ci partiach ludi, kde sa podaktori vezu, ze napr. cestuje dvojica po x roznych krajinach a nakoniec po navrate sa zisti ze dotycna zenska polovicka prakticky nevie anglicky a ani sa nijak nezdokonalila kedze vsetko vybavoval muz, prosto nulova snaha prilozit ruku k dielu, detto vacsie partie, kde vsetko vzdy vybavuje niekto iny len dotycna nie, vazne nemam rad ludi co sa vezu a su nesamostatni

tak ako na vztah/manzelstvo treba na spolocne cestovanie dvoch a nie jedneho, ktory to ma vsetko tahat kym sa dotycny po dlhej dobe spamata, ze by mohol aj pohnut zadkom a odrazu je z neho najvacsi frajer ktory sa osamostatnil a akosi pozabuda na to kto mu celu tu dobu pomahal a staral sa o neho ako o male decko

som znechuteny zo zien, ktore su s partnerom pretoze ho potrebuju (a cakaju kym vyklici nejaka laska), myslim ze v slovniku je na to hodiace sa slovicko – kurvy

Markoffe, nikdo nejde do manželství s tím, že se tomu druhýmu hodlá věšet na krk jako přítěž. :-) Většinou je to spíš "něco za něco" nebo "vzájemně se doplňujem".
Třeba i na úrovni "ženská role – milenka, matka, slabší pohlaví", "mužská role – ochranitel, opora, silnější pohlaví".

Odtud většinou ta ženská představa, která selhává.

Páč silnější pohlaví je ve spoustě manželství ženská. A v další spoustě je to nastejno (aspoň doufám).

Problém ženských je akorát se s tím srovnat, když na to přijdou až během toho manželství.
Ostatně – problém mužů často taky. :-)

Do manželství lidi obvykle vstupujou, páč nechtěj být sami, chtějí být spolu, mít někoho druhýho vedle sebe, dělat něco (třeba děti či majetek:-), společně. Oba.
Pokud tam tahle potřeba je, nikdo z nich nepočítá na miligramy do rovnováhy, aby ten druhej z toho náhodou neměl o něco větší výhodu a ani náhodou se mu nevěšel na krk.

Ale neboj, myslím, že tobě se to nestane. :-)

[10] hm, myslel som si ze zijeme v roku 2006 a je tu uz nejaka rovnopravnost pohlavi v pravach i povinnostiach

ale napisala si to vystizne:
"Je rad ze muze delat vesak. Citi se tim obzvlast polichocen a holedba se svoji silou a nadanim"
toto mi pripomina primitivov s nizsim vzdelanim ktore si tak cosi dokazuju opat na partnerkach s nizsim vzdelanim/inteligenciou, normalny inteligentny clovek vie ze vztah ma byt v rovnovahe a nerobit zo seba blbca

[11] mas pravdu, niektori s tym idu uz do vztahu pred manzelstvom, tieto typicke zenske role su podla mna prejavom nizsej inteligencie dotycnej zeny a prip. aj muza, vzdelani ludia uz maju aspon nejake ponatie o rovnopravnosti

to sa nebojim, uz sa snazim orientovat len na inteligentne zeny (VS

nesamostatne zeny mi nikterak neimponuju, ano je to celkom pekne zvieratko na chvilu, dokazovat si na nom cosi, ale zivit bych to nechcel a robit zo seba debila pri akomkolvek rozhovore s nim, vazne to cloveku neda o moc viac ako rozhovor so steniatkom, obdobnu inteligencnu uroven maju aj nesamostatne zeny

[16] vsak ja tiez nepisem o muzoch s VS, ale o zenach s VS, moja skusenost je taka s kym si mam a s kym si nemam co povedat, aj ked prirodzene ze niekoho bez nej hned nezavrhnem, vynimky sa vzdy najdu

ano to mas pravdu, je to vec pohladu, vyzirka ktorej sklapla si to moze vyargumentovat aj takto a presviedcat sa o tom sama pokym nenajde ochotneho blbca, ta druha strana naopak si moze s ulavou vydychnut ze zo seba nerobi blbca nejakej lenivej nesamostatnej vyzirke

preco by mi to malo byt jedno? len za to ze sa ma to osobne nedotyka mi to ma byt bezpodmienecne jedno? milujem ten typicky ceskoslovensky aktivny pristup ku vsetkemu, ze ak sa ma nieco netyka mam zakazane k tomu povedat svoj nazor

rec bola o vystudovanych, nie studujucich ludoch s VS

mas pravdu ze vzdelanie nemusi mat suvis so samostatnostou, bohuzial pre menej vzdelanych s nou suvis vacsinou ma, rovnako ako s inteligenciou

statistika nepusti, ze ludia s VS su inteligentnejsi, vzdelanejsi, samostatnejsi ci lepsie plateni ako ludia bez nej, to je proste statistika tykajuca sa vacsiny z danej vzorky, vynimky su vsade

sam VS nemam a popravde ma uz pomaly zacina unavovat dotaz na to aku VS som studoval, kedze vyssie napisane je bohuzial vacsinova realita

Nejsem si jistý, jestli se můžu zapojit, přesněji jsem nejistý při tomhle tématu… ale myslím, že se v manželství opakují základní rysy, společné téměř pro všechny situace. Lidé prostě chtějí vést a být vedeni (když to dovolí), chtějí vyhrávat a nechat se porazit (když chtějí udělat radost) a je úplně jedno, jestli jde o muže nebo ženu. Každý chce dělat jen to, co chce a pokud je tlačen k něčemu jinému, tak si to buď nesmyslně odůvodní (vždyť já to tak vlastně chtěl), anebo ztratí sebedůvěru a veškerá vyrovnanost vztahu je v háji. Nechápu to. Myslím, že manželství může fungovat jen v případě, že skousnu to, co mi normálně vadí, ale jinak to nejde. V zájmu rodiny. Tedy pokud budu mít nějaký neškodný ventil na odpouštění. Když budu svou snahu o ovlivnění dětí spravedlivě dělit vejpůl, a to je sakra těžký, protože JÁ chci dát dětem většinou víc, než ten druhý. To moje geny musí zvítězit… zní to trochu extrémně, ale znám zblízka čtyři manželství, která krachla právě kvůli tomuhle…

[20] asi preto, ze muzov bez ohladu na vzdelanie nestudujem a nedelim

ad pomoc, toto som nechcel blizsie rozvadzat, kedze je to naozaj na dlho, ide o to, ak si inteligentna zena a on je inteligentny muz, tak vies preco ti nepomoze a snad pochopis ze je to pre tvoje dobro, ak si blba zena, ak budes nastvana lebo nic nechapes

na tej mudrosti "pomoz si sam a aj pan boh ti pomoze " je naozaj dost pravdy, tazko pomoct niekomu kto pomoct nechce, tym ze hodis bezdakovi peniaze mu nepomozes ked si za to pojde hned kupit chlast, pomozes mu ked mu das rovno jedlo alebo povies ako ziskat peniaze, to je ten rozdiel

takze opakujem, ak si rozumna nebudes ako nesamostatne teliatko otravovat s kazdou blbostou muza, ale prides naozaj ked budes potrebovat pomoc a on ti ochotne pomoze,

ak si nesamotatne teliatko budes ho otravovat v kuse a ked ti znechutene odmietne pomoc tak to budes davat za vinu jemu a nie sebe, k comu ho predsa mas, on je predsa poskok a sluha len za to, ze ty sa vies pekne tlemit a hrat na zvieratko ktore moze ochranovat

nastastie pre nesamostatne zeny je stale kopec blbych muzov, snad vacsina, na ktorych sa mozu zavesit a ktori hraju tuto ich hru – nieco za nieco – a nazyvaju to vztahom, tak neviem to si rovno mozem za tie sluzby zaplatit a aspon nemusiet nic predstierat, ked to ma byt vazne nieco za nieco

cele je to o tomto komentari:
"myslim si, ze v momente kdyz zena zjisti ze manzelstvi (ted myslim ve smyslu manzela) nepotrebuje, si vytvorila zaklad pro vybudovani rovnopravneho a trvaleho vztahu. Protoze zustava se svojim muzem i kdyz ho nepotrebuje mohla by ho s naprahem kopnout do pr…. Myslim ze to je moment kdy muze vyklicit laska."

ja tvrdim ze samostatny clovek ma v tomto jasno – koho k comu ne/potrebuje uz predtym nez do nejakeho vztahu lezie, nesamostatny clovek to potrebuje zistit ako sa pise v komentari

vztah nema byt o tom co kto ne/potrebuje, to si mozeme vziat papier a rozdelit ho a ja tam mozem pichnut, ze potrebujem mat navarene, upratane, sex a hodit s kym rec a ona naopak napise co potrebuje ona, toto mi pride byt absurdny pristup tak ako mi pripada absurdny ten citovany komentar ked nejaka zena po rokoch precitne (cim nam ostatnym len ukaze ako velmi bola az doteraz blba a ze teraz je len o cosi menej)

(25) Jistě, můžeš napsat, jak by to mělo/nemělo být. Co znamená, že ta ženská byla/je blbá. A budeš mít naprostou pravdu.
Akorát že to, co popsala Radka, je naprosto běžný vývoj ženských, hlavně těch, co se vdávaly dost mladý. My tady jaksi neformulujeme hypotézy ideálu, ani se za ty ideály nevydáváme, pouze se vrtáme v tom, jak to ve skutečnosti chodí. :-)

[26] asi tak, ze samostatny clovek ziada o pomoc vtedy ked ju naozaj potrebuje a nie kedykolvek z cirej pohodlnosti, na toto netreba moc premyslania, staci otazka "viem to urobit aj sam/a?"

nesamostatna zena vo vztahu si mysli, ze ked sa sprava ako zvieratko, tak bude muz cely zeravy jej pomahat len kvoli tomu ze je pohodlna cokolvek spravit

rovnopravnost je o tom, ze nie je vo vztahu jeden co sa vezie a druhy co zo seba robi blbca len aby nevyzeral ako niekto kto bude podozrievany ze bude ten "který ví nejlíp, co je pro druhýho nejlepší" ked odmietne pomoct s kazdou blbostou a ked on potrebuje pomoct, tak mu nikto nepomaha, lebo vsak on je muz a mame preds muzske a zenske role, ved to predsa exoti s nizsim vzdelanim povedali, tak sa podla toho musime vsetci riadit a povinne do tych skatuliek zapadnut, aby sme neboli na hanbu ze nechceme pomoct ked si myslime ze je rok 2006 a niekto tu chcel rovnopravnost (zjavne ale len tam kde sa mu to hodi (aspon tie s nizsim vzdelanim to tak chapu a netusia ze prava a povinnosti su spojene nadoby))

Nejsem si jistý, jestli jsem pochopil těch radčinných deset procent, ale jestli jde o imaginární dokreslení toho, co manželství chybí a pak to funguje, tak jo. I když mě teď napadá, že v mém případě nešlo o "standartní" případ, ale trochu upravený, jenže kdo není…

[27] hm, co k tomu mozem viac napisat, je smutne ak je toto bezne, min. ja o take nevyvinute zeny teda nestojim a ako vravim nastastie je v tomto uz vcelku ina doba, kazdopadne skusenosti len potvrdzuju ze manzelstva/vztahy s takymito nevyvinutymi zenami nemaju perspektivu

a nechapem co na tom viac rozvrtate, ked s tym nic viac beztak nespravite, riesenim by bolo proste neschvalovat vztahy/manzelstva takych nevyvinutych zien a viest ich k samostatnosti a nie typickej spolocenskej ulohe slabsieho pohlavia ktore ma niekomu visiet na krku

ten moj predosly komentar [34] patril k tomu vyssie [32]

[33] nemyslim, ale uz ma to tu unavuje vysvetlovat

co ja viem a neviem tu neries, vies o tom makove, ze si sa mozno v niecom nasla a nepaci sa ti to, je tvoj problem, ja som ale o tebe nepisal, na to nemam dostatok info, tak ako by si si ty mohla odpustit mudre konstatovania adresovane priamo na mna ked si na tom rovnako

Markoffe,normální,ženská nepotřebuje mít chlapa, jako věšák,či vola.
Ani ona nechce být na obtíž, na krku.
Pokud se dostane do situace, kdy to tak cítí, štve jí to a snaží se nebýt břemenem.
Potřebuje chlapa pro to sdílení, alespon tam, kde se shodnou,jako dobrého otce jejich dětí,občas jako ochránce, když je blbě, ale to poskytuje i svému protějšku.Potřebuje ho např. na procházku po lese, nebo jiný společný zážitek.A samozřejmě na to, aby se když je potřeba měla ke komu schoulit.
Pokud ji tohle není schopen poskytnout,je raději sama, nebo hledá jinde.

Ať jsem to četl jak jsem to četl – nejblíž je mi Anina s tím sdílením. Dva, co se doplňují, a když je třeba, jeden z nich je v daný okamžik ta opora. Chlapi se taky potřebujou občas schoulit.

Radko,ted to shrnu velmi zjednodušeně, a úplně obyčejně.
Není každý den posvícení, někdy si musíme i zaplakat. Ale podstatné je,když víš, že to posvícení existuje, že je, že se ho můžeš zúčastnit.
Co pak, když objíždíš vesnici za vesnicí a ne a ne na to posvícení narazit? A že by existoval tady v tomto životě nějaký naprosto čistý ideál, to se mi opravdu nezdá :)

Radko, k 40- jo, máš pravdu, je to dlouhá cesta. Někdo jí projde možná ve 30 letech, jiný ve 40, nebo 50.
Někdo ji zkrátka nezvládne za celý život.A třeba by stokrát chtěl.Může mít na té cestě tolik překážek, že je nestačí odstranit za celý život.

Anino, asi mluvimeo tom samem. Ze ideal neexistuje.

Nekolikrt jsem psala, ze duveru k partnerovi jsem si budovala asi dvacet let. Do te doby jsem porad a kdykoliv byla pripravena jit. Kdyz byly deti male, byla jsem v mnohem bezmocna protoze deti byly vzdycky cislo jedna a tak jsem casto ustupovala. Kdyz byly vetsi, tak jsem byla zase zavisla financne, coz me psychicky nicilo. A ted kdyz stojim na vlastnich nohach, tak zustavam.
Cely zivot jsem podporovala muze. Chtela jsem aby se citil jiste a sebevedome. Aby chodil domu rad. Aby se mu darilo v praci. Podporovala jsem ho pracovne. Ve vsem jsem mu stala k dispozici :o). Jeho zajmy byly i mojimi zajmy (krome fotbalu a sportu :o))) Krome jeho zajmu jsem si snazila vzdycky najit kousek sveta pro sebe, hlavne jsem nechtela zaspat profesni vyvoj. Ktery jsem postupne zvetsovala. Ale vzdycky jsem vedela, ze nespokojeny chlap hotove nestesti :o) I proto si delam mnohe zasluhy :o) Za vlastni nekonecnou trpelivost.

Je to mozne jen, kdyz slovo rozvod je vyskrtnuto slovniku a misto nej napsano "spolecne stari".

Ted po letech a mnohych rozhovorech s muzem jsem zjistila, ze uplne stejny vyvoje a pocit prozival i on. Mel se mnou nekonecnou trpelivost. A stal mi kdykoliv k dispozici :o) A podporoval me profesne :o)

Clovek vidi bouhuzel vetsinou jeno vlastni usili a vlastni snahy. Ty snahy toho druheho casto nevidi nebo nemaji pro nej dostatecnou hodnotu.

Mozna to pisu moc slozite. Snad z toho neco vyleze :o)

Ruliso k 44 Ano, tak nejak to citim. Muzu se schoulit u kamaradky, ale vim ze ona ma svych starosti dost. K muzum jako takovym jsem cely zivot mela neduveru, neverila jsem jim ani nos mezi ocima. Poznala jsem jejich slabosti. Ze se mluvi a o schouleni ale jejich maly pritel jiz stoji na strazi a ceka na prilezitost. Ze staci projevit slabost a muz se do tebe zakousne jako do bifteku. A uz si na tobe pochutnava a pomlaskava. A nepusti.

Radko a Ruliso, souhlasím a připojuji se. Ideál není, z nebe nepadá. Vztah je práce, na sobě i na vztahu samotném, každodenní péče.
Schoulování je důležité, zmizí-li však důvěra nadobro, není jiné cesty než se schoulit do klubíčka k sobě.
Radko vývoj tvého vztahu mi dává jistou naději, uklidňuje mě, že i takto to jde. Já např. měla vždycky škrtlé slovo rozvod, myslela jsem si, že se týká všech jiných kromě mne. Jenže ve chvíli, kdy si jasně uvědomíš, že když zůstaneš, ztratíš sebe a když odejdeš, ztratíš všechno ostatní, kromě sebe… musíš se nějak rozhodnout. Rozhodla jsem se pro to druhé. Zatím jsem nezalitovala, i když někdy přijdou chvíle, který fakt nikomu nepřeju.

Lenko, platí to i pro Radku – souhlas a tak nějak…úplně chápu.Taky zažito :( a taky pak spíše úleva…a :)

Hezký den všem, a zatím..

Tak jo, vůbec si nemyslím, že by byl Markoff špatný chlap, ani, že by jeho názory neměly svou pravdu.
No, ta drsnost..já říkám na rovinu, že by se mi jí nechtělo ustát, že bych to nezvládala.
Ale máš pravdu, jen každému nesedne úplně všechno, že..

Radko, ted trochu nechápu :)
Pokud jsi brala můj komentář 37 jako útok, pak kje mi líto, ale já mu pouze odpověděla po všech jeho komentářích,z hlediska ženy, jak to vidím já.Nic víc, nic mín.Jen reakce.Ne strach.
Je pravda, že někdy, to když se mi zdá, že některá diskuze nikam nevede,nechci v ní dál pokračovat, protože je to ztráta času.Ten pocit naštěstí nemám tak často:)

copak, kdepak? neee

Anino, myslela jsem to naopak. Ze treba nektere zeny (ale i muzi) povazuji ostry a treba i nespravny nazor za utok. Ale on to treba zadny utok nebyl, jenom vyjadreni urciteho pocitu mozna nevhodnymi prostredky.
Takze nikoliv tvuj komentar. Ten je jemny a decentni :o) Takze tim priblblym kafranim v prispevku 54 jsem mela na mysli ne moc inteligentni rozbory markoffa o inteligenci zen :o)

Ghoste, já tomu nerozumím! :o)

V (58) druhý odstavec píšeš, že:
"Mnohé se u mne schoulily hned při prvním setkání – bez jakéhokoli podtextu. Většina z nich tu šanci podruhé nedostala. Měly přesně tu představu… – 'A v jiny cas, kdyz neni potreba jednoduse nemit nikoho'. Takhle to mají děti, u nich se počítá, že jednoho dne odejdou. Ale ve vztahu dvou dospělých to má smysl pouze oboustranně."

Načež o odstavec dál napíšeš:
"Lidé si samozřejmě mohou dát schoulování z důvodů citu, ale o tom článek nebyl. Měl jsem na mysli schoulování z oblasti důvěry, zázemí, opory. Co k němu může dojít kdykoli a kdekoli jen na základě pocitu jeho potřeby jednoho či druhého, nebo i jen tak, zcela bezdůvodně."

Tak jsem z toho jelen. Je to schoulování podle tebe pro případy, kdy je prostě potřeba, nebo jen pro vzájemný vztahy na oplátku? :o)

Jinak, o čem článek byl nebo nebyl, radši mopc netipuj, většinou jsi v takovým tipování trochu vedle.
Například já ti nedokážu říct, jestli byl o důvěře nebo o citu, páč jednak jsem na rozdíl od tebe tvor, co sice taky dokáže ucítit určitou míru důvěry na první pohled, ale je to dost maličkatá míra, spíš naděje na důvěru než důvěra sama, k níž se musím hodně dost propracovávat, a jednak pro mě cit je možnej jen v případě, že se propracuju k tý důvěře, takže esli to stavíš na důvěře, páč cit (kladnej, ve smyslu vztah partnerský) dokážeš mít i bez ní, tak já ne.
Teď sem to zašmodrchala. Ale ono se to třeba nějak přebere.

Začíná to tady vypadat jako v nefalšovaném manželství…8^)

Jirko* nestraš! :o)

No řekl bych to asi nějak takhle: když je nečeho obecně pozitivního přespříliš, tak to může mít i naprosto opačný efekty. Někdy je fakt lepší jenom pozorně poslouchat, slovně "se nevměšovat", nepotvrzovat, neradit, "nedávat rozhřešení", pokud ten druhej o to přímo nestojí. Proč se snažit za každou cenu tomu druhýmu rozumět, když stačí porozumění? No nevím, jestli je někdo z toho komentáře moudrej. To já jenom tak, že ten cit a důvěru spíš beru jako projev vztahu, než jako něco, na čem ten vztah stojí.

Korneli: ja duveru taky pocituji ve smyslu kvality vztahu. Je jejim projevem. A pod pojem duvera rozumim vlastni schopnost "padnout" a nic tim neriskovat. Ze to bude pouzito proti me. Ze se nemusim bat, ze jsem v bezpeci i kdyz je tam ten druhy.

Anino: duveruj ale proveruj. Nejlepsi je kdyz si to pak zkusenostmi potvrdis. Podle me. Protoze do te doby je to jen domenka. Ale verim ti, ze to tak citis. Vrana k vrane seda, blizky blizkeho si hleda :o)

Anino, a ty jsi odpovidala podle toho co jsi o nem vedela nebo co jsi si o nem myslela? :o) Bez dukazu by te mohl narknout z pomluvy :o) to je ale jen legrace! Ja takhle nucham taky, treba i z toho jake ma drzeni tela, jakou melodiku hlasu, jak ji, ci jak reaguje na rozhovor, zda dodrzuje etiketu nebo mu je lhostejna. Aniz bych slysela ci rozumela jedine slovo :o)Ale z toho odvodim vetsinou jen sympatii, vic se pak dozvim z toho kde pracuje, jak dlouho. Kde bydli, s kym, nebo jak dlouho sam a jake vztahy k rodicum a pribuznym. Mysim ze ze vztahu k pribuznym se da taky hodne odbodit. Snad nejvice.

Radko, já si ty svoje postřehy nechávám pro sebe, ale pokud mě blízká osoba požádá o můj názor a já ho řeknu, pak se stane, že narazím, ale je to jen na čas :)

Radko,ono se tomu o čem si píšeme úplně obyčejně říká "mít čuch " na lidi, ale to jistě víš.
A všimla sis kolik lidí ho jaksi vůbec nemá?
Já ho asi mám, tak aspon něco ne :)

Radko, no nevím,pak nechápu, proč inteligentní ženská, ne jedna se mi časem zeptá, a jak jsi to věděla ?
Ale je pravda, že když jsem tu svou intuici nebrala v potaz, ještě jako mladší, tak jsem přišla na to, že jsem ji neměla ignorovat.
Tak zatím se měj a na pátek 13.nic nedej:)

Při vědomém (úmyslném) zkoumání druhého se člověk neubrání tomu, aby se nezaměřil na rysy, které mu připadají důležité. Tak si většinou vytvoří obraz jen částečný. Intuitivní vnímání není tak selektivní, proto dává obraz mnohem úplnější.

Ghoste, a samozrejme s tebou souhlasim. I proto se nekteri lide pletou v hodnoceni druhych. Podvedome se zameruji na znaky, ktere jsou nedulezite nebo podruzne pro to co hledaji a po cem touzi.

Ruliso: na toto tema jsme mei diskusi, kdyz jsem se bavili o silnych muzich.

A mozna zde je jedne z nejdulezitejsich momentu pro vztah. Zda zena dokaze ustat slabost a bezmocnost muze. Zda od nej neocekava silu jako trvaly stav. Protoze kazdy obcas padne a potrebuje pochovat, neni silny, je i bezmocny. Pro me byl rozhodujici zlom v zivote, kdyz jsem si uvedomila ze nejsem vubec znechucena ze slabosti sveho muze:o) ze ho podporim v dobrem i zlem. A pak jsem uverila ze to dokaze i on vuci me. Ale jak rikam roky tvrde driny :o) Mozna to nekdo umi hned, ja jsem to neumela.

Ru: zrovna ted jsem mela takovy hloupy rozhovor s edom mojim pracovnikem. Ten dela vsechny tezke prace sam, aby nezatezoval mazelku. Protoze zena se prece nemuze namahat. Kdyz jsem rekla ze u nas doma jsem na tu hrubou silu ja a muz spise na tu sikovnost, tak to nemhl pochopit. Pry by se stydel. Muj manzel se nestydi ani trochu :o) Premyslim zda je to projev sily ci slabosti :o)

Chapu :o)

Radka [87]: je to projev výchovy. Už mi také jedna vytýkala přílišnou pozornost :-)))
A jiná zase, že si nevšimnu :-)))

V te 90 je mozna neco velmi rafinovane zkryto. Ja jsem treba neporadnik, ale neporadnici mi nevadi. Protoze ja jsem se s vlastnim neporadkem smirila a nevadi mi. Takze to toleruji i u jinych. Vadi mi peclivost a poradnost u meho protejsku, protoze me otravuje, ale s tim jsem se naucila zit. V zadnem pripade me tato vlastnost nepritahuje.
Takze v tomto pripade to co rikas neplati.

Ale to co rikas plati to v pripade, ze mas nejakou spatnou vlastnost, kterou se za kazdou cenu snazis zakryt, protoze se za ni strasne stydis a mas z ni komplex a tuto vlastnost dava nekdo jiny na odiv a vubec mu nevadi. Tak takovy clovek mi ti (teoreticky) odporny a pohrdas nim.

Co se tyka tech pozitivnich vlastnosti, tak tam se muze pridruzit zavist. A tak toho dotycneho co ma vlastnosti ktere nam chybi muzeme obdivovat, ale na druhe strane citime litost (zavist v dobremslova smyslu) ze nejsme tak dobri. Tam ta sympatie pokulhava.

To je takova mala uvaha, Ghoste. To co me napadlo, zrovna. Muze to byt uplne jinak :o)

Radka [93]: to mne na (jistých) lidech fascinuje. Hledání komplexů a negativních rysů u ostatních :-)
Jedna mi kdysi řekla: "Ty vidíš na všech jen to nejhorší" a já kroutil hlavou nad tím, co myslí, až mi došlo, že jsem se zmínil o něčem, za co se stydí, a na čem ve skutečnosti není vůbec nic špatného – ovšem lehce prudérní výchova ve stylu středostavovské morálky udělá hodně špatného v představách o "dobrém" a "zlém".
Nepořádek – každý má jinou míru toho, co je ještě pořádek a co už nepořádek. Možná bys mne měla za bordeláře, možná za pečliváka, to neodhadnu.
Jsem nestyda a své špatné vlastnosti klidně vystavuji na veřejnosti. Trochu se stydím, že chodím všude pozdě – ale to opravdu nejde nijak zakrýt.
Závidím ve všech dobrých i špatných smyslech toho slova, a nijak to neskrývám. Přítele malíře nesmírně popouzelo, že mu závidím nejen jeho tvůrčí schopnosti, ale i jeho milenky.

Radko, trochu skáču v tématech, moc se omlouvám, jen jsem chtěla říci, že s Ghostem v komentáři 90 dost souhlasím. On tam totiž řekl: "pokud člověk má nějakou charakterovou stránku, která mu na něm samém vadí…" to je ta podmínka, za které to platí. Takže když ti nevadí tvá nepořádnost (to je fuk co, je to jen příklad), pak to samozřejmě neplatí.

[93 95] Myslím, že platí to všechno, co říkáte, Radko a Ghoste. Shrnula bych to do dvou rčeních:
"Vrána k vráně sedá"… i "protikaldy se přitahují". Platí obojí zároveň.
Možná, by se to dalo ještě takto: Když jsem hrdý na to, že vím, že 1+1=2, nesmírně obdivuji toho, kdo ví, že 1+2=3, ale když mi někdo začne vyprávět o tom, že 10+54=64, tak mě naštve, protože si uvědomím, že jen tak jeho počtářské úrovně nedosáhnu a začne mě štvát (štve mě na tom to, že se mu nemohu jen tak vyrovnat, ale vztahnu to na něj, protože zlobit se na sebe je sebezničující, to mi ego nedovolí) a občas mu řeknu, že je ňákej moc chytrej, ať si svoje moudra strčí do kapsy….. (i když on chudák svoje příklady třeba počítá kvůli mně někdy v noci, když si myslí, že spím) :-)
Tak nějak to mám odpozorované, že to funguje.

Ghoste: premyslela jsem cestou domu, proc jsme si s manzelem jeden druheho vybrali a zjistila jsem ze jsme si oba podvedome (podtrhuju dvakrat tj. intuitivne) vybrali parntera ktery umi neco, co nas vnitrne svazuje. Ja jsem nekonecne obdivovala na mem muzi, ze vubec nerespektoval moje rodice a jejich hodnoty. Ze nebral ohledy na spolecenske normy a etiketu. Byly mu suma fuk. To ja taky jsem nic nerespektovala (typicky mlady clovek :o))), jenze ja jsem u toho vnitrne trpela a on ne.

A naopak on u me nekonecne obdivoval moji nekonecnou neporadnost a chaos. On porad neco kontroloval, zda to tam jeste je a v poradku. Zda je zamceno, vypnuta elektrina a plyn a ja to mela na haku, bylo mi to tisickrat jedno. Nic jsem nechtela a nic nepotrebovala. Kdokoliv mohl mit vsechno co jsem mela ja. Klidne jsem vsechno rozdala. A on asi touzil po osvobozeni od veci, odlehcit trochu tu svazanost se zemi a vzletnout k vysinam.
V mnohem jsme si pomohli, hlavne vzajemnou odlisnosti.

97 Lenko, jo to souhlasim. Ja jsem to pak i vysvetlila, ze v necem to souhlasi a v necem ne. Ono to ma asi hodne nuanci.

REkneme ze mam homosexualni sklony. Kdyz tu vlastnost ve me budu potlacet a budu ji chtit vyskrtnout ze svojich vlastnosti, tak asi budu nesnaset homosexualy a tvrde proti nim postupovat.

Kdyz ale budu jen mit silene zabrany a ty chci nejak rozborit, tak asi me ten kdo se neboji otevreneho priznani bude imponovat a bude me pritahovat.

A mozna tak to myslel i Ghost.

[102] no, ono to asi bude složitější a u každého malinko jinak, asi to nejde říct tak jednoduše… (škoda, miluji jednoduché věci!)… musíme se s tím, nějak každý sám srovnat… (Jo, jo, "Život lidskej je tak složitej, že proti tomu život člověka je úplný kulový. :-))

[101] Radko, já jsem si taky docela dobře – zpětně – rozklíčovala, proč jsem si vzala svého bývalého manžela. Muselo to tak být a bylo to tak správně. Taky jsem se mnohé od něj naučila a vlastně jsem vedle něj vyrostla (vdala jsem se mladá). Obdivovala jsem jeho vnitřní sílu, zesílila jsem. Schopnost postavit se ke kdečemu, naučila jsem se postavit k mnoha životním situacím a nebát se a stát si za svým… Logicky pak mohl říci, že jsem se změnila. Změnila a jeho vlastnosti, kterými mě pomohl vybavit, se vlastně postavily proti němu. Nabízela jsem mu svou citlivost a nesobectví. Nevzal si to, jeho sebestřednost a sobectví se naopak zhoršovalo. Logicky to ze mě vypadlo jako "ale ty ses vůbec nezměnil". Dali jsme si, co jsme mohli, něco si od druhého vzali, co jsme chtěli, neměli jsme proč zůstávat spolu dál, naopak to bylo trápení pro oba. Bylo to dobré a bylo toho dost, říkám za sebe. Co si říká on, to už teď nevím a nijak mě to netrápí.

Ghoste, naplno a jednou provždycky:ad(95):
To, že ti nějaká jednou řekla, že na každým vidíš to nejhorší, už píšeš tady na blogu i u sebe na blogu poněkolikátý, leží ti to v hlavě i v žaludku a nemůžeš na to zapomenout.

Takže všem:

Napsala jsem to já a tvrdím to pořád, a myslela jsem tím, že Ghost umanutě loví z každýho ty jeho nejhorší stránky ve smyslu, že není spokojenej, dokud v tom druhým neobjeví pokud možno letitě zakopaný katastrofy a traumata, a to i tam, kde nejsou, a to – aspoň tak to na mě působí – jednak aby měl vysvětlení pro všechno, co se mu na těch dotyčných osobách nelíbí, čemu na nich nerozumí nebo s čím se nemůže srovnat, a jednak proto, aby měl co té dotyčné osobě léčit, hojit a z čeho ji zachraňovat.

A není to jen můj názor, jak jsem zjistila nedávno. (A nedozvěděla jsem se ho od Radky, pro jistotu předesílám, Ghoste.)

:-(

Neboj, nic se od tebe nečeká, jako nějaký koment ke komentu. :-) Tohle je už jen moje záležitost. :-)
Pro info: Před čtvrthodinou jsem přijela domů z hospody, kde jsme s Ghostem asi dvě hodiny seděli a docela normálně spolu mluvili, o dětech, o chatě, o koních, atd., o blogách taky něco málo. Ne že by to měnilo cokoli z toho, co jsem napsala výše, ale rozloučili jsme se s tím, že "blog je blog". :-)

Radko, ahoj, máš pravdu.Ted jsem se zařekla já, že už na to nebudu reagovat nikde. Ani u Ghosta, ani u Ru.
Stejně tomu nemohu rozumět jako oni dva…A pak i v dobře míněném příspěvku mohu ublížit, tak radši nic.
A jak je vidno, oni si to snad vyřešili.
Ru, pokud máš pocit, že jsem ti ublížila, tak se ti omlouvám.

Ru,na ohledy ny mě se vykašli:)
Já už prostě jiná nebudu a ani vlastně nechci.
Co píšeš má logiku, to jo.
Ale strachem se opravdu nekroutím.
Pokud prostě mám pocit, s odstupem času, že něčemu nemusím rozumět a tedy si pak nejsem jistá, je pro mě normální se raději omluvit, než zůstat v pochybnostech :)
Nevidím v tom opravdu nic divného…

No, u mě je to do šeda, aspoň tak jsem to zamýšlela.

Ru [112], a vlastně taky Radka [111]: Teď napíšu něco tak, jak jsem to pochopil já. Ale moc bych si přál, kdyby to Ru uvedla na pravou míru, pokud to nebude pravda. Ru mi řekla asi tohle: "Na blogu píšeš tak, jak Ti to jde z hlavy. Jenže když píšeš na blogu o dvacetileté dceři jako o dítěti, tak to vyzní, jako bys jí nebral. Ale když to samé říkáš, je z toho cítit, že jí bereš. A tak je to i s "rodičkou" a dalším – vyzní to jinak, když je to na blogu, a jinak, když to říkáš". Konec citátu. Možná se alespoň něco z toho, co se ledaskomu nemusí líbit, dá vysvětlit takhle. Že pro mne ty výrazy nemají ten snižující význam.

:-(

Radka: já jsem nesmírně dlouho přemýšlel nad jednou věcí. Jestli mám na svém blogu napsat, že pokud se někomu nelíbí, o čem a jak se tam diskutuje, tak tam nemusí chodit – nebo jestli naopak mám zodpovědnost za to, když se tam někdo necítí dobře. Já z těch dvou možností neumím vybrat ani jednu – to první upozornění jsem viděl už na několika blozích a přiznávám, že jsem z něj já sám neměl moc dobrý pocit (ale to je zase jen můj pocit a můj problém), na druhou stranu zase nemůžu mít zodpovědnost za cizí pocity. Pro mne je to prostě neřešitelné.
Jinak jsem zastáncem přímého jednání a Tvůj způsob mám rád a vážím si Tě proto.
Mne také mrzí, že někdy udělám něco, po čem se někdo necítí na mém blogu dobře. I třeba proto, že možná někdy "medově potlapkávám". Mám lidi rád – proto se jimi a jejich vlastnostmi už dlouho zabývám.

Ghoste, ja se u Rulisy citim velmi dobre, rozumim ji a citim ze muzu byt takova jaka jsem. Nemusim mit strach ze reknu neco spatne nebo ze ji ublizim, ze ji nejak vnitrne drasam. jednoduse me nakopne, nebo zarve au dost a je to jasne :o) Zadne krouzeni a tancovani indianskeho tance, kdy se nakonec vsechno zamete pod koberec aby to nesmrdelo a aby to stejne vylezlo jinym koncem opet ven.

Radka: Vlastnostmi lidí se už zabývám mnoho let a tak můžu prohlásit, že nic takového jako "jakost lidí" neexistuje. Jestli někomu ublížím neřeším – ale občas se to stane. Já k Rulise na blog chodím také rád. Co se týká těch koberců – když je problém, řeším ho okamžitě. V opačném případě na něj vždycky zapomenu.

(129) No, řešíš a neřešíš (z mého pohledu řešíš reakcí únikem), a zapomeneš a nezapomeneš (z mého pohledu se snažíš zapomenout, ale stejně to z tebe leze, ještě dlouho a mokcrát, o to zkreslení nezapomenutého hůř). :-)

(122) Dalo by se v tom textu ledacos napadnout, proti ledasčemu jít s dalším protiargumentem, faktem. Nechám už být, já řekla svoje, tys řekl svoje. Líbí se minechat to tak, jako tvůj protor. :-)

Jen z toho setkání – nejen o jiném vyznění některých slov jsem tam mluvila, též o tom, že když člověk komunikuje naživo, je všechno jaksi zabalenější, spousta smetí odplave v proudu dění, spousta toho syrového či nepříjemného je zmírněná dalšími podněty a neverbálními sděleními či signály, nesouvisejícími, třebas i podprahovými, spousta drobností se ztratí, kdežto při písemné komunikaci leccos daleko víc vylízá napovrch.
Zpětně, až doma, jsem si uvědomila, že i v té naší komunikaci naživo jsem narazila na pár "prvků", co jsou typický i pro naši komunikaci písemnou, ale naživo jdou jaksi víc "mimo mě".

Ru: z toho co pisese, vsechno pasuje na me a moje rozbory Ghosta. Taky na nem vidim spise to bolave, vidim ty rany a traumata ktera se ho drzi jako kliste. A jak on v pevnem sevreni vlastni minulosti radi tem, kteri jsou na tom uplne stejne :o) At je to jak chce, opet se dostaneme k zacatku ze se zde schazi skupina lidi ruzne postizena. Ktera vyuziva blog k pochopeni sebe sama. Neni zde zaku ani ucitelu, a pokud se nekdo citi ucitelem tak narazi velmi rychle. Drive nez se nadechne je z nej zak :o)

(133) Jo, asi je to tak. Ráda o některých věcech (občas) mluvím s lidma, co mají podobnou potřebu. V kterých hlodá to, co ve mně. Ráda si s takovýma lidma společně, s jejich pomocí, ty věci skládám z kousíčků dohromady.
Ale až na výjimky přirovnatelný k jehle v kupce sena to nejsou lidi, o který bych se opřela. Daleko větší podvědomou důvěru ve mně vzbuzujou lidi, co tyhle věci nemají až takovou potřebu řešit. I když (nebo pokud?) o nich vědí a jsou ochotni tolerovat, že já je řeším.

Ani jsem se neodvážil za [132] nic psát, aby se mi to nerozplynulo před očima jako v pohádce :-)

Myslím, že bych měl přece jenom něco říct, i když to pochopitelně bude spíš jen tak v náznacích. Dřív jsem se Ghostem na jeho blogu taky parkrát "chytnul". Eufemisticky řečeno, protože ta "hádka" byla vlastně jednostranná… Vzdal jsem to v okamžiku, když jsem pochopil, že Ghost mi tak nějak ztělesňuje něco z mý minulosti, čeho jsem se sám docela těžka zbavoval. Prostě bylo to něco podobnýho, co kdysi ze svýho života popsala Radka. Teď už reaguju pouze výjimečně – když mám pocit, že rozjel velice dobrý téma (tohle fakt umí!), ale pak se mu ta diskuse jaksi vymkla z rukou a někomu bylo nechtěně ublíženo. To se může snadno stát, protože tenhle náš svět do určitý míry umělej, včetně iluze souznění, porozumění etc. To není samozřejmě míněno přímo na Ghosta. Je to jenom takový zobecnění příběhů několika bloggerů, kteří podlehli té iluzi a příliš se otevřeli, aniž by si nechali nějaký zadní vrátka. Myslím, že lidé, kteří překypujou sebevědomím a jsou proto nezranitelní, si bloggy nepíšou. Samozřejmě až na Radka Hulána, ale to je právě ta potvrzující výjimka :-))

(140) Aj, tak teď jsi se pasoval do nový role. :-))

No, kornel není první, komu jaksi připomínám něco, čeho se těžko zbavoval – tak co bych mu nepřihrál :-)

Spíš bych to viděl na dvojitýho ferneta… To, co jsem tak tajemně zmiňoval, totiž samozřejmě o žádný černý můře nebylo. Byla to jen taková naivní, silně románová představa o tom, jak by mělo vypadat ideální ztělesnění pravého mužství :-))

Povídala mi jednou máma, že ze mne nikdy nebude opravdovej chlap. Kéž by se byla alespoň v tomhle jediném mýlila :-)

teor [130]: málem bych na Tebe zapomněl :-)
Proč se člověk něčím zabývá?
Protože ho to těší. Někoho těší koukat se na filmy. Někoho těší lepit si letadélka. Mne těší dívat se do lidí. Kdysi dávno jsem k lidem neměl hezký vztah – nechápal jsem je a tak mi přišli hloupí. Potom jsem jednoho dne změnil úhel pohledu a začal jsem v nich vidět úplně jiné věci. Objevovat v nich harmonii. I v tom, co Ru nazývá "odvrácenou tváří lidského nitra". Protože všechno v člověku souvisí se vším. Není tam žádný předěl mezi Jekyllem a Hydem. Je to jedna nádherná krajina. V sobotu jsem se setkal se třemi takovými krajinami. Každá byla jiná a přitom všechny byly něčím bohaté a plodné. I pod těmi spáleništi, co sem tam poruší hebkou zelenou donekonečna se vlnící plochu člověk cítí sílu toho, co tam už raší. Není to o tom, že doluju "traumata a životní rány od druhých", ani že "nechci vidět horší stránky" – když člověk zná správná slova, nemusí za celý večer říct víc než jen pár vět, co jsou jako klíče, které otvírají dveře ke skrytému, a jedno po druhém připlouvá samo. Ty horší stránky i ty hezké stránky jsou součástí jedné nádherné knihy. Přeskočíš ty horší a nepochopíš děj. Přeskočíš ty hezké a přijdeš o pointu. Když je vnímáš všechny v kontextu jednoho lidského příběhu – i obličej může být o dlaně opřený tisíci způsoby, a mezi těmi dlaněmi proudí prožité i utkané ze snů. Tak proto.

teor: někde to tam na blogu v některém článku bude, ale začal jsem s tím hlavně proto, abych si to vyzkoušel, a pak jsem zjistil, že když už tam něco chci dát, tak si to musím rozmyslet a dát tomu nějakou čitelnou formu, neboť to může číst kdokoli a čím lépe to bude napsané, tím méně bude dotazů, čímž je to přínosnější než jen přemýšlení v hlavě. Čili mám jej pro občasné srovnání si myšlenek, a těm, co to přetrpí za odměnu ukážu občas nějaký pěkný obrázek z digitálu :-)

teor: myslel jsem, že blog je místo vysloveně relaxační, tak mi nedochází, proč "měli víc snažit". Já se tedy zase až tolik nesnažím.