Dotyky

Občas, někdy, jako nečekanost blízkých setkání třetího druhu narazím na článek, nad kterým zůstanu… Jen tak… Dívat se, cítit… Článek jako sáhnutí. Takový, že na něj nemám co napsat do komentářů, není k němu co napsat, cokoli navíc by bylo navíc…Před časem to byl tenhle.

Dneska tenhle.

Jsou každý jiný, každý zdánlivě o něčem jiném, a přesto jako by se sebe dotýkaly. Jako by se dotýkaly spolu a každý sám něčeho nad nimi… Nedokážu říct, čím. Čeho. I když to vím. Vím, že to vím.

Možná jediný způsob, jak to říct, by bylo napsat článek třetí, třetí místo z ticha dole nechat sáhnout do toho nahoře…

Zatím to neumím.

Komentáře:

  • bah

    To bys asi nesměla číst ty předcházející dva…

  • rulisa

    Asi. :-)

  • bos.

    z obou cítím zvláštní cizotu, odevzdanost, určitou míru pasivity – tak to má být, tohle je můj život a možná jsem měla sny, když jsem byla mladší, ale dnes vím, že už je neuskutečním a vlastně si nežiju špatně, tak proč se nesmířit.
    což je čistě jen můj pocit.

  • ghost

    bos.: ano, jo, přesně tak. Prázdnota a rezignace, jako by všechno, co se děje, mělo se dít jen z jakési setrvačnosti pro zachování kontinuity jisté formy spokojeného bezživotí. A mi z toho běhá mráz po zádech, a to je ve stínu na Celsiově stupnici plných 30 stupňů.
    (život je plný takových malých hororů)

  • rulisa

    Ne. Jen tohle tam není. To, co z toho hororu jde nahoru, je něco jinýho.

  • bos.

    asi máme jiný vnímáníčtu si to znova a popadá mě z článků smutek, kterej kane dolů jak černý slzy.
    ztracenost.

  • rulisa

    To je jen zklamání, že je to asi jinak, než si ženská vysnívala. :-)
    Ale i to jinak… Asi tak. :-)

  • ghost

    bos.: opět Jo.

    Popsal jsem svůj pocit z toho, co jsem přečetl. Možná ne rezignace. Ale bezútěšnost odcizení – možná i sama sobě. Plutí jen po povrchu, ale možná tam uvnitř i strach z hloubky.

  • ghost

    Tak trochu jako "vybydlenej" byt. Chce se brát, a není už z čeho. Nikdo nechtěl investovat a saldo je v červených číslech.

  • rulisa

    Co mám dělat, když to cítím jinak? Dva ku jedné, ale i kdyby tam místo dvou sto bylo…
    Všechno, co popisujete, tam je. Ale, Ghoste, mně se zdá, že právě to je jen ten povrch. Nebo spíš – popel? Co z něj vzchází Fénix?
    Závěry, či vyznění (pro mě) obou článků jsou o něčem… nad popelem. Klid nalezení.

  • ghost

    do třetice: ale je tam i odpověď na otázku "Proč?". V určité životní fázi to může být dost dobrý důvod.

  • ghost

    Ru (11): musíš mne slyšet až u vás, jak řvu "Neeee".
    Protože konec hledání nemusí souviset s nalezením.

  • rulisa

    Konec hledání…? :-)
    Ne, už to nebudu pitvat. :-)

  • anina

    Jako nadsázku něčeho,co může někdo popsat,asi i prožít a pravdivě popsat pocity jo.
    Ale pro mě totální temno a prázdno,těžko, smutno až beznaděj.
    Osobně bych ty pocity nechtěla zažít,těžko bych je vstřebávala.

  • anina

    RU:četla jsem znovu.Chápu i tu potřebu cítit u sebe,vedle sebe chlapa.
    Ale ty píšeš,"asi je to jinak než si ženská vysnívala."Tak to určitě.Protože pokud si v tomhle směru něco vysním,nemělo by to být povrchní.
    Jinak to zas beru u ztraceného Franceska.To považuju za takový romantický flirt, co skončil.

  • anina

    Jo, a jak jsi napsala,asi by to právě chtělo napsat třetí článek, kde by se z toho ticha dole, dalo sáhnout, nebo dotknout ticha nahoře.To ticho nahoře se mi zdá dost zajímavý téma.

  • rulisa

    Vážně to nechci pitvat, omlouvám se. Jen – to o tom vysnívání – Pocit temna, beznaděje atd. je dán tím, že třeba i čtenář v tom vidí ten konec vysněného. Co nemuselo být vůbec povrchní. Znamená to pro něj prohru, katastrofu, ztrátu… Proč by měl být konec vysněného nutně špatný? V přírodě žádný konec není špatný, každý má svůj smysl a je posunem někam dál nebo rpo něco jiného.
    Myslím, že spousta lidí žije a nikdy se nedostane za hranici vysněnýho.

  • Jirka*

    Sny…. ne hranice

  • Jirka*

    ad (18): Poslední větu podtrhávám a doplňuji: "Ještěže jsou!" 8^)

  • anina

    Jo,souhlas,ještěže jsou..(18),mám jich pořád taky ještě dost,ale snažím se k nim pokud to lze alespon malilinko přiblížit.
    Ru:máme na to jiný náhled,možná ty už vidíš někam ,kam já ne :o),ale fakt by mě zajímal ten přesun z ticha dole do ticha nahoře.Tomu jsem porozuměla stejně.

  • rulisa

    Jo, to se s tím nevylučuje. :-) Jen je občas dobrý podívat se za ně. :-)

  • rulisa

    (21) Psala jsem, že zatím neumím. :-) Doufám, že časem budu umět. Pak určitě napíšu. Teď to nejde. Asi až síla těch dvou trochu odezní a dojem z nich se usadí, s něčím spojí…

  • radka

    myslim si ze je fajn stat obema nohama na zemi. Mit zakladni hrube predstavy co od zivota ocekavam a co bych chtel dosahnout. A pak udelat prvni krok a jit. V momente, kdyz potkam nekoho kdo jde stejnym smerem, nezavahat a vzit ho sebou. Ve dvou se to lepe tahne. Pak jsou dva na to dobre i na to spatne. Je to vlastne celkem jednoduche.

  • ann

    jezis to je strasna diskuse, sorry;-) Ale je zajimavy videt, jak to vnimate, respektive co moje psani vyvolava za morbidni uvahy. Lizete zmrzlinu pres sklo a furt ne a ne ji chutnat. ;-)))

  • Jordan

    souhlasím s radkouje to vlastně celkem jednoduché, jenom se k tomu postoji propracovat a mít cíl. Eliminovat negativa, jako jsou samota, empatie, nouze .. a naslouchat i tomu dítěti uvnitř, těm snům .. ať život není jenom pochodové cvičení .._:-)

  • radka

    uz ten spletenec zacinam chapat :o)
    Ann, hned jak bude cas omrknu tvuj blog, treba se tam bude dat pokecat. Nemusi se vsechno odehravat jen u Rulisy a u Ghosta :o) I kdyz je tam velmi prijemne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.