„Soudit (soud – od úsudku, formulovaný úsudek) něco o někom neznamená ho odsoudit. Tvrdím, že soudíme víc či míň všichni. Ale neznamená to, že to děláme nutně proto, abychom mohli odsoudit, případně omilostnit. Děláme to, abychom se ve druhých zorientovali, vysvětlili si, proč co jak dělají oni, abychom našli kód, podle kterého si je „utřídíme“, abychom měli kam opřít nohy v nějakém postoji vůči nim – soudíme tak, že si spojujeme poznatky o nich s poznatky o tomtéž odjinud, něco z toho vyvozujem, pro sebe, případně pro jné, chceme-li jim to sdělit.“
Napsala jsem včera v jedné diskusi.
Jak hezky se ty vlny na netu scházejí, jak se prolínají…
Třeba o nátlaku, překračování hranic, nerespektu, falešným ochranitelství….
Ghost:
„…nic takového se nestalo ani mně, ani desítkám mých známých všeho druhu. Tobě se to děje opakovaně. Patrně takové typy něčím přitahuješ. Možná na první pohled působíš zoufale a potřebně :-) Nebo bezbranně.:-)))“
Bezbranně. Asi jo. Na první pohled určitě. Ale už jsem se víckrát dozvěděla, že jen na první pohled…
Nemám ráda binomické soudy. Takové ty černá/bílá, špatný/dobrý… Binomicky soudím jen pro mě přijatelné/pro mě nepřijatelné.
Ale ne, přece… Třeba když jde o to pustit si člověka opravdu blízko, k tělu i netělu, tak je toho víc. Toho, z čeho se skládá přijatelnost/nepřijatelnost. Třeba ukazatel inteligentní/za málo.
A pak to, co soudím hlavně u chlapů. Nejkrutějc. Protože té druhé varianty se nejvíc bojím.
Silný/slabý.
Nemá to co dělat se svaly. Ani se slovy. Ani s ne/citlivostí. Jen s tím, jak se ten člověk staví k problémům, k jiným lidem, k sobě samému.
Ti silní… Moc jich nebylo, ani když vezmu všechny, co se mihli, jako kamarádi, přátelé, či jen kolegové. Občas byl ze začátku boj. Občas trvalá lehká rivalita. Občas jen odstup. Ale nikdy nebyl problém se navzájem respektovat.
Zato všichni ti, co mě měli tendence někam tlačit, vychovávat mě a vnucovat mi ochranitelství, ti, co se na mě upnuli s vidinou, že já jsem ta pro ně dokonalá, akorát že to ještě nevím a že mě musejí maličko poopravit, abych na to přišla, tak všichni ti byli – slabí.
Divný, necita či surovec se na mě za celej život nechyt ani jeden. Asi mám na necity tak spolehlivej odpuzovací filtr, že… Hm, asi o to víc pak chytám těch slabochů…
Ale na druhou stranu – mám kamarádku, na niž se upínají žárlivci se sklonem k agresivitě. Po několika zkušenostech s nimi, kdy se dotyční strašně divili, že si to od nich nenechala líbit, ta kamarádka tvrdí – všichni ti surovci jsou – slaboši.
A přitom ona má filtry úplně jiný než já… Imponují jí úplně opačný chlapi, než mně… Divný.
Na slabochy asi filtry nefungujou. Ti asi tak moc potřebujou ten vyhlídnutej objekt pro svoje posílení, že upnutí na svůj "první pohled" nevidí, neslyší…
Komentáře: