Deti mivaji vetsinou vic jasno nez rodice :o) Akorat rodice museji zohledniz vic souvislosti a zkusenosti nez deti a proto se nekdy chovaji tak komicky.

Takze na hlasku ditete, ze by se radeji zabilo nez rano vstalo a slo do prace jako debil :o) musi rodic vstat a do ty prace jako debil jit. nacez dite krouti ocima ve smyslu ze to by ono nemohlo :o)

Zajímalo by mne, co z toho o nich budou jejich vlastní děti za třicet let říkat, a co ne. Jestli nastane nějaký posun, a v čem. Ale to teď ještě nikdo neví.

Ghoste, pamatuješ si, jak jsi viděl svoje rodiče (jejich generaci) ty v podobném věku? Já našla deset bodů, o kterých si na základě svých vzpomínek myslím, že jsou možná věčné. :-)
Jinak, samozřejmě jsme o tom, co napsali, pak mluvili. Ty "děti" jsou tak daleko, že i přiznávají, že jsou vědomí, že za jednu generaci nejspíš budou tamtéž, co jsou dnes jejich rodiče, a že jim bude na jejich dětech vadit to samý, co dnes vadí jejim rodičům na nich.

moje velke deti nam s manzelem vycitaji, ze se nemozne oblekame. Hlavne ten stredni – manekyn.
Rozciluje je kdyz jim davame sebe jako priklad a chceme aby delali nektere veci jako my.
a delame veci, ktere nikdo nechce.

To jsou tak tri veci, ktere by urcite rekly moje velke deti.

Ru: vůbec si nevzpomenu. Nedal bych to dohromady. Ročník 1929 a 1930 – dospívali za války, to byl hodně velký předěl. Pak osmačtyřicátý rok a víra, že bude všechno lepší, následovala padesátá léta a všechno bylo horší. Mezi mým 15. – 17. rokem byl Palach a Zajíc, a potom normalizace. Ten seznam by byl asi hodně jiný. Na prvním místě by byla zbabělost. Jejich rodiče tak zbabělí nebyli.

Uniklo ti "…a něčeho se stále bojí"?
Jen pro zajímavost (vím, že rozdíl je hlavně v úhlu pohledu toho dítěte, protos psal o Palachovi), moje maminka je ročník 1931. :-)

Jo, něco z toho patří k určitýmu věku (třeba ta nostalgie, rozvláčnost hovorů, přemoudřelost…), ale asi se v tom promítají i "regionální rozdíly". Triko a pláťáky Gear + kecky Pony, v tom by teda můj táta nikdy nechodil :-))) Ale tady se oblíkaj v obchodech s módou pro mladý i lidi mnohem starší. Prostě každej, kdo nad nějakou stavovskou příslušnost klade praktičnost oblečení.

Kornel: za nás byl největší hit džíny – byly tu teprve pár let. Otec v nich začal chodit asi tři roky po mně :-)
Jinak nedávala socialistická konfekce moc na výběr :-)))

Ghoste, psala jsem "vím, že…" :-)
Ti kluci odpovídali pokud možno stručně. Co je za tím, jsme upřesňovali pak, tady to není, ale uvažující člověk si ledacos taky domyslí. I dnes je většina rodičovských obav o práci, o zabezpečení rodiny, o vzdělání či vůbec budoucnosti dětí…
Jsi schopen se odpoutat sám od sebe? :-)

Ru: napsala jsi "vím, že" a já napsal, že to tak určitě je (tedy že můj názor je týž).
Trošku rozdíl v těch obavách je – já studoval se spolužáky, jejichž rodiče několik let nikdo "nesměl" zaměstnat. Někteří spolužáci "nesměli" pokračovat na žádné VŠ v téhle zemi. Tenkrát jsem to viděl jako neskutečnou zbabělost, dnes se na to už dívám jinak.
Ale Ty ses ptala, jak jsem to viděl z perpektivy 15. – 17. roku, to asi mohu těžko psát "odpoutaný od sebe".

(13) Oni se ani zdejší rodiče neoblíkaj nemoderně (až na výjimky), teda z mýho úhlu pohledu. :-))Akorát že furt to není úplně tak, jak se oblíkají jejich ratolesti. V tom je asi ten princip – i když naše generace bude v očích našich rodičů neuvěřitelně poplatná módním trendům pro mladý, pro naše děti budem tak jak tak trapně nemoderní vykopávky, co si sice občas něco jako moderního na sebe navlečou, ale jinak o stylu nevíme nic a vkus máme předpotopní a jasně nás od nich odlišující. :-))

Nepíšeš z pesrpektivy 15-17 let, rozebíráš to z perspektivy sebe ohlížejícího se ve svém dnešním nadhledu a přehledu.
Ale stop – jsme zas na hranici schopnosti se vyladit na jednu stejnou písničku. Dál nejdu. :-)

(20) Ona ta móda pro mladý ale taky přece není univerzální a je rozpláclá do výce stylů (sakra, proč tu s náma nediskutuje nějaká šestnáctka, která by načrtla, jak se třeba oblíkaj skejťáci :-) Ale tady s tou módou vyšilujou spíš takový ty panenky, co čtou Yellow, Správnou dívku a další podobný časáky. A většinou jsou to právě tyhle "poučený" holky, kterou jsou pak patřičně kritický i na svoje mámy. Což mi teda připomnělo tenhle kreslenej americkej fórek: V obývaku sedí dva postarší hypízáci a jejich synek v brejličkách a oblečku vítá stejně oblečenýho kamaráda: "To jsou moji rodiče, Jime. Ale oni jsou strašně nemoderní." Prostě mladí v tomhle věku maj vždycky potřebu nějak se vymezovat vůči generaci svých rodičů. To je odvěkej princip. V podstatě optimistickej, ale taky někdy až hyperkritickej a tedy do určitý míry i "slepej". Ale to paradoxně zjistíš, až ti s těma rokama přibudou i nějaký vlastní zkušenosti… Sme teda fakt nebyli jiný. A je dobrý si to pamatovat :-)

(26)- Tak jsem to myslela. :-)

(28) No, ber to jako stírání rozdílů mezi generacemi. :-)))
(Jejich hrubky v I-Y a S-Z jsem necitovala, místy jich bylo, že jsem si to musela přečíst třikrát, než jsem pochopila, o čem se píše. :-)))

A Ru, taky :)))

Jo, máš pravdu. V ruce (ehm, v deskách, nachystaných před sebou, že si budu taky dělat ještě přípravy na zítra) mám roztříděný ty "proudy", ale sem jsem to schválně zamíchala. :-)
I proto, že v následné ústní diskuzi se pak ty proudy poněkud slily…

Ten průzkum – tuším, že vím, co máš na mysli, proběhlo to i internetem. Současní mladí tam vyšli sebevědomější, samostatnější a individualističtější, víc sebe prosazující, ale taky cílevědomější a právě na ty stálý hodnoty víc zaměřenější.

Našel jsem to. Quesnell, M.D.: Co si myslíme, čemu věříme a kdo jsme, Praha 2002. Sběr se prováděl v r. 1996, věk 14-16 let, vzorek 3583 respondentů patřičně stratifikovanej podle velikosti sídel. je to tedy už trochu starší, ale nevybavuju si, že by od tý doby proběhl nějakej podobně cílenej projekt.

(35) No, já bych tam asi navíc měla "Nechápou, že si člověk taky potřebuje něčeho užít jen tak pro radost" a "Vnucujou žít a chovat se podle zásad, který jsou jen zásady pro zásady". Pamatuju si to dost dobře.
Jenže problém je v tom, že to jsou věci, který mi vadí pořád, generace negenerace, dneska i na některejch mejch vrstevníkách… Tak nevím…
Asi jsem zabržděná.

Na 37) – to mělo bejt, ne na 36. :-)

Matka ano (ale po svým, pro radosti odlišné už pochopení nebylo, ty byly a jsou opovrženíhodné), otec ne. Širší rodina taky ne. Učitelé – už vůbec ne.:-)

dělení radostí na chvályhodné a opovrženíhodné … to tam bezesporu taky bylo – asi víc z otcovy strany (včetně širší rodiny z toho směru …)

Lenko, to mi neco pripomina :o) Taky jsem vsude jezdila, absolvovala horory, ridila se vlastnimi pravidly, rodice se bali. Pustit me museli, nemeli jinou moznost. oni byli radi ze jsem se vzdycky vratila :o)

hm, asi som mal nenormalnych rodicov, ale min. body 1,2,3,4,8 by na mojich nepasovali ani ked som bol vo veku respondentov ani teraz

inak sa pripajam ku komentaru #45 akurat s tym rozdielom, ze kedze nie som zena, tak neviem o tom, ze by sa o mna bali a ked sa na to spatne pozeram, tak nevidim dovod bit ma, kedze som nic take hrozne nevyvadzal, ostatne je to nezmyselna vychovna metoda vhodna mozno na 3-rocne decka ktore nechapu asi moc slova, ale uz moc nie na niekoho na ZS, neviem si predstavit ze by ma moj otec udrel snurou od zehlicky ci aj rukou, facku mi dal 1. a posl. raz v zivote, tie som dostaval leda tak od matky, nemyslim si ze boli k niecomu, metody nasilia pri vychove pouzivaju slabsie inteligencne vybaveni jedinci, ti rozumnejsi vedia ze to nikam nevedie a prieci sa to ich zmyslaniu

myslim ze na vysledky prieskumu by malo vplyv aj to ci bol robeny na dedine alebo v meste a v akom velkom

inak obzvlast pobavujuci a navyraznejsi pre mna je ten predposledny bod o pracovitosti, naozaj je neuveritelne ako moze byt nejake dieta hnile oproti pracovitym rodicom, snad sa to casom nezmeni z tej mojej pohodlnosti

Dobré. :-)
Info k "respondentům": Je to směs místních a dojíždějících, tedy vesnice od nejmenších po městečka či města cca do 10 tis obyvatel.

U nas to bylo tak, ze maminka chodila cvicit do vysokeho veku. Vlastne porad navstevuje ctyrikrat tydne ruzna cviceni pro zeny at v Sokole nebo v jinych telocvicnach. Chodi na prochazky a napsledy ji odvezly se srdecnou slabosti kdyz mela plny ruksak svestek na zadech, dve igelitky v rukach a jeste ji honil nejaky dedek s palici. Privezli ji na prijem i se svestkami a vsichni se rehnili jak blbi a mamka se hrozne divila ze je ma neco se srdcem. Dyt se tak setri. Deda jenom polehava. Pry musi sbirat sily. Ted ho babicka dala pod tlak, ze se o nej nebude starat, pokud se nehne. A tak alespon rano pul hodiny s ni cvici :o) Oba maji pres osmdesat.

ja si pripadam hrozne pasivni. Ve srovnani se zbytkem lidi co me obklopuji. Maminka ma neskutecne komplexy ze svoji maminky (98 nevlastni) ktera ma porad vic sily a energie nez jeji dcery. Postupne utaha vsechny u tahani pytlu brambor a spila jim do linych potvor. Manzel chodi kazdy vecer hodinu behat (nekdy i synove), ja se dokopu max. dvakrat tydne. A furt nekde nekdo chodi a blrbla, ze neco neni nebo ze ma byt. A kdy to bude a proc to jeste neni. A proc vlastne sedim. Tak si zatavim usi fiktivnim voskem a relaxuju.

Vyrůstali za komunismu a něčeho se stále bojí' to sedi snad nejvic!