… v rámci enviromentální výchovy.Střih první:
Lezem po silnici do kopce, pár kiláků už v nohách, pod mrakem, ale dusno. Statečně odolávám křížové palbě, jestli bysme se po splnění exkurzívní povinnosti na veřejné skládce nemohli jít někam vykoupat, jít do hospody, jít domů místo do školy, případně to rozpustit úplně a jít domů rovnou. Neřiditelný, na půl kilometru uondaně se táhnoucí houf omladiny kupodivu zatím nic nepřejelo, ačkoliv troubení šoférů si zejména dívky vykládají zcela po svém a místo aby uhnuly z prostředka silnice, nadšeně odpovídají máváním a rozdáváním hubiček. Ani po nich kupodivu ještě nedostaly.

Jsme na kopci. Široký vjezd, drátěná brána, třída zhroucená u pankejtu se vydýchává. Záchranné cigarety dýmající z kornoutků dlaní, neb paní učitelka řekla, že žádnou cigaretu nehodlá vidět. (Ehm… Některá prohlášení nejen pedagogická časem berou zasvé…)

"Paní učitelko, paní učitelko, pojďte se na něco podívat…"

Ty dvě, co byly čůrat naproti ve křoví, zvedají paní učitelku každá za jednu ruku a táhnou ji kamsi přes silnici…

"A kam?" ptám se, objevitelské nadšení z nich přímo čiší, ale zkušenosti i instinkt mě varují mít se před takovým náhlým nadšením na pozoru a očekávat cokoli, nejpravděpodobněji nějakou poťouchlost. "Co tam je?"

"Kočka! Chcíplá!"

"Ježíš, fůůj, já nechci vidět žádnou chcíplinu…"

"Ale paní učitelko, vidíte jich dneska třicet, tak jednu navíc přežijete… A tahle je zvláštní, koukejte, co má vevnitř…"

Vyvinula jsem maximální možnou energii, abych je odehnala od zdechliny, jíž klackem převrátily zbytky hlavy a odhrnuly hýbající se útroby, fascinovány unikátním pohledem do rozkladných procesů živočišného těla.

Tytéž dívky byly první, které o něco později po zahlédnutí šedavých kopečků odpadu na skládce udělaly "blé, ja se pobliju, blé…" a prchly zpátky k bráně.

Střih druhý a třetí:
Radši vynechám. Nemusí tady taky viset všechno, stačí, že všechno dobře dopadlo, okruh lesem (přes spáleniště, přes krvavé řeky) všichni ve zdraví přežili a ani těm provinilcům jsem nakonec ty hlavy neurazila, jak jsem jim hodně nahlas v danou chvíli slibovala. :-)

Střih čtvrtý:
Vracíme se po jiné silnici, totálně zdeptaný neřiditelný houf roztahaný tak na kilometr, naštěstí tady skoro nic nejezdí a zdejší rovinka je přehledná. Dívky kolem mě se mnou konzultují problematiku antikoncepce, vytahují svá platíčka minipilulek a trumfují se, která má lepší, dražší, barevnější… Odpovídám na vznesené dotazy co nejpoctivěji, vysvětluju, co jsou ovariální cysty, co mimoděložní těhotenství, jak a proč a co (a co ne) s menstruací, princip laparoskopie… V rámci toho, že chvilku předtím jsem na vnějším povrchu svého břicha znázorňovala, odkud kam asi tak sahá děloha, kudy vedou děložní rohy s vejcovody a kde do těch vejcovodů plivou svá vajíčka vaječníky, povyhrnuju tričko a ukazuju, kde po laparoskopii zůstavají jizvy a jak jsou malinkatý, že skoro neznatelný…

"Jé, paní učitelko…" musela jsem zastavit, několik různě obarvených hlav se mi nakupilo kolem břicha, "…Vy máte krásnej pupík…"

Hoši pět kroků před námi popadali do příkopu.

U oběda se mi doneslo, že prý to byl krásnej výlet.