Už nikam nejít. Jen tak sklouznout, zasunout se, skrčit nohy, vmáčknout hlavu, zakotvit se ramenem…
Povídat si, odpovídat, nad čím už se nepřemýšlí, trochu krátce, trochu vratce, pomaličku rozpadat se, urazit se naoko, A už s tebou nemluvím…
Zavřít obě.
Naráz, vprostřed…
Vědět, že se pousměje. Až v tom tichu shlídne dolů, až se podívá… Že se podívá. Nic víc, jen to. Nepohne se, aby nebudil.
Nemuset říkat Dobrou noc.
Ru, jak jinak..u tebe…
Je to poetický,pěkný.
Ale po posledních komentářích u Dee, raději nebudu rozebírat, protože fakt nemohu tušit, zda bych to nepokazila..:)
to je lyrika.
Ucili jsme se to ve skole.
Anino, neni co rozebrat :o) To je krehka krasa slov a pocitu.
Radko,ok.
Radko,a ještě- ale poetika s lyrikou se podle mne vůbec nevylučují :)
Anino, neni to prakticky to same?
Ja jsem odporny pragmatik. S lyrikou ci poetikou si rada pohravam ve fantazii. Ovsem v realnem svete to u me s lyrikou silne skripe. Neco ve smyslu: Ach to je krasne, uzasne a co ted? Budem sou.. hned nebo si dame jeste sklenku vina? :o)
Radko, tak jsem to myslela.Nejsem žádnej literární znalec, ale v poetice může být právě lyrika.
Pokud zvažuješ si dát ještě sklenku vína,už je v tom poetika ne :)?
A poté následuje lyrika.
Stejně se to prolíná…
Jee…eh… :-))
Komentáře: